Masožravé rostliny patří mezi fascinující, i když náročnější pokojové rostliny

Aleš Horák, 25.9.2013

Masožravé rostliny potřebují k dobrému růstu a ke svému kvetení živočišnou potravu. Fascinující masožravé rostliny je náročnější pěstovat jako pokojové rostliny. Také bez dešťové vody a bez vysoké vzdušné vlhkosti to nejde.

Ne všechny rostliny jsou vybaveny pasivními orgány, u některých vykonávají určité rostlinné části aktivní pohyb k lapání živočichů. Hmyz přistane na lepkavých tentakulích rosnatky a už se nevymaní. Rostlina přiblíží tentakule k povrchu listu, kde nastane strávení hmyzu.

Masožravé rostliny potřebují k dobrému růstu a ke kvetení živočišnou potravu. V přírodě rostou v kyselých rašeliništních mokřinách, kde je málo živin a dostupné živiny mohou kořeny jen obtížně přijímat. Proto jsou masožravé rostliny vybaveny zvláštním způsobem k tomu, aby mohly lákat do pasti mouchy a jiný hmyz. Je docela vzrušující pozorovat, jak se to děje. Bohužel není vůbec jednoduché déle udržet při životě masožravé rostliny. Bez dešťové vody a bez vysoké vzdušné vlhkosti to nejde. Naštěstí znalost zvláštností v ošetřování umožňuje, abychom mohli obdivovat masožravé rostliny v bytě.

Drosera aliciae
(Rosnatka)
Druh rosnatky z Jižní Afriky má dokonalé růžice listů, které jsou asi pět centimetrů velké a pokryté červenými, na konci lepkavými tentakulemi. Malý živočich se na ně přilepí, pohyblivými tentakulemi je přitlačen k povrchu listu a tam je stráven.

Dobře ošetřovaná rostlina vyhání asi půl metru vysoký květní stonek s růžovými a více než jeden centimetr širokými květy. Drosera aliciae vyžaduje plné slunce a kyselou směs zemin. Ideální je čerstvý rašeliník, ale vyhovuje i velmi hrubá rašelina s trochou písku.

Během léta nechte květináč v široké misce s vodou, aby se zvýšila vlhkost vzduchu kolem rostliny. Rostlinu zavlažujte spodem, a to výhradně doplňováním dešťové vody do misky. Rosnatce se velmi dobře daří v prostoru téměř uzavřeném sklem, například v akváriu.

V zimě nesmí stát v misce voda, ale zeminu udržujte stále dobře vlhkou. Přezimování má být co nejchladnější, ale bez mrazu. Místnost s běžnou pokojovou teplotou tedy není vhodná.

Nepenthes

(Láčkovka)
Láčkovky jsou v přírodě rozšířené v tropických lesích mezi Madagaskarem a Austrálií. K lapání hmyzu jim slouží listy přeměněné do tvaru konvice, které se však při nedostatku světla nevytvoří.

Hmyz hledá nektar na "pokličce" nad "konvicí" a leze dále. Hned pod okrajem konvice nalézá se další nektar, ale těsně pod ním je na vnitřní straně konvice navoskovaná skluzavka. Mnoho živočichů po ní sklouzne dolů do konvice. Pohyby lapeného hmyzu aktivizují žlázy konvice a ty vyloučí silnou kyselinou. Moucha domácí je po dvou dnech strávena a zbývá po ní jen "košilka."

Láčkovky nelze pěstovat jen tak u okna v bytě. Protože přežívají jen při vysoké vzdušné vlhkosti, musí se pěstovat ve větším skleníku nebo v pokojovém skleníčku, případně ve velkém a téměř uzavřené akváriu.

Další nezbytné předpoklady úspěšného růstu v létě jsou tropická teplota a dostatek rozptýlené světla bez silného oslunění. Zalévejte slabě vlažnou dešťovou vodou tak, aby zemina byla stále vlhká. Přebytečná voda musí snadno odtékat od kořenů. Použijte proto kyprou a propustnou směs, která může být složena z kořenů kapradin, z hrubé rašeliny nebo z rašeliníku.

Druhy láčkovek, které pocházejí z výše položených oblastí, snášejí v zimě nižší teploty (minimálně 10 °C), ale lepší je celoroční teplá kultura. Nepenthes alata a Nepenthes ventricosa jsou druhy z horských lesů, a mohou se tedy pěstovat při nižší teplotě. Hodně tepla potřebují druhy z nížinatých oblastí, jako jsou Nepenthes rafflesiana, Nepenthes truncata, a totéž platí pro křížence Nepenthes x chelsonii. Od minulého století se pěstují četní kříženci. Nepenthes "Mizuho Kondo" je nápadný tím, že má po délce stonku čelně vystupující křivolaké lišty.

