Bydlení – historie bydlení, secese. Dekorativní secesní styl není jen Alfons Mucha.

Jiřina Kavková, 22.3.2012

Secese, ornamentální a dekorativní styl, který ovlivnila doba rozmachu a prosperity.Secesní sloh používal v architektuře, bydlení i užitném umění květinové motivy i abstraktní a geometrické tvary. Známým představitelem secese je Alfons Mucha.

Secese – sloh a styl nové doby
Doba krátkého trvání secese, na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla naplňována novými objevy ve všech oborech lidské činnosti. Byly to roky rozzářené elektrickým osvětlením, završené zdárnými pokusy o překonání zemské přitažlivosti. Po ulicích velkoměst jezdily první automobily a k nebi se začaly vypínat první ocelové konstrukce. Na obloze se objevovaly vzducholodě, oceány brázdily parolodě elegantních tvarů a vynález fotografu zaznamenával děje, které dávno minuly. Změnilo se i tempo života, měřené po staletí krokem koňských kopyt. Pro mnohé to byla doba nebývalé prosperity.

V pozadí těchto proměn stály v Evropě sociální problémy a spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Byl to čas poznamenaný hlubokými změnami evropského myšlení, které byly naplněny novými postoji a projevy ve společnosti, v umění, i v architektuře.

Byl to i čas, kdy po mnoha desetiletích naplněných pseudohistorismem, ve kterém architektura hledala svůj výraz a nacházela pro tvorbu předlohy v gotice, baroku, rokoku či renesanci, přinesli mladí, odbojní evropští výtvarníci nový dekorativní styl. Toto nové hnutí, které se plně odpoutalo od všech předcházejících forem, vznikalo pod vlivem atmosféry onoho pozoruhodného času v ateliérech umělců a v dílnách uměleckých řemeslníků.

S novým názorem, se zcela novými výtvarnými činy, se nejprve objevil nový ornament. Ten již nebyl přejímán z jiných dob, tak jako ornamentika a tvarosloví v celém předcházejícím půlstoletí. Po prvním zdomácnění v užitném umění nadchla tato nová orientace výtvarné umělce všech oborů, včetně návrhářů nábytkových předmětů.

První secesní stavby i nábytkové předměty
I když náznaky nových přístupů k tvorbě je možné nacházet v Anglii, je jako autor první secesní stavby a prvních interiérů uváděn belgický architekt Victor Horta /1861-1947/. V roce 1893 Horta postavil v Bruselu pro inženýra Tassela dům, který také vybavil podle svých návrhů. Zcela novou ornamentikou ztvárnil nejen navrhovanou stavbu, ale i prostory a všechny detaily této pozoruhodné novostavby. Po prvním úspěchu realizoval několik desítek staveb naplněných i v podrobnostech novým tvarováním a novou ornamentikou.

Již dlouho před koncem devatenáctého století někteří výtvarníci k vytvářením nové ornamentiky usilovali o nahrazení pseudohistorických romantických prvků novými motivy. Po dlouhém období, kdy se tvorba nábytku omezovala na přejímání historických slohů, vznikala hnutí usilující o obrodu nábytkových umění. K realizacím Victora Horty se přiřadili další belgičtí architekti. Byl to především Van de Velde /1863-1957/, který ve svých pracích mezi prvními uplatnil principy zcela nového stylu. V kvalitním belgickém výrobním zázemí Serruriera Bovy, který zaměstnával desítky kvalifikovaných nábytkářů - ebenistů, vznikaly nábytkové předměty s novými objevnými ornamenty.

Ve Francii to byl Émile Gallé /1846-1904/, původem sklář, který se věnoval také návrhům pro truhlářskou dílnu v Nancy, sám uplatňoval na exkluzivních výrobcích i staré technologie - marketerii a intarzii. Jako silně emocionální tvůrce usiloval i o nové ztvárnění nábytkových předmětů.

Nové prvky v novém slohu
Secesní architektura a tvorba nábytku, tak jako ostatní umělecké obory, opřela se ve svém rejstříku výtvarných nástrojů především o bohatou strukturu obrysových a ornamentálních křivek. Místo ke starým slohům minulosti se tvůrci nového slohu obrátili k nepřeberné studnici inspirací - k přírodě. Po dlouhém období umělecké nerozhodnosti, během které se střídaly "rozředěné" nápodoby historických slohů, byl ve světě přírody objeven nový pramen. Tvůrci secese se obrátili k přírodě jako ke svému základnímu světonázoru. Byly to nejprve květinové motivy, posléze abstraktní ornamenty, následně i ornamenty a tvary vycházející z geometrie. Hlavním formálním prvkem se stala křivka. Dalším motivem secesní ornamentiky byl i éterický typ ženy - subtilní postava s dlouhými vlnitými vlasy. Téma flóry a ženy byly tak oblíbené a často spojované, že vznikl jakýsi hybrid, který byl posléze pojmenován "femmefleur".

