Pokojové rostliny – domov s rostlinami, zajímavé a dužinaté sukulenty

Aleš Horák, 19.7.2013

Náš domov s rostlinami mohou doplnit zajímavé pokojové rostliny – sukulenty. Jsou uzpůsobeny oblastem, kde se střídá období dešťů s obdobím sucha. Aby se sukulentům dobře dařilo, musíme jim v etapě růstu poskytnout dostatek světla, tepla, vody i živin. Také ve fázi vegetativního klidu je potřeba sukulentům vytvořit správné podmínky.

Sukulenty jsou "dužnaté rostliny", které jsou přizpůsobené suchému prostředí. Rostou v oblastech, kde se střídá období dešťů s obdobím sucha. Rostliny čerpají v deštivých měsících vodu a uloží ji v listech a ve stonku. V suchém období pak žijí ze zásob vody.

Kaktusy a mnoho pryšcových rostlin rovněž patří k sukulentům a jejich život podléhá stejnému rytmu růstu a klidu. Při ošetřování sukulentních rostlin je zapotřebí dovednosti v tom, abychom jim v období růstu poskytli dostatek světla, tepla, vody i živin. Také musíme sukulentům ve správné době poskytnout podmínky k ukončení růstu a ke klidu.

Mnoho druhů u nás žije v souladu se střídáním ročních období a rostou a kvetou v létě. Jsou však i druhy z jižní polokoule, které si zachovávají své vnitřní hodiny. Ty žijí stejným rytmem jako žily na původním stanovišti v přírodě, ale místo jara u nás připadá začátek jejich růstu na podzim. Pak během zimy zápasí s nedostatkem světla a aby mohly kvést, potřebují doplňkové osvětlení.

Adenium obesum
Původním domovem keře s krásnými růžovými květy jsou suché svahy Arabského poloostrova a horké africké území Sahel. Na neobyčejně ztlustlém, většinou nepravidelně kulatém kmeni, který mívá i více než dva metry v průměru, vyrůstají nahoře četné dužnaté větve. Část kmene je v půdě.

Na ostrově Sokotra mají rostliny kmen lahvicovitého tvaru a pět metrů vysoký. V poslední době lze občas Adenium obesum koupit jako pokojovou rostlinu. Většinou jde o zakořeněné řízky, které mohou brzy kvést. Květ s pěti lístky přechází od světlé k tmavší růžové barvě na okraji a svou stavbou prozrazuje příslušnost rostliny do čeledi toješťovitých. Při dobrém ošetřování Adenium obesum kvete s krátkými přestávkami vícekrát během léta.

Rostlinu zalévejte odstátou vodou, jakmile zemina téměř vyschne. V zimě vydrží i v suchu, ale pak ztratí listy. Může se však také udržovat v růstu pravidelnou zálivkou. Rostlinu dejte na slunné a teplé místo (nesmí být chladnější než 10 °C). Pozor, kombinace mokré zeminy a chladu zcela jistě povede k hnilobě kořenů. Řízky z výhonů lze snadno přemnožit. Jen dejte pozor, abyste se nedotkli jedovaté mléčné šťávy. Nařezané řízky řádně opláchněte proudem vody, nechte je několik dnů v suchu a pak je vsaďte na teplém místě do mírně vlhké písčité zeminy.

Aeonium

Aeonium decorum z Kanárských ostrovů tvoří malé tlustolisté růžice. Nejspodnější listy stále opadávají, takže pod růžicí vzniká stonek až půl metru dlouhý (rostliny na ostrově Gomera). Růžice kvetou v pozdním létě a pak odumírají.

Doma rostlinu pěstujeme v minerální směsi zemin (hlinitá zemina s pískem a s kamennou drtí) s malým přídavkem humusu. V létě zalévejte vždy po vyschnutí zeminy. V zimě rostlinu udržujte v suchu a chladnu (minimálně 5°C), ale vždy na slunném místě.

