Pokojové rostliny - domov s rostlinami, populární palmy

Aleš Horák, 27.6.2013

Některé pokojové rostliny mohou v našich domovech žít spolu s námi desítky let. Mezi takové rostliny určitě patří populární palmy, které jsou nepřehlédnutelnou dominantou našich interiérů. Pokud je to možné, dopřejte v létě palmám pobyt na stíněné terase, nebo zahradě, prospěje jim.

Když si vzpomeneme na plamy, vidíme před sebou tropické země. Taková představa není ani tak nepřesná. Z přibližného počtu 2500 druhů je jich nejvíce rozšířeno v tropických a subtropických zemích: v takzvaném pásmu palem. Je to široký pruh po obou stranách rovníku, kde je po celý rok dostatek tepla pro růst palem. Palmy, které se pěstují jako okrasné rostliny v interiérech, se až na některé výjimky nejlépe cítí v silněji vytápěných místnostech. Není žádný div, že se palmy snaží opanovat prostor pro sebe, jestliže je rozmazlujeme stálou vyšší teplotou. Palmy se běžně prodávají jako mladé rostliny. Při dobré péči palma za nějaký čas vyroste a pak se stává „kusem nábytku.“

Protože palma vždy zůstává stromem a nemůžeme ji řezat ani řízkovat, vyhledejte pro ni s výhledem do budoucna dostatečně prostorné stanoviště. Musí být skutečně světlé, ale chráněné před silným sluncem. Zdá se to divné, ale i v tropických oblastech rostou mladé palmy jen málokdy na plném slunci (dokonce i největší pokojová palma je stále mladou rostlinou ve srovnání s dospělými palmami v přírodě). Rostou v podrostu, většinou ve stínu jiných stromů.

Areca lutescens

Areca lutescens je nejčastější palmou na trhu s pokojovými rostlinami. Vlastně se v dnešní době nazývá jinak - Chrysalidocarpus lutescens, ale ještě stále se prodává pod jménem areka. Mladé rostliny mají poměrně slabé a nepravidelné věře listů, později však listy zesílí a dostanou pravidelnou stavbu. Pro druhy příslušné do rodu Areca jsou příznačné černé tečky na živém zelenožlutém spodku kmínku, který můžeme vidět i u bambusu, včetně kroužků po opadaných listech. Areca lutescens prochází z Madagaskaru, kde je stále teplo, a proto rostlina nesnáší nízkou teplotu. Umístěte ji v místnosti, kde ani v noci teplota neklesá pod 15 °C. Areca roste nejlépe na velmi světlém místě. Zemina v květináči má být stále vlhká, takže musíte zalévat pravidelně, a to nejlépe vodou o pokojové teplotě. Studená voda způsobuje palmě chladový šok

Caryota

Caryota pochází z tropické jihovýchodní Asie. Nejznámější druh Caryota mitis tam dorůstá více než deset metrů vysoko. Listové krojky velkých listových vějířů jsou trojúhlé, podobné rybímu ocasu a jsou svěšené. V místnosti rostlina potřebuje prostor dva metry vysoký a jeden metr široký – do takové velikosti palma časem naroste. Nezbytné jsou stálé teploty nad 15 °C a pravidelná zálivka. Nenechte zeminu v květináči nikdy vyschnout, ale stejně tak zabraňte tomu, aby květináč stál ve vodě. Zalévejte vodou, která má pokojovou nebo jen o málo vyšší teplotu a v létě každý měsíc přihnojujte roztokem rozpustného hnojiva pro pokojové rostliny. Jakmile kořeny začínají přerůstat přes okraj květináče, palmu přesaďte, ale chcete-li ji udržet v rozumné velikosti, nepoužijte k přesazení příliš velký květináč. Velmi světlé stanoviště je ideální, musí však být chráněné před plným sluncem. Rozšíření svilušky lze předcházet častým rosením palmy.

Cocos nucifera

V kolumbově době rostl kokosovník jen na karibském pobřeží Panamy, ale brzy se projevil jako velmi užitečná rostlina, která byla rozšířena do všech tropických zemí. Uvnitř plodu je pod tvrdou skořápkou dužnina bohatá na bílkoviny, která se v tropech pojídá, dokud je ještě v rosolovitém stavu. Kokosové mléko je oblíbený a zdravý nápoj. My známe kokosový ořech jako tmavohnědou, jako kámen tvrdou kouli, ale na kokosovníku je plod obalený tlustou vláknitou slupkou. Kokosová vlákna se používají k nejrůznějším účelům a v poslední době i jako prostředek pro zlepšení směsí zemin pro rostliny, který byl uveden na trh pod názvem „Cocopeat.“

V prodejnách s rostlinami lze pravděpodobně koupit právě vzešlý kokosovník – po vyklíčení z ořechu, který leží na povrchu vlhké zeminy v květináči. Naděje rostliny na dlouhý život je malá, protože zpravidla nemáme možnost vyhovět jejím nárokům na vysokou vzdušnou vlhkost při vyšší, minimálně pokojové teplotě. V suchém vzduchu místností s ústředním topením listy kokosovníku žloutnou a jen velmi pravidelné rosení mírně vlažnou vodou pomůže rostlině přečkat zimu. Rosení je zároveň ochranou proti svilušce. Kokosovník potřebuje světlé stanoviště bez poledního slunce a nesnáší stání kořenů ve vodě, přesto nikdy nenechte zeminu vyschnout.

