Bydlení – historie bydlení, rané baroko

Jiřina Kavková, 29.8.2011

Rané baroko se jako nový sloh začalo prosazovat po skončení třicetileté války. Vývoj barokního slohu byl započat v Itálii a od počátku byl podporován církví. Vatikán měl velký zájem o nový styl, který v sakrální architektuře monumentálně až pompézně ukazoval moc i bohatství katolické církve.

Kromě církve také šlechta i měšťanské vrstvy pociťovaly výraznou potřebu reprezentace.
Ve Francii se za Ludvíka XIV prosadila idea absolutní panovnické moci. Právě královo velkolepé sídlo ve Versailles bylo symbolem této moci - jeho i celé Francie. Panovník ho nechal přestavět z původně malého loveckého zámečku. Barokní zámek ve Versailles byl vzorem pro celou řadu nových evropských rezidencí.

Nový sloh podporovaly bohaté vrstvy, které si mohly dovolit stavět chrámy a paláce v novém architektonickém slohu a zařizovat je novým mobiliářem. Byly to katolická církev, šlechta, někde i bohaté měšťanstvo. Enormně stoupající nároky těchto zadavatelů způsobily, že technické možnosti a kvalita stavebních prací a uměleckých řemesel se pozvedla k dokonalosti.

Architektura
Ve střední Evropě, která třicetiletou válkou značně zchudla, se šlechta, vysocí představitelé církve a velké kláštery stali nejdůležitějšími zadavateli stavebních prací. Obrovské zámecké komplexy si budovali největší vlastníci půdy, často přímo ve svých poddanských městech. K větší výstavbě ve městech docházelo pouze tam, kde se rozvíjel zámořských obchod, tedy především na severoněmeckém pobřeží a v Nizozemí.

Pravidlem se stala téměř absolutní symetrie stavby, sloupoví bylo užito pro základní členění fasády a neomezovalo se jen na výšku jednoho podlaží. Novými prvky byly střední a nárožní rivality, sloužící ke zvýraznění centrální osy stavby a lomené sedlové střechy. Střecha využívala velké podstřešní prostory, nazvané mansardy. Dále výrazně složité a mohutné profily římsoví, velké portály a cibulovité báně věží, především u kostelních staveb.

Vnitřní uspořádání objektů a celá jejich dispozice byla podřízena potřebám reprezentace. Čestné dvory, audienční sály, trůní sály, slavnostní sály, galerie, schodiště – to vše bylo předimenzováno. Platilo to i u rozměrů a uspořádání intimních obytných prostor.

Měšťanský stav se v rámci svých možností přizpůsoboval životnímu stylu šlechty. V bohatých obchodních a hanzovních městech, v Amsterodamu, Hamburgu, Kolíně, Frankfurtu či Basileji vznikal drahocenný nábytek, objednaný právě měšťanstvem.

Interiéry

Podlahy
V zámcích byly mnohdy mramorové, ornamentálně sesazované, stejně tak parkety zdobené bohatými intarziemi. Základním vzorem byly parketové podlahy ve Versailles. V méně reprezentativních prostorách se pokládaly barevné glazované dlaždice.

Stěny
Obkládaly se dřevem nebo pokrývaly koženými zlacenými tapetami a freskovou malbou. Ve slavnostních prostorách se používaly čalouny či tkané nástěnné koberce – tapiserie.

Tapiserie/gobelíny
Nástěnné koberce s obrazovými náměty z vlámských nebo francouzských dílen. Pro tapiserie se podle nejznámější pařížské manufaktury ujal název gobelíny.

Stropy
Byly pokrývány plastickou štukovou výzdobou, někdy i částečně zlacenou, nástropní plochy se štukovým orámování, tzv. zrcadla, byla doplněna freskovou malbou, často i perspektivní kompozicí, opticky zvyšující či rozšiřující prostor.

Vytápění
Kromě krbů sloužily k vytápění místností věžová kachlová kamna, zhotovená z glazovaných fajánsových kachlů.

Nábytek s úložnými prostory
Nejdůležitějším kusem nábytku byla reprezentační skříň. Dosahovala často obřích rozměrů (až 3 metry výšky). Byla již jednodílná, s dvoukřídlými dveřmi. V podstavě, korpusu a římse byla vertikálně dělena na dvě symetrické poloviny. Ke zdůraznění symetrie architektury byla její přední část zdobena sloupy či pilastry, korunní římsa byla velmi široká a bohatě profilovaná. Nohy byly převážně soustružené a kulovité formy, často stlačeného až do polštářovitého tvaru.

Komoda byla odvozena z truhly, měla dvě až tři zásuvky a žádná dvířka. Ve Francii se zhotovoval bohatě intarzovaný nábytek u kterého se nohy a přední část korpusu s měkkými liniemi spojovaly v celek. Nejznámější kusy těchto barokních předchůdců rokokových komod pocházejí od francouzského uměleckého truhláře Charlese Boulla.

Sedací nábytek
Typickým představitelem je křeslo s velkým tuhým zadním opěradlem, jehož rozměry dovolovaly podstatně pohodlnější sezení než renesanční židle. Sedák a opěradlo byly již čalouněné, u dražších kusů byl potah gobelínový či vyšívaný. Vzor potahované látky byl často květinový s arabeskami a vždy ladil s formátem sedáku a opěradla. Oblíbené bylo lemování potahu střapci. Konstrukce podstavy byla vždy sejná a lišila se pouze ornamentálním tvarem dílců. Nohy se asi deset centimetrů na podlahou spojovaly diagonálně překříženými trnožemi. Opěradlo bylo ukloněno mírně dozadu a u křesel opatřeno područkami, spojenými s horními konci předních nohou. Područky bývaly vesměs zakončeny masivními volutami.

Postel
Sále s používaly baldachýnové postele se složitě skládanými damaškovými a brokátovými drapériemi.

Stůl
Mimo jídelny se stoly již neumisťovaly do středu obytných místností, ale ke stěnám jako konzolové. Tvary nohou byly ještě bohatší než u sedacího nábytku, od buclatých sloupků k prohýbaným, vinutým či splétaným.

Konstrukce nábytku
Všechny dodnes užívané truhlářské techniky (kromě překližek nebo dřevovláknitých desek) byly již známé a perfektně ovládané. Vlastní technické konstrukce včetně spojů bylo běžné skrývat řezbou, dýhováním nebo intarziemi.

Technický důmysl při tvorbě interiérů a nábytku neznal hranic. Vznikala nádherná reprezentativní díla ze vzácných dřev, vykládaná želvovinou, perletí, slonovinou a kovy. Poprvé se objevují nábytkové kusy s povrchovou úpravou laky, používané podle čínských a japonských vzorů.

Ornament
Typickými barokními ornamenty, které se objevují v architektuře, jsou páska, rozvilina a rolverk. Stejné ornamenty jsou užívány při výzdobě nábytku v intarzii, marketerii, boulleovské technice, méně v řezbě. Zvláště typické jsou pro nábytek raného a vrcholného baroka široké, bohatě členěné, krátce zalamované lištové profily. Výplně zdobené těmito profilovanými lištami se podle podoby s lomenými zdmi barokních opevnění nazývají také bastionovými výplněmi. Dalšími dekorativními prvky jsou sloupky s bohatě vyřezávanými hlavicemi a spirálovými dříky, rovněž kartuše s objemnými řezanými rolverky.