Aeonium tabuliforme tvoří úplně ploché růžice z roztřapených lístků, které se ve spirálách překrývají. Listy tohoto druhu z ostrova Tenerife nejsou tlusté a potřebují vodu i v zimě. V létě zalévejte středně vydatně, v zimě o něco méně - při minimální teplotě 15 °C. Rostlina může na podzim kvést bohatým květenstvím, které je asi dvacet pět centimetrů vysoké a široké a je složeno z bledě žlutých kvítků. Dozrálé semeno seberte, neboť růžice po odkvětu umírá.

Agave

Robustní růžice druhů agáve rostou v přírodním prostředí tropické Ameriky. Listy a mohutné květenství jsou tak ozdobné, že se agáve rozšířily v mnoha jiných teplých zemích a často tam rostou zplaněle. Na vyprahlém západním pobřeží Kostariky zůstávají jejich listy i v období sucha zelené, zatímco listy stromů opadávají.

Jako pokojové rostliny jsou agáve téměř nezničitelné, ale po čase narůstají u většiny druhů příliš velké růžice, takže se pak mohou pěstovat jen jako kbelíkové rostliny. V létě jsou venku na plném slunci a v zimě uvnitř na světlém a chladném místě, kde mají nepatrnou potřebu vody.

Při stálém pěstování rostliny uvnitř domu je nutná zálivka v létě i v zimě. Kořeny nesmí stát ve vodě. Agáve rostou nejlépe v hlinité zemině. Agave americana je nejznámější druh. V přírodě narůstají listy až dva metry dlouhé, ale při pěstování v nádobách jsou listy podstatně menší. Nejčastěji se pěstují pestrolisté formy druhu: Agave americana "Marginata" (široké žluté okraje listů), Agave americana "Variegata" (se sametově bílými okraji listů), Agave americana "Medio-picta" (široký smetanově bílý pás středem listu). Agave bovicornuta pochází stejně jako Agave americana z Mexika, ale je asi o polovinu menší. Listy jsou voskovité, světle zelené, s tenkým červenožlutým ostnitým okrajem a s červeným ostnem na konci. Takové zakončení je ozdobné, ale pokud jsou doma děti, je lépe trn odštípnout. Agave parryi je ještě menší, ale přece časem naroste do šířky půl metru. Květní stonek může být až pět metrů vysoký, avšak toho se v našich klimatických podmínkách nedočkáme. U nás se můžeme těšit z modrošedě ojíněných listů, které při rozvíjení zanechávají zřetelné otisky v jiných listech. Ostny jsou čokoládově hnědé. Tato agáve pochází z vyprahlého jihozápadu Spojených států a z přiléhajících částí Mexika a není tedy divu, že u nás vyžaduje co nejvíce plného slunečního záření. Při nedostatku světla mizí ojínění listů.

Alluaudia

Živě zelené lístky vytvářejí pěkný barevný kontrast k stříbřitě ojíněným kmínkům. Na Madagaskaru vyrůstají tyčovité kmínky až do výše několika metrů a rostlina je tam součástí trnitých porostů suchých oblastí.

Alluaudia byla do nedávné doby jen sbírkovou rostlinou, nyní se již objevuje v dobře zásobených zahradních střediscích. Rostlina vyžaduje co nejvíce slunce a málo vody na jaře a v létě (zalévá se až po vyschnutí zeminy). Nejlépe přezimuje úplně v suchu na chladnějším místě (minimální teplota 12 °C), s opadanými listy. Jakmile rostlina na jaře obnoví růst, může se přenést do obývací místnosti a může postupně dostávat více vody. Vyhovuje jí velmi vzdušná směs zemin s nízkým obsahem humusu a bez hnojiva.

Aloe

V oblastech bez mrazu aloe rostou jako zplanělé zahradní rostliny. Nad růžicemi dužnatých listů se zvedají vysoké stonky, které nesou podlouhlé květy v hustých řadách. Květy jsou červené, oranžové, žluté nebo jsou zbarvené v odstínech mezi těmito barvami. Přírodní domovinou druhů Aloe je Afrika.

