Už za pár týdnů se začnou modré nádrže v zahradách opět probouzet k životu. Budeme doplňovat vodu, oživovat filtraci, dezinfikovat, čistit, zkoumat pH. Plavání a pohyb ve vodě bezesporu patří k nejoblíbenějším sportovním a relaxačním aktivitám všech členů rodiny. Není náhodou, že se bazény v zahradách objevují stále častěji – voda v nich zůstává čistá po celou sezónu, koupat se můžeme prakticky ihned a také dostupnost je díky příznivým cenám stále snadnější.

Vlastnímu pořízení bazénu předchází zamyšlení, jak často a jakým způsobem budeme bazén využívat; je důležité znát také počet a věk uživatelů. Při výběru typu bazénu, jeho tvaru a velikosti je nutné brát ohled na velikost a orientaci pozemku a styl zahradní úpravy. Venkovní bazén bez ohledu na velikost či tvar se stane dominantou zahrady, tím spíše, pokud uvažujeme o zastřešeném bazénu.

A jak je to s úřady? Stavbu malého bazén stačí ohlásit stavebnímu úřadu, ale bazény s plochou nad 16 m² už vyžadují stavební povolení a také kolaudační rozhodnutí, které potvrdí, že byl bazén zbudován tak, jak byl povolen!

Dominanta zahrady

Nejvhodnějším místem pro bazén je co nejvíce osluněná, před větrem chráněná část zahrady. Kolem bazénu je vhodné mít dostatečný prostor pro posezení či ležení koupajících. Nezapomeneme na vhodný druh zpevněných ploch; mokré povrchy nesmí být kluzké! Mělo by se také pamatovat na výsadby v blízkosti bazénu, aby vodní hladina nebyla neustále zanášena padajícím listím či květy a také aby časem nedošlo k jejímu nadměrnému zastínění. Příjemnou intimní atmosféru pomohou dotvořit pergoly, treláže, zástěny a poutavé výsadby založené na jehličnanech a neopadavých popínavkách. Přístup z domu k bazénu by měl být co nejvýhodnější, tedy v úzké návaznosti na hlavní obytné prostory, aby k bazénu nebylo daleko. Je třeba také zvážit, kam bude umístěna potřebná bazénová technologie, aby se zbytečně neprodlužovaly rozvody. Pro umístění bazénu lze s úspěchem využít i takové netradiční prostory, jako je například střecha garáže či část ploché střechy objektu. Ovšem na tuto variantu je třeba pamatovat už při projektování stavby, bazén plný vody něco váží!

Nad zemí či pod ní?

Existují dva základní typy bazénů – nadzemní a zabudované. Ti, kteří nechtějí, aby se bazén stal trvalou dominantou zahrady, se spíše rozhodnou pro nadzemní bazén. Lze jej snadno instalovat a je mobilní, takže jej lze na konci sezóny opět rozebrat a uložit nebo přemístit jinam; výhodou je také příznivá cena. Nejen pro děti, ale i pro příjemné osvěžení celé rodiny jsou vhodné prstencové nafukovací bazény. K jejich sestavení nepotřebujeme žádné nářadí –stačí jen nafouknout horní prstenec a stoupající masa napouštěné vody bazén sama postaví. Tyto kruhové bazény jsou velmi bezpečné, od měkkého plastu nehrozí nebezpečí úrazu ani při divokých hrátkách dětí. V druhém případě jsou stěny bazénu tvořeny z ocelového plechu povrchově upraveného proti korozi a vnitřní mrazuvzdorné fólie z PVC. Vnější plastový obklad bazénu může připomínat přírodní dřevo a nebo mít jakýkoliv barevný odstín.

