Téměř 34 tisíc lidí u nás patří k těm, kterým říkáme vozíčkáři. Tedy přibližně každý třístý občan této republiky. Další statisíce se pohybují jen s pomocí berlí či holí. Někdo trvale, jiný na pár týdnů, než se zbaví sádrové přítěže. A lepší už to nebude! Spíš naopak, protože populace stárne.

Každý z nás sice neskončí na vozíku, ale zestárne, což je prý jediná spravedlnost, které se nikdo z nás nevyhne. A jen málokdo v sedmdesáti vytáhne bravurně stojku na rukou jako fotograf Jan Saudek. Zhoršená motorika i zrak, větší nebezpečí zlomených kostí po pádu v porovnání s mladými – to je stáří. Proto by koupelna i klozet měly nabídnout jak pohodlí, tak bezpečnost, jakmile do nich – bez ohledu na věk a zdraví – vstoupíte.

Box:

Desatero pro bezpečí a pohodlí:

-         dveře do koupelny i klozetu by měly mít šířku 80 cm, pro    vozíčkáře 90 cm

-         protiskluzná podlahová krytina

-         horní hrana klozetové mísy ve výšce 50 i více centimetrů

-         madla u vany i ve sprchovém koutě, umístěná vodorovně či svisle, nikoliv šikmo!

-         protiskluzný povrch ve vaně či vaničce, případně vhodná protiskluzná podložka

-         termostatické vanové i sprchové baterie, páková umyvadlová baterie s eko-knoflíkem

-         kvalitní osvětlení

-         snadný přístup do vany (rozšířené vyzděné obložení apod.)

-         mělká, dostatečně velká sprchová vanička s bezbariérovým přístupem a sklopným sedátkem

Lépe dříve než později

S přibývajícími roky se pak nezhoršuje jen naše pohyblivost, ale také zrak. Zatímco v patnácti se budete v koupelně pohybovat jako ryba ve vodě i při blikající 40 wattové žárovce, ve čtyřiceti vám už nebudou stačit k jistotě ani dvě šedesátky. Snadno přehlédnete práh, malou kaluž vody či špatně odhadnete vzdálenost od visícího ručníku – a pády v koupelně patří k těm nejhorším! Až zaklepe na kalendář šedesátka, klidně si rozsviťte v koupelně tři „stovky“, potřeba světla se totiž během života zvyšuje mnohonásobně, od školáčka k šedesátníkovi více než desetkrát! (Bohužel spousta starších lidí začíná se stoupajícím věkem – a snižujícím se příjmem – používat slabší žárovky.)

Vozíčkář potřebuje prostor

Občas to v životě dopadne tak, že člověk skončí na vozíku. Teprve pak pozná, kolik zrádných míst v bytě si nevědomky připravil.

Stát sice může přispět na dodatečné úpravy bytu či domu, ale částka 100 tisíc korun, což je současný limit, na moc velké úpravy nestačí. Potěšující je snad pouze to, že lze získat zálohu až do výše 50 procent předpokládané výše příspěvku. Vzhledem k tomu, že stavební firmy například při rekonstrukci koupelny zálohy běžně požadují, je to dost důležité. (Více informací najdete v brožuře Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené, které vydala v roce 2004 Národní rada zdravotně postižených ČR, nrzp@nrzp.cz. Najdete zde i právní poradnu, pokud vám byl třeba příspěvek odmítnut: tel.: 266 753 427, JUDr. Věra Dreslerová, mobil: 775 244 161

e-mail: poradna@nrzp.cz.)

Koupelna a klozet je pro postižené velmi důležitá, už proto, aby byli při hygieně nezávislí na pomoci okolí. Pro vozíčkáře bývá proto výhodné spojení WC a koupelny, protože tak získá větší prostor pro boční přemístění z vozíku na klozetovou mísu.

Trocha teorie

Teorie pak říká, že k přemístění z vozíku na klozet potřebujete prostor široký minimálně 80 centimetrů, ale to je takříkajíc na doraz, klidně si – pokud můžete – přidejte další centimetry. Architektka Daniela Filipiová, sama vozíčkářka, radí, aby se třeba pro elektrický vozík počítalo se 120 centimetry! Pro otočení vozíku před klozetovou mísou se doporučuje 120 centimetrů volného místa, lépe však 150 centimetrů.