Rostliny snášejí chladné přezimování bez mrazu a v létě je jim nejlépe venku na plném slunce. Pokud je ponecháte v létě uvnitř, nevystavujte je polednímu slunečnímu úpalu, jinak jejich listy dostávají načervenalou barvu.

Ošetřování je neobyčejně jednoduché: dávejte hodně vody, ale před opětovnou zálivkou nechte zeminu zcela vyschnout. Směs zemin nemá být sléhavá a z větší části má být minerální, tedy s vyšším podílem písku. Nikdy nesmí stát voda u kořenů. Pokud rostlinu po dvou až třech letech přesadíte, přihnojování ani není nutné.

Aloe vera obsahuje oleje, které jsou velmi žádané v kosmetickém průmyslu. N krémech a šamponech často najdete obrázek rostliny. Aloe vera pochází z Kapverdských ostrovů, ale pěstuje se na mnoha místech, kde také roste zplaněle. Můžete se s ní setkat na Kanárských ostrovech, kolem Středozemního moře, stejně jako v Jižní a Střední Americe.
Dužnaté listy rostou v kompaktní růžici. V létě z ní vyrůstají květní stonky s citrónově žlutými květy. Aloe se pěstuje na ostrovech Scilly (před jihozápadním cípem hrabství Cornwall) po celý rok venku. Mrzne zde jen zřídka a aloe vysazené přímo do půdy mírný mráz snesou. Nezkoušejte to však u rostlin v květináčích.

Při dobrém ošetřování byste se měli v létě potěšit květy oranžové barvy se žlutou. Když to nevyjde, zkuste rostlinu pěstovat během léta venku, na balkóně nebo na terase.

Beaucarnea recurvata

Mladé rostliny tohoto druhu, které se často prodávají pod jménem Nolina, vytvářejí růžici páskovitých listů na kulaté stonkovité hlíze. Rostliny se často prodávají po třech v jednom květináči. U starší rostliny se hlíza nejdříve rozšíří a později roste lahvovitě.

Ve Střední Americe a na jihu spojených států, kde je původně domovem, dorůstá rostlina do rozměrů stromu. V interiéru to tak daleko nedoje, tam rostlina roste rovnoměrně, ale ne rychle.

Ošetřování není náročné. Beaucarnea recurvata snáší suchý vzduch a plné slunce. Dejte ji na co nejsvětlejší místo a zalévejte středně vydatně. K přezimování je vhodné chladné místo (minimálně 5 °C), na kterém rostlina potřebuje jen málo vody. Rostlinu můžete také pěstovat celoročně v místnosti s pokojovou teplotou.

Ceropegia (Svícník)

Na světě je jen málo rostlin s tak složitými květy. Stejně jako některé orchideje i Ceropedia zadržuje hmyz v květu po nějakou dobu, než nastane opylení, a teprve pak je hmyz volný.

Nejznámějším druh je Ceropegiea woodii, u které z podzemní hlízy vyrůstají jako nit tenké, dlouze převisající stonky. Na nich sedí malé, zeleně a stříbrně mramorované listy a časem se objeví kvítky s typickým tvarem. Mají starorůžovou barvu a tmavě purpurově zbarvenou mřížkovitou čepičku s chloupky.

Rostlinu zavěste na velmi světlé místo bez silného oslunění a znovu ji zalévejte až po úplném vyschnutí zeminy. Časem naroste hlíza v květináči natolik, že je potřeba rostlinu přesadit do směsi hlinité zeminy, písku a humusu. Malé hlízky rostou i na stoncích a po oddělení dobře koření v zemině.

Několik dalších druhů má význam pro náročnější milovníky rostlin. Ceropegia radicans z jihoafrické Kapské provincie netvoří na stoncích hlízky. Stonky jsou kulaté, zelené, masité a u kolének vytvářejí základy kořenů, které při styku s půdou rychle vyrůstají. Proto řízky zakořeňují zcela snadno.

