Pokojové rostliny se zajímavými květy, kvetoucí rostliny v interiéru

Aleš Horák, 15.10.2013

Pokojové kvetoucí rostliny jsou kultivary a hybridy mnoha druhů, velikostí i tvarů. Mnohé kvetoucí pokojovky nejsou na pěstování náročné, jiné požadují speciální podmínky. Většina kvetoucích rostlin potřebuje hodně světla a tepla, které jim v interiéru dopřejeme.

Pokud mluvíme o kvetoucích rostlinách, máme na mysli rostliny, které se pěstují kvůli květům. Rostliny s ozdobným listem, které se také nazývají "zelené rostliny", sice mnohdy také kvetou, ale kupují se po okrasnou hodnotu listů.

Dům nebo byt s mnoha kvetoucími rostlinami působí jinak než domov milovníka rostlin s ozdobným listem. Rostliny s ozdobným listem vytvářejí chladnější atmosféru s důrazem na tvary. Naopak pokoj s kvetoucími rostlinami působí útulněji. I poměrně chladná a tmavá místnost ožije kvetoucími azalkami, kalceoláriemi, klíviemi nebo hortenziemi. Právě tyto rostliny se v chladnu výborně cítí.

V teplých a zároveň světlých místnostech jsou možnosti daleko větší. Zde uvedené kvetoucí rostliny většinou potřebují teplo a hodně světla, ale většinou jim nesvědčí plné slunce. Jestliže chcete pro kvetoucí rostliny využít místo před oknem na jih, pak vhodné druhy vyhledejte v kapitolách, které se týkají kaktusů, pryšcovitých rostlin a sukuletnů.

Abutilon x hybridy

Pod toto souhrnné označení se zahrnují četní kříženci druhů abutilonu s květy v barvě bílé, žluté, oranžové nebo červené a v jejich odstínech. Jestliže tyto rostliny udržíte během léta v plném růstu, což je podmíněno teplým počasím, dostatkem vody a živin, vyrostou za čas do výšky kolem dvou metrů.

V létě dejte abutilon bez obav na slunné místo venku. Slunce mu uškodí jen tehdy, trpí-li nedostatkem vody. Pak se list od okraje zkrucuje a opadává. Uvnitř domu musíte každý abutilon chránit před nejsilnějším slunečním úpalem. K přezimování je nejvhodnější světlé a chladné místo, kde nemrzne. I když někteří kříženci snášejí slabý mráz, optimální teplota při přezimování abutilonu je mezi 10 - 16 °C. V zimě dávejte rostlině jen málo vody. Je normální, že nějaké listy opadnou.

Časně zjara rostlinu seřízněte tak, aby na každé větvi ještě zbyl dostatek pupenů k vyrašení. Po přiměřeně silném řezu rostliny během jara dobře porostou. Abutilony často napadají škůdci jako sviluška, mouce, mšice, štítenky a puklice. Na vzdušném stanovišti, ale bez průvanu, je nebezpečí výskytu škůdců menší.

Abutilon megapotamicum
Mezi sametovou zelení visí nadmuté květy jako malé lampióny, jsou na nich stejné barvy jako na belgické vlajce - červená, žlutá a černá. Tmavé tyčinky dlouze přečnívají korunu. Dlouhé větévky s drobnými špičatými listy se dají dobře rozvádět a mohou chránit květy. Abutilon megapotamicum pochází z Brazílie. Rostlina vysazená do půdy na zahradě snese asi deset stupňů mrazu, ale s vaší rostlinou v květináči to nezkoušejte a přeneste ji dovnitř před prvním nočním mrazem. Další ošetřování je podobné jako u Abutilon x hybridy.

Abutilon striatum

Na žlutooranžových květech tohoto druhu, který se oficiálně nazývá Abutilon pictum, je nápadná tlustší a tmavší žilnatina. Statný keř se dobře pěstuje jako kbelíková rostlina, tedy v létě venku v prostorné nádobě, v zimě v bezmrazém světlém prostoru v suchu.

Pro pěstování v běžném pokoji je příliš velký. Většinou si koupíte pěstovanou formu. Především kultivar "Thompsonii" je oblíbený pro pestrou žluto-zelenou mozaiku na listech. Tato pestrost je způsobena takzvaným "mozaikovým virem."

