Mezi nejoblíbenější pokojové rostliny patří bezesporu kaktusy

Domovem mnoha set druhů kaktusů je Střední a Jižní Amerika. Rostou od jihu Spojených států až k drsné Ohňové zemi, od horkých karibských ostrovů vysoko do pohoří And. Téměř všechny druhy mají ostny, které jsou ochranou před zvířaty, před silným ultrafialovým zářením a které mírní vysušující účinky větru. navíc ostny některých kaktusů přijímají vodu. Rosa, která se sráží na rostlině, se dostává přímo do těla kaktusu. Pro své bizarní tvary, ozdobné ostny a květy se kaktusy staly oblíbenými pokojovými rostlinami. Kvetou jen tehdy, mají-li v zimě období úplného růstového klidu. K tomu jim připravíte podmínky tím, že je v zimě budete udržovat velmi chladně a úplně suše. Je pochopitelné, že tyto pouštní rostliny potřebují plné slunce. Během růstového období může většina druhů dostat více vody, než se obvykle u kaktusů předpokládá. V mírně vlhké zemině rostou rychleji a bohatěji kvetou.

Astrophytum myriostigma
Tento kaktus bez ostnů má tvar biskupské čepičky a také se mu tak říká. Jeho celé tělo je pokryto skvrnkami z nepatrných chloupků, které rostlinu doma v Mexiku chrání proti prudkému slunci. Při dobrém ošetřování v létě pravidelně vykvétá z temene žlutými květy. Kořeny všech druhů astrofyt jsou velmi citlivé na vodu, proto zalévejte jen zdrženlivě. Porézní zemina nesmí obsahovat žádné organické látky, vhodná je hlinitá zemina s vyšším obsahem vápna. Vykvétají pouze rostliny, které v létě dobře rostou. Astrofyta přezimuje zcela za sucha, světla a chladu (ale bez mrazu). Krom již uvedeného druhu se často pěstuje Astrophytum ornatum. Má menší množství větších chomáčkovitých skvrnek a dlouhé ostré ostny, většinou zlatožluté barvy.

Cereus uruguayanus Monstruosus

Cereus uruguayanus roste v Jižní Americe a jeho sloupovité tělo může být více než pět metrů vysoké. Podobně jako u jiných sloupovitých kaktusů se někdy i tento kaktus v přírodním prostředí bizarně rozvětvuje. Sloup má nahoře normálně jeden vzrostlý vrchol, ale u některých rostlin nastane nenormální růst a vytvářejí se stále nové vzrostlé vrcholy. Tak vznikají monstrózní tvary, které se řízkováním zachovávají. Cereus se svými druhy patří ke kaktusům s nejsnadnějším pěstováním. Má rád slunce, teplo a protože nemá kořeny náchylné k hnilobě, může se v létě zalévat o něco více než průměrný kaktus. Přezimujte ho úplně za sucha (10 - 15 °C). Pokud v zimě zůstane při pokojové teplotě, musí se občas zalít, aby se nescvrkával.

Echinocactus grusonii
Tento kaktus je původem z Mexika, ale tam mezitím vyhynul - mezi jiným i v důsledku sběratelské činnosti. V kultuře je Echinocactus grusonii velmi rozšířený a ve velkém měřítku se pěstuje zvláště v Americe, severní Africe a na Kanárských ostrovech. Pokud se prodává jako mladá rostlina, jsou na jeho kulovitém těle hrboly, ze kterých vyrůstají ostny. U starší rostliny hrboly srůstají v žebra se zlatožlutými a značně pichlavými ostny. Echinocactus grusonii dejte před slunné okno a v létě ho zalévejte středně silně. Pak může být i na chráněném slunném místě venku. Rostlinu přezimujte co možná nejsvětleji a raději chladněji (minimálně 5 °C)  bez zálivky. Při teplejším přezimováním potřebuje trochu vody. Pokuste se však zabránit aby rostlina rostla, protože při zimním nedostatku světla ji růst znehodnocuje.