Secese se inspirovala i Japonskem
Další velkou inspirací nového stylu se stala japonská kultura. Po 250 let trvající izolaci se v roce 1868 Japonsko otevřelo světu. Evropanům byl tak umožněn pohled i na japonskou kulturu bydlení. Japonské stavby a jejich interiéry musely být velkým překvapením. Středověké evropské domy a jejich zařízení obtěžkané pseudohistorickými interiéry byly přímým archaickým protipólem lehkých, vzdušných a prosvětlených japonských interiérů. Rovné linie, hladké stěny, nízké stropy staveb působily zcela nově. Prostory bez zbytečných ozdob, ze kterých bylo patrné, že estetika bydlení je hluboce zakotvená do každodenního života. Překvapením bylo i to, že se v japonských obytných prostorách vyskytovaly nábytkové předměty jen poskrovnu. Inspiraci tvůrcům secese poskytla i barevnost japonského umění.

Barvy secese
Tak jako celý secesní styl byla i barevnost interiérů spekulativním dílem malířů a architektů. Pod vlivem pozdního impresionismu byly voleny jasné a světlé barvy, které nahradily šedé a kalné tóny pseudohistorických prostorů. Z barev se nejčastěji objevovaly světlé zelené tóny, sladce růžová a fialová. Působivostí nové barevnosti interiérů, spolu s rozevlátými liniemi a novým dekorem, poskytla secese ztvárňovanému prostředí zcela nový a specifický ráz.

Když hovoříme o rozjasnění prostorů, nesmíme opomenout, že krátká doba trvání secese byla i časem prudkého rozvoje elektrického osvětlení. Rozzářily se nejen ulice, ale i interiéry. V elektrickém osvětlení vynikal právě secesní nábytek. Vznikaly jeho další tvary a nově pojaté ornamenty.

Secese, její názvy a představitelé v Evropě
Ze své kolébky v Belgii tento styl ovlivnil koncem devatenáctého století celou Evropu a v různých zemích dostával různá jména. V Paříži Art Nouveau - podle prodejní galerie mladých výtvarníků. S úspěchem zde byly vystavovány nábytkové předměty G. de Feura, E. Gillarda a E Collony. Prostory pro galeristu Samuela Binga navrhl Van de Velde. Pro Vingovu prodejní galerii vytvořil pak celou řadů návrhů a vystavoval zde i svůj nábytek. Van de Velde po třech letech přijal pozvání do výmarsko-eisenašského vévody a přesídlil do Výmaru. Z podnětu vévody se Velde ujal vedení uměleckoprůmyslové školy, která se po válce stala základem Bauhausu, centrem zcela nového pohledu na předmětný svět.

Ve Francii vznikla dvě základní ohniska nové výtvarné vlny. Jedna v Paříži a druhá, stejně kvalitní v Nancy. Vedle již zmíněného Emile Gellého to byly truhlářské dílny Louise Majorella /1859-1926/, který novému belgickému stylu vtiskl svůj osobitý rukopis. Rozevláté křivky, znak nového směru, uplatnil při navrhování nábytku architekt Hector Guimard /1867-1942/, vůdčí reprezentant Art Nouveau, který se proslavil především tvorbou vstupů do pařížské podzemí dráhy.

Na stoupence secese byla bohatá i střední Evropa. V Německu bylo nové hnutí pojmenováno "Jugendstil" podlečasopisu "Die Jugend", založeného 1896. Mezi hlavní představitele patřil Otto Eckamenn /1865-1920/, Herman Olbrist /1863-1927/, Josef Marie Olbricht /1867-1908/, August Endel /1871-1925/, Peter Behrens /1868-1940/.

