Bydlení - historie bydlení, gotika Evropa, gotika Čechy

Jiřina Kavková, 24.6.2011

Architektonický sloh gotika, měl kromě Francie v ostatních zemích Evropy pomalejší nástup. Teprve později se Evropa i Čechy postupně stávaly gotické, nejen v architektuře, ale i ve vybavení bydlení. V historii bydlení dochází právě v gotice k velkému rozvoji nábytkových řemesel. Bylo třeba vybavit gotické chrámy a kostely mobiliářem, chrámovými lavicemi, kostelními jarmarami, truhlami, ale i vytvořit dřevěné části oltářů. Také radnice a domy šlechty a bohatého měšťanstva vyžadovaly výbavu nábytkem. V mnoha případech se řemeslné práce mistrů této doby dají označit za umělecké výtvory.

Gotika v Evropě
Gotický nábytek měl vzhledem k všeobecnému užívání stejných architektonických prvků v celé Evropě jednotný styl. V patnáctém století se tak od sebe lišil pouze nábytek severních a jižních oblastí. Teprve v šestnáctém století se nábytek začal odlišovat podle místních zvyklostí a především různým způsobem a provedením ozdobné řezby. Mistři řezbáři vycházeli ze stejných gotických prvků, ale vyhotovení jejich práce bylo obohaceno o originální a individuální složky.

Na severu Evropy se střediskem kulturního rozvoje staly nizozemské Flandry, zejména díky zámořskému obchodu. Gotický mobililář se zde rozšířil od dvouetážové skříně, které se skládaly ze dvou na sebe položených truhel.

Anglie převzala nový sloh ve dvanáctém století a první realizace gotické architektury řídili francouzští mistři při pracech na katedrále v Cantenburry. Zanedlouho se gotický sloh začal objevovat i při zařizování gotických novostaveb.

V Německu byla raně gotická nábytková tvorba poznamenaná pozdně románským cítěním. Gotika a její prvky, přejímané z Francie se uplatňovaly dlouho pouze jako doplňkový dekorativní systém. První stavbou podle čistě gotické dispozice byl dóm v Magdeburku. Vyvrcholení německé gotiky nastalo až působením stavební hutě rodiny Parléřů. V té době již ve Francii dosáhla gotika svého vrcholu a rozšířila se i na Pyrenejském poloostrově.

Gotika v zemích Koruny České
Gotický sloh začal pronikat do českých zemích až v době vrcholné gotiky ve Francii. A přesto, že české země byly v první polovině 13. století pouze periferií křesťanské Evropy, vstoupila gotika do českých zemích pozoruhodnými stavbami i mobiliářem.

Zakládání měst vytvořilo předpoklady pro rozvoj rukodělné výroby. V zemích Koruny České byly Přemyslem Otakarem I. uděleny výsady mnoha městům ve kterých se začala kultivovat řemeslná práce a také řemeslo truhlářů a stolařů.

Středověké zámožné vrstvy nejprve upřednostňovali oblečení a šperky před péčí o svá obydlí. Teprve v období vrcholné gotiky česká šlechta začala budovat svoje sídla s rozmyslem a s přepychem a k tomu potřebovali zručné řemeslníky.

Nábytek byl v českých zemích stejně jako v Evropě na počátku období gotiky konstruován a zpracováván tesařsky a ryze účelově. Teprve v době vrcholné gotiky při vybavování gotických chrámů, radnic a dómů se nábytek určený pro jejich vybavení stával uměleckým výtvorem. Bylo to v období kdy truhláři a stolaři začínali spolupracovat více s řezbáři. Začali se objevovat zdatní řemeslníci - nadaní jedinci.