Tato ozdobná choroba se však vyléčí množením rostlin semenem, a proto se tato i jiné pěkné formy množí řízky, které při teplotě kolem 20 °C v zemině nebo ve vodě dobře zakoření.

Acalypha hispida

(Akalyfa)
Tato rostlina z Indonésie má dlouhá květenství, která připomínají chlupatý ocas načervenalé barvy. Květenství je složeno z těsně k sobě přisedajících malých kvítků a vyrůstá z úžlabí listu nejdříve šikmo vzhůru, později se svěšuje dolů. Může být až půl metru dlouhé. Akalyfu pěstujte na teplém, světlém místě, případně i na plném slunci a vždy při dostatku vody. Rostlině škodí jak sucho, tak i voda stojící při spodku květináče.

Achimenes

Kříženci kvetou úhlednými květy převážně červené, růžové, fialové a modré barvy. Kvetoucí rostliny se prodávají na jaře a můžete si vybrat kteroukoliv barvu květů, protože rostliny všech barev se ošetřují stejně. Achimenes potřebuje hodně tepla, protože pochází z tropické Ameriky. Stanoviště má být světlé, ale chráněné před slunečním úpalem. V růstové sezóně nikdy nenechte kořenový bal přeschnout, zalévejte rovnoměrně odstátou vodou. Ačkoliv zvlhčování vzduchu je prospěšné, rostlinu nepostřikujte.

Na podzim listy odumírají, ale rostlina nehyne. Přechází pouze do růstového klidu, a proto ji nevyhazujte do odpadu. Rostlinu s odumřelými listy nezalévejte a uložte ji v suchu a chladnu (minimálně 10 °C), případně i v tmavém prostoru. Jakmile na jaře projeví hlízovitý oddenek první známky života, přesaďte ho do květináče s čerstvou zeminou. Zároveň můžete rostlinu rozmnožit dělením. Dále rostlinu pěstujte na světle, postupně ji více zalévejte a podle možnosti zvlhčujte vzduch. Při dobré péči achimenes znovu krásně pokvete.

Allamanda cathartica

Hluboko ve vnitrozemí Brazílie zdobí lidé své příbytky rostlinou z lesa - jmenuje se Allamanda cathartica. Mezitím objevili její krásu i milovníci rostlin, kteří mají skleník, a také pěstitelé kbelíkových rostlin. Při pěstování ve veliké nádobě roste tato popínavá rostlina poměrně rychle vzhůru. Jako pokojová rostlina neroste Allamanda tak silně a spíše zůstává v keříkovitém tvaru. Aby bohatě kvetla, potřebuje mnoho světla, nejlépe přímé sluneční světlo, středně silnou zálivku a občasné přihnojení.

Amaryllis

Nejdříve pojednáme o cibulnaté rostlině, která se jmenuje Amaryllis belladona. Pochází z jižní Afriky a rozšířila se v přírodě na Azorách a na Normanských ostrovech, kde jen zřídka mrzne. Rostlinu pěstují jen specializované zahradnické podniky. Cibuli nasaďte zjara do většího květináče tak, aby její "nos" zůstal nad zeminou. Pokud jsou na rostlině zelené řemenovité listy, středně silně ji zalévejte a přihnojujte. V periodě bez listů, v polovině léta, zálivku omezte, nepřihnojujte a rostlinu umístěte na co možná nejteplejším místě. Většinou až o rok později koncem léta vyroste z bezlisté cibule silný květní stonek. Od podzimu je rostlina olistěná, a proto v zimě potřebuje světlé a bezmrazé místo, a přitom jen minimální zálivku. Rostlinu nepřesazujte příliš často.

Jiná cibulnatá rostlina, která pochází z horských oblastí Jižní Ameriky a u nás se prodává a pěstuje pod vžitým, ale nesprávným jménem amarylis, se správně jmenuje Hippeastrum. Na rozdíl do "pravého" amarylisu kvete v pozdní zimě a zjara. V kultuře jsou kříženci druhů Hippeastrum.

Zakoupenou cibuli nasaďte koncem léta do květináče tak, aby zůstala ze dvou třetin nad zeminou. Květináč pak uložte na světlém a chladném místě (přibližně 15 °C). Při uložení ve vyšší teplotě rostlina kvete dříve, ale po kratší dobu. Hippeastrum potřebuje během růstu poměrně hodně vody i živin a během kvetení je rovněž potřebná pravidelná zálivka. Po odkvětu odřízněte květní stonek, a dokud jsou na rostlině zelené listy, běžně zalévejte a přihnojujte. V tomto období jsou velmi důležité vysoké teploty. Zálivku a přihnojování zastavte, jakmile listy začnou odumírat. Potom rostlinu uložte v chladnu až do doby, kdy z cibule začne vyrůstat poupě a musíte opět začít zalévat.

