Pokojové rostliny, které milují vzdušnou vlhkost a stálé místo - velkolepé kapradiny

Aleš Horák, 13.8.2013

Kapradiny jsou pokojové rostliny, které milují vzdušnou vlhkost, nechtějí přímé slunce a potřebují své stálé místo. Za to se nám za pár let odmění velkolepým a dekorativním vzrůstem svých listů. Rostliny kapradiny pocházejí z vlhkých, tropických pralesů Jižní Ameriky a Nové Guiney, z Asie, Nového Zélandu, Austrálie, Afriky i Azorských a Kanárských ostrovů, některé i z našich lesů.

Od poloviny minulého století až do určité fáze dvacátého století byly kapradiny jako pokojové rostliny velice oblíbené, ale s rozšiřujícím se ústředním vytápěním z domů mizí. Kapradiny většinou špatně snášejí suché ovzduší. Postupně narůstá vědomí, že příliš suchý vzduch není ani pro člověka zdravý a stále častěji se využívají možnosti zvlhčování vzduchu. Někdy se k tomu používají zvlhčovače, jindy se vysušující radiátory nahrazují vytápěním podlah, zdí nebo vytápěním kachlovými kamny. V takto vytápěných místnostech je vzdušná vlhkost vyšší a teplota se v nich může snížit o několik stupňů, aniž to vůbec pocítíme. Pro kapradiny je i malý rozdíl v teplotě citelný. V zimě lépe rostou ve slaběji vytápěných místnostech, protože v nich je vyšší relativní vzdušná vlhkost. S rozšiřováním nových metod vytápění mají tedy kapradiny opět větší šanci. I přestože máte ústřední vytápění si můžete dovolit pěstovat kapradiny, jestliže je během topné sezóny umístíte v chladnějších místnostech. Většina druhů kapradin pak zimu úspěšně přečká. Také rosení kapradinám zaručí vyšší vlhkost vzduchu. Platí, že čím vyšší teplota, tím častěji by se kapradě měly rosit.

Adiantum hispidulum
Jestliže je ve vašem příbytku příliš nízká vlhkost vzduchu pro úspěšný růst běžného netíku (Adiantum raddiantum), zkuste Adiantum hispidulum. Tento druh sice také dává přednost vlhčímu vzduchu, ale snese i sušší. Listové úkrojky jsou uspořádány v dlouhých řadách na stopkách, které vyrůstají také v řadě na černém stonku. Taková stavba kapradiny vzbuzuje dojem lehkosti a vzdušnosti. Jestliže u vás Adiantum hispidulum hůře roste, rostlině přes léto prospěje pobyt venku na zastíněném a chráněném místě. Kapradina snese přezimování v chladné, ale bezmrazé místnosti.

Adiantum raddianum

(Netík)
Netík bezprostředně reaguje na nesprávné ošetřování. Jestliže je vlhkost vzduchu nízká nebo zapomenete rostlinu zalít, zasychají okraje velmi tenkých listových úkrojků. Vážné poškození kořenů, zvláště u rostliny v chladnější místnosti, nastává v případě, kdy spodek květináče stojí ve vodě. Adiantum raddianum pochází z vlhkých tropických lesů Jižní Ameriky, kde je trvalá vysoká vzdušná vlhkost a teplota neklesá pod 18 °C.

Pokuste se v domě vyhledat místo s pokud možno co nejpodobnějšími podmínkami. Netík umístěte na světlé místo, kam však nesvítí prudké slunce. Při ústředním vytápění je zvyšování vlhkosti vzduchu nezbytné. Netíku prospívá pravidelné rosení dešťovou nebo převařenou vodou. Dobře se osvědčuje volné odpařování vody z široké a nízké nádoby. Květináč postavte na vrstvu malých oblázků a hladinu vody v nádobě udržujte níže nežli je spodek květináče. Také je možné, že najdete nějaké vlhčí místo v bytě, například světlé koupelně nebo v kuchyni.

Adiantum raddianum "Brilliantelse"

(Netík)
Netík se nabízí v mnoha pěstovaných formách. Kultivar (odrůda) "Goldelse" má zlatožluté mladé listy. Později jsou listy světle zelené, často se zlatavým okrajem. Statná forma "Fragrantissimum" narůstá více než půl metru vysoko a na modrozelených lístcích snadno tvoří výtrusy. "Brilliantelse" je ještě vzrůstnější odrůda. Vytváří podsaditou rostlinu s pěknými zlatozelenými lístky na tuhých, černě lesklých listových stoncích.