Secese našla odezvu i v Budapešti, v Polsku, ale i v pracích ruských architektů. Secese byla novým proudem, který našel své vyznavače i ve španělské Barceloně a v Katalánsku. Zde půdu pro vznik prvních tvůrčích center secese připravil Antoni Gaudí y Cornet /1852-1926/ v Barceloně a v Katalánsku zcela osobitým výrazem. Vytvořil dlouho před vzedmutím secesní vlny již v letech 1885-1889 palác pro velkoprůmyslníka a rejdaře E.Gúella a řadu dalších staveb. Jeho práce předstihly časově nástup evropské secese. Ve svých pracích uplatnil Gaudí jako své niterní tvůrčí přesvědčení nejen rozvlněnou křivku, ale neopakovatelným způsobem realizovaný každý detail. Nacházel nekonvenční využití materiálů, které ztvárňoval jako sochařská díla a barevné kompozice neobvyklé působivost. Nápadná odlišnost, kterou vtiskl stavbám i jejich nábytkovým předmětům, nás opravňuje k poznámce, že jeho práce je vlastně při našem řazení nezařaditelná. Vymyká se svojí originálností zcela tvorbě jak stavebních děl, tak i mobiliáře.

Za protipól Gaudího tvorby můžeme považovat anglickou secesi, pojmenovanou Modern-Style. Propagátorem nového směru, v Anglii přijímaného velmi vlažně, byl londýnský časopis "Studio" a nejvýraznějším představitelem nového stylu byl Charles Rennie Macintosh /1868-1928/. Originálními návrhy a realizacemi byl severským protipólem Gaudího. Osobitým projevem byli diametrálně a novátorsky odlišní od všeho, co v té době, zatížené viktoriánským stylem vznikalo v Británii. Ve spolupráci se svojí ženou a její sestrou vytvořil Macintosh zcela nové pojetí nejen interiérů, ale i nábytkových předmětů.

Střízlivá forma a rafinovaná kombinace barev bílé a černé, barvy lila s olivově zelenou, byly revolučním činem proti tehdejším temným viktoriánským interiérům. Nábytkové předměty nejenže nehýřili křivkami, ale byly tvořeny bez účasti bohatých řezbářských prací. Mořený a často jen bílou barvu natíraný nábytek byl zdoben barevnými ozdobami, které připomínají drahokamy. V prosvětlených místnostech, střídmě vybavených nábytkem kubických tvarů, byly všechny prostory komponovány jako ukončené celky. To byl konečně přístup všech tvůrců nového hnutí.

Přímkový dekor a střídmý geometrický ornament, spolu s rozjasněnými interiéry, byl uplatňován ve všech dalších Macintoshových stavbách. Významnou stavbou byla ve městě stavba výtvarné školy a několik čajoven, ve kterých celkové pojetí prostorů navazovalo využitým rastrů zvláštní atmosféru. Tvorba jeho interiérů ovlivnila secesní architekty ve Vídni a v Mnichově.

Secese – sloh a styl různorodosti a specifik evropských zemí
Ovlivněna několika prameny nebyla secese jednotným stylem ve smyslu minulých slohových období. Vedle stylizovaného naturalismu a v Belgii zrozené secesní linie vznikla ornamentika založená na geometrii, na přímých liniích a současně i zcela střídmým zdobením. Secese se stala pojmem, který vyjadřoval řadu různých, často až protichůdných výtvarných názorů. Stala se tím i svědectvím o generačním rozvrstvení autorů a specifika jednotlivých zemí. Měla tolik tváří, kolika národnostními prostředími a tvůrčími individualitami prošla. Pro potvrzení těchto slov stačí uvést rozdílnost mezi anglickým a především skotským Moderním stylem a italskou tvorbou nazvanou Floreale.

Zatímco skotský a anglický směr měl možnost opřít se o tradiční klasicismus a byl oproštěný od dekorativních přívažků, Italové se projevili dekorativností. Secese zapustila své kořeny ve Vídni i v Praze. Ve Vídni v roce 1898 ve svých dvaadvaceti letech založil Josef Hoffman spolu s dalšími bouřliváckými vrstevníky vídeňskou skupinu secese.

K hnutí Sezesion, u jehož vzniku stáli vedle malířů v čele s Gustavem Klimentem i architekti Koloman Moser /1868 - 1916/ Joseph Marie Olbrich /1867 - 1906/ se k mladý tvůrcům svými pracemi připojil profesor vídeňské školy architektury Otto Wagner /1841 - 1918/. Tato osobnost byla významná i pro české architekty, kteří tehdy studovali ve Vídni. Wagnerův význam spočíval především v idejích, které proklamoval.

