Krásně kvetoucí pokojové rostliny jsou čínské růže, které známe jako ibišek

Aleš Horák, 6.9.2013

Ibišek - Hibiscus rosa-siensis, kterému se také někdy říká čínská růže, pochází z východní Asie, Indie a Číny, kde roste jako mohutný keř, často až stromovitého vzrůstu. Jako pokojová rostlina je ibišek keřík s podlouhle oválnými, mírně zašpičatělými a zubatými listy. Květ je nápadně velký, rozevřeně nálevkovitý s vyčnívající bliznou a prašníky. Původní druh má jednoduché červené květy, je vyšlechtěná řada kultivarů s různými jemnými odstíny květů, z nichž některé jsou i plnokvěté. Ibišek kvete od června do pozdního podzimu.

Hibiscus je rodem, který má asi 150 druhů, z čeledi Malvaceae. Jsou to stromy či keře, většinou subtropické, jeho variety jsou rozšířeny po celém světě. V místech svého přirozeného výskytu se často používá do živých plotů, protože je trnitý a roste hustě. Téměř všechny ibišky mají atraktivní, i když rychle vadnoucí květy.

Hibiscus byl do Evropy přivezen sběrateli rostlin v roce 1731, do roku 1786 byly známy přinejmenším tři variety. Dnes je vyšlechtěno mnoho nových. Jejich květy mají vždy jasné barvy - dominantní je červená, žlutá a oranžová. H. mutabilis, která pochází z Asie, má silné, drsné větvě pokryté jemnými chlupy. Listy jsou široké, s dlouhými řapíky, dlouhé až 20 cm. Má bílé či červenobílé květy a rostlina dorůstá do 4m. H. archeri z oblastí západní Indie dorůstá také až do 4m. Je podobný druhu H rosa-chinensis, ale má větší listy a menší květy, které mají skoro vždy červenou barvu.

Květy jsou u druhů rodu Hibiscus nejpřitažlivější, takže nás obzvlášť trápí, když opadávají ještě ve stádiu poupat. Tomu se dá předejít zvyšováním vlhkosti a nyní jsou na trhu dva nové hybridy (H."Weekend" a H."Moonlight"), které byly zvláště vyšlechtěny proto, aby jejich poupata neopadávala.

Ibišek se pěstuje a dobře prospívá ve světlé, dostatečně větrané místnosti. Ještě lépe se mu daří v létě na terasách a balkónech, kde snáší i intenzivnější ozáření sluncem. Vyžaduje přitom dostatek závlahy a prospívá mu rosení listů. Pro dobrý růst a bohaté nasazování poupat vyžaduje vydatnou výživu, kterou mu zabezpečíme pravidelným týdenním přihnojováním zředěným organickým nebo plným průmyslovým hnojivem.

Přezimuje ve světlé, chladnější místnosti s teplotami okolo 10 °C, kde při mírné zálivce odpočívá až do jara. Na jaře se po hlubokém seříznutí přesadí do výživné kompostové nebo pařeništní zeminy. Velmi dobře prospívá ve směsi drnovky a listovky (1:1) s malým přídavkem rašeliny a písku.

Bohatého kvetení ibišku dosáhneme jen při splnění základních požadavků, jako je především hluboký jarní řez, pravidelné intenzivní hnojení plným hnojivem, dostatek vláhy a slunečního svitu.

Ibišek se množí řízkováním. Vrcholové řízky, ale i části větviček získané při zmlazování zakoření v pokojových podmínkách do měsíce ve sklenici s vodou nebo po stimulaci v teplé množírně se spodní teplotou nad 20 °C.

Druhým pěstovaným ibiškem je H.Schizopetalus, pocházející z tropické Afriky. Je to keř s dlouhými převislými větvemi a drobnějšími, úzkými listy. Pěstuje se často forma s bíle skvrnitými listy, které mají v mládí červenavý odstín. Květy jsou drobnější, převisající na dlouhých stoncích, korunní plátky jsou roztřepené na četné hluboké úkrojky. Tento druh ibišku je vzrůstnější a vyžaduje hluboký jarní řez a pravidelné zkracování odkvetlých výhonů.

Ibišky, zejména tvarované nižší keříky, jdou vděčné rostliny pro světlé místnosti, haly, restaurace, prosklené čekárny a vestibuly. Krásně se vyjímají také na prostorných balkónech.

