Bydlení – historie bydlení, meziválečná první Československá republika

Jiřina Kavková, 1.6.2012

Meziválečná republika se v architektuře i bydlení vyznačovala zejména důrazem na tvarovou jednoduchost a střídmost i hledáním a uplatňováním národního výrazu.

Nové trendy, nové tradice
Cílevědomá tvorba českých architektů řešících bytové prostředí po první světové válce se dá označit za snahu po vytvoření pokrokových tradic. Ideová a teoretická příprava v Čechách začala již v roce 1920 založením skupiny Devětsil a její architektonickou sekcí Ardev. V architektuře byla tato snaha naplňována hledáním národního slohu a současně úsilím po oproštění staveb, ale i nábytkových předmětů, od secesních zdobných prvků. Záhy po odeznění typicky českého dekorativního obloučkového stylu - rondokubismu; se nový směr, kterým vykročili mladí architekti stával silnou opozicí vůči přežívajícímu akademismu. To zřejmě vyplývalo ze skutečnosti, že společnost na počátku dvacátého století, obklopovaná novými výtvarnými, literárními i technickými směry stále silněji spatřovala v technice a v jejím přesném vyjádření, ve strohosti a tvarové jednoduchosti symbol čistoty.

Klub architektů
S prvními tvůrčími činy se v poválečné atmosféře k novému proudu připojil Klub architektů v Praze. Jeho čestným členstvím byli poctěni i zahraniční architekti. Vedle Le Corbusiera to byl i August Perret, Adolf Loos, Walter Gropius a J.J.P. Oud. Se svým časopisem Stavba /vycházejícím od roku 1922/, který přinášel zahraniční podněty, nacházel klub architektů cestu k přednímu postavení české architektury v Evropě. V roce 1925 ve stati "Předpoklady a zásady vnitřního zařízení" byly vytýčeny i hlavní zásady pro tuto cestu i při tvorbě nábytku. Vedle bodů o hygieně a maximálním využívání materiálů to bylo i vytyčení cílů směřujícím k nízkým cenám, k účelnosti a lehkosti.

Spojené umělecko - průmyslové závody
Na počátku dvacátých let, v době ještě před zveřejněním výsledků činnosti Bauhausu, tedy v době kdy Evropa tonula v záplavě opulentních nábytkových kompletů, byla založena architektem Janem Vaňkem a jeho partnery zcela výjimečná akciová společnost Spojené umělecko - průmyslové závody /ve zkratce U.P. závody/. Tento počin se u nás stal, vedle továren Thonetů, rozhodným krokem k průmyslové výrobě nábytku. Vytvoření tohoto podniku bylo současně provázeno cílevědomou snahou po oproštění předmětů od nadbytečnosti dekoru a spojené s úsilím o zprůmyslnění výroby a ekonomické zefektivnění.

Jan Vaněk /1891 - 1962/, vyučený truhlář, absolvent c. k. Průmyslové školy pro zpracování dřeva v Chrudimi, po svých studijních cestách v cizině převzal v roce 1912 otcův podnik, který přejmenoval na "Uměleckoprůmyslové dílny". Z Vaňkovy iniciativy, spojením této výroby nábytku v Třebíči, s brněnskou firmou Františka Plhoně a s několika dalšími menšími brněnskými stolařskými dílnami vznikl podnik s šesti sty zaměstnanci. Jan Vaněk byl v roce 1925 vybrán do čela U. P. závodů. Spolu se svými spolupracovníky vytvořil výrobní program v souladu s tehdy novými, pokrokovými názory na bydlení.

