Nenáročné a výrazné pokojové rostliny juka, dracéna a dračinka jsou vhodné do moderních interiérů

Aleš Horák, 1.9.2013

Pokojové rostliny juka, dracéna a dračinka jsou svými výraznými konturami a nenáročností při pěstování vhodné do moderních interiérů nejen bytů, ale i kanceláří. Krásné jsou jako vzrostlé solitéry v podobě stromků, menší exempláře mohou vytvářet působivá seskupení

Rostliny, které jsou do této kapitoly zařazeny, jsou si blízce příbuzné - všechny patří do čeledi agávovitých. Samotnou agáve zde nenajdete, protože pro podobnost vzhledu a nároků je tato rostlina zařazena mezi sukulenty. Cordyline a Dracaena se od sebe obtížně rozeznávají. Znalci se podívají na proříznutý kořen: Dracaena má vnitřek kořene žlutý, naopak Cordyline bílý. Nicméně někdy se setkáte s tím, že jednou je určitý druh zařazen k rodu Dracaena a jindy k rodu Cordyline nebo naopak.

Příslušníci uvedených tří druhů mají společný tvar. Rostlinám vyrůstají nové listy nahoře, přičemž staré listy opadávají; tak vzniká stále delší, kulatý kmínek. Právě pro svůj výrazný tvar se tyto rostliny staly tak oblíbenými v moderním interiéru. Navíc jsou obecně velmi odolné a přežívají i v nepříznivých podmínkách.

Cordyline fruticosa
(Dračinka)
Tento druh se v květinářství dosud často uvádí pod uvedeným starším jménem, ale nyní se správně jmenuje Cordyline terminalis. Na jmenovce koupené rostliny většinou ani druhové jméno nenajdete, častěji je na ní jméno pěstované odrůdy neboli kultivaru - například "Firebrand", "Purple Compacta" nebo "Hawaian Bonsai". Šlechtitelé přimíchali na původně zelené listy dračinek červeň, a tak vznikly i úplně tmavočervené nebo vínově červené odrůdy. Jiné odrůdy mají na listu červené, růžové, žluté a bílé pruhování. "Red Edge" má na zeleném listu růžově červené okraje a často ještě krémově zbarvené pruhy. U odrůdy "Lord Robinson" jsou světlé části ještě výraznější a "Kiwi" je úplný barevný zázrak - světle a tmavě zelený list má žluté pruhy a je růžově lemovaný.

Jak se zachová barevnost dračinky při pěstování, záleží na jejím stanovišti. Nejlepší barvy jsou na rostlinách, které rostou na světlém místě bez přímého slunečního svitu. Rostliny sice snášejí plné slunce (pokud udržujete vlhkost zeminy), ale ztrácejí pak své intenzivní vybarvení. Z vrcholu dobře ošetřované rostliny stále vyrůstají nové listy, které jsou nápadněji zbarvené. U některých odrůd starší listy zezelenají, stává se to například o odrůdy "Snow", která má mladé listy bíle pruhované, nebo u odrůdy "Lord Roberts" s růžově bílou barvou. Starší listy časem opadávají a pak je patrné, jak rostlina roste v přírodě - vytváří kmínek. Jestliže se poškodí nebo odstraní vzrostný vrchol, rostlina se nahoře rozvětví. Proto můžete nevzhlednou starší rostlinu zmladit odříznutím vrcholové části. Příliš hluboko rostlinu neseřezávejte, nízko položené úžlabní pupeny na kmínku obtížně prorůstají.

Obecně je dračinka známá jako velmi odolná rostlina, ale to tak zcela neplatí pro Cordyline fruticosa. Tato rostlina z tropů jihovýchodní Asie, ze severní Austrálie a Havajských ostrovů vůbec nesnáší teplotu pod 12 °C. Raději ji v zimě udržujte v teple a pokud možno v místnosti s nepříliš suchým vzduchem, protože při nízké vzdušné vlhkosti jsou zvláště pestrobarevné odrůdy často napadány sviluškou. Zalévejte raději menšími dávkami vody a častěji, aby zemina v květináči zůstávala stále mírně vlhká. V zimě má být zemina ještě méně vlhká.

Cordyline rubra

Tento druh vyžaduje přibližně stejné ošetřování jako blízce příbuzný druh Cordyline fruticosa. Cordyline rubera má zelený list s načervenalou žilnatinou. V mnoha tropických zemích se pěstují jeho bezejmenní kříženci jako zahradní rostliny. Rostlina tam roste keřovitě, časem má mnoho kmínků a je asi tři metry vysoká. Z růžice listů vyrůstá květenství s květy, které mají barvu lila a mají průměr menší než jeden centimetr. Později dozrávají stejně velké bobule.