Asi pět centimetrů dlouhé květy se objevují hlavně na podzim. Když rostlinu zavěsíte na dobře osvětleném místě, můžete s potěšením pozorovat typický tvar a tlumené barvy květů. Zimní stanoviště má být chladnější, avšak teplota nemá klesnout pod 10 °C. Při chladném přezimování je potřeba vody nepatrná.

Conophytum

Tyto nádherně kvetoucí sukulenty jsou k dostání jen u specializovaných pěstitelů. Podle druhu kvetou bíle, žlutě, oranžově, lososově, růžově, karmínově červeně nebo fialově. Druhy Conophytum rostou jako "živé kameny" v Jižní Africe. Jsou k nerozeznání od oblázků kolem sebe a to je natolik chrání, že nejsou spásány ani zvířaty.

Conophytum roste a kvete v Jižní Africe na podzim a tento rytmus si tvrdohlavě podržuje i na severní polokouli. Rostlina vyžaduje co nejvíce slunce a dobře roste v nehluboké misce s lehkou směsí zemin. Během růstu pak stačí přibližně jedna zálivka týdně, nezalévejte dříve než zemina téměř vyschne.

Doplňkové osvětlení během květu a při následujícím růstovém období rostlinám prospívá. Jinak rostliny uveďte do klidu chladnem (minimálně 5 °C) a úplným suchem, dejte jim však co nejsvětlejší stanoviště. Také na jaře a v létě téměř nezalévejte až do doby než zevnitř "kaménku" znovu vyroste pupen.

Tlustice

Domovinou téměř všech tří set druhů rodu Crassula je Jižní Afrika. Mají dužnaté listy, které někdy úplně zahalují stonek. Crassula ovata patří k těm pokojovým rostlinám, které se nejsnadněji pěstují. Snáší suchý vzduch, plné slunce i polostín a nepravidelnou zálivku. Jenom mokro u kořenů nesnese.

Tlustice roste nezadržitelně, přičemž se kulatý stonek bohatě rozvětvuje a vytváří keřovitý tvar několik desítek centimetrů vysoký. Pokud se vůbec objeví květy, což se v bytě stává zřídka, jsou ve tvaru bělavých hvězdiček a jsou uspořádány v malých květenstvích.
Přerostlou starší rostlinu můžeme snadno nahradit mladou. Odlomte od stonku starší listy a nasaďte je do zeminy u paty rostliny. Po zakořenění z nich vyrostou mladé rostlinky.

Echeveria

Růžice z dužnatých listů mají často modrozelené ojínění, které je chrání před silným sluncem v centrální Americe. Proto echevérie pěstujeme na nejsvětlejších místech a v létě nejlépe na plném slunci venku. Pak pravidelně zalévejte, ale mezi jednotlivými zálivkami nechte zeminu vyschnout.

Rostliny kvetou často na podzim žlutými, oranžovými nebo červenými květy. Poté je pro ně nejlepší světlé, ale chladné místo a jen zcela málo vody. Po čase opadávají nejspodnější listy a pod růžicemi vzniká holý stonek. Pak můžete růžice odříznout. Nechte je několik dní v suchu a pak je vsaďte do písčité zeminy. U staré rostliny většinou opět vyraší zbylý pahýl.

Frithia pulchra

Frithia žije v Jižní Africe zajímavým způsobem - téměř úplně pod povrchem půdy. Jen vrcholky listů vyrůstají těsně nad povrch. Tyto vrcholky jsou zploštělé a průsvitné - světlo prochází listy.

Stejně je tomu u dvou dalších rostlin: Fenestraria aurantiaca a Fenestraria rhopalophylla. Ty kvetou na podzim a v zimě, první z nich žlutě a druhá bíle. Ve srovnání s nimi se Frithia pulchra pěstuje snadněji, protože kvete v létě. Má růžové květy, které jsou ve středu často bílé.

