Bydlení - historie bydlení, raná gotika

Jiřina Kavková, 14.6.2011

Lepší technické využití konstrukčních postupů románského stavitelství i křesťanské zanícení a víra daly základ ke vzniku gotického slohu. Počátek gotického stavitelství je spojován s přestavbou chrámu v Saint-Denis na počátku 12. století. Vznik katedrál, dodnes ohromujících děl architektury se z Francie rozšířil během století do celé křesťanské Evropy.

Na rozšíření gotiky měl největší podíl řád cisterciáků, spolu se stavitelskými mistry a jejich hutěmi. Monumentální sakrální stavby byly postaveny v Chartes, Remeši, Magdeburgu, Kolíně nad Rýnem, Praze, Miláně, Canterburry i v dalších městech tehdejší Evropy.

Postupně byly přejímány gotické prvky i při vybavování chrámových prostorů. Na vnitřním mobiliáři se podíleli mistři tesaři, truhláři, stolaři a další řemeslníci. Teprve postupem času se ve své řemeslné práci dokázali vyrovnat gotickým kameníkům. Vyřezávané oltáře a chórové lavice byly často uměleckými díly.

Gotika se postupně stala nejen architektonickým slohem sakrálních staveb a sídel feudálů, ale začala určovat i vznikající větší městské celky.

Další vlivy na gotiku
Křižáčtí rytíři byli při svých taženích do Palestiny ohromeni pokročilou úrovní arabské kultury, zejména architekturou a bydlením. Bylo to i tím, že islám byl inspirován antikou, čerpal z ní poznatky a vědění a antické dědictví dále rozvíjel. Křesťanský západ se oproti tomu k antice choval odmítavě, jako ke světu pohanů. O vyspělosti východních kultur nevěděl, nebo ani nechtěl vědět.

Arabské domy tehdejší doby měly až několik poschodí, byly komfortně zařízeny a obklopeny zahradami. Byly vybaveny velkými prostorami s koberci a dokonce tekoucí vodou. Také ulice arabských měst měly vyšší úroveň, než města evropská. Například byly po celou noc osvětleny olejovými lampami.

Je více než pravděpodobné, že i poznatky z křižáckých výprav byly jednou z inspirací rozvoje středověkého bydlení.

Vývoj a inovace výrobních technologií v gotice
Řemeslná výroba se začala oddělovat od zemědělské a část populace se ve městech věnovala obchodu a řemeslům. Příbytky, které v minulosti sloužily zejména jako úkryty před nepohodou, začaly být vybavovány s větší péčí. To se projevilo především ve šlechtických kruzích, kde kromě důrazu na obranné hledisko vznikala také potřeba pohodlného bydlení.

Estetika a výtvarná hodnota se do tvorby nábytkových předmětů začíná promítat až v období pozdní gotiky. V rané gotice byly využívány zejména základní tesařské konstrukce, ze kterých byl vyráběn prostý mobiliář jednoduchých tvarů.

Od roku 1245 se začala ve Francii využívat pila poháněná vodní silou. V té době se jednalo o převratný technický objev. Celé století trvalo rozšiřování vodních pil po Evropě.

Další novinkou byla dřevěná rámová konstrukce s výplní. Tato konstrukce poskytla možnost vytvořit nové odlehčené typy křesel, čel postelí a lavic. Slabší prkna jako výplň rámů byla nařezána právě vodními pilami. Rámovou konstrukcí byly ovlivněny také konstrukce truhel a skříní, u kterých byly do té doby používány pro zpevnění železné pásy.

Další inovací bylo zdokonalení ozubu, rohového spoje, který je dosud nepřekonaným pevným spojením masivního dřeva.

Nové konstrukční možnosti umožnily rozvoj a kultivaci nábytkových předmětů. Vyšší vrstvy se při zařizování příbytků brali za inspiraci mobiliáře chrámů a kapitulních sálů.

Cechovní řemesla
Po celý středověk byla hospodářská moc převážně v rukou feudálů, vlastníků půdy a pánů nad životy poddaných, kteří feudální pozemky obdělávali. Města byla oproti tomu místem směny a obchodním uzlem. Podstatnou funkcí měst byla také výroba, při které začalo postupně docházet k dělbě práce.

Až při rozvoji nově založených měst dochází ke specializaci řemesel. Zruční řemeslníci postupně dokázali splnit také Vyšší nároky na výrobu a výzdobu nábytkových předmětů.