Asplenium antiquum
Kapradina z Tchaj-wanu a z Japonska, která má ve srovnání se známým sleziníkem menší a špičatější listy. Listy jsou na okraji lehce zvlněné a více skloněné do tvaru V, navíc jsou silnější, a tím i méně zranitelné nežli listy Asplenium nidus. Ošetřování je stejné jako u běžného druhu sleziníku.

Aspelenium nidus

(Sleziník "Ptačí hnízdo")
U tohoto známého sleziníku se z černohnědého ochmýřeného středu rostliny, který připomíná ptačí hnízdo, rozvinují dlouhé jazykovité listy. Tenké, ale tuhé listy tvoří nálevku, u které postupně odumírají vnější listy. Odumřelé listy odstraňte. Listy zůstanou dlouho pěkné, jestliže na ně nesvítí silné slunce a pravidelně je rosíte dešťovou nebo převařenou vodou. Asplenium nidus nejlépe roste při vyšší vlhkosti vzduchu, ale spokojí se i se sušším ovzduším. Patří k několika málo kapradinám, které dobře rostou i v místnostech s ústředním vytápěním. Rostlina tam většinou není vyšší ani širší než půl metru. V ideálních podmínkách s vysokou vzdušnou vlhkostí může narůst až do dvojnásobné velikosti.

Sleziník potřebuje dostatečně velký prostor, aby se listy mohly volně rozkládat a nepoškodily se na okrajích. Listy mohou poškodit i červci nebo puklice, přičemž výskyt těchto škůdců je častější při suchém ovzduší. Chemické ochranné prostředky rozhodně nepoužívejte, všechny sleziníky je nesnášejí. Proto puklice seškrábněte a místa potřete štětečkem namočeným v lihu.

Dobře rostoucí dospělá rostlina tvoří výtrusy. Sleziníky se vyznačují tím, že na spodní straně listů mají výtrusnicovité kupky sestavené v rovných liniích.
V obchodech se nabízejí i některé monstrózní formy, například Asplenium nidus "Fimbriatum" s roztřepenými a někdy zkadeřenými listy. Ve srovnání s přírodním druhem Asplenium nidus není taková forma žádným zlepšením, rostlina spíše vypadá nemocně.

Blechnum gibbum

(Žebrovice)
Blechnum gibbum vypadá zpočátku jako docela obyčejná kapradina, jejíž ozdobné zpeřené listy vyrůstají přímo ze zeminy v květináči. Jestliže se o rostlinu dobře postaráte, později poznáte, že vlastně patří ke stromovitým kapradinám - žebrovice postupně vytváří kmínek několik desítek centimetrů vysoký. Během jara nahoře vyrůstají svěže zelené listy. Staré listy postupně odumírají a nic se nestane, když je odstraníte. Na ostrovech v jižní části Tichého oceánu, kde Blechnum gibbum roste v přírodě, vyrůstá kmen rostlin až do výšky půldruhého metru.

Jméno gibbum znamená zvlněný a vztahuje se ke zřetelnému zvlnění listů. Žebrovice snáší silnější osvětlení než většina kapradin. Umístěte ji na světlé, případně ráno osluněné místo a v růstové sezóně ji pravidelně zalévejte. V zimě je její spotřeba vody malá. V místnosti s ústředním vytápěním rostlině prospívá pravidelné rosení, které působí i jako ochrana proti svilušce. Během topné sezóny je rostlině lépe v chladnější místnosti s minimální teplotou 10 °C.

Cibotium

Nežli se mladé zpeřené listy této kapradiny rozvinou, jsou svinuté na konci listových stonků. Takovéto listy se podobají biskupské berli a odtud pochází neoficiální pojmenování rostliny "biskupská berla". Na starších rostlinách havajských kapradin (Cibotium glaucum) je zřejmá příslušnost ke stromovitým kapradinám. Půldruhého metru dlouhé a půl metru široké zpeřené listy vypadají na krátkém kmínku ještě vyšší.