Pinguicula

(Tučnice)
Tučnice jsou jako vzácné rostliny rozšířeny v mnoha částech Evropy a rostou i u nás. Především jde o druh Pinguicula vulgaris, který roste na rašeliništích. Pokud dobře napodobíte rašeliništní mokřinu na zahradě, můžete tam tučnici dobře pěstovat.

Pro pěstování v bytě jsou mnohem vhodnější středoamerické druhy, například Pin guicula moranensis původem z Mexika. Tato tučnice potřebuje v létě(dešťové) vody. Doplňuje se do široké misky, ve které stojí květináč. Odpařenou vodou se zvyšuje vlhkost vzduchu kolem rostliny. Na rozdíl od většiny ostatních masožravých rostlin potřebuje Pinguicula moranensis přídavek hlinité zeminy do směsi, která obsahuje převážně rašelinu a malou příměs ostrého písku. Tučnici v květináči dejte do vodotěsné mísy (nebo do terária) na slunném místě u okna a chraňte ji jen před ostrým sluncem. Pokvete pak na dlouhých stopkách růžovými květy, které se podobají květům fialky. Na podzim a v zimě udržujte zeminu mírně vlhkou. Letní listy, na kterých byly nesčetné drobounké tentakule s kapičkami, odumírají a nahrazují je zimní listy s poloviční velikostí. Nemají ani lepivou substanci, kterou se v létě přilepují malé mušky a drobní lezoucí živočichové, aby pak byli strávení.

Stejně jako rosnatka i tučnice patří k těm masožravým rostlinám, které jsou skutečně schopné aktivního pohybu. U tučnice se okraje listů postupně stáčejí, jakmile se dostaví větší kořist. Kulturní forma Pingucula "Weser" má vzpřímený list u růžice i v případě, kdy je bez kořisti.

Sarracenia flava

Štíhlé nálevky tohoto žlutě kvetoucího druhu jsou užitečné i v interiéru. Mouchy, které se jimi dají přilákat, v nich skončí svůj život. Zdá se, že rostlina je úspěšným lovcem a dokonce se i pro tuto schopnost kupuje.

Kromě toho Sarracenia na jaře kvete zajímavě tvarovanými květy, které někdy mohou mít průměr deset centimetrů. Trochu připomínají květ narcisu, avšak trubka je vpředu kulovitá a uzavřená. Barva je převážně zelenavě žlutá.

Sarracenia flava pochází z jihu Spojených států. Pěstuje se poměrně snadno na plném slunci u okna, přičemž se doporučuje ochrana před silným slunečním úpalem během dne. Dešťovou vodu doplňujte do široké mísy, ve které je květináč postaven. V míse se může udržovat voda v nízké vrstvě, aby se odpařováním zvýšila vlhkost vzduchu kolem rostliny. V zimě dejte rostlinu na světlé a co nejvíce chladné místo (minimálně 5 °C). Ideální pěstební substrát se skládá převážně z rašeliníku a rašeliny s malým doplňkem ostrého písku.

Sarracenia purpurea

Druh je rozšířen ve Spojených státech a odtud daleko do Kanady. V severně položených oblastech se rostlina uvádí jako poddruh s označením Saracenia purpurea a je zcela zimovzdorná. Na trhu se objevuje hlavně poddruh Saracenia purpurea subsp. venosa a ten se ošetřuje stejně jako Sarracenia flava. Severní poddruh je pro pěstování v bytě méně vhodný.

Utricularia sandersonii

Listy a květy této jihoafrické bublinatky jsou velmi malé. Listy jsou jen několik milimetrů dlouhé a květy nejsou většinou širší než jeden centimetr. Zatímco naše domácí bublinatka vodní žije ve vodě, Utriculeria sandetsonii roste v půdě. Do květináče použijte rašelinu s příměsí ostrého písku. Květináč postavte před oknem do široké mísy s dešťovou vodou. Rostlinu chraňte před slunečním úpalem. V zimě je vhodnější chladnější stanoviště (minimálně 5°C) a přitom rostlina potřebuje stálou vlhkost zeminy.

Zdroje:

Zdroj: Nico Vermeulen - Pokojové rostliny
<< Další fotografie rostlin a květin >>