Jestliže se Frithia pěstuje v bytě, je pro ni každý paprsek světla navíc prospěšný. Proto se také nesází hluboko do zeminy a její dlouhé listy se ponechávají úplně nad povrchem. Rostlina potřebuje co nejvíce slunné místo, ale vodu vyžaduje jen na jaře a v létě při teplém počasí. Směs zemin musí být dobře propustná, aby přebytečná voda snadno odtékala. Rostlina nejlépe přezimuje v chladné místnosti (minimálně 5 °C) a zcela bez zálivky.

Fouquieria splendens

V Mexiku jsou trnité větve tohoto keře téměř deset metrů vysoké. V živém plotu vytvářejí neproniknutelnou hradbu. V květináči roste Fouquieria jen mírně a musí se nepříliš silně zalévat jen v létě. Od srpna se má zálivka postupně omezovat a při chladném, ale bezmrazovém přezimování se rostlina udržuje zcela v suchu.

Podobně jako v přírodě během období sucha i při suchém přezimování rostlině opadají listy. Od jara je opět potřebná zálivka. Možná, že se pak objeví načervenalé květenství, ale i rostlina bez květů si zaslouží jméno splendens (= nádherná)

Hoya bella (Voskovaka)

Malá voskovka má kulaté stonky, které se tíží listů a květů sklánějí a visí dolů. V létě se můžete těšit na sladké vůně svěšených malých květů, které jsou voskovitě bílé a uprostřed mají sytě růžovou korunku.
Malou voskovku můžete pěstovat jako malý keřík nebo jako převislou rostlinu v zavěšeném květináči.

Nejlépe se jí daří na světlém místě s vyšší vzdušnou vlhkostí. Před silným sluncem ji chraňte, protože jinak na listech připálením vznikají bledě hnědé skvrny. Zalévejte, vždy až zemina téměř vyschne a potom řádně. Směs zemin má obsahovat humus, dále menší množství hlinité zeminy a drenážní složky. Voskovku přezimujte chladněji, ne však při teplotě nižší než 15 °C a vždy na světlém místě. Udržujte ji sušší.

Hoya carnosa

Nejznámější voskovka, která je celkově statnější nežli Hoya bella a její tlustší list je lépe chráněn proti vysýchání. Tato rostlina snáší dobře pokojové klima a v zimě jí nevadí nižší teploty. Při nižší teplotě (minimálně 10 °C) ji zalévejte velmi málo. V létě zalévejte pravidelně tak, aby zemina nezůstávala přemáčená. Na velmi světlém místě rostlina vykvétá kulovitými okolíky bílých květů, které nádherně voní.

Hoya multiflora
Doslovný překlad jména je voskovka mnohokvětná. Každý okolík je složen z desítek příjemně vonících květů. Jsou více nebo méně šípovité, bílé se světlou žlutí a zčásti jsou skryté pod velkými tuhými listy, které jsou asi deset centimetrů dlouhé. Hoya multiflora pochází z jihovýchodní Asie a roste tam jako malá liána. Má poměrně silné stonky, ale přesto potřebuje oporu, aby mohla unést těžké listy a květy. Ošetřuje se stejně jako Hoya bella.

Kalanchoe blossfeldiana

Četné odrůdy této rostliny s leskle zeleným listem kvetou bíle, žlutě, oranžově, červeně nebo růžově. Rostliny plné květů jsou na trhu téměř po celý rok. Pokud se po odkvětu dále pěstují, pak znovu vykvétají pod vlivem přírodních světelných podmínek pozdě na podzim.

Déle pěstovaná rostlina v bytě většinou dobře roste, ale nekvete. Chcete-li se znovu dočkat květů, přezimujte ji chladněji (minimálně 10 °C) a při omezené zálivce. Na jaře rostlinu přesaďte do lehké a živné směsi (běžná směs pro hrnkové rostliny s trochou hlinité zeminy a písku) a pak postupně více zalévejte. V létě ji pěstujte na slunném místě a na podzim se objeví květy.