Nový průmyslový design nábytku
Morava se tak stala nejen kolébkou průmyslové výroby, ale i vznikajícího českého průmyslového nábytkového designu. U.P. závody položily základ k modernímu pojetí průmyslového navrhování, které bylo v harmonickém souladu s pokrokovými názory na bydlení. Josef Gočár mimo návrhů nábytku vyprojektoval i stavbu nové továrny U.P. závodů v Třebíči. Byla zahájena sériová výroba kvalitních předmětů, které vycházely z dobové tendence. Předmětů, které pro svoji výtvarnou kvalitu můžeme přiřadit mezi evropské špičky vytvořené v duchu Art deco. Přitom jako základ tvorby byla proklamována věcnost a účelnost. Byl to střídmý, elegantní, pohodlný a funkční nábytek, který byl značně ovlivněný názory Adolfa Loose, letitého spolupracovníka Jana Vaňka. Nábytkové předměty vycházely z prověřených a tradičních forem. Mnohé z nich nesly na sobě znatelné stopy tvarování nábytku z období biedermeieru.

Zpočátku byly jako dekorace uplatňovány i zjednodušené řezané a intarzované motivy. Brzy nastala proměna podstatnější. Nábytek vyráběný v U.P. závodech přestával být předmětem tvarové a barevné hry, ale stával se účelným nástrojem bydlení. Nové formy a hladké, dokonalé, strojně zpracované povrchy a přirozená elegance vyráběného nábytku se staly základním programem. Nový sestavovací program, který již v prvopočátcích navrhl Jan Vaněk, se stal protipólem tehdy vyráběných nábytkových kompletů.

Doznívající historismus versus nové výrobky U.P. závodů
Nesmíme opomenout, že po první světové válce stále ještě v nábytkové tvorbě i v Čechách přetrvával historismus, doznívala secese a přitom se celé tvarosloví rozpadalo. U.P. závody byly zcela výjimečným a dlouho ojedinělým realizátorem nových myšlenek.

I přední nábytkářské firmy, jakými byly továrny E.Gerstla, J. Navrátila či Strnada a Vaníčka produkovaly náročně a nákladně vypracované sestavy pro horní vrstvy společnosti a to výhradně v historizujícím provedení. Byly to pak především kvalitní výrobky U.P. závodů, které spolu s prvními sériemi sestavovacího nábytku již v letech 1924 otevíraly cestu k hodnotnějšímu bydlení široké obce spotřebitelů.

Princip skladebnosti vycházející z biedermeieru
Pravda, tento koncept zcela nového zařizovacího způsobu, kterým se stal sestavovací nábytek, měl již své předchůdce. Princip skladebnosti byl koncem devatenáctého století uplatněn v návrzích amerických sestavovacích registratur vyráběných pro zřízení kanceláří. Byl to i nábytek německého architekta Bruno Paula, přítele a častého konzultanta zaváděných programů U.P. závodů, který vycházel z biedermeieru. Přinášel nová řešení poskytující oproti vžitým kompletům možnost sestavování a řaditelnost jednotlivých skříní a skřínek vedle sebe. Pomocí průmyslové výroby naznačoval nábytek produkovaný v U.P. závodech cestu, jak zvýšit lacinějším způsobem úroveň bydlení širokých vrstev obyvatelstva.

Nové druhy nábytkových předmětů z U.P. závodů
V letech 1922-1924 navrhl Jan Vaněk sekretář a přistavovací skříňku. Jejich prosté proporce byly výrazem dobrého pochopení vztahu mezi prostorem, uživatelem a nábytkovým předmětem. Vaňkův sestavovací nábytek byl oproti nábytku Bruno Paula méně zdobný a přitom svojí útulností předčil sestavovací řadu vytvořenou v Bauhausu. Ta totiž vycházela ze strohého geometrického řádu, který byl na tomto učilišti úzkostlivě dodržovaným zákonem tvorby. Vaňkův sestavovací nábytek se stal výchozí koncepcí i pro následující sektorové řady H, se kterými přišel František Havlík. Tato řada posléze svým počtem 30 dílů poskytovala možnost variabilního zřizování bytů a umožňovala jejich postupné doplňování.

Sektorový nábytek byl rozvíjen pracovníky U.P. závodů i po odchodu J. Vaňka v letech 1928-1935. Do roku 1930 na ní pracoval také Ivan Kadlčík a po roce 1930 Albín Hadač s Vladimírem Marečkem. Byl to ale především Jan Vaněk, kdo jako první formuloval tyto zásady a prosadil je do realizací.