Cibotium menziesii, jinak nazývané Cibotium chamissioii, vyhlíží podobně, a proto se rovněž přiřazuje k havajským stromovitým kapradinám. Cibotium barometz má značně velké zpeřené listy, které se však rozkládají do šířky, takže rostlina nevyrůstá vysoko. Ani mexická stromovitá kapradina (Cibotium schiedei) netvoří v kultuře kmínek. Své listy rozkládá doširoka, takže pro sebe nepotřebuje prostor širší než půldruhého metru.

Pro všechny stromovité kapradiny je ideální studený skleník nebo chladná zasklená veranda, protože nesnášejí suchý ani zatuchlý vzduch. V místnosti s ústředním vytápěním mají krátký život. Moderní způsoby vytápění, jako vytápění podlah a zdí, jsou pro ně mnohem příznivější, protože při nich neklesá vzdušná vlhkost pod 50 % a vzduch zůstává svěží. Ve světlých ateliérech, ve velkých obytných a pracovních místnostech pak mohou mít stromovité kapradiny dobrou perspektivu. Kapradiny nevystavujte přímému slunci, ale jinak jim dopřejte co nejvíce světla. Zimní teplota nesmí poklesnout pod 7 °C. Optimální teplota v létě je mezi 15 a 30 °C.

Cyathea

Z více než 300 druhů rodu Cyathea jsou pro naše podmínky nejvhodnější ty druhy, které pocházejí ze subtropických oblastní. Tropické druhy vyžadují i v zimě noční teplotu vyšší než 15 °C. Cyathea medullaris z Nového Zélandu se spokojí s noční teplotou 7 °C, ale i tento poměrně odolný druh musí přezimovat ve vytápěném prostoru. V úvahu přicházejí jen světlé, chladnější prostory, ve kterých vzdušná vlhkost neklesá pod 50%. Tyto stromovité kapradiny musíte v létě chránit před přímým sluncem, ale v zimě jim naopak slunce prospívá. V létě je bohatě zalévejte, ale přitom se vyvarujte přemáčení pěstebního substrátu.

Cyrtomium falcatum

Cyrtomium falcatum je velmi odolná kapradina z Číny a Japonska, která se spokojí s tvrdými podmínkami v domě. Rostlina sice lépe roste ve světlém stínu a při vzdušné vlhkosti vyšší než 50%, ale její tmavozelené listy přežívají i na tmavším místě. Dobře vzdoruje suchému vzduchu při ústředním vytápění. Jestliže si chcete rostlinu dlouho uchovat, přezimujte ji v chladné místnosti, ve které teplota nepoklesne pod bod mrazu. Cyrtomium falcatum přezimuje v jihozápadní Anglii i venku. Jestliže by měla rostlina v létě chřadnout, pak k jejímu ozdravení využijte zahradu, na stinném místě zapusťte květináč do půdy. Před prvními podzimními mrazíky rostlinu přeneste dovnitř.

Během přezimování na chladném místě má kapradina jen malou spotřebu vody, ale při vyšší teplotě a v létě vyžaduje hodně vody a je vděčná za pravidelné rosení. Listy mohou narůst až čtyřicet centimetrů vysoko. Cyrtomium falcatum je nejvíce prodávaná odrůda s většími a více ostnitými listy. Méně často se na trhu objevují poddruhy Cyrtomium falcatum: fortunei s matně zeleným listem a cyrtoneum s převisajícími špičkami a pilovitými okraji listů.

Davallia bullata

Davallia bullata a stejně tak její varieta mariesii mají kořenové oddenky, které jsou šupinovité. Tato ozdobná kapradina z Azorských ostrovů tvoří velmi jemně dělené, asi třicet centimetrů dlouhé listy. Jejich lístky jsou na koncích hranité, jakoby měchýřkovitě ztlustlé a připomínají mořskou řasu. Jsou slabší než lístky u Davallia canariensis a také snadněji zasýchají. Proto druhu Davallia bullata více vyhovuje vzdušná vlhkost nad 50%. Jinak je ošetřování rostliny stejné jako u Davallia canariensis.

Davallia canariensis
Tento druh tvoří kořenové oddenky, které časem vyrůstají z květináče tak, až ho docela obalí. Oddenky jsou červenohnědě chlupaté, takže připomínají zaječí tlapky. V Nizozemí se dokonce vžilo pojmenování rostliny "zaječí tlapka". Třicet centimetrů vysoká rostlina se velmi dobře vyjímá v zavěšené nádobě. V přírodě roste na stromech a jejich kmeny pokrývá kořenovými výběžky, které pohlcují vláhu.