Echinocereus

Většina druhů Echinocereus roste ve tvaru krátkých sloupků v suchých oblastech na jihu Spojených států a na severu Mexika. Aby v kultuře kvetly, potřebují hodně slunce a chladné, naprosto suché přezimování. Kromě toho jim velmi prospívá čerstvý vzduch, takže se jim nejlépe daří v dobře větraném skleníku. Echinocereus udržujte v suchu delší dobu než ostatní kaktusy. Nevadí, jestliže se jejich tělo během růstového klidu scvrkává. Při pěkném počasí můžete zálivku zahájit od poloviny dubna. Zemina má být velmi propustná, s větším obsahem drenážních složek jako jsou kamenná drť či písek. Silně ostnité druhy potřebují nejvíce světla. 

Echinopsis 

Donedávna se do rodu Echinopsis řadily jen kulovité kaktusy s dlouhými bílými květy. V současné době sem patří také většina druhů Trichocereus, Lobivia a Pseudolobivia. Původní Echinopsis je jedním z nejběžnějších pokojových kaktusů.Jeho tmavozelené tělo je velké asi jako pomeranč (později nabývá sloupovitého tvaru) a má špičatě vybíhající žebra s ostrými ostny. Někdy se rostlina pokrývá výrůstky, které můžete oddělit a samostatně nasadit do květináče. Avšak mladé rostliny opět tvoří výrůstky a jen stěží květou. Jestliže vám jde o květy, kupte si novou rostlinu nebo si vypěstujte rostliny ze semene. Echinopsis vyžaduje v zimě co nejvíce světla a chladna bez mrazu, dále naprosté sucho. Když tyto nároky uspokojíte, objeví se na něm v předletní době asi dvacet centimetrů dlouhé květy. Jsou většinou bílé, krásně voní a tím v Jižní Americe lákají noční hmyz. Květy druhů, které se dříve řadily do rodu Lobivia, jsou kratší, ale nejméně právě tak široké a často jsou ostře žluté, oranžové, červené nebo karmínové. Rostliny potřebují hodně sluce, čerstvý vzduch a chladno v zimě, jinak nekvetou. Nejlépe se jim daří ve skleníku. pokud se v zimě udržují úplně v suchu, několik stupňů mrazu je nezničí.

Ferocactus 

Ferocactus se dožívá vysokého věku. Rostliny v přírodě mají časem sudovitý tvar a jsou více než jeden metr vysoké. U malé loupené rostliny pochopitelně není tato vlastnost patrná. Ostatně v kultuře rostliny do velkých rozměrů málokdy vyrůstají, protože nemají dostatek slunce a živiny. Na Kanárských ostrovech narůstají ferokaktusy do průměru několika decimetrů a navíc kvetou, což je u nás zvláštností. Pokuste se vytvořit vhodné prostředí v létě tím, že ferokaktusy vystavíte na plné slunce a dáte jim středně mnoho vody. Na podzim a v zimě nedávejte žádnou vodu a dopřejte jim co nejvíce slunce. Použijte jen dobře propustnou, ale živnou směs s obsahem hlinité zeminy.

Frailea

Frailea je docela malý kaktus s tělem nejvýše několik centimetrů širokým. Škoda, že se málokdy dostane koupit, protože jeho pěstování je snadné. Velká hnědá semena rychle vyklíčí a během jednoho roku z nich dorostou kvetoucí rostliny. Frailea vyžaduje vzdušnou, ale živnou zeminu, která má být v létě mírně vlhká. Rostliny pěstujte velmi světle, ale ne na slunečním úpalu během poledních hodin. V zimě je udržujte na slunném místě při minimální teplotě 5 °C a téměř v suchu. Po celé léto se rozvíjejí žluté květy, které někdy mají červenavý nádech. Ačkoliv se při tmavém počasí neotvírají, přece u nich dochází k oplození a následně k tvorbě dobře klíčivých semen. Semena brzy ztrácejí klíčivost, proto s výsevem dlouho neotálejte.