Běžné kopírování a plagiátorství
I přes tuto skutečnost ostatní české a tím víc slovenské nábytkářské dílny produkovaly předměty, které se přibližovali kýči. Běžné bylo i plagiátorství a záplava vzájemně kopírovaného nevkusu. Bylo to zřejmě i tím, že spolupráce s erudovanými architekty byla jen vzácnou výjimkou. Truhláři pro svoje výrobní programy raději čerpali ze vzorníků, které byly již před první světovou válkou vydávány ve Vídni. Ty pak našly své následovníky i u českých podnikavců, Je ale pravdou, že některé nábytkářské dílny dokázaly modernizovat své výrobky.

Pomalé přijímání nové tvorby širší veřejností
Tehdejší obecná kultura bydlení a především vžité způsoby zařizování obydlí byly však značně závislé na vyhraněných tradičních formách. Ve většině nábytkářských podniků přežíval secesní, folkloristický, posléze i modernizovaný nábytek, který byl stále ještě zdoben aplikací ozdobných prvků, používaných ve "velké" architektuře. Přesto první poválečná léta můžeme označit za roky zcela nových proudů v tvorbě nábytku. Avantgardní architekti vyrostlí a tvořící v počátcích meziválečného období ve svých pracích odráželi atmosféru doby přesto, že jejich vliv byl omezen na uživatele s vyspělým vkusem - na tenkou vrstvu intelektuálů. Přílišná prostota navrhovaného zařízení a časti i přílišná strohost vzbuzovaly v širokých občanských kruzích zápornou reakci. Trvalo ještě hodně dlouho, než skromnost, věcnost a prostota předmětů byla přijímána i širokou společností.

Propagace kultury bydlení a časopis Bytová kultura
U.P. závody ve svých prodejnách, postupně budovaných, zaváděly nabídku vybraných předmětů. Stolní sklo, bytový textil, osvětlovací tělesa, spolu s doplňky, které ve výrobě subdodavatelů ovlivňovali pracovníci U.P. závodů, vytvářely v prodejnách dobrou propagaci kultury bydlení. Jedním z mnoha počinů bylo i vydávání časopisu "Bytová kultura". Vedení redakce se ujal dr. Bohumil Markalous /1872 - 1952/, známější pod uměleckým pseudonymem Jaromír John. V redakční radě spolupracovali Adolf Loos, Arnošt Wiesner a iniciátor a vydavatel tohoto časopisu Jan Vaněk. Jedinečnost dosvědčují nejen informace z celé Evropy, ale i plamenné příspěvky předních evropských osobností.

Přednáškový cyklus v Praze a Brně
Propojení s novými myšlenkami pomohla teoretická výměna názorů zprostředkovaná v zimě roku 1924 - 1925 přednáškovým cyklem "Za novou architekturou". V Praze a v Brně tehdy vystoupili přední představitelé evropské architektury Le Corbusier, A. Ozefant, W. Gropius, Teo van Doesburg, J.J. Oud, A. Loos ale i celá řada českých architektů.

Montovaný sektorový nábytek
V tvorbě nábytkových předmětů to byl čas nepřetržitého úsilí při prosazování účelného před neúčelným, boj výtvarného s kýčem. Jan Vaněk se svými druhy a spolupracovníky vytvářel z Brna centrum úsilí o moderní nábytkovou tvorbu. Snažil se připravit výrobu montovaného nábytku, který se měl stát exportním programem. Jeho velkorysost ohrozila chod U.P. závodů a Vaněk po roztržce s vedením podniku odešel. Po odchodu z U.P. závodů založil bytovou společnost Strnad, která vedle nábytku připravila a realizovala standardizované rodinné domky.

