Bydlení – historie bydlení, poválečné Československo a Amerika

V poválečném Československu vystřídal pár let svobody komunismus, který tvůrčímu bydlení nepřál a výrobu nábytku zestátnil. Ani v Americe nebyla po válce jednoduchá situace. Nebylo peněz nazbyt a prosazoval se zejména nábytek z levných materiálů.

Situace po válce v Československu
V Československu po německé okupaci a nacistické totalitě nastoupila po krátkém poválečném nadechnutí v padesátých letech totalita komunistická. Začátek studené války odsoudil práci návrhářů, kteří se chtěli věnovat designu jakožto svobodnému tvůrčímu procesu, do velmi podřadné role.

Zestátnění výroby nábytku, tvrdý nástup typizace
Výroba nábytku byla zcela zestátněna, združstevněna a z menších výroben byly vytvořeny komunální podniky. Stalo se smutnou skutečností, že se po druhé světové válce nepodařilo u nás navázat na vývojovou předválečnou špičku a to nejen v nábytkové tvorbě, ale i při výstavbě nových bytů. Posedlost typizací, která zcela konzervativně vycházela ze schématu starého nediferencovaného bytu, ovlivnila celou hromadnou výstavbu bytů a především vývoj bytové dispozice.

Neforemné bytové zařízení - komplety
Narostl nesoulad mezi novými byty a vyráběným nábytkem. Nebylo to jenom tím, že bytová výstavba a znárodněná velkosériová výroba nábytku byla orientována na zprůměrovaný model občana. Byly to i obtíže ve stavebnictví, které zabrzdilo výstavbu různorodých a variabilních dispozic, ve znárodněných nábytkářských provozovnách, které neustále produkovaly jak komplety ložnic, tak obývacích pokojů. Přitom se tyto komplety do nově minimalizovaných bytů nehodily ani svojí skladbou ani svojí objemností.

Direktivní řízení výroby nábytku
Místo toho, aby se širokým vrstvám obyvatelstva nabídly nábytkové předměty vysokých výtvarných kvalit, byla doba prvních desetiletí po válce poznamenána cílevědomým nadbíháním pokaženému vkusu nejširších lidových mas pomocí maloměšťáckých kýčů. Rozsáhlé výrobní celky vytvořené znárodněním truhlářských provozů přinášely vedoucím pracovníkům, dosazeným komunistickou stranou, tolik problémů, že jim na základní poslání výroby – na výrobu hodnotného nábytku, nezbývalo sil. Výroba, ale i obchod s nábytkem ustrnul a vše bylo přizpůsobeno maximálnímu počtu vyrobených jednotek, které byly určovány ministerskými úředníky a direktivně zařazovány do plánů jednotlivých provozů.

Sektorový nábytek čerpal také z předválečné koncepce
Z výrobních podniků nábytkářského průmyslu vycházel nábytek, který bylo možné co nejjednodušeji vyrobit a vzhledem k trvalému nedostatku co nejsnadněji prodávat. Do nekonečna byl opakován koncept kompletů a sterilní sestavovací nábytek, o kterém by mohla být napsána samostatná kapitola. Pravda, čeští nábytkáři měli se sestavovacím nábytkem bohaté zkušenosti z první republiky a sklidili i vynikající výsledky. Zatímco po válce v průmyslově vyspělých státech docházelo k rozvoji bohatě variabilního, stavebnicového, dílcového i prvkového nábytku, dostal se u náš právě tento zařizovací způsob do situace podřadného zboží. Při vývoji sektoru, v prvním vývojovém centru byl využit tvůrčí přístup a poznatky, ke kterým dospěli především pracovníci U.P. Závodů za první republiky.

Sektor U-1, U-100
Pod vedením Jindřicha Halabaly, který byl u vzniku českého nábytkového designu již ve třicátých letech, se pokusili navázat na stavebnicové skladebné nábytkové systémy, které byly v meziválečném období svěží novotou. A tak vedle kýčovitých kompletů, nadbíhajících měšťáckému vkusu, byla po roce 1958 započata výroba sektoru U-1. Tímto skladebným systémem, který začal být vyráběn ve velkých objemech, pak byly zařizovány nejen byty, ale i pracoviště. Autory další, tzv. „odlehčené “ sektorové řady U-100 z roku 1957 byli J.Novák, F.Mezuláník, J.Srb, A.Prokop.

Významní návrháři sektorového nábytku
V brněnském Vývoji nábytkářského průmyslu, který byl zřízen pro potřeby znárodněného průmyslu, se během let soustředili návrháři nábytku, jejichž jména jsou úzce spjata s jeho poválečným vývojem. Mezi prvními je nezbytné jmenovat M.Požára, který patřil před válkou ke kmenovým pracovníkům U.P. Závodů. Dvojice autorů J.Šmídek a M.Požár připravila další sektorovou řadu U-500, která byla svými proporcemi přizpůsobená i malým rozměrům obytných prostorů hromadné bytové výstavby.