Gymnocalycium 

Gymnocalycium pochází z jižní poloviny Jižní Ameriky a zahrnuje druhy se zploštěle kulovitým a jen zřídka silněji ostnitým tělem. Během léta se z holých poupat na temeni rostliny rozvíjejí květy. Aby rostliny dobře kvetly, musí v předletí řádně růst. Kořeny nejsou tak náchylné k hnilobě jako u mnoha ostatních kaktusů, proto zálivka během růstového období může být štědřejší. Přezimování při 5 - 10 °C musí být suché, ale pokud kaktus zůstane během zimy v teplejší místnosti, dejte občas do misky trochu vody. Pokvetou jenom ty rostliny, které v zimě zastaví růst. Před prudkým jarním sluncem rostliny chraňte.

Hatiora salicornioides 

Málokdo pozná v tomto rozvětveném keříku bez ostnů kaktus. Roste na jihovýchodě Brazílie, kde je poměrně vlhko. Hatiora se proto musí ošetřovat jinak než většina ostatních kaktusů. Rostlinu chraňte v létě před slunečním úpalem v poledních hodinách, dávejte jí středně mnoho vody a co možná nejčastěji ji přestřikujte. K podzimu zmírňujte zálivku a rostlinu umístěte chlaději (přibližně 15 °C). Pak se objevují poupata, ze kterých se na podzim a v zimě rozvíjejí oranžově žluté květy. Po odkvětu je kaktus v růstovém klidu až do pozdního jara. Při přesazování použijte běžnou mírně kyselou směs pro hrnkové rostliny.

Lophophora williamsii 

Jihoameričtí Indiání pravidelně putují do přírodních stanovišť v Mexiku, kde roste kaktus s tamějším jménem "peyoté". Pojídají ho, aby se během náboženských slavností dostávali do transu. Laphophora má kořeny, které obsahují mezi jinými látkami i mezkalin. Vysoké dávky této drogy způsobují smrt. Rostlina se tak chrání proti požeru zvířat, protože je zcela bez ostnů. její hladké zelené a kulovité tělo je ozdobeno chomáčky vlny. V půdě je tlustý kůlový kořen, který za sucha slouží k zatažení rostliny. Lophophora vyžaduje hluboký květináč s dobře propustnou hlinitou zeminou. K přezimování je vhodné slunné a chladné místo (minimálně 5 °C). Při tom rostlině nedávejte žádnou vodu, i když měkne a scvrkává se. Od dubna jí dopřejte slunce, více tepla a za teplého počasí jí dávejte opět vodu. Během léta, kdy rostlina kvete zalévejte mírně. Kvítky jsou ve středu světle růžové a později se z nich vyvinou bobule.

Mammillarie 

U mamilárií sedí ostny na bradavkovitých výčnělcích a mezi nimi vyrůstají květy. Mezi několika sty druhy, které pocházejí převážně ze Střední Ameriky, nalezneme  i na vlhko citlivé miniaturní druhy. Ty jsou vhodné pro pravé kaktusáře. Jiné druhy patří k odolným pokojovým rostlinám. Většinou mají květy uspořádané do věnečku na temeni těla a z nich později dozrávají podlouhlé, většinou oranžově červené bobule. Prvně uvedené drobné mamilárie vyžadují po celý rok plné slunce ve skleníku nebo v zasklené verandě, velmi propustnou zeminu a vodu jen při teplém počasí. V zimě se udržují v úplném suchu při teplotě mezi 5 - 10 °C. Ostatní druhy snáší v létě více vody. Jsou vděčné za stejné ošetřování jako u miniaturních druhů, ale spokojí se i s méně světlým stanovištěm a mohou přezimovat na okenním parapetu (avšak při vyšší teplotě sotva kvetou).