Ve městech se řemeslo provozovalo v několika formách. V podhradí pracovali nevolní řemeslníci, kteří byli poddanými panských domů. Ve městech pracovali také svobodní řemeslníci, plnoprávní občané městských celků a členové cechů. Své výrobky zhotovovali pro přímé odběratele a jen část z nich prodávali na trzích.

Cechy vznikaly současně s rozdělením obyvatelstva měst na kupce a řemeslníky. Základním posláním tehdejších cechů bylo především potlačování konkurence.

Cechy dbaly na to, aby nikdo mimo ně nemohl provozovat řemeslo a střežily poctivost řemeslné práce. Cechy měly své předpisy a mistrovské i tovaryšské zkoušky. Každý cech měl svůj statut, pečeť, cechovní peníze, písemnosti mistrů a tovaryšů a celý cechovní archiv.

Ve městech vyráběly řemeslné cechy své produkty zejména pro místní obyvatelstvo. Vývoz mnoha druhů řemeslných výrobků byl ve středověku spíše vzácností.

Města rostla a zvyšoval se i počet jejich obyvatel. Vznikaly nové možnosti práce. Kromě stavby chrámů bylo třeba postavit městské hradby a opevnění, brány, mosty, ale také městské radnice, paláce šlechty a domy bohatých měšťanů.

Základní druhy nábytku v gotice
Základním nábytkem ve středověkých obydlích byla truhla. Provázela člověka po celý středověk jako nezastupitelný a nepostradatelný úložný prostor. Sloužila jako cestovní zavazadlo, jako sedací nábytek a často i jako lůžko. V gotice byla truhla jedním z mála zařizovacích předmětů, který byl kvalitně řemeslně, někdy až umělecky zpracován.

Truhla byla často malovaná barvami a její povrch byl zdoben náročnými dřevořezbami. Bohatě zdobená truhla, často i mohutných rozměrů, byla chloubou zámožných měšťanů. V době gotiky začala na truhlách nacházet uplatnění také intarzie a řezbářsky vypracované geometrické kompozice, figurální motivy i vyobrazení bájeslovných zvířat. Řezby na truhlách převzaly z gotické architektury arkády, lomené oblouky i gotické růžice.

Dalším základním nábytkem gotiky bylo lůžko. Samotný lehací nábytek z této doby se nedochoval. Známe jej pouze z dobových maleb a vyobrazení. Na nich je patrné, že lůžka byla prostorná, opatřená nebesy, která byla zprvu jen zavěšena na trámech. Takové lůžko bylo považováno za symbol bohatství. Gotické postele sloužily ke spánku vždy více osobám.

Lůžko bylo odděleno zpravidla závěsy ze všech stran a mělo i vlastní zastřešení. Takto vytvořené oddělené prostředí pro spáče vzniklo zejména jako ochrana před chladem a hmyzem. Dalším důvodem bylo vytvoření intimního místa, protože lůžko bylo situované ve frekventovaném prostoru obydlí.

Potřebným předmětem se stával v gotice i stůl. Nejprve se jednalo o přenosné stolní desky uložené na dřevěných kozách. Později u pevných stabilních stolů byly stolní desky neseny zkříženými podpěrami, nebo plnými čelními stěnami.

Méně časté byly varianty skříňových stolů nebo stoly se sklápěcími stolními deskami. Vznikly i první typy stolových sekretářů, které sloužily pro uložení spisů a po zajištění zvednuté desky jako psací stůl. V gotice byly pro psaní i čtení častěji používané jednoduché stojací pulty.

V gotice se objevilo i několik druhů skříní. Jejich korpusy byly v počátcích středověku sestavovány z hrubých fošen a trámků. Skříně v sakrálních stavbách měly mnohdy boky zdobené malbami, nebo řezbou figur světců.

Sakristie byly vybaveny dalším typem skříní se zásuvkami, které se staly pravzorem pozdějších komod.

Truhlu jako úložný prostor v pozdní gotice doplnila v západní a severní Evropě skříň na podpěrách. Jednalo se o předchůdce příborníku (dressoir) a kredence (credenza). Tyto typy skříní sloužily zejména k ukládání stolního náčiní a dalších předmětů ke stolování.

Zdroj:
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění - vybrané kapitoly z historie