Hippeastrum se často prodává bez označení odrůdy. Odrůdy mají většinou velké květy v barvách ohnivě červená, růžová, lososová, oranžová a bílá. U některých odrůd jsou květy vícebarevné, s žilnatou kresbou nebo s kresbou "picotee" (tenký barevný pásek podél okraje listů.)

Anigozanthos

K rodu Anigozanthos patří jedenáct druhů, které jsou domovem v suchých oblastech západní Austrálie. Byly objeveny jako živá kuriozita pro naše místnosti a rostliny pak byly z přírodních stanovišť odebírány v takovém měřítku, že vznikla obava o jejich přežití v přírodě. V současné době se již v některých zemích pěstují v zahradnických podnicích a krásné druhy nebo kříženci se tu a tam objeví na trhu. Zdá se, že anigozantus, zůstane zvláštní rostlinou, neboť pěstování není jednoduché. V místnostech rostlina většinou nepřežije jeden rok, i když jsou přesně dodrženy pěstitelské pokyny. Prvořadý význam má co nejlepší osvětlení, nejlépe plné slunce. Během plného růstu a při kvetení rostlina potřebuje mnoho vody, při přezimování na chladném a světlém místě (minimálně 5 °C) jen málo. Do květináčů použijte humózní směs, složenou například z listovky. K zálivce je vhodná jen měkká voda, nejlépe dešťová.

Anthurium

(Anturium, Toulitka)
V tropech roste několik set druhů anturií, na stromech nebo v lesní půdě. Jsou zvyklé na vysokou vzdušnou vlhkost a na teplo, takže u nás se může většina z nich pěstovat jen v tropickém skleníku. Dva druhy však snášejí ovzduší našich místností: Anthurium andreanum z Kolumbie a Anthurium scherzerianum z Kostariky. V kultuře jsou od poloviny minulého století a od té doby z nich bylo získáno mnoho kulturních forem, ale jejich jméno se při nákupu rostliny zpravidla nedozvíme.

Anturia patří k áronovitým rostlinám, jejich pochvovitý toulec je většinou nápadný. Dlouholetým šlechtěním vznikly hodnotné odrůdy s krásnou barvou toulce, většinou s barvou červenou, oranžovou, růžovou nebo bílou a dnes jsou i odrůdy s vícebarevným toulcem.

Anthurium Scherzerianum - hybridy se poznají podle oválného až okrouhlého tvaru toulce a podle poměrně tenké a trochu pokroucené palice. Anthurium Andreanum - hybridy mají tlustší a rovnou palici, toulec srdčitý, zřetelně zašpičatělý a nápadně lesklý, jakoby nalakovaný. Jejich květenství se prodává jako řezaná květina. Při pěstování v místnosti potřebují Andreanum - hybridy vyšší vzdušnou vlhkost a více tepla.

Scherzerianum - hybridy se v obývacím pokoji výborně daří, jsou-li na světlém, nepříliš silně osluněném místě. Silné letní slunce jim nesvědčí. Snesou sem tam i nějakou chybu při ošetřování, ale nejlépe rostou a kvetou při správných podmínkách prostředí a ve vzdušné humózní směsi zemin. Zalévejte pravidelně, ale zeminu nepřemokřete a vždy použijte měkkou vodu, přibližně stejně teplou jako vzduch v obývací místnosti.

Aphelandra squrrosa
(Afelandra)
Afelandra je ozdobná nejen květy, ale i listy. V létě ji zdobí žluté květy, nebo spíše teple žluté listeny, které květy obklopují. Ve zbývající části roku je ozdobou pestrý list. Není toho však málo, co rostlina potřebuje pro udržení krásného vzhledu. Nikdy nesmí přeschnout, jinak list nepěkně zhnědne a opadne. V příliš suchém ovzduší dostávají větší příležitost škůdci, proto nezapomínejte na časté rosení. Voda k rosení a k zálivce má být měkká a nesmí být studená. Afelandra pochází z Brazílie, a proto potřebuje teplo. Nevystavujte ji na plné slunce, ale dopřejte jí světlejší stanoviště. Když se vám podaří všechno zajistit, uvidíte květy i v příštím roce.