Cykas

Cykas nepatří čeledí k palmám, ale protože se jim podobá, je zařazen v této kapitole. Je pravou starobylou rostlinou, protože byl rozšířen již v období triasu před dvěma sty miliony let. Nyní přežívá jen osm druhů, mezi nimi Cycas revoluta pocházející z Japonska a Tchaj-wanu. Na Jávě se cykasy pěstují pro škrobnatou jedlou dřeň kmenů, známé ságo. Jako pokojová rostlina se nejčastěji uplatňuje druh Cycas revoluta. Na vrcholu vejčitého, později válcovitého kmene s vlákny a s hrubými šupinami se rozprostírají pravidelně zpeřené listy. Mladé rozvíjející se listy jsou jemné a snadněji se poškodí nežli starší listy, které jsou tvrdé, pevné a na koncích úzkých listů zašpičatělé. Starší cykasy vykvétají. Cykas je dvoudomý - tvoří samčí a samičí rostliny. U samčího jedince vyrůstá ze středu rostliny kuželovitá šištice s pylovými váčky. Samičí rostlina má jednotlivé plodolisty ve spirálách za listy a z jejich vajíček po opylení vznikají žlutě plstnatá semena o velikosti semen zahradního bobu.

Cykas potřebuje teplé a světlé místo bez prudkého poledního slunce. Rostlině odumírají starší listy a postupně je nahrazují listy nové, které jsou vždy o trochu delší nežli listy dřívější (u hodně starých rostlin jsou listy delší o jeden metr). Jestliže dokážete cykas udržet dlouho při životě, začne vytvářet postupně kmínek. Rostlinu přihnojujte roztoky hnojiv v době, kdy se rozvíjejí nové listy. Nepřesazujete ji často ani nerýpejte do povrchu zeminy, protože tam se rozrůstají důležité křehké kořeny. Zeminu udržujete stejnoměrně vlhkou, nikdy ji však nerozmáčejte. Jen tak se tato statná proti škůdcům a chorobám odolná rostlina dožije vysokého věku.

Howea forsteriana (Kencie)

Asi 500 kilometrů od východního pobřeží Austrálie leží ostrovy Lorda Howea, podle kterých se tato palma nazývá. České jméno je odvozeno od sídelního města Kentia. K velkému štěstí obyvatel ostrovů je kencie domácí rostlinou, která se na jiných místech tropů velmi nesnadno pěstuje. Proto je export oblíbené palmy Howeia forsteriana nejvýznamnějším zdrojem deviz. Někdy se dokonce můžete přesvědčit o tropickém původu vaší koupené kencie podle údajů na jmenovce. Většinou koupíte květináč s několika semenáči, které proplétají dlouhé listové vějíře v ozdobném trsu. Kencii prospějete častým rosením, zvláště při jejím umístění v teplých místnostech s ústředním vytápěním. Nejvhodnější noční teplota je během zimy 12 až 16 °C a v létě je optimální denní teplota v rozmezí 18 a25 °C.

Kencii umístěte na nejsvětlejší místo, které je však chráněno před silným poledním sluncem. V příliš suchém ovzduší a při slunečním úpalu dochází k zasýchání špiček listů. V létě pravidelně zalévejte vodou, která má teplotu blízkou teplotě vzduchu. Také se osvědčuje jednou týdně provlhčit zeminu ponořením květináče do vody. Po nasycení nechte vodu z květináče odtéci, aby nezůstala stát v podstavné misce nebo na dně ozdobného vnějšího květináče. Kromě uvedeného druhu se pěstuje i vzrostlejší Howeia bellmoreana s menším množstvím listů. Zato jsou listy delší a krásně se sklánějí. Pro tuto nádhernou palmu je nezbytný velký volný prostor, protože časté vzájemné doteky listových vrcholů způsobují hnědnutí špiček.

Licuala

V tropické jihovýchodní Asii a severní Austrálii roste téměř sto druhů, které ve srovnání s ostatními palmami vytvářejí většinou menší rostliny. Licuala grandis patří k vzrostlejším druhům, je přibližně dva metry vysoká. Její vějířovité listy se rozkládají na tenkém kmínku. Licuala se většinou prodává jako mladá rostlina, která má menší, podlouhlé a do vějířů dosud nevyvinuté listy. Přece však je u ní patrná charakteristická stavba složených listů. Když uspokojíte nároky rostliny, můžete se těšit z krásy plně vyvinutého listu.