Melocactus 

Dorostlý Melocactus se snadno pozná podle svého povrchu. Mladá rostlina má kulovitý tvar s žebry a trny. U dospělé rostliny se tvoří na temeni takzvané "cephalium" - skupina hustě shloučených vrcholů s vlnou a s malými trny. Mezi vrcholy vyrůstají květy a později nápadné bobule. Rostlina může růst jen tak, že prodlužuje caphalium. Po čase nabývá sloupovitý, mnoho desítek centimetrů vysoký tvar. V našich klimatických podmínkách uplyne mnoho let než začne semenáč tvořit cephalium. V příznivějších oblastech, jako jsou například Kanárské ostrovy, je vývoj mnohem rychlejší a cephalium se tvoří již po několika letech. Tam pěstované rostliny se  v současné době prodávají již s počínajícím caphaliem. Kromě toho se ještě sbírají rostliny, které rostou na přírodních stanovištích. V tomto případě kupujete zajíce v pytli, protože melokaktus s cephaliem jen obtížně obnovuje porušené kořeny, a proto mnoho importovaných rostlin po několika měsících hyne.  Stav kořenů můžete prověřit tím, že proti rostlině zvenku zatlačíte. Když nepocítíte při doteku žádnou nebo skoro žádnou pohybovou vůli, je to dobré. Při koupi se raději zeptejte na původ rostliny, abyste nepodporovali import, který je spojen s ohrožením druhu na přírodních stanovištích. Melokaktusům se nejlépe daří na slunném, teplém místě (jen na jaře je chraňte proti úpalu v poledních hodinách.) V létě vyhovuje středně vydatná zálivka. K přezimování je vhodné světlé a chladné místo  (minimálně 10 °C). Vodu dávejte jen v případě, že se rostlina začíná scvrkávat.

Neoporteria 

Většina z přibližně 60 popsaných druhů Neoporteria se vyznačuje značnou ostnitostí a letním kvetením. Květy jsou bílé, žluté, růžové až červené a vyrůstají skupinově na temeni rostliny. Druhy jsou přírodně rozšířené v oblastech And v Chile, Argentině a Peru. Ze svého domova jsou zvyklé na silné ultrafialové záření a u nás snášejí plné slunce. Zalévejte velmi opatrně a k přesazení použijte velmi propustnou směs, která obsahuje nejméně z poloviny minerální složky jako jsou písek a kamenná drť. Kořeny jsou velmi náchylné k hnilobě. Ideální je kultura ve skleníku nebo v zasklené verandě, jinak je možné pěstování na slunném a vzdušném místě před oknem. Během zimy rostliny potřebují světlo, chladno a naprosté sucho.

Opuntia 

Opuncie se často prodávají jako kvetoucí rostliny. Červené, oranžové nebo žluté květy stojí na okraji diskovitého článku, který byl nedlouho dobu předtím odlomen z větší rostliny a zakořeněn (jde to docela snadno). Tak vlastně kupujete jeden z vrcholových článků dospělé rostliny. Po odkvětu začnou vyrůstat nové, mladé články. V létě se opunciím nejlépe daří venku na slunném místě. Zalévejte a přihnojujte je středně vydatně tak, aby se mladé články mohly úplně vyvinout. To je podmínkou pro to, aby po chladném a suchém zimním klidu (bez mrazu) rostlina kvetla. Bohužel většinou se to nepodaří. Tím se mnoho prodávaných opuncií řadí k nevděčným kaktusům. Navíc kromě velmi jedovatých ostnů mají opuncie i takzvané glochidy, což jsou velmi tenké a krátké ostny, které jsou opatřeny obrácenými háčky. Po doteku zůstávají v kůži a mohou způsobit prudké vyrážky. Můžete je odstranit tím, že na kůži přiložíte lepící pásku a škubnutím je pak vytáhnete.

Parodia  

Tyto kaktusy jsou nápadné ostrou barvou květů. Často je to čistá červená, oranžová, žlutá a protože jsou květy velké a při sobě na temeni, je skutečně na co se dívat. Parodie rostou ve velké oblasti v jižní polovině Jižní Ameriky na východní straně And. Snesou více vlhkosti než ostatní kaktusy a dokonce jsou velmi vděčné za přestřikování a mlžení. Parodie pěstujte hodně slunně, ne však na letním žáru. Během růstu jim dávejte středně mnoho vody. K přezimování potřebují sucho, chladno a světlo. Až když se rostliny příliš scvrkávají, dejte do misky trochu vody.