J.Šmídek, který se věnoval vývoji sektorového nábytku připravil v roce 1959 progresivní montovatelný dílcový sektor M-100, který byl v n.p. Rousínov, vyráběný z jednotlivých konstrukčních dílců, montovaný až v interiérech zákazníka.

Obtížné prosazování dalších návrhů
Navrhování standardního nábytku pokračovalo, i když jeho prosazení do výroby bylo stále větší vzácností. Sektorový systém byl oproti kompletům jistým pokrokem. V minimalizovaných bytech v oněch letech stavěných ale uživatelům jen zkomplikoval situaci. Při poválečné tvorbě sektorového nábytku se totiž tento zařizovací systém změnil v rutinní a formální šablonu.

Představitelé násilně vytvořených výrobních kolosů – zástupci totalitní moci, neměli valný zájem o navázání na kultivovanou tvorbu první republiky. Tehdejší představitelé neměli také zájem spolupracovat s osobnostmi schopnými přinášet kvalitní návrhy. Dnes můžeme konstatovat, že nejen poválečné období, ale celé období čtyřiceti let bylo právě z těchto důvodů až beznadějným zápasem o snesitelný výraz nábytkářských výrobků v Československu.

Situace po válce ve Spojených státech amerických
I když symbolem politické situace poválečných let byla železná opona a studená válka, výsledky válečného průmyslu byly v Západní Evropě a především pak ve Spojených státech amerických aplikovány na civilní potřeby.

Soutěž nábytku za nízké ceny
V roce 1948 vypsalo newyorské Muzeum moderního umění pod vlivem poválečné situace vyplývající z nedostatku finančních zdrojů soutěž na design nábytku za nízké ceny. V této soutěži získala ocenění židle s mušlovitým sedákem ze sklolaminátu, kterou navrhl Charles Eames. Byla to současně i jedna z prvních židlí, využívající vlastnosti plastické hmoty. Při návrhu Charles Eames zužitkoval znalosti, které za druhé světové války získal při výrobě plastových krytů pro radarové antény. Následný rok uvedla firma Herman Miller tuto židli do sériové výroby.

Významné nábytkářské firmy
Novátorský severoamerický design nábytku pro druhé světové válce utvářela především plodná soutěživost mezi společnostmi Hermann Miller a Knoll. Zatímco Hermann  Miller zaváděl do výroby návrhy Georga Nelsona a Charlese Eamese, firma Knoll se zaměřila na spolupráci s Eero Saarinenem a Herrym Bertoiou.

Novátorské postupy, spolupráce s tvůrci Bauhausu z Evropy
Zajímavou osobností zde byla Florence Knollová /1913 – 1988/. Zaváděla poradenské služby, aby mohla prosazovat moderní – progresivní návrhy, o které lidé v USA pro svoji konzervativnost nestáli. Při zakázkách především pro administrativní a správní budovy prosazovala moderní koncepci interiéru. Navrhovala se svým týmem komplexní prostory. V padesátých letech realizovala revoluční návrh pro ústředí firmy CBS na Madison Avenue v New Yorku. Florencie neváhala navázat pracovní spojení s celou skupinou architektů, průkopníků Bauhausu, kteří emigrovali z Evropy a začali působit v USA.

Výroba kovového nábytku z návrhů Miese van der Rohe, židle „Brno“
Postarala se také o to,  aby byl po válce do výroby zařazen kovový nábytek, který navrhl Mies van der Rohe pro světovou výstavu v roce 1929. Mezi klasické nábytkové předměty, produkované v rozrůstající se firmě Knoll, přibyly další Miesovy vzory. Záhy byla připravena pro velkosériovou výrobu i židle „Brno“.  A tak se nábytek původně vytvořený pro brněnskou vilu Tugendhat začal objevovat ve správních budovách amerických podniků a bank. Stal se kmenovým sortimentem firmy Knoll International současně s řadou vzorů, vzniklých v Německu na půdě Bauhausu.

Licenční práva a další tvůrci
Když se k firmě Knoll přidružila milánská firma Gavina, která měla jako jediná licenční práva na výrobu v tu dobu již klasických vzorů vzniklých v Bauhausu, byla produkce obohacena o celou řadu dalších návrhů Mies van de Roha, Marcela Breuera a jiných. Od té doby se také datuje spolupráce také firmy s Harry Bertoiou, Eero Saarinenem, Gae Aulenti, Tobiou Scarpou, a celou řadou předních světových návrhářů. Ti pak pomohli přiřadit firmu Knoll International k nejvýznamnějším propagátorům dobrého návrhu ve světě.

Zdroj:
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění - vybrané kapitoly z historie