Pokojové rostliny, které nekvetou, ale jsou velmi dekorativní – rostliny s ozdobnými listy

Aleš Horák, 2.8.2013

Většinou nekvetou a pokud ano, nejsou jejich květy nijak výrazné. Přesto jsou velmi dekorativní. Kdo? Pokojové rostliny s ozdobnými listy. Rostliny mají domov na Madagaskaru, Jávě, v Africe, Jižní Americe, Indii, ale i v Asii a Austrálii. Dá se říci, že rostliny s ozdobnými listy jsou exotické krásky našich domovů.

Cyperus alternifolius
(Šáchor)
Tento šáchor z Madagaskaru má dlouhé, kulaté a zelené stonky, které nesou úzké listy v deštníkovitém tvaru. Stonky jsou pevné a dosahují výšky člověka. Aby rostlina dobře rostla, musíte ji vysadit do prostorné a vodotěsné nádoby s dobrou směsí zemin. Do nádoby dejte tolik vody, aby byl povrch zeminy pod hladinou vody. Rostlinu umístěte na světlé, případně slunné místo. Nejlépe se jí daří na místě s vyšší vlhkostí vzduchu, například v koupelně nebo v kuchyni, kde se vzduch zvlhčuje vznikající vodní parou při sprchováni a vaření.

V suchém vzduchu trpí šáchor sviluškou. Napadenou rostlinu důkladně ostříkejte vodou v koupelně nebo venku. Jakmile za čas kořeny prorostou bahno v pěstební nádobě, rozdělte plazivé kořenové oddenky. Jestliže jsou hustě propletené, použijte k oddělení nůž a získané oddělky vysaďte do čerstvého bahna.

Šáchor lze množit i odřezanými, asi deset centimetrů dlouhými vrcholy stonků s listy. Listy zkraťte na několik centimetrů, takto upravené řízky dejte do vody nebo vsaďte do bahnité zeminy, kde rychle zakoření.

Kromě původního druhu je v současné době oblíbena odrůda "Zamula". Má kratší stonky, delší páskovité listy a brzy vykvétá kompaktním oválným květenstvím.

Cyperus diffusus
Druh z jižní Afriky s tenkými stonky a s krátkými, ale poměrně širokými páskovitými listy. Rostlina není vyšší než půl metru a je tedy vhodná i do menšího prostoru. Ošetřuje se podobně jako Cyperus alternifolius.

Cyperus papyrus

(Papyrus)
Egypťané používali papyrus k výrobě papíru již dlouhou dobu před naším letopočtem. Papyrus roste v močálech horké Afriky.

Také při pěstování v bytě vždy potřebuje teplé místo, nejméně 16° C a raději i více. Jeho trojhranné stonky nesou drátkovité listy, které deštníkovitě převisají.

Papyrus špatně snáší suché ovzduší, a proto je mu lépe na vlhčích místech - v koupelně nebo v kuchyni. U nás se může množit jen dělením trsů. Ošetřuje se podobně jako Cyperus alternifolius.

Fittonia verschaffeltii
Zelené lístky plazivě rostoucí fitónie jsou protkané síťovinou červené žilnatiny. U poddruhu argyroneura je žilnatina stříbřitě bílá. Tuto rostlinu koupíte většinou pod jménem Fittonia verschaffeltii "Argyroneura". U jiných, skutečných kultivarů jsou rozdílnosti v kresbě nebo ve velikosti listů.

Fitonia verschaffeltii pokrývá lesní půdu v tropických lesích Kolumbie a Peru. I při pěstování v místnostech nezbytně potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost a nejlépe roste v pokojovém skleníčku nebo ve skleněné nádobě. Tam se rychle rozroste na všechny strany a vykvétá drobnými žlutými kvítky.

Po celý rok nesmí teplota poklesnout pod 15° C. V zimě zalévejte méně, v létě bohatě. Nejvhodnější pro rostlinu je světlé místo, nejlépe u okna na východ nebo na sever, kde nesvítí ostré slunce.

Hemigraphis alternata

Stříbřitě zelený list této byliny se kovově leskne a na dostatečně světlém místě je purpurově červeně zakončený. Na tmavším místě barevnost slábne a zůstane všední list s vínově červenou spodní stranou. Rostlina pochází z tropických lesů Indie a Jávy, proto je citlivá na plané letní slunce. Potřebuje podobné ošetření jako Fittonia verschaffeltii.

Hypoestes phyllostachia

Olivově zelený list této rostliny je růžově skvrnitý, ale to šlechtitelům nestačilo a postarali se o všechny možné barevné nuance: u odrůdy "Splash" jsou skvrny zřetelně větší, jako by byl list postříkán růžovou barvou. "Pink" má převážně růžový list, až po zelenou žilnatinu a zelené skvrnky. U odrůdy "Whit" je list s výjimkou žilnatiny úplně bílý. Není divu, že tak atraktivní rostlina snado nadchne ke koupi. Její udržení doma je jinou věci. Potřebuje podobné ošetření jako Fittonia verschaffeltii.