Kalanchoe "Tessa"

Hodnotná převislá rostlina pro slunná místa byla získána křížením více druhů včetně Kalanchoe manginii. Tento plazivě rostoucí druh pochází z Madagaskaru a kromě zvonkovitých květů tvoří na stoncích mladé rostlinky.

"Tessa" se snadno ošetřuje. Květináč zavěste na slunném nebo světlém místě a rostlinu v létě bohatě zalévejte. Rostlina může kvést na podzim, v zimě nebo na jaře a během následujícího klidového období ji udržujte na světlém a chladném místě téměř bez vody. Po několika měsících ji opět uveďte do růstu na teplejším místě vydatnějším zálivkou.

Kalanchoe tomentosa
Tento druh kalanchoe se nepěstuje pro květy, ale kvůli plstnatému listu. Vlna na listech je bílá a na vrcholcích jsou rezavě červené skvrnky.

Poměrně nízká rostlina je nejhezčí na slunném místě, kde má hustější plst a větší červenohnědé skvrny na listech. Vyžaduje mírnou zálivku. Rostlina pochází z hor na Madagaskaru.

Kalanchoe tomentosa přezimuje nejlépe na světlém a spíše chladnějším stanovišti (minimálně 10 °C). Dávejte jí málo vody, aby nerostla.

Starší nevzhlednou rostlinu s holým stonkem můžete použít pro získání stonkových řízků. Ponechte je jeden den v suchu a pak je dejte zakořenit do písčité zeminy. K množení lze použít i dobře vyvinuté listy.

Lithops (Živé kameny)
V roce 1811 se anglický přírodovědec Burchell sehnul na planině v Jižní Africe pro oblázek. Držel pevně a ukázalo se, že jde o rostlinu, která se skládá ze dvou listů, které sedí na půdě. Je vidět jen jejich povrch a ten se velmi podobá okolním kaménkům v oblasti. V oblastech s jinými kameny se jim rostlina přizpůsobuje barvou, takže naprosto splývá s okolím.

Asi třicet druhů rodu Lithops, které pocházejí z nejsušších oblastí Jižní Afriky, lze dobře pěstovat v pokojových podmínkách. Začínají růst v květnu a na podzim kvetou. Květ vyrůstá mezi dvěma listy. Většinou je žlutý nebo bílý a je širší nežli listový pár.

Lithops se může zalévat jen během růstu a kvetení a to jen za slunného počasí. Další zálivka má následovat až po vyschnutí zeminy. Rostlinu přezimujete úplně v suchu a chladnu (minimálně 5 °C). V každém případě musí být na plném slunci.

Niťovitý kořenový systém, který roste dobře jen ve velmi propustné zemině (s obsahem drobnějších kaménků), je choulostivý na chlad.

Lithops roste nejlépe v mělké misce a aby byly kořeny chráněny prochladnutím, nestavte misku přímo na okenní parapet, ale podložte ji například deskou z pěnového polystyrénu.

Myrmecodia echinata = domov mravenců

Svým ztlustlým kořenem se Myrmecodia podobá sukulentům. Avšak její kořen neslouží jako zásobárna vody, ale jako bydliště mravenců. Vnitřní síť komůrek poskytuje přístřeší mravencům a ti na oplátku rostlinu chrání před mšicemi a jiným hmyzem. Dokonce ohlodávají i pronikající stonky jiných rostlin. Navíc má rostlina prospěch z hnojiva, které mravenci v komůrkách po sobě zanechávají.

Je mnoho jiných "mravenčích rostlin" ze zcela odlišných čeledí. Nejznámější je Dischidia pectenoides s oválnými zelenými měchýřky na větvích, kde rovněž mohou bydlet mravenci. Dischidia potřebuje světlé, ale nepříliš silně osluněné místo. Ostatní ošetřování je podobné jako u Myrmecodia.