Způsob života v přírodě je nejlepším vodítkem při ošetřování rostliny. Davallia vyžaduje silně humózní zeminu, doplněnou případně rašeliníkem. Hnojivo nedávejte vůbec, nebo jen v nízkých dávkách a zabraňte rozmáčení zeminy. Rostlině velmi prospějete vlhčením kořenů a listů, nejlépe dešťovou vodou. Jinak není pěstování nijak obtížné - Davallia obstojně snese i sušší vzduch a slabší světlo. Přesto ji během topné sezóny nepěstujte v teplé místnosti vytápěné radiátory, protože tam je pro tento druh z Kanárských ostrovů příliš suchý vzduch. Rostlina snáší v zimě i nízké teploty kolem bodu mrazu a slabší osvětlení. Davalia canariensis se snadno rozmnožuje. Odříznuté části kořenového oddenku upevněte na vlhký rašeliník a pod nej dejte provlhčenou zeminu.

Dicksonia

Dicksonia patří k impozantně vpyadajícím kapradinám. Je původem z Nového Zélandu a Austrálie, ale některé druhy tohoto rodu předvádějí svou krásu v mnoha zahradách nejen v tropických, ale i subtropických oblastech. Časem Dicksonia narůstá do výšky několika metrů a její kmen připomíná palmy. Z vrcholu kmene se rozkládají dvakrát i vícekrát zpeřené listy, které mohou zastínit plochu několika čtverečných metrů. Procházka pod stromovitými kapradinami je skutečným zážitkem.

Dicksonia antarctiva snese slabý mráz, nicméně v našem klimatu se nemůže pěstovat venku. Silnější mráz a vysušující vítr nesnáší. Dříve než si drahou stromovitou kapradinu koupíte, dobře zvažte, zda ji můžete udržet při životě. Neopatřujte si ji do teplého prostoru vytápěného běžnými radiátory. Stromovité kapradiny vyžadují světlé stanoviště bez prudkého oslunění a s vyšší vlhkostí vzduchu, která však nemá být při chladném přezimování příliš vysoká. Kromě toho potřebují hodně volného prostoru k plnému vývinu listů. Pěstební nádoba může být poměrně malá, přitom je však nutné pravidelně zalévat. Kapradině se nejlépe daří při vyrovnané střední vlhkosti zeminy, při středních hodnotách teploty a při nadbytku čerstvého vzduchu. Během léta se může pěstovat venku jen na místě velmi dobře chráněném před větrem a sluncem.

Didymochlaena truncatula

Tato trsovitě rostoucí kapradina má zpočátku bronzově zbarvené mladé listy. Později se listy zbarvují světle zeleně, jsou krásně lesklé a hluboce dělené na téměř pravoúhlé úkrojky. Didymochlaena má skutečně vysokou okrasnou hodnotu, je však dosud poměrně neznámá. Důvodem není velká náročnost, nepěstuje se o nic obtížněji než většina ostatních kapradin. Rostlina snáší stín, přímé oslunění jí škodí. V létě potřebuje hodně vody, v zimě jen málo. Prospívá jí rosení a jediné, co nesnáší, je suchý vzduch. Svědčí jí chladnější místnost, ve které teplota v zimě neklesá pod 7 °C.

Dryopteris erythrosora

Nejen mladé, ale většinou i ostatní listy kapradiny Dryopteris erythrosora nabývají podzimní barevné ladění, takže se rostlině říká "podzimní kapradina". Je poměrně vzrůstná a po celé léto na ní vyrůstají nové listy. Patří do stejného rodu jako náš druh kapraď samec (Dryopteris filixmas), který se pěstuje na zahradách. Dryopteris erythrosora se v oblastech s mírnou zimou rovněž pěstuje venku, jinde se používá jako pokojová rostlina. Na začátku topné sezóny ji přemístěte do chladnější místnosti, kde nemrzne. V létě rostlinu bohatě zalévejte a častěji přestřikujte dešťovou vodou.

Matteucia struhiopteris

(Pérovník)
Pérovník je vlastně zahradní rostlina. Na vlhkých místech se podzemními výběžky silně rozrůstá a na jaře pak vyrůstají jeho nálevkovitě uspořádané listy z půdy na všech možných místech. Právě pro tuto vlastnost není vždy pérovník v zahradě oblíbený. Můžete si však pomoci tím, že kapradinu vysadíte do nádoby. Na podzim převisají odumírající listy přes okraj nádoby, jen plodné listy s výtrusy zůstávají vzpřímené a v zimním slunci zlatohnědě září.