Ledebouria socialis

V jižní Africe roste 16 druhů rodu Ledebouria. Patří k cibulnatým rostlinám a jsou blízce příbuzné s hyacintem. Zelené a purpurové květy jsou sice pěkné, ale rostlinu pěstujeme kvůli skvrnitým listům. Ledebouria socialis má list asi deset centimetrů dlouhý, stříbrně barevný se zelenými skvrnami. Rostlina musí růst na plném slunce, aby si zachovala barevnost listu.

V létě zalévejte mírně, v zimě téměř vůbec. K přezimování je vhodný zasklený prostor s minimální teplotou 5°C (skleník, veranda)...ale i u okna v chladné místnosti rostlina přečká zimu.

Leea guinensis

Tento druh z tropické Afriky se pěstuje kvůli zelenému listu, který je při rozvíjení zbarven sytě červeně. Nejznámější je odrůda "Burgundy", která má sytě červený stonek a rub listu. Horní strana listu je velmi tmavě zelená.

V zimě jsou s rostlinou v bytě problémy. Zachovává si listy jen při teplotě nad 15° C a přitom nesnese suchý vzduch. Při ústředním vytápění jí můžete opatřit vlhčí prostředí tím, že ji umístíte v široké nádobě s vodou na vrstvu drobných kaménků nebo na obrácenou misku. Do nádoby doplňujte vodu jen do takové výše, aby hladina nedosahovala ke dnu květináče.

Také rosení a zvlhčovače vzduchu pomáhají. V zimě udržujte rostlinu v sušším stavu, v létě bohatě zalévejte a pravidelně přihnojujte. Rostlina nejlépe roste na světlém místě bez silného letního slunce.

Murraya paniculata

Tento stálezelený keř se velmi často pěstuje v tropických zahradách. Kvete vícekrát za rok krásně vonnými bílými květy a tvoří oranžově červené bobule. U nás může kvést jen ve skleníku nebo v zasklené verandě, v místnosti s běžnou pokojovou teplotou nejsou pro kvetení vhodné podmínky.

Pokuste se rostlině zajistit pokud možno co nejvyšší vzdušnou vlhkost při dobrém, ne však příliš silném osvětlení. Nedostatek zimního světla v teple vytápěné místnosti působí na rostlinu nepříznivě, a proto ji přezimujte v chladné místnosti (minimální teplota 10 °C), na světlém místě při sporé zálivce. V létě hojně zalévejte a přihnojujte.

Musa acuminata

Zakrslý banánovník, který má při zakoupení jen několik desítek centimetrů, rychle naroste nejméně dva metry vysoko a jeho šířka pak není o mnoho menší. Nízký růst se obecně vztahuje ke jménu Musa nana, avšak obě druhová jména jsou synonyma označující jeden druh.

Rozvinutý list banánovníku je dekorativní, zelený s modravým ojíněním a s purpurově červenými skvrnami. Pro pěstování uvnitř domu byly vyšlechtěny o něco méně vzrůstné odrůdy jako jsou "Dwarf Chyla" nebo "Puerto Rican Dwarf", ale i ty za čas hodně narostou.

Příliš narostlý banánovník můžete zmladit seříznutím zdánlivého kmínku u spodku rostliny. Počkejte, dokud nevyrostou nové postranní výhony, z nich pak ponechte dále růst jen nejsilnější.

Banánovník potřebuje v zimě i v létě hodně světla, a tak v létě musíte hodně zalévat a pravidelně přihnojovat. Čím tepleji, tím lépe pro banánovník, ale silný polední úpal v létě ani této rostlině nesvědčí.

Musa acuminata nejlépe přezimuje při teplotě nad 10° C, ale jiné druhy potřebují během zimy mnohem více tepla. V teplém létě můžete banánovník pěstovat venku na místě, které je dobře chráněno před větrem, jinak se po prvním silnějším větru list potrhá na roztřepené cáry.

Pachira aquatica
Pachira aquatica roste při ústí řek a na vlhkých březích ve Střední Americe a v severní části Jižní Ameriky. Ačkoliv tvoří ztlustlý kmen, má v růstové sezóně velkou spotřebu vody.

Rostlina roste rychle, ale můžete u ní seříznout vrchol, pokud si přejete nižší a hustěji rozvětvený tvar. Pachira potřebuje plné slunce (kromě poledního úpalu v létě) nebo co nejsilněji rozptýlené světlo. V zimě nenechte klesnout teplotu pod 15° C a udržujte mírně vlhkou zeminu.

