Bydlení – historie bydlení, nábytkový fenomén Thonet a nové technologie ohýbaného dřeva

Jiřina Kavková, 7.2.2012

Čtyři roky před koncem osmnáctého století se v malém německém městečku Boppardu, v rodině koželužského dělníka Franze Antona Thoneta narodil Michael Thonet. Nepřišel na svět v nejšťastnější době. Napoleonovy armády tehdy táhly Evropu a u Rýna se kolem vnuka Ludvíka XV. shromažďovali francouzští monarchisté, osnující Napoleonovo svržení. Když Michael vyrostl, vyučil se truhlářem. Ve svých třiadvaceti letech, začal provozovat ve svém rodném městě stavební a nábytkové truhlářství. V boppardské dílně vymýšlel, jak nejlépe vyrábět nábytek s prolamovanými oblými tvary, který zákazníci požadovali.

Hledání lepšího využití dřeva
Michael Thonet ve své dílně, kde již okolo roku 1830 zaměstnával 30 tovaryšů, nevyráběl pouze nábytek z masivního dřeva, jak to bylo v té době obvyklé. Výroba jednotlivých, z masivního dřeva vyřezávaným dílců, které by umožňovaly výrobu pohodlných sedadel byla náročná. Pouze některé z potřebných zakřivených tvarů jsou totožné s dřevěnými vlákny. Tu a tam je ve dřevě suk nebo prasklina. Při jeho zpracování se objevují roztodivnosti vzniklé růstem stromu. A tak je jen nepatrná část z celého vytěženého kmene obsažena v konečném výrobku. Snad to bylo právě ono plýtvání, které přivedlo Michaela Thoneta k soustředěnému hledání nových technologií.

Lepené dýhy
Nejprve místo ubírání z masivu dřeva lepil na potřebné vypouklé tvary silnější dýhy. Už v prvopočátku zaznamenal první úspěchy. A tak postupně přecházel k výrobě, při které pásy nařezaných dýh vařil v klihu. Potom je v jednoduchých formách ohýbal do potřebných tvarů a nechával v těchto tvarech ztvrdnout. Boppardskou dílnu opouštěly židle, křesla a pohovky z překlížených dýh, k sobě slepených kostním klihem.

Technologie starého Egypta
Kdybychom nevěděli, že velmi dávno při tvorbě staroegyptského nábytku bylo používáno vrstvených a slepovaných dýh, mohli bychom hovořit o zrodu zcela nové technologie. Dnes je nám známé a na nálezech v hrobkách starověkého Egypta prokázané, že základy technologie dýhování, byly používané již 3000 let před naším letopočtem.

Patentovaná technologie a zájem šlechty
Thonet z pruhů na sebe nalepených vytvářel křivky a tvořil z nich nohy a opěradla židlí. Tento technologický postup však prakticky neumožňoval vytváření ohybu v několika rovinách. Přesto si Thonet v roce 1841 nechal svoji technologii patentovat a to i v Anglii, Belgii a Francii. Výsledky svého snažení vystavil na trzích pořádaných v Koblenci. Vystaveného nábytku si povšiml kníže Metternich, který v tu dobu pobýval na svém rodinném zámku poblíž Koblence. Nábytek zaujal knížete natolik, že Thoneta pozval k bližšímu seznámení a nechal jeho výrobky převézt do Vídně a předvedl je i monarchovi.

Přízeň šlechty se Thonetovi stala klíčem otevírajícím dveře do světa financí a průmyslu. Na podzim roku 1842 přesídlila celá jeho rodina do Vídně. Císařská kancelář Thoneta oprávnila privilegiem dvorní kanceláře na "ohýbání v libovolných tvarech a zakřiveních". Technologii ohýbání vylepšil tak, že místo dýh začal ohýbat svazek tenkých hranolů. To umožnilo i druhý ohyb ve směru kolmém k původnímu ohybu. Thonet přitom prořezával původní ohyb a docílil tak šroubovité otočení celého laminového svazku. Pro tento zdokonalený technologický postup získal další rakouské privilegium, které převedl již na jméno svých synů. Thonet ve Vídni již své syny plně zapojil do svého díla. Posléze se stal společníkem podnikatele a továrníka France Lista. Ten jej také doporučil anglickému architektovi P.H.Devignymu, který v té době řešil renovaci vídeňského Lichtenštejnského paláce. Vznikly elegantní židle, dotvářející stylově neorokokové palácové prostory. Sedací nábytek, který je předchůdcem proslulých "thonetek", převýšil svojí výtvarnou kvalitou ostatní nábytkové předměty celého palácového komplexu.