Rebutia 

Tyto malé kulovité kaktusy rostou na náhorních plošinách v Andách (Bolívie, sever Argentiny a Chile), často ve výškách 2000 a více než 3000 metrů. Není divu, že milují čerstvý vzduch, slunce a nepříliš horké stanoviště. V létě je jim nejlépe venku na místě chráněném proti dešti. V zimě potřebují světlo a co nejvíce chladno bez mrazu. Ve slunných dnech v únoru a v březnu kuličky kaktusů jemně mlžte měkkou vodou. Během kvetení v dubnu, květnu a červnu se jim můžete potěšit v obytné místnosti. Dejte je na světlé místo bez silného poledního slunce, nejlépe před okno na východ. Když budete pokračovat s mlžením, snadněji předejdete sviluškám. Odkvetlé rostliny můžete umístit venku na čerstvém vzduchu. Během růstového období udržujte zeminu středně vlhkou a při teplém počasí rostliny pravidelně přestříkejte. K pěstování lze použít běžnou směs pro hrnkové rostliny. kaktusy přeneste dovnitř před prvními nočními mrazy. U odkvetlých rostlin se vytvoří v létě plody, které po dozrání praskají. Semen je hodně a jsou dobře klíčivá, ale klíčivost dlouho nepodržují. Vysejte je na jaře příštího roku do písčité zeminy. První semenáčky mohou kvést již po jednom roce žlutými, oranžovými, červenými až fialovými květy.  

Stenocactus 

Stenocactus se svými asi deseti druhy je domovem jen v Mexiku, kde roste v suchých oblastech s roztroušenými křovisky. Druhy se od sebe obtížně rozeznávají a navíc mezi nimi existuje mnoho přechodných forem. Většinou mají mnoho žeber, která jsou jako list tenká a nesou dlouhé, pichlavé a často zploštělé ostny. Plochými žebry a ostny rostlina zřejmě vytváří zvláštní mikroklima, ve kterém se z kulovitého těla vypařuje méně vody. Stenocactus multicostatus dorůstá do šířky kolem deseti centimetrů a vytváří až 120 velmi tenkých žeber. Stenocactus potřebuje co nejvíce slunce a mírnou zálivku v létě. Od podzimu do jara udržujte tento kaktus v suchu a chladnu (minimálně 5 °C). Tím, že se kulovité tělo scvrkává, přiléhají žebra ještě těsněji k sobě. Od jara dávejte postupně více vody. S kvetením po výrazném zimním klidu můžete počítat jen u rostliny, která dostane v létě i v zimě hodně světla. Květy jsou většinou proužkované, bílé s růžovou až červenou a fialovou barvou.

 

Zdroj: Nico Vermeulen - Pokojové rostliny

<< Další fotografie rostlin a květin >>

---

Pokojové rostliny - domov s rostlinami v průběhu staletí
Pokojové rostliny - domov s rostlinami a jejich vhodné umístění
Pokojové rostliny - domov s rostlinami, oblíbené fíkovníky
Pokojové rostliny - domov s rostlinami, populární palmy
Pokojové rostliny - domov s rostlinami, exotické bromélie
Pokojové rostliny - domov s rostlinami, zajímavé a dužinaté sukulenty
Pokojové rostliny s ozdobným listem oživí náš domov
Pokojové rostliny, které nekvetou, ale jsou velmi dekorativní – rostliny s ozdobnými listy
Pokojové rostliny, které milují vzdušnou vlhkost a stálé místo - velkolepé kapradiny
Neprávem opomíjené pokojové rostliny aralkovité, to není jen známý břečťan
Nenáročné a výrazné pokojové rostliny - juka, dracéna a dračinka
Krásně kvetoucí pokojové rostliny jsou čínské růže, které známe jako ibišek
Masožravé rostliny patří mezi fascinující, i když náročnější pokojové rostliny
Kvetoucí orchideje jsou jednoznačně královny všech pokojových rostlin
Pokojové rostliny se zajímavými květy, kvetoucí rostliny v interiéru
Kvetoucí pokojové rostliny, bramboříky, zvonky, chryzantémy a klívie
Kvetoucí pokojové rostliny, karafiáty, frézie, gerbery a gardénie
Pokojové rostliny: hrnkové růže, africké fialky, pokojové azalky, kaly, gloxínie
Mezi nejoblíbenější pokojové rostliny patří bezesporu kaktusy