Pérovník je zcela zimuvzdorný. V růstové sezóně vyžaduje pravidelnou zálivku, protože nesnáší přeschnutí kořenového balu. Pokud je zemina v nádobě dostatečně a rovnoměrně vlhká, pak může pérovník růst nejen ve stínu, ale i na slunci.

Microlepia speluncae

Řezané listy této kapradiny můžete koupit jako zeleň v kytici, ze které se krátkou dobu těšíte a pak ji uvadlou vyhodíte. Světle zelené listy této kapradiny jsou jemné, tenké a mají-li vydržet pěkné déle, nesmí ve vzduchu kolem nich poklesnout vlhkost pod 60 %, což je při ústředním vytápění místností nemožné. Microlepia pochází z tropů a nemůžeme ji tedy v zimě pěstovat při teplotě nižší než 15 °C.

Chcete-li přece jen rostlinu udržet při životě, pak ji často mlžte dešťovou vodou a udržujte stejnoměrnou vlhkost kořenového balu, který však nesmí být přemáčený. Microlepia je jednou z mála kapradin, které potřebují velmi živnou a přitom vzdušnou zeminu, nejlépe se zásobou starého kravského hnoje. Prospěšné je i přihnojování roztokem rozpustného hnojiva.

Nephrolepis exaltata

(Ledviník)
Ledviník je nejvíce prodávanou kapradinou (v Nizozemí připadá na tři prodané kapradiny jeden ledviník). Jeho hluboce vykrajované a často zprohýbané listy se v mnoha domácnostech sklánějí přes okenní parapety. Přesto není pěstování této známé kapradiny tak snadné a velká část z celkového obchodního obratu připadá na nahrazování uhynulých rostlin.

Ledviník potřebuje stálou vlhkost kořenového balu, vzdušnou vlhkost nad 50%, lépe nad 60%, dále pravidelné rosení a s výjimkou zimy pravidelné přihnojování. Rostlinu kupte zjara, pak vydrží v dobré kondici nejméně do října. Potom záleží na tom, zda ji pěstujete v obývacím pokoji se suchým vzduchem nebo na vlhčích místech (koupelna, kuchyň s plynovým sporákem, zasklená veranda, skleník). Chladnější místnost, ve které teplota neklesá pod 12 °C, je během zimy vhodnější než místnost vytápěná. Někdy listy ledviníku zežloutnou a jejich lístky opadávají. Příčinou může být přeschnutí kořenového balu, jindy nedostatek světla nebo nedostatek živin. Rostlinu pravidelně přihnojujte a přitom dodržujte doporučenou koncentraci hnojivových roztoků.

Ledviník nevystavujte slunečnímu úpalu, ale umístěte ho na dobře osvětlené místo (i když překvapivě dlouho snese horší osvětlení). Z přírodního druhu vznikly četné formy. Různě zprohýbané a tvarované listy mají "Teddy Junior" (zvrásněné listy), "Whitmanii" (hluboce zařezávané a pokroucené listy), "Linda" (zkadeřené listy) a "Maassii" (zvlněné okraje lístků). Ploché listy mají "Cordata" (vzpřímené listy) a "Bostoniensis" (až jeden metr dlouhé převisající listy).

Osmunda regalis

(Podezřeň královská)
Podezřeň je evropská zimovzdorná kapradina, která roste ve vlhkých lesích nebo na mokřinách. Její listy jsou jeden až půldruhého metru dlouhé a mají pravidelně uspořádané lístky. Během léta vyrůstají ze středu rostliny plodné listy se zlatohnědými kupkami výtrusnic.

V zahradě potřebuje Osmunda hodně vlhké místo, které můžete sami připravit. Tuto nádhernou kapradinu vysaďte do nádoby pro bažinné rostliny. Seříznutý sud na dešťovou vodu je pro tento účel ideální. Sud naplňte listovkou, zeminu nasyťte vodou a pak vsaďte kapradinu, která pak může dobře růst i na slunci (nicméně polostín je lepší). V zimě může zimovzdorná Podezřeň zůstat venku, ztratí však listy.

