Bydlení – historie bydlení, tvorba nábytku v období druhé světové války

Jiřina Kavková, 21.7.2012

V celé Evropě měla druhá světová válka za následek úplné ustrnutí kulturního života. Přední osobnosti, včetně mnoha architektů, z Německa odešly do emigrace. Pokrokovým tvůrcům, kteří zůstali v hitlerovském Německu, byla znemožněna činnost. Neměli k dispozici nejen potřebné finanční prostředky, ale ani materiál k realizaci svých myšlenek. Okupaci naší vlasti představoval vznik Protektorátu Böhmen und Mähren, které předcházelo vytvoření klerofašistického "Slovenského štátu".

Přídělové hospodářství a výroba válečných materiálů
Přídělové válečné hospodářství a povinná výroba pro Velkoněmeckou říši poznamenala i tvorbu nábytku. Především byly všechny zdroje využívány k výrobě válečných materiálů, zatímco rozvoj civilních odvětví stagnoval.

Nábytkářský kýčovitý styl - nacistický romantismus
Nacisté do českých nábytkářských dílen hned zpočátku okupace dovlekli vlnu romantického a sentimentálního historismu. Nábytek byl tvarován tak, aby vypadal starobyle. Byl vyráběn v intencích germánského rytířského stylu. Tento "nacistický romantismus" spočíval ve zdobení nábytku imitacemi řezbářských prací a napodobováním středověkého kování. Rozšíření tohoto kýče napomohly i katalogy úpadkových návrhů, které byly vypracovány a šířeny i českými podnikavci.

Úsporný nábytek pro vybombardované domácnosti
Snahu po zavedení falešného romantismu vystřídala záhy výroba povinných dodávek velmi úsporně vyráběného nábytku pro vybombardovaná města. V truhlářských novinách z té doby se můžeme dočíst: "Aby bylo dosaženo válečného programu, jest nábytek obhospodařován a vydává se jen na osvědčení o potřebě nábytku. Osvědčení na nábytek dodává se hlavně pro osoby postižené leteckými nálety, válečným poškozencům a mladým manželům."

I za okupace u nás proběhly důležité výstavy
Přitom je pozoruhodné, že čeští architekti v atmosféře okupace a války dokázali připravit dvě závažné výstavy bydlení a nábytku, které měly nemalý politický význam. V těžké době okupace ukazovaly na vyspělost našich architektů a výrobců i na důslednost pokrokové linie interiérové tvorby, která byla v Německu zapovězená. Autoři těchto výstav usilovali o to, aby bytové zařízení umožnilo postupné doplňování nábytkovými předměty.

Navržený nábytek vyhovoval například při růstu rodiny, ale i vnitřním vybavením poskytoval zvýšení jeho služebnosti. Cílem pořadatelů bylo vytvoření příkladů a ukázání cesty ke kulturnímu bydlení. Obě výstavy poskytly široké české veřejnosti ucelený pohled na výsledky mnohaletého pozitivního vývoje interiérové tvorby první republiky. Zhlediska atmosféry doby, ve které byly obě výstavy konány, byly akcemi velmi cennými. Byla zde demonstrována cesta k účelnému, prostému a přitom ušlechtilému bydlení, k tvorbě nábytku z domácích českých materiálů.

Obě výstavy, v roce 1942 "Bydlení“ a "Lidový byt"" roku 1943, byly vyvrcholením funkcionalistického údobí. Byla to současně i příprava koncepce bydlení pro poválečnou dobu. Obě akce, navštívené neobvyklým množstvím občanů, měly velký ohlas v české veřejnosti. Staly se účinnou reakcí na onen nacistický nevkus, který nacházel mnohde půdu i u zbohatlých českých měšťáků. Výstava "Lidový byt", kterou pořádal Svaz českého díla, byla snahou o zlidovění nábytku.

Modulový, skladebný nábytek
Na konkrétních půdorysech běžných malých bytových jednotek bylo demonstrováno, jak je lze individuálně zařídit sestavovacím nábytkem, řešeným v závazné modulové síti. Cílem autorů bylo i zmenšení počtu nábytkových jednotek pokud na co nejmenší množství jednotlivých prvků a možnost použití nábytku v jakémkoli půdorysu, jaký se v praxi vyskytuje. Obě výstavy ukazovaly i jednu z možných cest do budoucnosti v poválečné, svobodné vlasti. Druhá světová válka zcela potlačila kulturní život. Proto s velkým obdivem vzpomínáme na tento čin českých architektů.

Tvorba nábytku za 2. světové války v USA
Máme-li sledovat vývoj tvorby nábytku i v době druhé světové války, pak je nezbytné zmínit se i o severoamerických návrhářích.

