Bydlení - historie bydlení, renesance Německo, Anglie, Švýcarsko a Nizozemí

Jiřina Kavková, 5.8.2011

Renesance Německo a Švýcarsko
V Německu se renesance začala objevovat nejprve v jižních částech země, díky přímému vlivu Itálie. Stejně jako po celé Evropě se středisky nového slohu stala nejprve výstavná a bohatá města - v Německu to byl Augsburg a Norimberk. Na pozvání přicházeli za prací italští architekti a nábytkáři, kterým německá šlechta z jižních částí země svěřovala vytvoření nových staveb, přestaveb a vybavování budov v novém slohu a s použitím nových technologických postupů.

Renesanční vzory a principy přejali zanedlouho místní mistři řemesla. Jihoněmeckou renesanci proslavil nejvíce norimberský řezbář a zdatný kreslíř Peter Floodner. Jako jeden z prvních řemeslnických mistrů použil italské výtvarné motivy na svých truhlách a skříních. Svými návrhy a zdařilým provedením svých prací pronikl do principů antické architektury, která byla základem renesance. Tento styl se stal v jižním Německu novým dvorským slohem a práce augsburských a norimberských nábytkářů byly žádané i v okolních zemích. Na rozdíl od jihu se na severu Německa renesance v takové míře neuplatnila

Renesanční nábytek v Německu a Švýcarsku
V počátcích renesance němečtí nábytkáři přebírali od italských zejména dekorativní motivy. Největší význam při tom sehrály vlastnosti použitelných a dostupných materiálů. Nábytek jihoněmeckých mistrů byl zhotovován především z jehličnatých dřev. Plochy určené pro stavbu korpusů skříní a truhel byly dýhovány jasanem a k vyřezání ozdobných prvků bylo používáno lipové nebo dubové dřevo.

Renesanční truhly a skříně byly obohacovány řezbářskými motivy odlišnými od předchozích gotických prvků. Jednalo se o zcela nové pojetí nábytkové tvorby vycházející z poznání renesančních principů. Oblíbené byly čtyřdveřové a dvoudveřové skříně se zásuvkami, které se uplatnily již v gotice. Nábytek nově zdobily lezény s jemnou řezbou s akantovými, často i figurálními motivy, které zvýrazňovaly celou stavbu honosných truhel a skříní. Římsy byly zdůrazňovány zubořezy a vejcovci.

Obdobně byl vytvářen renesanční nábytek také ve Švýcarsku. Zde se ve značné míře uplatnila intarzie nábytku z různobarevných, nebo obarvených dřev. Jednalo se hlavně o intarzii ve formě arabesek, kdy jsou světlé vzory komponovány do tmavého podkladu nebo obráceně.

Renesanční interiér byl v zemích na sever od Itálie ovlivněn klimatem. Proto zde při zařizování obydlí vznikaly jiné potřeby než ve slunné Itálii. Byla to potřeba tepla, která ovlivnila vývoj středoevropské a ještě více severské a skandinávské renesance. Požadavek na udržení teploty ovlivnil utváření interiérů a měla vliv také na vzhled nábytkových předmětů.

Potřebě tepla a pohodlného spánku se podřizovala i stavba renesanční postele. Základním typem byla postel se sloupkovým baldachýnem na vyvýšeném pódiu. Postel byla zpravidla umístěná u zdí a v rozích místnosti, které byly obkládány dřevem. Teprve později byly postele odpojené od stěn a jako samostatné solitéry umisťovány volně v místnosti.

Nizozemská renesance
Nizozemí, podnikavá země bohatnoucí námořním obchodem se mohla v tehdejší Evropě rovnat mimořádnému postavení italských měst. V městech, jako byl Gent, v Brugách, Ypresu se dařilo kulturnímu a společenskému životu. Centra textilní výroby a obchodu byla natolik bohatá, že si mohla dovolit přepych vyspělé kultury. Mecenášem se stal vévoda Filip dobrý, který přenesl svůj dvůr z Dijonu do Nizozemí a vtiskl celé dolní zemi lesk svého skvělého sídla.

Vlámský a holandský renesanční nábytek dosáhl pozoruhodné úrovně ve druhé polovině 15.století. Renesanční sloh se i v Nizozemí částečně diferencoval a lišil se od renesance italské. Grafické návrhy, které publikoval především Hans Vredeman de Vries se staly lexikografem nábytku celého rýnsko-nizozemského území. Vries svými návrhy ovlivnil nejen tvorbu nábytku v Nizozemí, ale i v Německu, v Anglii ve Švédsku.
Do svého vzorníku zpracoval návrhy na všechny druhy tehdejšího nábytku.