Myrmecodia je novinkou mezi pokojovými rostlinami. Pochází z jihovýchodní Asie a tam roste na stromech, takže potřebuje vzdušný, humózní a kyselý pěstební substrát. Zálivková voda má být měkká, odstátá a nikdy nemá zůstat stát u kořenů. Myrmecodia vyžaduje velmi světlé a nejlépe slunné stanoviště. Teplota nikdy nemá poklesnout pod 12 °C.

Pachypodium

Pachypodium lamerei je známější pokojová rostlina s dlouhými tmavozelenými listy a se silně ostnitým tlustým kmínkem. Jakmile doroste do výšky člověka, je často její život u konce. Je velmi odolná a velmi dobře snáší suché ovzduší našich bytů. Rostlina dává přednost slunnému stanovišti a není nijak citlivá na chyby při zálivce, jen kořeny nesmějí stát ve vodě. Během růstu ji bohatě zalévejte odstátou vodou.

Období klidu není nezbytné, ale rostlině prospěje. Během přezimování pak dávejte méně vody. Listy z větší části opadnou a pak po obnovení růstu vyrůstají nové na vrcholu. Velmi podobný druh je Pachypodium geayi. Od Pachypodium lamerei se odlišuje květy (ty se v pokojových podmínkách zřídkakdy objeví) a dále ozdobnými vlasy u vrcholu mladých listů. Tento druh zalévejte opatrně, spíše méně. Jinak je ošetřování podobné jako u Pachypodium lamerei.

Pachypodium lealii saundersii pochází z Jižní Afriky. Má kmínek, který je proti nelítostnému slunci chráněn stříbřitě šedým povrchem. Na pohled je překrásný kontrast s leskle zelenými listy. Rostlina má sice velké bílé květy, ale poupata se vyvíjejí na podzim a většinou pro nedostatek světla opadnou. Jenom včasné doplňkové osvětlení by je mohlo zachránit. Jinak ošetřování není náročné: v létě dávejte středně mnoho vody, ale až začnou listy žloutnout a opadávat, zálivku zastavte.

Rostlina roste nejlépe na slunném místě ve vtápěném pokoji (minimální teplota 10 °C). Dávejte pozor na její šťávu, neboť afričtí domorodci ji používají jako šípový jed. Rostlina se snadno vypěstuje ze semene.

Saxifraga (Lomikámen)
Druhy většinou pocházejí z horských stanovišť a u náš se pěstují jako skalničky. Až na výjimky jde o malé rostliny, které bohatě kvetou, nejčastěji v květnu nebo červnu. Během letního růstu potřebují hodně vody, ale zároveň nesnášení mokro zůstávající u kořenů. Na suchém místě vydrží silné mrazy, ale na vlhkém stanovišti kořeny snadno hnijí, zvláště v zimě.

Sukulentní lomikameny vyžadují v zimě ochranu pod sklem a studený skleník je k tomu účelu ideální. Nemáte-li skleník, můžete rostliny přezimovat před oknem chladné místnosti při častém větrání. Na jaře přeneste rostliny s květináčem ven na slunné místo.

Sedum rubrotinctum (Rozchodník)

Rod Sedum zahrnuje kolem tří set druhů, které většinou pokrývají půdu plazivými olistěnými stonky. List je většinou dužnatý a obsahuje zásobu vody.

Sedum rubrotinctum pochází z Mexika. U nás může být pokojovou rostlinou, která snáší suchý vzduch a nemá žádné zvláštní nároky na zeminu. Dopřejte jí však slunné místo, protože ve stínu se ztrácí červeň z listů, stonek se vytahuje a brzy je holý.

Během léta rostlinu běžně zalévejte, ale v tmavých měsících ji udržujte v suchu na světlém a chladném místě (minimálně 5 °C).

Jiné oblíbené druhy rozchodníku jsou: Sedum pachyphyllum (s většími mléčně zelenými listy, které mají červený vrchol,) Sedum morganianum a Sedum sieboldii (plochý kulatý list na kulatém stonku).

Zdroj: Nico Vermeulen - Pokojové rostliny

<< Další fotografie rostlin a květin >>