DOPO četba - při přechodu nájmu musí soudy pečlivě vyhodnotit důkazy

Ústavní soud dnes (23.6. - jedná se o starší zprávu - pozn. redakce) vynesl rozhodnutí, kterým dal zapravdu vlastníkům nájemního domu ve sporu s nájemníky. Vlastníci domu se domáhali vyklizení bytu, v němž po zemřelé nájemnici žila její vnučka, na níž mělo jako na osobu žijící ve společné domácnosti přejít právo nájmu. S tím však pronajimatelé nesouhlasili a obrátili se na soud s tím, že vnučka s nájemnicí ve společné domácnosti podle jim dostupných důkazů nežila.

Obecné soudy včetně soudu nejvyššího poskytly ochranu vnučce zemřelé nájemnice a žaloba vlastníků domu tak byla zamítnuta. Postavily se tak za názor, jejich dosavadní judikaturou potvrzovaný, že stačí, když vnučka žije s babičkou v bytě po dobu stanovenou zákonem, a to i v den její smrti, aniž by blíže zkoumaly účel ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku, které reguluje přechod práva nájmu mezi blízkými příbuznými.

 Ústavní soud konstatoval, že soudy aplikované ustanovení občanského zákoníku je z ústavního hlediska třeba chápat jako ustanovení omezující právo vlastnické, chráněné Listinou základních práv a svobod. Jeho účel je třeba hledat v ochraně „faktických nájemníků“, které se zemřelým nájemcem pojila velmi úzká vazba projevující se trvalým životem ve společné domácnosti. Pouze za takových okolností se tito faktičtí nájemníci mohou legitimně spoléhat na zajištěnost své bytové potřeby i po smrti uživatele, neboť po nich nelze dle Ústavního soudu spravedlivě požadovat, aby ji ze dne na den uspokojili jinak. Omezení vlastnického práva provedené občanským zákoníkem však nesmí být zneužíváno k jiným účelům, např. k získání výhodného bydlení takovým jednáním, které sice odpovídá dikci zákona, nikoliv však jeho účelu tak, jak jej vymezil Ústavní soud.

 Protože obecnými soudy provedené důkazy byly rozporné a nebylo možno z nich učinit jednoznačný závěr o možnosti aplikovat občanský zákoník interpretovaný ovšem ve svrchu uvedeném omezujícím smyslu, byl Ústavní soud nucen zrušit všechna rozhodnutí obecných soudů v této věci.  K tomuto závěru Ústavní soud dospěl poté, když nalezl, že tyto soudy postupem porušujícím spravedlivý proces zasáhly do vlastnického práva žalobců, tj. vlastníků domu, jemuž jsou ovšem povinny poskytovat dle čl. 4 Ústavy ochranu. 
 
Publikováno: 1. 7. 2005
Michal Spáčil