Bydlení – historie bydlení, USA před druhou světovou válkou

Jiřina Kavková, 21.7.2012

Bydlení a bytové zařízení USA před druhou světovou válkou ovlivňovaly zejména předchozí styly. Nové trendy se teprve postupně prosazovaly.

Rozdíly v pojetí mezi Evropou a USA
Zatímco v Evropě návrháři od počátku dvacátého století usilovali o odzvonění historizujícím tendencím, Severoameričané se i pří výrobě nábytku pevně drželi předcházejících slohů a stylů. V oblibě přetrvával sloh importovaný před sto lety z Anglie - Queen Anne, Chippendale, Sheraton i styl Hepplewhite hned vedle viktoriánského či koloniálního. Přetrvával tradicionální tendence. Vedle tvorby nábytku, zatížené nesourodou směsicí eklektických forem, našla na přelomu devatenáctého a dvacátého století své uplatnění i secese. Bylo to období, kdy Spojené státy americké současně procházely i obdobím nového historismu. A tak osobností, které se vymykaly běžné produkci bylo poskrovnu.

Mrakodrapy a styl Art and craft
Své pionýrské výškové stavby, mrakodrapy, naplnil secesní dekorací Louis H. Sullivan /1856 - 1924/. Realizacemi svých návrhů, nezatížených pseudohistorismem se prosadil Frank Lloyd Wright /1869 -1959/. Jako představitel tzv. prérijní školy, řešící domy a usedlosti situované v rámci přírody, vycházel Wright především z hnutí "Art and craft." Interiéry a nábytkové předměty, které navrhoval, považoval za nedílnou součást svých staveb, u kterých se snažil, aby se snoubily s přírodou. Dosahoval tak jednoty všech součástí prostorů, které vytvářel.

Inspirace japonskou architekturou
Na Kolumbijské výstavě se koncem devadesátých let devatenáctého století poprvé setkal s japonskou architekturou. Bylo to pro Wrighta setkání víc jak závažné. Samotná výstava byla snůškou tradicionalismu. Předváděné stavby a jejich vybavení, které měly představovat budoucnost, byly jakýmsi "novým" pseudohistorickým hýřením. Výstava byla prvním plnohodnotným setkáním Američanů s japonskými interiéry - s japonskou kulturou předmětného světa. Na výstavě byl F.L.Wright očarován i ovlivněn japonským palácem Ho-o-den. Jeho první návštěva Japonska v roce 1905 jeho obdiv k japonské kultuře ještě posílila a stala se inspirací pro práci. V tomto období Wright usilovně hledal a nacházel svůj výraz. Byl to výraz diametrálně odlišný od evropského funkcionalismu.

Vliv pařížské výstavy na tvorbu amerického nábytku
Bylo pozoruhodné, jak pařížská výstava dekorativního umění, konaná v roce 1925, ovlivnila tvorbu amerického nábytku. Přitom se Spojené sáty americké výstavy nezúčastnily a traduje se omluva představitelů USA, kteří neúčast omluvili vysvětlením, že dekorativní umění v USA neexistuje. Přitom se v severoamerických velkoměstech začala vehementně ve dvacátých letech prosazovat umírněná moderna v duchu Art deco a v zápětí se objevovaly i první vlivy evropského funkcionalismu. V té době ale funkcionalismus v americké interiérové tvorbě nenašel odezvu. Zřejmě byl natolik cizí, že pod tímto novým proudem přicházejícím z Evropy vzniklo jen několik nábytkových prototypů.

Hospodářská krize přinesla změny - průmyslový design i módnost
Studnice historických slohů byla skoro nevyčerpatelná a americký zákazník se ve vší spokojenosti zařizoval archaickým nábytkem. Na konci třicátých let "ekonomický stroj", který se v chodu udržoval soustavnou poptávkou, náhle zaskřípal. Katastrofa newyorské burzy, hospodářské otřesy a krize přivedla americké podnikatele k potřebě změn a větší péči při tvarování výrobků.

Ve snaze podpořit průmyslovou aktivitu přešly Spojené sáty americké v souboji s důsledky ekonomické krize do ofenzívy. Vláda vytvářela nová pracovní místa formou velkých zakázek na veřejné stavby. V úsilí po zvýšení odbytu předmětů denní potřeby byli ke spolupráci s továrnami konečně zváni výtvarníci. Designu byla přiznána role nástroje, kterým je možné ovlivnit marketing a tím i ekonomický úspěch výrobků. Vznikaly první studie zabývající se průmyslovým designem, které vycházely z tržních strategických záměrů jednotlivých podniků. Vznikl ale také "styling", který neměl a nemá nic společného s designem, který usiloval pouze o přitažlivější - líbivější vzhled výrobků, který usiloval jen o vnější podobu předmětů. Do tvorby předmětů denní potřeby i do navrhování nábytku byl vnášen nový prvek - móda. Nové tvary, líbivější, přitahující zájem kupujících, periodické proměny vzhledu předmětů měly prvořadý cíl - zvýšit odbyt.