Ve světlých místnostech a na balkónech je možné pěstovat také ibišek jedlý H.esculentus, který je známý spíše jako tropická zelenina okra. O původu této rostliny vedou odborníci spory, jedni považují za její vlast Indii, jiní Ameriku nebo Afriku, jisté však je, že se ibišek jedlý pěstoval již před dvěma tisíciletími a do Evropy se dostal z Malé Asie.

Je to jednoletá, půl až dva a půl metru vysoká, celá zelená nebo červeně fialová, jen slabě větvená rostlina s velkými, pětilaločnatými listy. V paždí listů vyrůstají jednotlivé, velké, typicky ibiškové květy, u zelených rostlin většinou smetanově bíložluté s výrazným fialově hnědým okem, u červenofialových rostlin červené. Po odkvětu se vyvíjejí podlouhlé tobolky, pro které se tento druh ibišku v tropických a subtropických oblastech pěstuje, sklízejí se nezralé, tři až pět dní po odkvětu a používají se syrové do polévek a omáček, nebo nakládané v kořeněném nálevu jako okurky.

U nás je možné ibišek jedlý pěstovat jako okrasnou pokojovou rostlinu. Je velmi náročný na teplo, klíčí až při 15 °C a během vegetace vyžaduje vyšší teploty, při poklesu teploty pod 7 °C rostlina chřadne a při trvalejším poklesu teploty hyne. Je proto vhodné vysévat okru koncem dubna až počátkem května do květináčů umístěných na okně světlé místnosti a později ji pěstovat na výsluní na okně nebo balkoně. Okra potřebuje dostatek vláhy a půdu dostatečně zásobenou živinami, proto do zahradní zeminy přidáme ještě plné granulované hnojivo nebo drcený sušený kravinec. Semeno ibišku jedlého u nás spolehlivě dozrává, ale ponecháme-li plody na rostlině až do úplného dozrání, zastaví se tvorba nových poupat.

Tato zajímavá rostlina se výborně hodí na slunné balkóny sídlištních bytů.

Charakteristiky a potřeby domácích ibišků:

Velikost: při zakoupení běžně 30-40 cm. V květináči doroste do 120-150 cm.

Růst: za sezónu může rostlina zdvojnásobit velikost.

Období květu: nepřetržitě od konce jara přes léto do konce podzimu. Počet květů, které jsou na rostlině současně, závisí na velikosti rostliny. Každý květ vydrží jen asi 36 hodin.

Vůně: žádná silná vůně.

Světlo: pěstujeme na světlém místě, ale ne na zcela přímém slunci. Ideální je i do skleníků.

Teplota: v růstovém období 18 - 21 °C. V zimě nejlépe kolem 15 °C, pokud teplota poklesne pod 10 °C, listy začnou opadat. Maximální teplota 27 °C.

Voda: v období růstu zalévejte nejméně dvakrát týdně, pokud je teplo a sucho, tak častěji, i každý den. Nedopusťte přemokření zeminy, protože by kořeny mohly hnít. V zimě zalévejte pouze jednou týdně, zvlášť při nízké teplotě, svrchní zeminu ponechte před zalitím vyschnout.

Hnojení: pouze v období růstu, tekutou výživu přidávejte do vody každý týden až 14 dní, podle druhu a koncentrace hnojiva.

Vzdušná vlhkost: v létě ibišky potřebují vysokou vlhkost a oceňují denní postřik nadzemní části, jinak mohou poupata opadávat. V zimě udržujte větší sucho, ale v místnostech s ústředním topením postřikujte každý druhý den.

Přesazování: ideální je na jaře ihned po seřezání, když rostlina počíná růst. Nedávejte ji do příliš velkého květináče, protože kvete lépe, pokud je květináčem poněkud omezena.

Seřezávání: každý rok na jaře hodně seřežte, abyste dosáhli kompaktního tvaru s množstvím květních pupenů. Seřezávejte i v období růstu, pokud je rostlina příliš vytáhlá.

Choroby a problémy:

Opadávající listy - v létě je rostlina přemokřená, ponechte ji do zotavení vyschnout a přendejte na vzdušnější místo. Potom zalévejte méně často. V zimě jde o přílišné chladno či studený průvan. Dejte na teplejší místo a zalévejte méně často.
Poupata opadávají - málo vláhy, postřikujte denně měkkou vodou.
Nové listy jsou malé, květy žádné - potřebuje výživu.

Zdroje:
David Longman - Péče o pokojové rostliny
G.Tavlinovová, J.Dienstbier - Zelený domov
<< Další fotografie rostlin a květin >>