Zabudované bazény poskytují uživatelům o něco vyšší komfort. Prodávají se v mnoha velikostech, tvarech i materiálových provedeních; umisťují se do připraveného výkopu na betonovou podkladovou desku a zalévají se vlhkým betonem. Klasikou jsou laminátové monolity, vyráběné postupným vrstvením skelné tkaniny prosycované polyesterovou pryskyřicí na speciálně tvarované formy. Jako první se nanáší speciální dvousložková probarvená vrstva tvořící hladký lícní povrch bazénu. Na vyrobenou skořepinu bazénu včetně dna se pokládají desky polyuretanové tepelné izolace, která výrazně prodlouží koupací sezónu. Tepelnou izolaci proti působení zemní vlhkosti chrání další vrstvy laminátu, které navíc zvyšují pevnost a tuhost celé bazénové skořepiny.

Keramika, beton, plast

Bazény s keramickou vložkou (neboli kompozitové bazény) se vyrábějí nanesením tří vrstev o rozdílném složení. Na tenkou lícní vrstvu probarvené hmoty se nanese speciální dvousložková hmota obsahující keramické pojivo, která spolu s tvrdidlem vytvoří nosnou část skeletu bazénu. Poslední vrstvu tvoří polyuretanová izolace s laminátovým nátěrem. Výhodou tohoto typu oproti laminátovým bazénům je podstatně lepší pevnost a odolnost proti nárazům a případným pohybům podloží, odolnost vůči teplotním výkyvům a lepší tepelná izolace. Ale na druhou stranu nemají kompozitové bazény z výroby zaizolované dno, takže je nutné při osazování do terénu provést dodatečnou izolaci.

Známé betonové bazény obložené opadávajícími obkladačkami nahradily konstrukce využívající ztraceného bednění z plastu, polystyrénových nebo betonových tvárnic, zalévaných vlhkým betonem. Pohledovou část tvoří těžká fólie stabilizovaná vůči UV záření, v atraktivních barvách a odstínech (včetně žluté a červené) či s mramorovým potiskem. Tyto bazény vynikají dlouhou životností a odolností, téměř neomezenou variabilitou tvarů, ale vyžadují největší objem stavebních prací.

Díky nízké pořizovací ceně se oblibě těší celoplastové svařované bazény, které se umísťují na připravenou betonovou desku a zalévají se prostým betonem. Plastová konstrukce tak vlastně plní funkci ztraceného bednění. Nevýhodou plastu je náchylnost k poškrábání; větší bazény trpí velkou tepelnou roztažností, takže se na bazénu může objevit zvlnění; proto se doporučuje maximální rozměr bazénu okolo 8x4 metrů. Dalším úskalím mohou být nekvalitně provedené sváry plastu a špatná konstrukce. Plastové bazény také většinou nemají dnovou výpust, takže se obtížně čistí a nabízejí jen omezenou možnost volby barevného provedení.

Technika pro čistou vodu

Chloubou každého majitele bazénu je křišťálově čistá voda, ve které je potěšením se koupat. Aby se čistá a hygienicky nezávadná voda udržela po celou koupací sezónu, je nutné vodu filtrovat a používat správnou bazénovou chemii. Samozřejmou součástí vybavení všech typů bazénů je proto filtrační zařízení pečující o kvalitu vody.

Filtrační jednotky zachycují pevné částice nečistot z vody, které by jinak zahnívaly a rozkládaly se. Zredukuje se tím dávkování chemie a tím se sníží i finanční náklady na provoz bazénu. Mohou to být nejen nafoukané nečistoty a hmyz z okolí, ale také vlasy, textilní vlákna z plavek a podobně. Velikost vhodné filtrační jednotky se stanoví podle objemu bazénu. Filtrace funguje na principu zachytávání a filtrace nečistot v písku, případně v levnější variantě ve filtračních látkových či molitanových vacích nebo kartuších. Výhodou těchto filtrů je velmi jednoduchá konstrukce a od toho se odvíjející nižší pořizovací cena. Filtrační vložka je tady vyjímatelná, čistí se proplachem čistou vodou, ale její životnost je omezená. Pískové filtry zachytávají mechanické nečistoty v tlakové nádobě naplněné křemičitým pískem, z dolní části pískového sloupce je pak odebírána přefiltrovaná voda. Čištění filtračního písku se provádí zpětným průplachem a voda se zachycenými nečistotami odtéká do odpadu. Písková filtrační vrstva má životnost 10-20 let.