Starší dračinky můžete rozmnožovat zvláštním způsobem. Kmínek rozřežte na řízky pět až deset centimetrů dlouhé a ty pak položte na písčitou zeminu. Řízky přikryjte, aby byly ve vlhkém prostředí, a pak je uložte na teplém místě, kde však přímo nesvítí slunce. Přibližně za šest až deset týdnů se objevují výhonky.

Dracaena deremensis

Uvědomíme-li si, že původ tohoto dračince je v tropické východní Africe, pak je překvapující, jak slabé osvětlení snese. Patří k nejméně náročným pokojovým rostlinám a snese slunce, ale spokojí se i se stínem. Dračinci se nejlépe daří na velmi světlém místě, ale bez slunečního úpalu. Při pravidelné, nikoliv nadměrné zálivce rychle roste, přičemž nejspodnější listy časem žloutnou a opadávají. Opadlé listy po sobě zanechávají zřetelné jizvy na kmínku. Starší rostliny dostávají typický "chůdovitý tvar", kdy na holých kmíncích sedí trsy listů. Výborně se vyjímají v moderním interiéru. Ze zelenolistého přírodního druhu vznikly nespočetné pestrolisté odrůdy. U odrůdy "Bausei" je na listu podélný, jednoduchý bílý pás, u odrůdy "Roehrs Gold" je pás bledě žlutý."Yellow Stripe" má list lemováním žlutým, "Green Stripe" s lemováním ostře žlutozeleným. "Warneckei" má přibližně v polovině mezi středním žebrem a okrajem listu bílé pásky a navíc má jeden citrónově zelený pás.

Dracaena draco

(Dračinec)
Z poraněného kmínku tohoto "pravého" dračince vytéká lepkavá červená šťáva, takzvaná dračí krev. Podle toho vzniklo druhové jméno: řecké slovo "drakania" znamená drak. Dracaena deaco roste na Kanárských ostrovech. Dnes se tam už nesetkáte s velkými porosty tohoto dračince, protože rostliny po odběru červené pryskyřice odumíraly a zbylo jich velmi málo. Tu a tam ještě roste starý exemplář (nejstarší, podle odhadu 6000 let starý dračinec, byl povalen větrem v roce 1868). Dračinec zpočátku tvoří nerozvětvený kmínek a na něm růžici tuhých špičatých listů. Jakmile začne kvést, pak se kmen po každém kvetení znovu větví, a tak za nějaký čas strom narůstá do tvaru širokého slunečníku.

Dracaena draco se jen zřídka nabízí na trhu jako pokojová rostlina. Je to škoda, protože není nijak náročná a v moderním interiéru se dobře uplatí. Kmínek, který nese trs úzkých, asi 40 centimetrů dlouhých listů, se vytváří až za nějakou dobu. Dračinec přezimuje bez mrazu v chladné místnosti při velmi slabé zálivce. V létě má rostlina středně velkou spotřebu vody a nejlépe se jí daří na místě s mírným slunce nebo na světlém místě. Čerstvý vzduch a rosení rostlině prospívají, nejsou však nezbytnými předpoklady dobrého růstu.

Dracaena fragrans

Kmínek, ze kterého vyrůstají listy tohoto dračince, má za sebou dlouhou cestu. Byl dovezen jako hůl bez kořenů, bez listů a teprve zde byl posazen do květináče. Takové kmínky snadno zakoření. Na jejich horním konci často uvidíte vrstvu laku, která chrání kmínek před zahníváním během zakořeňování. Dracaena fragrans má až půl metru dlouhé zelené listy. Častěji se prodávají odrůdy se žlutými pásky na listu: "Massangeana" má podélné žlutozelené pásky uprostřed listu, zatímco "Victoria" má široké světle žluté pásky podél okrajů listu. "Lindenii" má list s ještě větší plochou žluté barvy, přičemž zeleň zůstává hlavně podél středního žebra a na okraji listu.

Všechny odrůdy se v místnostech pěstují bez problémů. Protože jsou pestrolisté, potřebují světlé stanoviště bez přímého oslunění. Rostliny mohou zůstat celoročně v obývacím pokoji, protože snáší suchý vzduch a nemilují chladno. Poklesá-li teplota pdo 12 °C, znehodnocuje se list pestrolistých odrůd hnědými skvrnami a listy visí bezútěšně dolů. Zvláště při nákupu rostlin dávejte dobrý pozor a nenakupujte v chladné době u pouličních stánků.