Begonia Elatior - hybridy

Mezi všemi begóniemi mají Elatior-hybridy prvenství v množství prodávaných rostlin. Vznikly křížením hlíznatých begónií s druhem Begonia socotrana, který kvete v zimě. Tvoří husté rostliny s dlouhou dobou kvetení. Na světlém místě se květy vyvíjejí i v zimě, při nedostatku světla poupata opadávají. Květy opadávají i u rostlin na příliš chladném nebo na příliš teplém místě (pod 10 °C a nad 20 °C), dále při nedostatku vody a při změně postavení rostliny během květu. Udělejte znaménko na květináči nebo do zeminy zapíchněte zápalku, abyste mohli rostlinu vždy vrátit do stejného postavení. Zeminu udržujte stále mírně vlhkou a zalévejte vodou, která má přibližně pokojovou teplotu. Pravidelně přihnojujte, aby se rostlina bohatým kvetením předčasně nevyčerpala. Rostlinu umístěte na světlé místo, nejlépe na místo s ranním a předvečerním sluncem. Vaše "elaciorka" může zůstat v létě a v zimě ve vytápěném pokoji, kde příliš nekolísá teplota a kde není průvan. Jestliže uvidíte na listu bílý práškovitý povlak, musíte se co nejdříve s rostlinou rozloučit. Trpí padlím a již se neuzdraví.

Begonia Lorraine - hybridy

(Lorénka)
Rodiči četných Lorraine - hybridů jsou Begonia socotrana a jihoafrický druh Begonia dregei. Lorénka vykvétá na podzim a v zimě květy, které působí přírodním dojmem. Na teplém místě se květy téměř nevyvíjejí. Rostlinu umístěte v chladnu (rozhodně chladněji než při 20 °C) a postarejte se o dostatek čerstvého vzduchu a o dobré osvětlení bez přímého slunce.

Zalévejte raději odstátou vodou do podstavné misky, aby se zmenšilo riziko onemocnění rostliny padlím a hnilobou stonku. Po jedné hodině od zalití už nesmí stát v misce voda, protože kořeny lorénky jsou na mokro citlivé. Dávejte raději méně než více vody.

Begonia minor

Jeden z přibližně tisíce druhů begónií, které rostou v teplejších oblastech Ameriky, Afriky a Asie. Begonia minor je jeden z mála původních botanických druhů a pochází z Jamajky. U nás může zaplnit okno na severní nebo východní stranu. Její až dva metry dlouhé stonky rostou za světlem, ale před slunečním úpalem je chraňte. Nejlepší je místo světlé a poměrně chladné, nikoliv však sychravé.

Begonia sutherlandii

U této africké hlíznaté begónie je krásný kontrast oranžových květů a olivově zelených listů. Nejlépe se uplatní jako závěsná rostlina na terase, protože má ráda čerstvý vzduch a snese nižší teplotu. Před prvními nočními mrazy ji však přeneste dovnitř domu.

Při umístění v místnosti u okna kvete po celé léto a její kvetoucí stonky časem zakryjí celý květináč. Světlé místo bez přímého poledního slunce je pro rostlinu nejvýhodnější. Má středně velké nároky na vodu s výjimkou zimy, kdy se rostlina pěstuje poměrně v suchu, v chladné místnosti. Rostlina tvoří během podzimu v úžlabí listů malé hlízky. Můžete je zasadit do květináče a při dobré péči získáte ve druhém roce kvetoucí rostlinu.

Begonia "Tamaya"

U této novinky na trhu jsou listy a květy na nízkém kmínku, takže "Tamaya" připomíná bonsaj. Také ozdobný květináč, ve kterém se rostlina většinou prodává, tento účinek zesiluje. Stejně jako pravá bonsaj se i "Tamaya" musí udržovat řezem v odpovídajícím tvaru. S řezem počkejte na dobu po odkvětu, bylo by škoda ztratit krásné převisající květy s dlouhými semeníky. Rostlinu dejte na světlé místo bez poledního slunce, středně ji zalévejte a pravidelně přihnojujte.

Zdroje:

Zdroj: Nico Vermeulen - Pokojové rostliny
<< Další fotografie rostlin a květin >>