Oproti bohaté italské renesanční tvorbě byl nizozemský nábytek střídmě zdobený. základními prvky byly členěné výplně, arkádové motivy, vroubkované oblouky a prolamované ornamenty.Kolem roku 1600 začali nizozemští nábytkáři používat nový dekorativní prvek pro výplně dveří. Jednalo se profilované lišty, které v pravoúhlých sestavách vytvářely v rámových konstrukcích dveří složité obrazce.

I v Nizozemí se ujalo zavěšování těžkých šatů do skříní. Tak byla ukončena staletá éra truhel, kam se do té doby šatstvo ukládalo. Čela skříňového nábytku - šatních skříní, příborníků, kabinetů, nebo kredencí byla zdobena žlábkovými pilastry, římsami, ozdobnými lištami, ale i figurálními motivy.

Pevný stůl se stal nejpoužívanějším nábytkovým předmětem měšťanských domácností. Vyjadřoval pevnost svými kulovitými nohami ve tvaru zaoblených balustrádových podpěr. Stabilitu těchto stolů zajišťovaly čtyři obíhací trnože, které byly později vystřídány zkříženým trnožím, poskytujícím pohodlnější usednutí ke stolu.

Jednoduché židle měly sloupovité nohy zakončené u podlahy koulí. Byly vyráběné i židle se zkříženýma nohama. Náročnější renesanční sedadla byla potahována kůží nebo sametem. Kůže se k lubům přibíjela hřeby s ozdobnými hlavicemi.

Anglická renesance
K odklonu od dosavadní gotiky přispěl již panovník Jindřich VII. Do svého ostrovního panství pozval tehdy architekty a řemeslníky přímo z Itálie.
Anglie si renesanci začala osvojovat zejména po ukončení vyčerpávajících válek a posilování královské pokladny. Nástup renesance v Anglii byl ovlivněn německou reformací a byl i obdobím vzniku nadčasových děl Williama Shakespeara. Ve větší míře se renesanční vlivy v ostrovním království uplatnily až za Jindřicha VIII. /1520-1550/ a plně rozvinuly za vlády královny Alžběty /1558-1603/.

Za vlády královny Alžběty byly po celém království vysázeny vlašské ořechy, které svým kvalitním dřevem sloužily anglickým nábytkářům. Ořechové dřevo získalo větší oblibu než do té doby používané dřevo dubové. Krása této dřeviny navodila proměnu i ve vzhledu nábytku. Živý kontakt se zámořím zpřístupnil i exotická dřeva, která svojí barevností napomohla k vytváření bohatě vzorovaných intarzií. Vynález jemné pily na řezání tenkých dýh rozšířil možnost dýhování velkých ploch. Materiálové možnosti a um anglických truhlářů umožnily vznik kvalitních nábytkových předmětů s klasickou jednoduchostí.

Angličtí tvůrci nábytkových předmětů převzali jen to co vyhovovalo mentalitě konzervativních Angličanů. Při tvorbě nábytku zůstávala gotika v celé ostrovní říši ještě velmi dlouho a hluboce zakořeněna. Gotika svými základními prvky ovlivňovala tvorbu nábytku téměř až do doby pozdního baroka. V konzervativní Anglii zůstaly i po celé šestnácté století základní typy nábytku stejné. Vliv italské renesance pozměnil hlavně dekorativní části nábytku. Přesto se pomalu zvyšovala celková úroveň bytového komfortu i jeho účelnost.

Vliv drsnějšího severského klimatu postupně navodil propojení renesanční reprezentace a útulnosti. Významnou úlohu v sídlech šlechty a domácnostech měšťanů hrál pohodlný sedací nábytek, včetně křesla zvaného ušák. Ten nesměl chybět před krbem v žádném honosnějším domě. Velkou módou se stávala intarzie, se kterou seznámili Anglii italští nábytkáři. Byly to především intarzované květinové vzory a geometrické členění ploch, které zdobily truhly a postupně i ostatní úložné prostory. Vedle šachovnicových vzorů vznikaly ornamenty s motivy kytic, ptáků a motýlů. Jednalo se převážně o nábytek vyráběný pro šlechtická sídla.

Období Tudorovců se stalo dlouhodobým přechodem k plné renesanci. Nábytkové tvorby se v Anglii vedle italských mistrů ujímali i němečtí a nizozemští nábytkáři. V té době se po celém ostrovním království v nábytkářských dílnách ujalo používání grafických předloh. Grafické listy především holandského umělce Vredermana de Vrise, ale i ostatních nizozemských autorů, ovlivnily truhlářské dílny po celé zemi. Snad díky vlivu nizozemských předloh neprojevili angličtí nábytkáři příliš osobité tvořivosti. Vývoj nábytku zpomalily i občanské války a období anglické buržoazní revoluce.

Zdroj:
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění - vybrané kapitoly z historie