Po japonském přepadení Pearl Harboru 7. prosince 1941 vstoupily do války i Spojené státy americké. Americký průmysl byl neprodleně a cílevědomě zaměřen na strojírenství a metalurgii. Průmysl USA horečně vyráběl, usilovně hledal a nacházel nejen nové technologie, ale i nové materiálové možnosti. Při experimentování s netradičními materiály, především s plastickými hmotami, eloxovaným hliníkem a nerezavějící ocelí byly nacházeny dosud neznámé formy a nové tvary, které byly potřebné především pro letecký průmysl. Byly vynalézány a do výroby zařazovány další nové plastické hmoty.

Nové materiály, využití zkušeností z velkosériové výroby
Vědeckotechnický výzkum se stal hybnou silou zbrojního průmyslu. Práce ve válečném průmyslu poskytla návrhářům příležitost čerpat zkušenosti ze strojní velkosériové výroby. Vedla jejich tvorbu k nezbytné standardizaci a ke složitosti práce s nově objevenými, ve zbrojní výrobě uplatňovanými materiály.

Soutěž a první propojení umění s obchodem
V roce 1940 Muzeum moderního umění v New Yorku vypsalo na popud obchodního domu Bloomingdale soutěž na námět "Organický design v domovním vybavení". Samotné vypsání soutěže bylo z hlediska dosavadních muzejních zvyklostí nezvyklé. Mnoho teoretiků umění tehdy prohlásilo, že tímto činem byly poprvé smazány hranice mezi uměním a obchodem. Byla to i snaha vytvořit alternativu k přísně pravoúhlým návrhům, které přinesli do USA tvůrci evropské avantgardy. V soutěži zvítězil Charles Eams (1907 - 1978) a Ero Saarinen (1910-1961). Zvítězili svými návrhy židlí, přičemž vůbec poprvé využili pro plochy sedadel a opěradel překližky vytvarované multidimenzionálním ohybem. Návrh představoval novou koncepci a to jak po stránce tvarové, tak i technologické a stal se tvarovým rozchodem s geometrickým názorem evropských architektů, tvořících v idejích Bauhausu.

Nové, aerodynamické tvarování
To, co z této pozoruhodné soutěže vzešlo, bylo alternativou dosavadní tvorby progresivních návrhářů. Byla to alternativa, kterou by bylo výstižnější nazvat protipólem proti přísným tvarům evropské avantgardy. Tvary, které vycházely z použité technologie, navazovaly na organický a proudnicový design. Ve vývoji interiéru měly obrovský význam. Tímto činem byl otevřen zcela nový pohled i na tvarování a výrobu sedacího nábytku. Jejich křivky a použité skořepiny vycházely z funkce a smyslu navrhovaných věcí.

To, co v průběhu druhé světové války Američané vytvořili, představovalo otevření zcela nové cesty. Jejich sedací nábytek se stal symbolem dvacátého století a to nejen pro Američany. Charles Eams na sých návrzích rozvíjel zcela nový přístup, při kterém rozdělil sedací nábytek na ergonomicky řešený sedák a zádové opěradlo osazené na podnoží, vytvořené zcela odlišnou technologií.

Sedací nábytek, který přejal celý svět
Zkušenosti z válečných let, tvarování součástek letadel z tzv. letecké překližky, byly využity příkladným způsobem. Skořepina vytvořená z vrstveného dřeva jako sedák, zádové opěradlo a područky, to vše osazené na hliníkovém podstavci ovlivnilo produkci sedacího nábytku na celém světě.

Konfrontace s geometrickými tvary
Byl to současně závažný krok ke konfrontaci mezi geometrickými tvary, které byly striktně prosazovány v Bauhausu s tímto křivkovým, organickým a dynamickým tvarováním. Sedací nábytek byl připraven jako produkt ryze tovární, velkosériový, odpovídající vývoji, který provázel severoamerické nábytkářství. Odpovídal stavu výroby v USA, kdy tradičně vysoká úroveň průmyslu s možnostmi velkosériové výroby byla protipólem tradičně nízké úrovni řemesel.

Nejvlivnější tehdejší designéři, nové koncepce
Finského architekta Eero Saarinena, Američana Charlese Eamse a jeho manželku Ray je nezbytné považovat za největší osobnosti amerického designu své doby. Nebyly to jen vynikající návrhy nábytkových předmětů, ale návrh zcela nové koncepce výroby,vycházející z možností druhé poloviny dvacátého století.

Zdroj:
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění - vybrané kapitoly z historie