Osmunda je statná kapradina, vyroste až půldruhého metru vysoko. Pokud se vám to zdá příliš, pak zvolte méně vzrostlou formu "Gracilis" nebo kadeřavou formu "Cristata."

Pallaea rotundifolia

Tato kapradina s kulatými kožovitými lístky snáší mnohem více sucha než většina jiných kapradin. Pallaea rotundifolia pochází z Nového Zélandu a roste tam na skalách. Proto nevyžaduje v kultuře tak kyselou a vlhkou směs zemin jako jiné kapradiny. Dobře vyhovuje směs ze dvou dílů listovky a z jednoho dílu ostrého písku. Kořenový bal nesmí úplně přeschnout, stejně tak nesmí stát ve vodě. Pallaea rotundifolia může zůstat po celý rok v místnosti s ústředním vytápěním. Chraňte ji před letním sluncem, jinak rostlina nemá žádné velké nároky, snese i méně světlé stanoviště, přesto lépe roste na světlém místě a při teplotě neklesající pod 12 °C.

Phylitis scolopendrium

(Jelení jazyk)
Stejně jako Asplenium nidus má i Phylitis scolopendrium celokrajné listy. Vyrůstají z půdy jako zeleně zbarvené jazyky, které nejsou sestaveny do pravidelné nálevky. Na větrných místech venku nejsou listy delší než 10 centimetrů, ale na chráněných a vlhkých místech jsou více než půl druhého metru dlouhé. Jelení jazyk je domácí kapradinou ve velké části Evropy a snese i nejsilnější mrazy. Roste na vápencových skalách, ve vápenitých písčitých půdách a proto, na rozdíl od většiny kapradin, vyžaduje směs zemin s dostatkem vápníku. Do připravované směsi přidejte trochu mletého vápence a kostní moučku.

Jelení jazyk můžete snadno pěstovat v chladnějších vnitřních prostorách. Běžnou pokojovou teplotu sice snese, ale při ní je vzduch příliš suchý - zcela jistě při ústředním vytápění. Jestliže můžete zajistit stanoviště s minimální vzdušnou vlhkostí 50 % (lépe 60 %) a bez přímého slunce, je jelení jazyk bezproblémovou kapradinou.

Snese hluboký stín a je tedy vhodnou rostlinou na místa vzdálená od okna. Zemina v květináči má být stále vlhká, nikoliv však zamokřená. Kromě přírodního druhu lze pěstovat četné formy s různě utvářenými listy. "Cristatum" je hřebenitá forma se zvlněnými okraji listů a s chocholovitým zakončením listů. "Crispum" má silnězvrásněné listy a "Undulatum" je miniaturní forma se zvlněnými listy.

Platycerium bifurcatum

(Parožnatka)
Parožnatky rostou na stromech v Africe, Asii a v Austrálii. Nejznámější druh Platycerium bifurcatum, pochází z Austrálie a dobře snáší suché ovzduší místností s ústředním vytápěním. U rostlin v přírodě přijímají kořeny vodu i humus, jejich zachycení umožňují zadní, k sobě přiléhající listy. K pěstování parožnatky v místnostech jsou vhodné zavěšené nádoby. Můžete použít běžnou směs pro hrnkové rostliny, jestliže v ní zvýšíte obsah humózní zeminy, ale lepší je směs listovky a rašeliníku.

Zalévejte do dutiny za vyklenutými listy, které jsou zpočátku zelené, nakonec hnědé a papírovité. Mezi jednotlivými dávkami vody může zemina trochu oschnout. Pokud máte se zálivkou potíže, pak kapradinu ponořte jednou týdne do mírně vlažné vody (v zimě jednou za dva týdny). Parožnatku zavěste na místě pokud možno co nejsvětlejším, avšak bez přímého letní oslunění. Jestliže se na koncích dlouhých, parohovitě větvených listů objeví hnědá místa, je vše v pořádku - jsou to kupky výtrusů. Také prachovitý povlak k rostlině patří a nesmí se otírat, kartáčovat nebo smývat.

Platycerium grande

(Parožnatka)
U tohoto druhu parožnatky z jihovýchodní Asie a ze severní Austrálie jsou nejvíce nápadné dozadu ohnuté listy s parohovitým rozvětvením. Výtrusy se tvoří jen na dlouhých převisajících listech, ale ty se u rostlin v místnostech často neobjevují. Rostlina je několik desítek centimetrů vysoká a ošetřuje se stejně jako Platycerium bifurcatum.