Peperomia caperata

(Pepřinec)
Listy tohoto pepřince jsou stříbřitě zelené, tmavozelené, dvoubarevné nebo načervenalé - záleží na pěstované formě. Zpravidla se při nákupu rostliny nedozvíte jméno, ale všechny pěstované formy mají stejný vzhled listu: list má silně prohloubenou žilnatinu, a proto je velmi hrbolovitý. Nad listy vyčnívají květenství, která připomínají "myší ocásek".

Pepřinec má dužnatý list, který dobře vzdoruje suchému vzduchu. Rostlinu pěstujte v zimě i v létě v místnosti s pokojovou teplotou na světlém místě bez silného oslunění. Zemina má být kyprá a humózní, zálivka mírná a v zimě ještě slabší. V létě můžete téměř proschlou zeminu provlhčovat ponořením květináče do vody, potom však musí voda z květináče dobře odtéci.

Peperomia clusiifolia
Je druh pepřince s úplně hladkým, lesklým dužnatým listem. Původní druh se spokojí s místem u okna na sever, ale pestrolistá forma "Variegata" potřebuje více světla. Na slunci se lépe vybarvuje její zelený list s krémovou barvou, který je na okraji listu jasně růžově červený.

Na jaře a v létě rostlinu chraňte před prudkým sluncem, jinak se doporučuje stejné ošetřování jako u Peperomia caperata.

Pittosporum tobira

Něžně žluté květy nádherně voní, přesto však se tento keř pěstuje pro pěkné listy. U pěstované formy "Variegatum" má šedozelený list na okrajích smetanově zabarvené skvrny. Pittosporum tobira se pěstuje jako kbelíková rostlina - v létě venku a během zimy v chladné a světlé místnosti. Zůstane-li rostlina během zimy na slaběji osvětleném místě v teplé místnosti, ztratí listy.

Často se pěstuje i jiný druh - Pittosporum tenuifolium, který pochází z Nového Zélandu. Také tento druh má pestrolisté formy. Na rozdíl od Pittosporum tobira jsou listové řapíky a mladé výhony mnohem tmavší.

V létě zalévejte mírně a v zimě ještě méně. Pittosporum snáší suchý vzduch a oba uvedené druhy přežívají dokonce i mráz do minus deseti stupňů. V přímořských oblastech se rostliny vysazují do ochranných clon proti větru, protože jim nevadí slaný vítr.

Pogonatherum paniceum

To je "pokojový bambus", který si rychle získal oblibu. Tenké, poddajné výhony nesou světle zelené listy, které půvabně převisají přes okraj květináče. Tato rostlina s trávovitě zelenými listy nevyrůstá vysoko (asi třicet centimetrů). Pochází z teplých a vlhkých oblastí jihovýchodní Asie a Austrálie, a proto pro ni rozhodně není dobré místo na radiátorem ústředního vytápění.

Rostlina se nejlépe cítí na vlhčím a světlém místě. Příliš silné oslunění má za následek zhnědnutí listových špiček. K nepřetržitému růstu po celý rok je potřebná pravidelná zálivka a přihnojování. Zemina v květináči se časem znehodnotí a je třeba ji nahradit čerstvou. Při tom je možné rostlinu rozdělit a z nasázených oddělků vypěstovat další rostliny.

Rademachera sinica

Pro tento keř z Číny (odtud jméno sinica) a z jiných oblastí jihovýchodní Asie potřebujete pořádnou konev vody. Šťavnaté listy ztrácejí vypařováním mnoho vody, zemina však nesmí nikdy vyschnout.

Rademachera se musí pěstovat při běžné pokojové teplotě, takže vypařuje více vody a pro doplnění musí být stále po ruce voda s teplotou blízkou teplotě vzduchu. Několik desítek centimetrů vysokou a širokou rostlinu umístěte na světlé místo bez přímého slunce, aby se listy nepopálily. Při velmi příznivých podmínkách rostlina vykvétá velkými, sírově žlutými květy, ale v obývacím pokoji se toho sotva dočkáte. Kromě původního druhu se zelenými listy existuje zlatozelená "Kaprima", která vyžaduje stejné ošetřování.

Sansevieria trifasciata
(Tenura)
Tenura se považuje za staromódní rostlinu, i když právě ona výborně snáší suché ovzduší našich bytů. Sotva nalezneme odolnější pokojovou rostlinu nežli je Sansevieria trifasciata, která pochází z Nigérie. Ať jde o původní druh, o pěstovanou formu "Laurentii" se žlutě lemovanými listy nebo o nízké kultivary "Hahnii" a "Golden Hahnii" (poslední s bledě žlutým okrajem listu), všechny jsou "nezničitelné".

Tenuru umístěte bez obav na plné slunce, mírně zalévejte a přesaďte, až se květináč zcela vyplní dužnatými kořenovými oddenky. To jsou hlavní zásady pro ošetřování tenury. Jméno tenura není právě nejhezčí, ale přece zní lépe než dosud vžité pojmenování "tchynin jazyk".

