Boj o centimetry - aneb rekonstrukce jádra v panelovém bytě

Boj o centimetry

„Moderní architektura je, když dveře na WC přidržujete zavřené nataženou levou nohou,“ prohlásila kdysi jedna moudrá žena, N.Banks-Smithová. Nevyrostla sice v Česku, ale její popis přesně charakterizuje koupelnová jádra v paneláku. Proto se také bourají!

 

Snad nejmenší typ panelákového bytu (16 + 9 + 9 + 7(!) m² doprovázela i ta nejhorší hygienická „verze“: průchozí koupelna s otočným umyvadlem, které nabízelo jen dvě možnosti, ale se stejným výsledkem: buď „zarezlo“ a nebylo možné s ním otáčet, a proto jej majitelé ve vzteku vyhodili, nebo bylo odstraněno, aby se do koupelny vešla pračka. V našem případě platí verze číslo dvě.

 

Nechme to odborníkům

Původní „pidikoupelna“ měla kromě miniaturních rozměrů i další nevýhodu - zelený umakart. Opticky prostor ještě zmenšoval a doslova studil. Pokus o vylepšení pomocí samolepicích tapet v „mramorovém“ provedení a béžovém odstínu dlouho nefungoval. Na tapetách se totiž poměrně rychle objevily pruhy, které jasně ukazovaly napojování umakartu. A tak přišlo na řadu rezolutní bourání – sice po více než třicetiletém obývání, ale krátce po převedení družstevního bytu do osobného vlastnictví.

Majitelé bytu zvolili cestu řešení na klíč. Měli k tomu několik důvodů – doběhlo jim stavební spoření určené na rekonstrukci, vyšší věk vylučoval snahu hrát si na kutily - a také rozum, který jasně říká, „ševče, drž se svého kopyta“ neboli nejsem-li vyučený řemeslník v daném oboru, bude lepší, když práci svěřím odborníkům. Rodina tak využila možnost rekonstrukce koupelny v rámci akce Panel story. Hlavní důvod byl jasný: nezávislý stavební dozor, který pěkně honil řemeslníky za každou drobnost, která nebyla na sto procent podle smlouvy či představ investorů.

Se stavební firmou se neřešil ani tak výběr jednotlivých elementů jako to, co je vlastně nejdůležitější: dispozice. Pokud totiž v malé panelákové koupelně pouze vyměníte materiál a jednotlivé zařizovací předměty, stejně si moc nepomůžete. Právě díky odborníkům ze stavební firmy došlo k zásadní změně. Manželé Skořepovi totiž počítali – víceméně - se zachováním původního stavu. Chytrý nápad stavbyvedoucího však přesunul pračku do záchodu, zrušil úzkou chodbičku, a zvětšil tak celou koupelnu.

 

Nové a větší

Celé přestavbě „vládlo“ několik zásadních změn: za prvé volba bílých obkladů celý prostor opticky velmi zvětšila. Za druhé zvětšení WC umožnilo umístit zde nejen pračku (stavební firma přesvědčila majitele, že místo „skákající“ tatramatky bude mnohem lepší pračka Max 4 od Bosche s šířkou sice 60, ale hloubkou pouhých 40 centimetrů), ale také umyvadélko s baterií Oras Bidetta, která nahradí bez problémů bidet a výrazně usnadní i plnění kbelíků na vytírání.

A za třetí vanu, která vzhledem ke zdravotním  problémům se srdíčkem stejně nebyla vhodná, vystřídal velký sprchový kout Ravak. Pohodlný vstup, madlo pro bezpečnost (kvůli ní zde nechybí ani termostatická baterie) – to vše by určitě odsouhlasil každý architekt. Časem zde možná přibude i sklopné sedátko, místa je tu pro něj dost.

 

Co je Panel story

Program přestavby panelákových koupelen, s nímž před lety přišlo několik velkých dovozců a výrobců koupelnového vybavení, vznikl na základě osobních - a bohužel negativních zkušeností. Jedním vlastně z trochu nechtěných iniciátorů se stal Jiří Štekr z firmy Sanitec, která na tuzemském trhu zastupuje německou firmu Keramag: "Hodně věcí jsem si udělal sám, pak už měla firma jen položit dlažbu a dodělat pár maličkostí,“ vzpomíná Jiří Štekr. Jenže řemeslníci předvedli pár „klasických kousků“ – například ucpali odpad tím, že vylili do odpadu vany i zbytky malty. Manželka si chtěla pomoci louhem - a malér byl na světě. Nepovedla se jim ani pokládka dlažby. „A protože moje ´story´ nebyla jediná, kterou jsem znal, začal jsem společně s dalšími firmami hledat řešení.“

Panel story dnes garantuje zákazníkům nejen práci, ale také vyřízení všech papírů, od stavebního povolení, statika až po kolaudaci.

 

Vychytávky k napodobení

Nedůvěra k větrákům přivedla Skořepovi k pořízení malého okénka, kterým lze koupelnu rychle vyvětrat přes kuchyň. Protože šlo o atypický malý rozměr, bylo ovšem dražší. Okénko vyšlo asi na 5000 Kč. Možná mohli sáhnout po velkorysejším řešení, jež by do koupelny „pustilo“ i více denního světla, což je dnes velmi oblíbené řešení.

Úplně ideální není ani těsná blízkost umyvadla a sprchového koutu – při mytí rukou a čištění zubů se totiž neubráníte „stříkání“ vody, a tím i zašpinění skleněné stěny. Jenže kde vzít místo? Jiří Štekl má jednoduchou radu: „Na čištění skel neznám nic lepšího než stěrku, mnozí výrobci sprchových koutů ji mají dokonce přímo v nabídce.“

Neocenitelným doplňkem je otopný žebřík, který malou koupelnu snadno vytopí a ještě na něm můžete rychle usušit ručník i nějaký ten kousek prádla.

Baterie Oras Bidetta (délka spršky je 1,5 m) je také k nezaplacení. Není třeba obtížně manipulovat s kbelíky na vytírání, ale skvěle nahradí i bidet, který se sem při sebelepší vůli nevešel. Nad mělkou pračkou se našlo místo i na police, na nichž „skončily“ prací prášky i koš s prádlem.

 

Alena Řezníčková

Foto: Lukáš Hausenblas a Marek Burza

Další informace najdete v Living Koupelně 1/2005