Vaňkovy nábytkové typy a sektorovou řadu H ve spolupráci s Albínem Hadačem, Ivanem Kadlčíkem a Vladimírem Marečkem dále rozpracoval Jindřich Halabala /1903 - 1978/, který od roku 1930 plných dvacet let pracoval jako vedoucí architekt Spojených U.P. závodů. Byla vytvořena řada E, kterou vyráběly U.P. závody od roku 1935 až do roku 1947. Jejími tvůrci byli podnikoví architekti Jan Srb a František Jirák.

Brno, středisko avantgardní architektury a hostitel funkcionalistické výstavy
Brno se stávalo v prvním desetiletí samostatnosti střediskem avantgardní architektury. Potvrdila to i "Výstava soudobé kultury", realizovaná již rok po slavném vystoupení funkcionalistů na stuttgartském Weissenhofu.

Brněnská výstava se stala se přehlídkou všeho pokrokového a nového, co se odehrálo v architektuře v českých zemích za deset let samostatného státu. Výstava byla prvním shrnutím výsledků z krátkého období, ve kterém probíhal nástup českého funkcionalismu. Vlastní výstaviště bylo vybudováno v letech 1926 - 1928 na základě nejvýše oceněného návrhu Josefa Kalouse, přepracovaného Emilem Králíkem. Výstava se stala mezníkem, konečnou tečkou za dekorativismem.

Kolonie rodinných domů Nový dům
Při příležitost výstavy pod patronací Svazu českého díla vznikla v Brně samostatná kolonie rodinných domů "Nový dům". Šestnácti realizovanými rodinnými domky zde čeští architekti demonstrovali názor na standard bytového prostředí. Část výstavy byla realistickým pohledem na bydlení, které odpovídalo českým poměrům. V katalogu této části výstavy uvedl Jan Vaněk znovu svůj revoltující článek "Právo na obydlení - povinnost industrie". Rok brněnské výstavy, 1928, otevřel cestu novým pohledům široké veřejnosti na bytové prostředí, na nově řešené interiéry, na funkci nábytku.

Čisté a účelné formy interiérů
Předválečné interiéry přejímaly v plné míře nové, pokrokové myšlenky funkcionalistické architektury. Příkladné bylo bytové zařízení rodinného domku, navržené Oldřichem Starým. Technický pokrok spolu s architektonickým řešení, spočívajícím v prostých formách. byl vyjadřován čistým geometrickým výrazem. Výstava soudobé kultury se stala důležitým mezníkem ve vývoji architektury i bytového zařízení předvedením prostého a při tom účelného vnitřního zařízení. Poměrně krátké období bylo provázeno nejen realizacemi rodinných a nájemných domů, ale i úsilím o průmyslovou výrobu nábytku.

Probíhající nástup českého funkcionalismu v bytovém prostředí prosadil i nový názor na úpravu povrchů. Oproštění předmětů od dekoru kladlo na výrobce náročnější požadavky na úpravu povrchů. Pod hlásaným heslem "Nové věcnosti" bylo rozšířeno používání nejen nových hmot, ale i nových konstrukcí. Nábytek z kovových trubek, zrcadlové sklo, podlahy bez spár a bez koberců, namísto toho linoleum a guma se staly velkou módou. Byty v extrémním pojetí pak vyhlížely jako ordinace lékaře. Byly svým pojetím sterilní, neosobní a neútulné.

Dekorativnost dřevěných dýh
Teoretiky zdůrazňované pravdivé přiznání materiálů a vyzdvižení krásy dřeva bylo ve snaze nabídnout zákazníkům líbivé předměty suplováno ve většině truhlářských dílen dekorativností. Byly nabízeny exotické dýhy náročně skládané do složitých figur a politurami leštěné na vysoký lesk. Lesklé povrchy a prosklené části nábytku se pro širokou veřejnost staly symbolem modernosti.