Zlepšení technologických postupů, rozvoj velkovýroby
Nedokonalost lepidel a jejich proměnlivá kvalita neposkytovala potřebnou stálost tvarů. Když Thonet ohýbal silnější dřevěné tyče, docházelo k popraskání na vnější straně ohybu. Thonet při svých pokusech přišel na spásnou myšlenku. Na plochu propařeného dřeva před ohýbáním začal přikládat k protilehlé straně ohybu pás z ocelového plechu, který opatřil zarážkami. Mezi ně byl ohýbaný masivní hranolek upnut. Při ohýbání se dřevěná vlákna blízká vnitřní straně ohybu srazila, a to v místech vzdálenějších od plechového pásu. Výsledek pak otevřel cestu k rozvoji průmyslové velkovýroby. Této technologii bylo uděleno privilegium již pro firmu Bratři Thonetové. Vznikly tak první židle, které na výstavě Dolnorakouského živnostenského spolku vzbudily nemalou pozornost. První větší objednávku učinila pro svoji vídeňskou kavárnu paní Daumusová. Prostory kavárny byly prvním veřejným prostorem zařízeným nábytkem z ohýbaného mahagonového dřeva. Záhy následovala další objednávka pro hotel "U anglické královny" v Pešti. Zde byl nábytek provedený z jasanového dřeva.

Začala se rozbíhat sériová výroba a bylo nezbytné věnovat se její racionalizaci. V roce 1777 již pracoval první Wattův stroj poháněný párou. Byla to právě pára, kterou Thonet využil nejen k pohánění strojů, ale především k napařování dřevěných hranolků. Výrobu nábytku začal organizovat na nových základech. Manufakturní organizace práce, která do té doby i při výrobě nábytku nebyla ničím víc než soustředěním řemeslníků při společném díle, přestavěl na průmyslovou hromadnou výrobu. Thonetův nábytek byl na světě první, který byl vyráběn velkoprůmyslově. Samotný princip výroby se zcela odlišoval od výrobních postupů uplatňovaných po staletí. Lišil se diametrálně od výrobního postupu, při kterém bylo z masivního dřeva řezáním, hoblováním či rašplováním neustále ubíráno až do potřebné podoby výrobku. Oproti tradičním truhlářským praktikám měla tato metoda velké hospodářské přednosti.

Použití vrutů
Zavedení technologie ohýbání dřeva umožnilo opustit vžité konstrukce. Základní konstrukční spoje byly minimalizovány. Místo tisíciletého truhlářského čepování, začal Thonet jednotlivé dílce židlí spojovat vruty. Současně s tímto konstrukčním řešením bylo možné jednotlivé dílce kombinovat a vytvářet tvarové varianty sedacího nábytku. Vznikl tak první v pravdě průmyslový návrh a první průmyslová velkovýroba nábytku. Uplatněná technologie ohnutí dřevěného hranolku umožnila vytváření křivek odpovídajícím lidskému tělu. Tak jak byla výroba organizovaná, nevyžadovala velkou zručnost truhlářských mistrů.

Přesun tovární výroby na Moravu
Ve Vídni existovaly výrobní problémy, vyplývající z přímé vazby na materiálové zdroje a byla zde i dražší pracovní síla. Tyto skutečnosti přivedly Thoneta po čtrnácti letech ve Vídni ke stráním hostýnských vrchů, plných ušlechtilých bukových lesů. První továrna byla vybudována v Koryčanech /1857/ a byla na svoji dobu progresivně vybavena. Mnohé stroje musely být nově vymyšlené a vyrobené jako originální prototypy.

To již byla plně zvládnuta technologie ohýbaného dřeva a domyšlena dílcová výroba i suchá montáž nejen sedacího nábytku. V prvním roce koryčanského provozu v továrně pracovalo 300 zaměstnanců, kteří byli schopni vyrobit denně 200 kusů židlí. Deset let před smrtí Michaela Thoneta /1861/ se rozeběhly stroje i v druhé továrně, v Bystřici pod Hostýnem.

Továrny na základě progresivní technologie dílců vítězily v konkurenčním boji. V Thonetových židlích se zcela přirozeně snoubil tvar se standardizací a s průmyslovou velkovýrobou. Forma nábytku byla určená funkcí, technologií a výrobními postupy. Od počátku výroby sedacího nábytku z ohýbaného dřevěného hranolku až do dnešních dnů sloužily thonetky milionům domácností a to na všech kontinentech. Dokonale zbavené ozdob přežívaly všechny výkyvy módy. Základní princip tvarování spočíval v čistých liniích a plochách. Bylo by však omylem domnívat se, že Michaelu Thonetovi i jeho nástupcům šlo o změnu stylu doby. Jeho první výrobky se svým tvarovým pojetím podobaly křeslům a židlím, které se v té době běžně vyráběly. Šlo především o uplatnění ekonomické technologie pro staré vzory. Výsledkem tohoto hledání byl sedací nábytek, který doznal zásadní změnu výroby a radikální změnu konstrukcí.

Zdroj:
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění - vybrané kapitoly z historie