Vysávání nečistot

Nejjednodušším systémem přívodu vody k filtru je pomocí sacího plovoucího košíku na pružné hadici, který sbírá nečistoty z hladiny bazénu a díky plováku udržuje svou polohu na hladině i při kolísání hladiny. Systém řeší hlavně čištění hladiny v bazénu, nečistoty, které klesají ke dnu nebo se vznáší ve vodě, zde zůstávají. Tento způsob se používá pouze u nejjednodušších bazénů nejnižší cenové kategorie.

Hladinový skimmer neboli sběrač je plastová nebo nerezová schránka s klapkou a plovákem, zabudovaná do stěny bazénu v úrovni hladiny, takže nebrání pohybu koupajících se osob. Do skimmeru se vkládá ochranný košík, kde se zachycují hrubé mechanické nečistoty a zabraňuje se tak ucpávání sacího potrubí. U větších bazénů bývá i větší počtem skimmerů, aby se zajistila co nejlepší obměna vody v bazénu. U nejvyšší kvalitativní, ale i cenové kategorie bazénů bývá skimmer nahrazován klasickým přelivným žlábkem, jaký je budován u veřejných bazénů.

Lepší voda z vodovodu

Ačkoliv mnozí z nás mají vlastní studnu, je lepší používat pro bazény již upravenou a čistou vodovodní vodu, zbavenou nevhodných minerálů. Velmi důležitým kvalitativním údajem je hodnota pH; na kyselosti vody je totiž přímo závislá účinnost většiny dezinfekčních prostředků. Před každou úpravou vody je proto důležité stanovit pH pomocí testeru; je-li pH příliš nízké, dochází ke korozi kovových částí a rychleji blednou barvy plastů a fólií, v opačném případě dochází vlivem vylučování vápníku ke kalení vody, chlórovému zápachu a s tím spojenému dráždění očních spojivek. Ideální hodnota pH v bazénu se pohybuje v hodnotách 7,2-7,6. K úpravě kyselosti vody slouží regulátory pH.

Bez chemie to nepůjde

Důležitou součástí péče o vodu je dezinfekce, která se provádí nejčastěji přípravky na bázi chlóru.

Pro domácí bazény se dodává nejčastěji rychle rozpustný chlórový granulát pro rychlé zvýšení obsahu dezinfekce – pomalu rozpustné chlórové tablety, které udržují vodu čistou po řadu dní, nebo tekutý chlornan sodný pro automatické dávkovače.

Chlór má jako dezinfekční prostředek pomalý účinek, pokud se nepoužije ve velkém množství. Zejména při prvním chlórování používáme nárazové velké množství chlóru k takzvanému „šokovému“ ošetření vody. Chlór umožňuje vznik vedlejších toxických produktů, které se ukládají ve vodě a bohužel mohou spolu s chlórem u citlivých osob způsobovat alergické reakce – svědění kůže, pálení očí, podráždění sliznic.

Dezinfekční prostředky se dávkují do bazénu ručně na základě naměřených hodnot nebo automaticky dávkovacími čerpadly. U komfortnějších bazénu je používán plně automatický měřicí, regulační a dávkovací systém, kde se nastavují požadované parametry automaticky. Dalšími často používanými prostředky jsou algicidy k hubení řas, vločkovače, které vysráží jemné částice zachycované filtrací. Speciální přípravky slouží k projasňování vody nebo k zazimování vody v bazénu.