Aby byl přesun z vozíku na klozet bezpečný, používají se oboustranná, nejlépe sklopná madla. Ta se instalují ve výšce asi 78 centimetrů, osová vzdálenost by měla být 60 centimetrů. Ideální je umístit na jedno z madel držák toaletního papíru. Do panelových jader se často dává kovová konstrukce připomínající trubkovou židli. Pokud byl pro případnou rekonstrukci zvolen sádrokarton, doporučují odborníci madla s "hůlkou" opřenou o podlahu. Část váhy vstávajícího člověka se tak přenáší na podpěru, nikoliv pouze na zeď.

Klozetová mísa musí být instalována výše než bývá zvykem. Výrobci na tyto případy pamatují speciálními typy, které mají horní hranu sedátka ve výšce kolem 50 centimetrů, u závěsných klozetů není samozřejmě problém žádný. (Mimochodem výše umístěnou mísu ocení i dlouháni nebo ti, které trápí artróza.)

Další řešení, jak dosáhnout doporučené výšky klozetu, představují plastové nástavce s výškou 5 až 15 centimetrů. Upevňují se klipsy nebo pomocí profilové drážky. Stojí kolem 1200 až 1600 korun, ale mohou být plně hrazeny zdravotní pojišťovnou. Existují i v „měkčeném“ provedení díky použité pěně, takže se vám na ně bude příjemně dosedat jako na polstrovanou židli. „Tento nástavec není určený jen pro vozíčkáře, pojišťovna ho na doporučení lékaře může proplatit i osobám postiženým artrózou či jinými problémy!“ radí Jana Mikulková z firmy Ortoservis, jež se specializuje už 15 let na prodej pomůcek a vozíků pro zdravotně postižené.

Pro bezpečný pohyb ve vaně či sprchovém koutu se samozřejmě neobejdete bez madel. Mají být ve vodorovné nebo svislá poloze, nikoliv našikmo! Pak se totiž "rozkládají" síly a obtížněji by se vám vstávalo, což platí i pro naprosto zdravé jedince.

Umyvadlo by mělo být mělké, usazené asi ve výšce 75 centimetrů či tak, aby pod něj mohl zajet člověk na vozíku. V zahraničí se používají i umyvadla, která jsou „pohyblivá“, aby je bylo možné přizpůsobit výšce či potřebám konkrétního člena rodiny (www.das-bewegte-bad.de). Po stranách umyvadla jsou nutná opět madla ve výši 78 centimetrů (mohou posloužit i jako držák ručníků). Od rohu místnosti musí být vzdálenost alespoň 20 centimetrů. Háčky na ručníky nepatří výš než 120 centimetrů od podlahy.

Páková baterie s eko-knofíkem či termostatická (ta by měla být ve sprše a vaně použita automaticky) chrání před opařením, zrcadlo je vhodné s možností naklopení, aby se v něm vozíčkář dobře viděl.

Living tip

Vyzkoušejte si to!

Jestliže vy nebo někdo z rodiny uvažuje nad pořízením některé z pomůcek, a bojí se špatného výběru, nemusí! Specializované prodejny nabízejí nejprve vyzkoušení dané pomůcky doma. Servisní technik ji vám zdarma doveze i domů. Teprve když se zařízení osvědčí, můžete se obrátit na svého ošetřujícího odborného lékaře (ortoped, neurolog, internista nebo rehebilitační lékař). Jemu nahlásíte kód pomůcky. Někdy bývá v dané kategorii několik výrobků. Obecně platí, že pomůcka má být co nejlevnější, ale lékaři většinou volbu pacienta respektují. Poukaz pak musí schválit ještě revizní lékař pojišťovny. Schválený jej pak stačí zaslat na některé středisko.

Alena Řezníčková

Foto: Duscholux, Kaldewei, Keramag, Ortoservis a Villeroy & Boch

Další informace k tématu najdete v Living Koupelna 3/2005