Energoslovník - Cenová rozhodnutí

ERÚ podle zákona o cenách (§ 2c) a energetického zákona (§ 17 odst. 6 písm. d) vydává každoročně:

• dvě cenová rozhodnutí (napěťové hladiny nízkého napětí NN, a vyšší napěťové hladiny VVN a VN) o cenách za související službu v elektroenergetice a ostatních regulovaných cenách (do 30.11. předchozího roku),
• dvě cenová rozhodnutí o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu (do 30.11. předchozího roku),
• cenové rozhodnutí ohledně tepelné energie (do 30.09. předchozího roku).

 

Podle zákona o podporovaných zdrojích energie vydává ERÚ:

• cenové rozhodnutí, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie (do 30.09. předchozího roku),
• cenové rozhodnutí o ceně za činnost povinně vykupujícího a cenách spojených se zárukami původu (do 30.09. předchozího roku).

Cenové rozhodnutí, které se dotýká prakticky každého. Přesněji každého, kdo odebírá elektřinu ze sítí nízkého napětí, a to jsou především domácnosti a část podnikatelů.

Stanoví se v něm regulovaná složka ceny elektřiny podle jednotlivých sazeb (ty závisí na zařízeních, které spotřebitel využívá). Regulovaná složka ceny elektřiny se skládá z ceny za provoz nesíťové infrastruktury, ceny za systémové služby, složky ceny za podporované zdroje, a především z ceny zajišťování distribuce elektřiny. Zjednodušeně jde o cenu na zajištění „dopravy elektřiny“ k zákazníkům a řízení sítě. Větší část ceny, kterou zákazník platí, je neregulovaná (tzv. silová elektřina) a odvíjí se od ceníků konkrétních dodavatelů . Její cenu ovlivňuje trh.

Další cenové rozhodnutí stanoví, stejně jako to předchozí, regulovanou složku ceny elektřiny, tentokrát ale pro napěťové hladiny vysokého a velmi vysokého napětí, které jsou typické pro energeticky náročné firmy a podniky - průmysl. Odlišné ceny pro vyšší napěťové hladiny zohledňují především odlišný charakter sítí, který se vyznačuje nižšími ztrátami.

Celková regulovaná složka ceny na těchto vyšších napěťových hladinách je nižší, důvodem je zohlednění technických ztrát v soustavě a míra využití soustavy; to znamená, že elektřina do úrovně nízkého napětí musí „protéct“ ke spotřebiteli všemi úrovněmi elektrizační soustavy. U vyšších napěťových hladin tomu tak není.

Týká se každého, kdo ze soustavy odebírá plyn, ať už se jedná o malou domácnost, nebo velký podnik.

Princip je obdobný jako v případě elektřiny, stanoví se v něm výše regulované složky ceny za plyn pro příští rok, která je v menšině oproti neregulované neboli obchodní části ceny. Regulovaná cena je složena z poplatku za činnosti Operátora trhu, ceny za služby distribuční soustavy a ceny služby za přepravu plynu.

Cenové rozhodnutí, které zajímá především provozovatele přepravní soustavy, jímž je společnost NET4GAS, s.r.o., a zahraniční obchodníky. Stanovuje se v něm totiž, jaká je roční cena za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu na hraničních bodech, respektive jakou částku si za ni NET4GAS může účtovat. ERÚ ho vydává každoročně na přelomu května a června v souladu s Nařízením Komise (EU), konkrétně s nařízením 2017/460 ze dne 16. března 2017, kterým se zavádí kodex sítě harmonizovaných struktur přepravních sazeb pro zemní plyn.

Povinně vykupující jsou obchodníci s elektřinou určení zákonem o POZE nebo vybraní Ministerstvem průmyslu a obchodu, kteří vykupují elektřinu z obnovitelného zdroje na vymezeném území. V první části cenového rozhodnutí ERÚ stanoví ceny za jejich činnost, které následně účtují operátorovi trhu.

Ve druhé části ERÚ stanovuje ceny spojené se zárukami původu, ty naopak účtuje operátor trhu konkrétním subjektům, které požádaly o vydání záruky původu nebo její převod.

Cenovým rozhodnutím pro podporované zdroje (POZE) se každoročně stanovují výkupní ceny a zelené bonusy. Způsob, jakým se ceny stanovují nebo se meziročně mění, stanovuje zákon o podporovaných zdrojích energie. Toto rozhodnutí tak zajímá především provozovatele výroben z obnovitelných zdrojů jako jsou například solární, větrné nebo vodní elektrárny, ale také provozovatele kogeneračních výroben z biomasy nebo i fosilních zdrojů.

Cenové rozhodnutí k cenám tepelné energie na rozdíl od ostatních cenových rozhodnutí stanoví pravidla, podle kterých cenu za vytápění a dodávku teplé vody kalkuluje sám dodavatel. Konkrétně definuje oprávněné náklady (palivo, odpisy, opravy, mzdy aj.), přiměřený zisk a jejich maximální výši a principy, jak cenu kalkulovat.

Zákazníkem v teplárenství je typicky společenství vlastníků jednotek (SVJ) či stavební bytové družstvo (SBD). Pravidla rozúčtování mezi jednotlivé byty už ERÚ nestanovuje, ta se řídí vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj.

Jelikož se jedná o věcné usměrňování cen, nikoliv jejich konkrétní stanovení, nemusí ERÚ cenové rozhodnutí vydávat každý rok.