Dracaena godseffiana

Tato rostlina, která se nyní oficiálně nazývá Dracaena surculosa, se ostatním druhům dračince vůbec nepodobá. Eliptický list tohoto západoafrického druhu je smetanově bíle skvrnitý a přisedá v párech na tenké, ale pevné stonky. V bytech snadno vykvétá krásně vonnými květy, které jsou více než dva centimetry široké. Často se po odkvětu vytvoří oranžově červené bobule. Dracaena godseffiana není choulostivá rostlina, spokojí se i s hůře osvětleným stanovištěm, ale na světlém místě lépe roste. Tam časem naroste do výšky půl metru a ještě větší šířky. Její rozložitý růst je vítaný v kombinaci různých rostlin vedle sebe. Rostlina potřebuje střední a v zimě menší zásobu vody.

Dracaena marginata

Růžově červené okraje listů určily druhové jméno marginata (lemované). Ve skutečnosti jde o dva jiné druhy s lemovaným listem: Dracaena cincta a Dracaena oncinna. S ošetřováním si nedělejte starosti. Uvedené druhy nejsou náročné, a proto se také často pěstují v kancelářských prostorách, kde nemohou vždy stát těsně u okna. I na hůře osvětleném místě dlouho přežívají, ale jestliže se chcete těšit ze skutečně krásné rostliny, poskytněte jí co nejsvětlejší a případně i přímo osluněné místo. Na plném slunci nejsou listy tak pěkně zbarvené. Listy jsou asi půl metru dlouhé a jeden až dva centimetry široké. Dracaena marginata se někdy prodává jako nízká rostlina, ale častěji se prodávají vyšší rostliny se štíhlým kmínkem. Po odstranění vzrostného vrcholu se rostlina pěkně rozvětvuje a vytváří zajímavou strukturu kmínků, z nichž každý nese několik růžic listů. Na jaře a v létě můžete rostlinu množit. Asi deset centimetrů dlouhé řízky, které získáte rozřezáním části kmínku, nasaďte spodním koncem dolů do směsi rašeliny a písku. Truhlík nebo květináč s nasazenými řízky překryjte fólií a dejte na teplé místo (20 - 30 °C) bez přímého oslunění.

Prodávají se pěkné odrůdy Dracaena marginata, nejčastějí "Tricolor". U této odrůdy je list růžově červeně lemovaný a má na sobě smetanově zbarvené, žluté a zelené proužky.

Dracaena reflexa

Tento druh se nekdy nazývá Pleomele reflexa a od ostatních dračinců se do jisté míry odlišuje. Má široký, silný, a přece poddajný list. Má také ohebný kmínek, což může být časem problém, protože pak se růžice listů sklánějí. Naštěstí rostlina roste pomalu a trvá dlouho, než musíte nakloněné kmínky odříznout. Dracaena reflexa se pěstuje mimořádně snadno a je vděčnou rostlinou, která může zůstat v létě i v zimě v obývacím pokoji. Snese i slabší osvětlení, ale lépe je jí na světlém, před sluncem chráněném místě. Zálivka má být mírná, slabší - zvláště v zimě. Původní druh se zpravidla neprodává a téměř vždy se setkáte s pestrolistou odrůdou "Song of India", která má list se širokým žlutým okrajem.

Yucca elephantipes

(Juka)
Juka patří k pokojovým rostlinám, které se nejsnadněji pěstují. Špičaté, nikoliv však pichlavé listy snášejí plné slunce a i na tmavším stanovišti zůstávají dlouho vzhledné. Yucca elephantipes pochází ze Střední Ameriky, kde může vyrůst i výše než deset metrů. V místnosti se může pěstovat jako kbelíková rostlina, letněná venku, kde na čerstvém vzduchu rychleji roste. V zimě je juce nejlépe v chladné místnosti, kde může teplota klesnout až na 5 °C. V létě zalévejte mírně a v zimě jen málo.

Yucca gloriosa

Tato juka pocházející z východní části Spojených států snese až - 15 °C mrazu, takže v oblastech s mírnou zimou se pěstuje venku v zahradách. U nás se může použít jako kbelíková rostlina, která je v létě venku a v zimě přezimuje v prostoru chráněném před mrazy. Starší rostlina koncem léta vykvétá velkým latovitým květenstvím, ve kterém jsou převisající bílé květy asi 7 centimetrů dlouhé. Tato juka je tak odolná, že ji můžete pěstovat v obytné místnosti celoročně i na tmavším místě. Dobrý růst však můžete očekávat jen na světlém nebo slunečném místě. Se zálivkovou vodou šetřete a v zimě zalévejte obzvláště málo.

Zdroj: Nico Vermeulen - Pokojové rostliny
<< Další fotografie rostlin a květin >>