Polypodium
(Osladič)
Jméno Polypodium znamená "s mnoha nožkami" a vztahuje se k plazivému kořenovému oddenku, kterým se vyznačuje většina z tisíce druhů příslušných k tomuto druhu. Osladiče rostou hlavně v tropech, a to na stromech, na nichž se přichycují panožkami.

V našich lesích je domácí Polypodium vulgare, osladič obecný, tento druh může růst na skalách, na zdech nebo na stromech. Není vhodný pro pěstování v místnostech. K tomu jsou použitelné tropické druhy jako je Polypodium aureum podle nového pojmenování. Namodralé listy s dlouhými řapíky jsou složeny ze zvlněných lístků a vyrůstají ze šupinovitého oddenku. Zemina v květináči nesmí nikdy přeschnout. Kapradina je náročná, protože vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost a vysokou teplotu. V místnostech s ústředním vytápěním se musí často rosit. Naštěstí se rostlina spokojí i se slabším osvětlením, takže ji můžete umístit i v koupelně nebo v kuchyni na vlhčích místech.

Polypodium musifolium je domovem v tropických lesích Nové Guiney. Jak druhové jméno napovídá, podobá se listem banánovníku. List je několik desítek centimetrů dlouhý a má ozdobnou žilnatinu. Tento druh je velmi náročný na vzdušnou vlhkost, a proto se na trhu málokdy objeví.

Petris cretica

(Křídelnice)
Křídelnice je kapradina široce rozšířená od Středozemního moře až po většinu tropických zemí. Má list složený z protáhlých tenkých lístků. Protože potřebuje vyšší vzdušnou vlhkost, na zimu přemístěte rostlinu z teplé do chladnější místnosti. Ani v zimě nenechte zeminu v květináči vyschnout a v létě zalévejte štědře, zvláště pak rostlinu na světlém místě. Takové místo je nejvhodnější, i když křídelnice snese i tmavší stanoviště.

V obchodě je mnoho forem Petris cretica "Parkeri" má dlanité listy zeleně zbarvené a mírně žebrované. Zelený list odrůdy Roeweri je složen z velmi dlouhých lístků ukončených vidlicovitě. Takto jsou lístky zakončeny i u odrůdy "Mayii", navíc mají bledě žluté proužky. Ze všech forem získala největší oblibu "Albolineata" s jedním stříbřitě bílým pruhem v každém lístku.

Petris ensiformis

Tento druh z jihovýchodní Asie a severní Austrálie má právě tak tenké listy jako Petris cretica, ale jsou více zpeřené. Někdy u rostliny vyrůstají do větší výšky dlouhé, tenké a pokroucené listy, na kterých se tvoří výtrusy. Tato menší kapradina vyžaduje stejné ošetření jako Petris cretica.

Z přírodního druhu vznikly četné pěstované formy. Dvě nejznámější se vyznačují větším bílým zbarvením listu: "Victoriae" má bílou kresbu ve tvaru rybí kostry, někdy je tato kresba zelená na bílém podkladu. "Evergemiensis" je podobná forma, která má ještě více bílé barvy. Aby to bylo ještě spletitější, vyskytují se také různé meziformy.

Petris tremula
Ve srovnání s dosud uvedenými druhy Petris má Petris tremula úplně jinou podobu. Je to kapradina se vším všudy: silně zpeřené listy jsou zelené a jeden metr dlouhé. Z podzemního plazivého oddenku vytrvale vyrůstají nové listy, a proto se kapradina dříve často používala k řezu zeleně. V Nizozemí se listy používaly k ozdobě stolů. Vzdor svému silnému vzrůstu je tato křídelnice citlivá na suchý vzduch a relativní vzdušná vlhkost pod 50 % na ni působí nepříznivě. Protože v místnosti s ústředním vytápěním k tomu dochází, je vhodně rostlinu pěstovat po dobu topné sezóny v chladnější místnosti (minimální teplota 10 °C). Nenechte nikdy vyschnout zeminu v květináči a budete-li rostlinu co nejčastěji rosit, můžete se dlouho těšit ze stále přirůstající zeleně.

Zdroj: Nico Vermeulen - Pokojové rostliny

<< Další fotografie rostlin a květin >>