Pod vedením Josefa Hofmana vznikly v roce 1903 Wiener Werkstatte /Vídeňské umělecké dílny/, které se staly základnou pro rozvoj nábytkového umění v duchusecese. Vznikl zde formální styl, již zaštítěný průmyslem. Vídeň pod vlivem výstavy Macintoshovy glasgowské školy se stala šiřitelem geometrického ornamentu. Ten zřejmě proti rozevlátým křivkám francouzského Art Nouveau svojí přiměřeností víc vyhovoval místní tradici. Nad volnou kompozicí rostlinných motivů a křivek převládl v tvorbě vídeňské architektury geometrický tvarový řád. Na svých stavbách a návrzích nábytku uplatňoval nejen J. Hoffman ale i Kolman Moser, Gustav Seigel jemný detail vycházející z čtverců. Výrobky Weiner Werkstaatte, charakteristické převažujícím využitím geometrických forem, navodily u některých komentátorů poznámky že v tvorbě vídeňských architektů došlo k diktatuře čtverce. Dalším z Wagnerových žáků byl Slovinec Josip Plečnik /1872-1957/, který přenesl secesi do Lublaně a který se po první světové válce svým osobitým a zcela nekonvenčním dílem zapsal do historie architektury mladého Československa.Ve Skandinávii byla secese pojmenována Skonvirkestil. Nové výtvarné úsilí proniklo i na Balkán a do Severní a Jižní Ameriky. Evropská společenská elita od samého počátku přijala tuto novou vlnu jako svůj životní sloh.

Do Prahy se dostala secese především zásluhou Bedřicha Ohmana /1858-1927/ - úprava divadla Varieté v Karlíně, kavárna Corso, hotel Central. I přední představitel české architektury, Jan Kotěra, vycházel ze secese. Směřoval však k jednoduchosti. Je to patrné na Národním domě v Prostějově a jeho interiérech. Je pochopitelné, že tento směr, jako směr romantický, citový měl blízko i k folklóru. Dokazuje to i Kotěrou v roce 1902 navržená strašnická Trmalova vila, ale především práce Dušana Samo Jurkoviče /1868 - 1947/, Jana Kouly /1855 - 1919/ a Josefa Fanty.

Secese ve své době ovlivnila mnohé
Secesní ornament a secesní tvarosloví vtiskly své znaky i těm nejprostším předmětům. Nový názor pronikl bytovým zařízením, architekturou, ale reklamou a módou. Ovlivnil i manžetový knoflík pánské košile. Cílem tvůrců nového stylu byla komplexní účast všech umění při utváření předmětů všedního dne. Typickým představitelem široké všestrannosti byl i Alfons Maria Mucha /1860-1939/, spolutvůrce nového stylu, ale i jeho symbol. Vedle své rozsáhlé vlastní tvorby navrhl reprezentační Fouguetovu prodejnu klenotů v Pařížské ulici Rue Royal, pro kterou vytvořil projekt celého interiéru. Alfons Mucha navrhl nábytek, koberce, doplňky, ale i portál této prodejny. Pro světovou výstavu v Paříži vytvořil i návrh pavilonu. Řešil vzhled příborů, jídelních lístků a vinět. Nový názor pronikl bytovým zařízením, veřejnými prostorami, architekturou i módou.

Jakmile se nový styl rozšířil a předmětů unikátních a výstavních do obecného užívání, počal být spojován s oním starým romantickým názorem na zařizování prostorů - na pouhou dekoraci ploch nábytku. Stejně tak rychle, jak celé nové hnutí vzplálo a naplnilo předmětný svět, tak rychle pozbyl obliby. Je nutné si také uvědomit, že secese, která zasáhla výrazně nábytkovou tvorbu, byla často jen pouhou vnějškovou změnou ornamentu. Pomocí strojní výroby byly napodobovány výrobky, které měly mít charakter řemeslného zpracování. Ozývaly se hlasy, kladoucí rovnítko mezi kulturní vyspělostí a oproštěním předmětů denní potřeby ornamentu.

Dnes pohlížíme na secesi se stoletým odstupem a uvědomujeme si, že toto hutí bylo úvodem k modernímu navrhování nábytku. Otevřelo široké pole vynalézavosti a vedlo k uskutečňování nových tvůrčích nápadů bez svázanosti s minulostí a s pseudohistorickými styly 19. století. Z hlediska nábytkového umění byl nový proud nejen posílením, ale i obnovou umělecko - řemeslné tvorby. Přitom secese byla prvním pokusem používat práci strojů bez napodobování a nahrazování řemeslnické výroby. Byla i preferencí dokonalého detailu. Secese, která zdůrazňovala estetické hodnoty a kvalitní práci s materiálem se stala v mnohém pramenem soudobého návrhářství. Toto výtvarné vzepětí bylo spojovacím článkem mezi myšlenkami a činy hutí Williama Morrise a jeho druhů z hnutí "Art and Craft". Navázalo na teoretické proklamace hlásané architekty Semprem a Wagnerem a stalo se spojnicí s tvorbou nábytku dvacátého století.

Zdroj:
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění - vybrané kapitoly z historie