Teprve až ke konci patnáctého století byl nábytek i v Čechách zdoben tzv. plochou řezbou s ornamenty vycházející z gotické ornamentiky. Truhláři, stolaři a řezbáři společným úsilím pozvedali řemeslnou práci na úroveň práce umělecké. Svědectvím uměleckého řemesla tehdejší doby jsou lavice v chrámu svatého Jakuba v Kutné Hoře a v chrámu svaté Barbory. Další zachovalý pozdně gotický nábytek je konšelská lavice na Novoměstské pražské radnici.

Nábytek v průběhu gotiky
Při výrobě sedacího nábytku bylo v období pozdní gotiky na mnoha místech Evropy využíváno prken. Nejen truhlová křesla, ale i židle a sedačky byly přetvářeny ze sloupkového na tvar plochého prkna. Často se vyskytovaly i jednoduché skládací sedačky využívané také jako sakrální mobiliář. Až do období vrcholné gotiky a i v pozdější renesanci byla potřeba pohodlnějšího sezení řešena prostým pokládáním polštářů na tvrdou plochu sedadla.

V panských sídlech i v měšťanských obydlích byly ve 14. i 15. století používané všechny základní druhy nábytku.

Největší péče byla stále věnována truhlicím a skříňkám -"stolenšraňkám" na kterých se řezby i práce z kovu uplatňovaly v celé své kráse. Truhly sloužily k ukládání, sezení i spaní. Povrch truhel byl zdoben mělkou řezbou nebo malováním. Současně s truhlami začaly v pozdní gotice pro ukládání sloužit i skříně.

Od patnáctého století se postupně stával obvyklým i stůl. Měl obvykle zkřížené prkenné podpěry a obdélníkovou stolní desku. Stolaři vyráběli také stoly kupecké - psací a hrubé stoly pojmenované "štoky". Z dubu, borovice a topolu byly vyráběny náročnější stoly se zdobenými plochými řezbami tzv. "štukwerky".

Lehací nábytek byl často zasouván do výklenku ve zdi, kde obvykle na lůžku spávala celá rodina. Postele bývaly ověšovány závěsy /koltrami/.

Židle byly ještě dlouho vzácností. Zato lavice nechyběly v žádném příbytku. Často byly vytvořeny již při stavbě domu z dřevěných trámů, nebo vyzděné jako součást stavby.

Řemesla a cechy gotiky v Čechách
Na přelomu patnáctého století dochází v řemeslné výrobě k užším specializacím. Diferenciaci řemesel si vyžádala rozsáhlá stavba domů v nově zakládaných městech a budování chrámů a kostelů.

Chrámový mobiliář, výroba stolic, kostelních jarmar, truhel i dřevěných částí oltářů byly náročnější práce a vyžadovaly specializované řemeslníky. Již ve čtrnáctém století se v Praze vyskytovalo 225 samostatných řemesel. K plnému rozkvětu nábytkářství dochází v českých zemích až v pozdní gotice. Nejpočetnější "nábytkářské" cechy fungovaly v Praze a v Kutné Hoře.

Pod cechovní korouhví staropražských mistrů, kteří zpracovávali dřevo se sdružili truhláři, koláři, tesaři, soustružníci i lištaři. Na cechovní korouhvi byly pak znaky všech těchto řemesel.

Materiál pro výrobu nábytku - dřevěná prkna a hranoly pro celý okruh řemeslníků připravovali "pilaři, prknaři, nebo struhaři".

Výrobci lůžek /loculificerové/ zhotovovali lůžka, ale i rakve. Existovali i postelníci /spondistoři/ a kolébčíci. Polštářníci, předchůdci čalouníků, čistili peří a vycpávaly "ložní šaty", ale i kůží potažené polštáře.

Nábytek té doby byl zdoben vedle řezby a malování také kováním. Tak se k nábytkovému dílu připojili i zdatní kováři. Závěsy a štíty zámků byly kováři a zámečníky často náročně zdobeny vykováváním, vykrajováním a prořezáváním. V Praze v období vyzrálé gotiky tak přibývalo mistrů oborů, které do té doby nebyly v našich zemích známé.