Už i bez chlóru

Na trhu jsou také systémy bezchlórové dezinfekce minimalizující potřebu chemie. Pracují například na principu elektrolýzy – elektrický proud prochází mezi dvěma elektrodami instalovanými ve filtračním systému a z elektrod se do vody uvolňují ionty stříbra, zinku a mědí. Měď likviduje veškeré řasy, stříbro je dokonalý desinfekční prostředek působící na všechny bakterie a zinek zase změkčuje vodu. Provoz systému je naprosto bezpečný, elektrody jsou pod napětím 12 V.

Na podobném principu pracuje systém využívající elektrolýzy soli. V bazénu je slabý roztok obyčejné či mořské soli, který nezpůsobuje žádné nepříznivé či alergické reakce, naopak příznivě působí na pokožku podobně jako mořská voda. Pouze veškeré zařízení přicházející do styku se slanou vodou musí být z plastu nebo ušlechtilé titanové oceli.

Při ošetření vody UV lampou protéká voda z bazénu dezinfekčním systémem, kde je vystavována ultrafialovému záření, které neutralizuje bakterie, viry a další jednoduché organismy a zamezuje jejich množení. Funguje i v případech, kdy se tyto organismy staly odolné vůči jiným způsobům dezinfekce.

Nutnost i komfort

Každý bazén by měl mít pohodlný a hlavně bezpečný, to znamená nekluzký vstup. Pohodlné schodiště různých tvarů poskytuje příjemné k sezení v prohřáté vodě, ale ovlivní také celkový vzhled bazénu a zabírá místo. Nerezové žebříky nejsou sice tak pohodlné, avšak zase nezmenšují koupací plochu. Jsou proto vhodné do menších bazénů. U větších bazénů je vhodné umístit do bazénu obojí – do mělké části schodiště a do hluboké žebřík.

K bazénu patří i méně běžné doplňky: sprchy, skluzavky, skákací prkna, chrliče a hydromasážní systémy, ale také stále oblíbenější protiproud, který i z malého bazénu udělá prostor pro plavání a nebo rozbouřené moře. Některé protiproudy se dají dokonce kombinovat současně s masážní tryskou!

Vestavěné protiproudy se většinou osazují naproti skimmeru nebo schodům do bazénu, závěsné protiproudy na hranu bazénu. Jejich nevýhodou je většinou menší výkon a omezení prostoru na ochozu bazénu. Za minimální výkon čerpadla protiproudu pro plavání se doporučuje 58 metrů krychlových za hodinu.

Pod střechou je lépe

Venkovní bazén bez zastřešení je využitelný průměrně 20-25 dní v roce podle místních klimatických poměrů. Zastřešení nejen prodlouží dobu použitelnosti bazénu díky využití slunečního záření k přihřívání vody a udržení její teploty, ale zabrání také znečištění vody deštěm nebo nečistotami z okolí. Šetří tak prostředky potřebné k chemické úpravě vody a také zvyšuje bezpečnost bazénu pro malé děti a domácí zvířata. I když volíme bazén bez zastřešení, je vždy vhodné uvažovat se zakrýváním hladiny po dobu, kdy se v bazénu nikdo nekoupe. Bublinková solární plachta je nejlevnějším řešením k zamezení úniku tepla a odparu, dodává se i s navijákem pro snadnější manipulaci.

Mobilní zastřešovací konstrukce bývají vyrobeny z hliníkových profilů a polykarbonátových desek nejčastěji ve tvaru přesunovatelných obloukových segmentů, které se teleskopicky zasouvají do sebe. Na výběr je zastřešení nízké, které neumožňuje sice pohyb okolo bazénu, ale dá se pod ním plavat. Vysoké zastřešení se pořizuje z důvodů pohodlného pohybu alespoň po jedné straně bazénu, ideálně však po dvou stranách. Většinou se volí takový rozměr konstrukce, aby se pod zastřešení dal umístit stolek s židlemi.

Více se dočtete v časopisu Dům a zahrada č.4/2006.