Kombinace materiálů, líbivé tvarování
V období hospodářské krize třicátých let nacházeli mnozí výrobci možnost snadnějšího odbytu svých výrobků větším nadbíháním novému měšťáckému cítění. Navrhovatelé nových nábytkových předmětů hledali, čím by účelné tvary přikrášlili. Byly vymýšleny kombinace materiálů, mnohdy násilné a vypočítané jen na efekt. Vlna aerodynamismu, která při řešení karosérií automobilů, letadel a lokomotiv znamenala pokrok, byla přenesena i na nábytkové předměty. Barvotiskové předlohy vytvořené podnikavými stylisty zaplavily truhlářské dílny a živnostenské podniky. Na konvenční nábytkové funkční typy byly aplikovány zaoblené "aerodynamické" tvary. Dekorativismus, kterému odzvánělo, byl nahrazen bohatostí dýh a líbivým tvarováním. Módní vlna, která se zrodila ve Spojených státech amerických, byla tak silná, že ještě po druhé světové válce, počátkem padesátých let, byl tento nábytek s esovitě kroucenými dveřmi vyráběn velkoprůmyslově i ve znárodněných továrnách.

Použití překližek a laťovek
Rozmach výroby překližek a velkoplošných desek - laťovek - byl provázen úsilím o průmyslovou výrobu nábytku. Současně s technologií vysoušení dřeva usnadnil cyklus využívání dřeva od těžby až po finální výrobek. Umožnil výrobu zaoblených rohů skříní, rozvlněných ploch čel postelí a dveří úložných prostorů. Vedle líbivých nábytkových předmětů, které nadbíhaly pokaženému vkusu, byly navrhovány a vyráběny předměty vedené snahou po funkčních, ušlechtilých a nadčasových výrobcích. Současně s hledáním souvislostí mezí výtvarným a technickým charakterem usilovali architekti i o řešení palčivých sociálních otázek.
Podpora moderního bydlení – založení Svazu čs. díla a otevření prodejny Krásná jizba
Závažnou úlohu při vzniku moderního bydlení sehrála činnost Svazu čs. díla. Byl založen těsně před první světovou válkou /1941/ na obdobných principech jako německý Werkbund. Tak jako Werkbund tak také Svaz čs. díla se stal zázemím pro rozvoj nových názorů na bydlení.

Svůj úkol splnila i prodejna "Krásná jizba", díky které nové názory na nábytkovou tvorbu nezůstaly pouze souhrnem teoretických postulátů, ale staly se existujícím konceptem bydlení. V jejich prodejních prostorách krása jednoduchosti a účelovosti procházela úspěšnou konfrontací s reálnými požadavky každého dne. Krásná jizba působila od roku 1927, kdy před vánočními svátky otevřela v pražské Myslíkově ulici svoje první výstavní prostory.

Účelnost, jednoduchost a finanční dostupnost
Pokroková linie nábytkové tvorby byla v různých variacích a ideových návrzích zaměřována i na dělnické, tak zvané "nejmenší byty". Byly to především soutěže vypisované Svazem čs. díla, ale i například Pražskou obcí, ve kterých začínal být navrhován nábytek typový, sériově strojově vyráběný. Byly to i snahy vedoucí k vytvoření nábytku, který by byl místo z tradičních materiálů konstruován z překližek a rámů, který bylo možné sestavovat i suchou montáží.

Využití úložných prostorů a funkční členění
Architekti přicházeli při řešení rodinných domků a vil se šatnami a skříněmi využitými jako příčky a vestavěnými až ke stropu, s nábytkovými předěly mezi jídelnami a kuchyněmi. Pozornost byla věnována funkčnímu členění kuchyňských kredencí, šatních i prádelníkových skříní.

Nové, racionální uspořádání kuchyní a variabilita sklopného nábytku
Pod vlivem úsporně řešených kuchyní jídelních vozů Mitropa začaly být prosazovány racionálněji řešené nábytkové předměty a jejich uspořádání v obytných kuchyních. Tato snaha vycházel i z nové úlohy ženy ve společnosti. Úsilí po využití prostoru vedly k prosazování kombinovaných typů lehacího nábytku sloužícího ve dne i v noci. Doporučována byla výklopná lůžka, sklopné stolky a sklopná sedadla.

Zdroj:
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění - vybrané kapitoly z historie