Tenura se snadno množí dělení kořenových oddenků a případně i listovými řízky. Nařežte kousky listů asi pět centimetrů dlouhé a nasaďte je k zakořenění do písčité zeminy. Musíte však počítat s tím, že po řízkování si pestrolisté formy neuchovají žluté lemování listů.

Selaginella

(Vraneček)
Z velkého počtu asi 700 druhů se na trhu vyskytují hlavně formy, které vznikly z mexického druhu Selaginella martensii a z jihoafrického druhu Selaginella kraussiana. Snášejí nižší teplotu lépe než vranečky z tropických lesů, a proto je můžeme přezimovat v chladnu (minimálně 5° C), tím jsou uchráněny před zasýcháním. V teple vytápěných místnostech vranečky určitě zaschnou.

V květináči nemá zemina nikdy vyschnout, přitom však musí voda z květináče volně odtékat. Vranečky, které se podobají mechům, nedávejte na přímé slunce, ale i tak má být jejich stanoviště dostatečně světlé.

Salaginella lepidophylla velmi připomíná růži z Jericha (Anastatica), u které se při suchu svinují listy. Také Selaginella lepidophylla, vraneček z pouští od Arizony až po Peru, se v suchém období zavinuje. Ošetřuje se stejně jako dříve uvedené vranečky.

Salaginela apoda je zvláštní vraneček. Svými jemnými lístky pokrývá půdu na východě Spojených států, kde bývají silné mrazy. Přesto tuto plazivou rostlinku nedávejte ven, tam by mohla snadno zmrznout. Na svých přírodních stanovištích rostliny totiž přezimují pod tlustou sněhovou pokrývkou.

Soleirolia solerolii

Rostlina s velmi malými lístky na tenkých stoncích v květináči pokrývá zeminu a plazí se přes okraj dolů. Pochází z Korsiky. V domě nejlépe roste v chladnější místnosti, například v ložnici. Při vyšší vzdušné vlhkosti rychleji roste, ale dobře snese i suchý vzduch. Ani v ostatním není rostlina nijak náročná, nesnese však vyschnutí zeminy a ostré polední slunce. Čím je stanoviště světlejší, tím častější musí být zálivka.

Původní druh má zelené listy a vzniklé odrůdy se liší vybarvením listů: "Variegata" (známá i pod jmény "Argentea" a "Silver Queen") je šedozelená, "Aurea" (jinak "Golden Queen") zlatozelená.

Sparmannia africana
Stromek, který skutečně patří do příbuzenstva lip, je známý jako "pokojová lipka". Má světle zelené a měkce chlupaté listy, na které pohlédneme s potěšením. Když si koupíte mladou, rychle rostoucí lipku, zpravidla není přizpůsobena suchému vzduchu v bytě. Při dalším pěstování v místnosti rostlina zesílí, ale stále roste rychle. Za léto snadno naroste až do dvou metrů a také se rychle rozšiřuje.

V zimě je pro lipku nejlepší slabě vytápěná místnost. Slabý mráz sice také přežije, ale ztratí listy. Dobře roste u okna na sever, kde není nebezpečí, že se listy popálí silným sluncem.

V létě roste rostlina velmi rychle, ať již zůstane v domě nebo se přenese na zastíněné a chráněné místo venku. Nemají-li opadnout listy, před prvními podzimními mrazy přeneste lipku do chladné místnosti v domě.

Rostlina bez listů není vzhledná, ale neuhyne. Na jaře zpravidla opět vyraší ze spících oček i u zdřevnatělých větví. Jestliže chcete rostlinu zmladit, neseřízněte najednou všechny větve, ale seřezávejte je postupně a hluboko k zemině. Dočasně ponechané větve dají rostlině schopnost vyrašit z pahýlů po hlubokém řezu. Zatímco v růstové sezóně je nutná bohatá zálivka a výživa, během přezimování v chladu rostlinu téměř nezalévejte. Důležité je i pravidelné přesazování.

Strobilanthes dyerianus

Rostlina pocházející z Barmy má od přírody zářivě zbarvené listy. Mezi antracitově zeleným okrajem a středním žebrem září fialově růžové pruhy.Listy jsou dobře deset centimetrů dlouhé. Rostlinu příliš narostlou do výšky můžete zmladit seříznutím vrcholové části stonku. Ostré slunce může listy popálit, ale jinak rostlina potřebuje světlé stanoviště, aby se listy dobře vybarvily. Rostlinu v plném růstu bohatě zalévejte a občas jí přihnojte. Přezimování je možné v chladnější místnosti s minimální teplotou 10 °C, přitom však udržujte jen mírnou vlhkost zeminy.

Zdroj: Nico Vermeulen - Pokojové rostliny

<< Další fotografie rostlin a květin >>