Hlavní heslo - líbivost
Bylo to úsilí po vytvoření předmětů přitažlivých pro oko a to tak, aby při změně tvaru nebyly narušeny výrobní podmínky a přitom aby nový vzhled přinesl obchodní úspěch. Onen známy slogan Raymonda Loewyho "Ošklivost se špatně prodává" byl naplňován úsilím po vytváření nových líbivých tvarů bez zásadních změn. Kolem roku 1929 se na scéně objevila nová odrůda návrhářů. Vzniklo nové povolání "stylisty", který měl za úkol v předvýrobní etapě vytvořit novou tvarovou a povrchovou stránku "staronových" výrobků. Byla to práce protichůdná práci designérů. Úkolem stylistů bylo pouze vylepšování vzhledu "ambláže" výrobků. Jejich východiskem byl vztah návrhu k zisku. Vznikající ateliéry návrhářů - stylistů razili pro svoji práci výraz "průmyslový návrh" a dokázali, že v návrhu je možno využít jako účinné zbraně v konkurenčním boji. Novější tvarosloví bylo jen dobovým manifestem, bez vážnějšího zásahu do starých funkčních struktur.

Zlepšování vkusu spotřebitelů – styl streamline
Vedle toho přední američtí tvůrci - Raymond Loewy, W.D.Teagues, Henry Dreyfus spolu se svými spolupracovníky svými návrhy názorně prokázali, že návrh může být rozhodujícím faktorem pro odbyt zboží. O amerických výrobcích, které se vyznačovaly vysokou úrovní z hlediska návrhářského, byli přesvědčeni, že mají velký vliv jako součinitel nové americké kultury a představují novou formu amerického umění. Podle jejich přesvědčení jedním z nejdůležitějších úkolů návrhářů mělo být zlepšování vkusu spotřebitelů. Postavili se takto do čela prvního novodobého ryze amerického proudnicového stylu "streamline".

Dynamické formy, aerodynamické tvary
Aerodynamické tvary se nejprve prosadily při navrhování elektrospotřebičů. Proudnicovými liniemi byl však zasažen i nábytek. Dynamické formy byly uplatňovány všude, často i tam, kde neměly vůbec žádný praktický účel. Streamline byla považována za symbol pokroku. Měkké tvary jakoby se rozlily do nových forem. Bylo to okouzlení z aerodynamických tvarů umožňujících zrychlení. Proudnicový styl poznamenal i evropskou tvorbu nábytku, která po svém proudnicové tvary uplatňovala na všemožných nábytkových předmětech, mnohdy ještě dlouho i v době po druhé světové válce.

Nové umělé hmoty a jejich uplatnění v nábytkářském průmyslu
Ve třicátých letech, kdy severoamerický chemický průmysl bezpečně zvládl výrobu celuloidu a bakelitu a na svět přišlo i plexisklo, poskytl možnost vyrábět nábytek i z těchto hmot. Byly to první pokusy, z dnešního pohledu často absurdní, které však otevíraly přístupy k zcela novému způsobu výroby. Na nábytek byly nalepovány výlisky z plastických hmot, tvarově navazující na historické slohy. Docházelo k úsměvným situacím. Elise de Wolfe navrhl židli z průhledné plastické hmoty, která byla velmi nemotornou napodobeninou biedermeieru.

Evropští emigranti obohatili americkou architekturu i styl bydlení
V letech 1933-1938 do USA začali z Německa emigrovat před hrůzou nacismu i pokrokoví architekti. Mezi nimi představitelé Bauhausu Walter Gropius, Marcel Breuer, Moholy Nagy, Mies van der Rohe. V roce 1937 založil Moholy Nagy školu nazvanou New Bauhaus, zatímco Walter Gropius vedl architektonické oddělení Harvardské university, kam přizval ke spolupráci Marcela Breuera. Mies van der Rohe se stal ředitelem Illioniského technologického institutu a realizoval proslulý mrakdrap Seagram Bulding. Do Spojených států amerických posléze emigroval i Josef Alberts a i on svoji tvorbou přispěl k tomu, že se nábytkové předměty produkované v Americe začaly odpoutávat o přespříliš líbivého stylingu.

Na svá nová působiště přinášely evropští architekti nové myšlenky, především pak názor, že krásu moderního světa je možné vytvořit pomocí specifického výrazu stejně produkovaných předmětů, vyráběných ve velkosériové produkci.

Průkopníci nových interiérů
Je pozoruhodné, že většině Američanů, byl tehdy cizí ortodoxní funkcionalismus, uplatněný v interiérech a v nábytkové tvorbě. Závažnou úlohu při překonávání tohoto postoje sehrála firma, kterou těsně před druhou světovou válkou v New Yorku založil čtyřiadvacetiletý Hans Knoll, syn továrníka na výrobu nábytku ve Stuttgartu. Výroba nových návrhů, soustředěná především ve firmě Knoll a firmě Herrmann Miler, přenesla nová řešení nábytkových předmětů, aniž by se obě konkurující firmy uchýlily uplatněnými návrhy k formalismu. Ve svých začátcích vedla firma Konll doslova křižácké tažení za nové pojetí interiéru.

Je pozoruhodné, že se Florenci a Hansovi Knollovým podařilo již od válečného roku 1941 uvádět v USA mezinárodní styl. Byli přitom v severní Americe průkopníky trhu, který nebyl připraven na účelný nábytek prostých tvarů a zcela nových linií.

Zdroj:
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění - vybrané kapitoly z historie