V přírodě roste Licuala ve vlhkém tropickém klimatu a takové podmínky nemůžeme v běžných obytných prostorách vytvořit. Rostlina se musí spokojit s tím, že ji umísíte na místo s noční teplotou neklesající pod 15 °C (to platí i v zimě) a že ji budete zvláště v topné sezóně často rosit a v létě chránit před plným sluncem. Jinak má být stanoviště světlé. V létě zalévejte více, nikoli však studenou vodou a vyvarujte se rozmáčení zeminy.

Phoenix canariensis (Datlovník)

V přírodním prostředí Kanárských ostrovů, odkud datlovník pochází není vzácností vidět přes deset metrů vysoké rostliny. V noci tam teploty během zimy klesají až k 5 °C, takže datlovník snese chlad. Datlovník patří k těm palmám, které se snadno pěstují a které mohou přezimovat v chladné místnosti bez vysušujícího účinku radiátorů ústředního topení. Ve dnech bez mrazu je velmi prospěšné větrání místnosti otevřeným oknem. Před mrazem však datlovník chraňte a dopřejte mu hodně světla. V létě můžete datlovník pěstovat venku jako kbelíkovou rostlinu, ale na světlém místě roste dobře po celý rok i uvnitř. Snad až příliš dobře, i při celoročním pěstování v místnosti narůstá vysoko a jeho tuhé listy mají ostrá zakončení. Proto není vhodný tam, kde jsou malé děti. Datlovník se nejlépe hodí do velkých pracovních místností, do ateliérů a do skutečně velkých obytných místností. V létě potřebuje datlovník hodně vody a rosení mu prospívá, ale není nezbytné. Od ostatních palem se odlišuje i tím, že snáší plné slunce.

Washingtonia filifera

V jihozápadním cípu Anglie roste tato velká palma venku, avšak pochází z jihozápadu Spojených států. Na pouštích v Arizoně a v Kalifornii jsou noční teploty velmi nízké a proti chladu se tam palmy samy chrání odumřelými listy, které zůstávají delší dobu na rostlině než opadnou. Listy jsou svěšené a tvoří ochranný kryt kolem citlivého růstového vrcholu.

Také u nás Washingtonia filifera lépe snáší chladno než přímé teplo. V létě může být stejně dobře v místnosti jako venku na terase. V topné sezóně je pro ni vhodná chladná zasklená veranda nebo může přezimovat ve skleníku s teplotou 10 °C, případně i ve slabě vytápěném prostoru v domě. Postarejte se o to, aby ani v zimě zemina úplně nevyschla a aby rostlina měla v létě hojnost vody a dobrou výživu. Při vývinu listových vějířů se z bočních stran uvolňují vlákna a ta se zakrucují.

Jiným druhem, který se někdy objevuje na trhu, je Washingtonia robusta. Podobá se prvně uvedenému druhu a rovněž má vlákna na mladých listech, ale je vzrostlejší. Dorůstá do velikosti stromu i ve skleníku nebo v zimní zahradě.

Zamia furfuracea

Zamia patří stejně jako cykas do čeledi Cycadaceae, a tedy není palmou. Asi před dvě sty miliony lety si na těchto pravěkých rostlinách zřejmě pochutnávali dinosauři. Tehdy byly obecně rozšířené, ale do dnešní doby se zachovalo málo druhů - třicet až čtyřicet, a to jen v (subtropické) Americe.

Zamia furfuracea pochází z východního pobřeží Mexika. Její mladé listy jsou nejdříve světle zelené, později olivově zelené a rezatě ochmýřené. Čím je rostlina starší, tím více párů listových úkrojků na listu vzniká. List pak může být až jeden metr dlouhý a může se skládat až ze 12 párů listových úkrojků, které přisedají v úhlu 45 stupňů.

V teplých oblastech s mírnou zimou se Zamia pěstuje venku. Několik stupňů mrazu ji nezničí, pokud je alespoň stonková hlíza přikrytá půdou (a tak tomu na přírodním stanovišti je). U rostliny, která se pěstuje v místnosti, je hlíza nad zeminou. Zamia furfuracea je velmi nenáročná a snese i suchý vzduch. Vysaďte ji do dobře propustné směsi zemin s malým podílem těžší zeminy. U rostliny nepoškoďte křehké kořeny a kořenový bal udržujte stále mírně vlhký. Jiné druhy potřebují polostinné stanoviště, ale Zamia furfuracea snese i plné slunce.

Zdroj: Nico Vermeulen - Pokojové rostliny
<< Další fotografie rostlin a květin >>