S klesající cenou zahradních bazénů, které lze pořídit v nejmenších verzích už několika málo tisícikorun, zaplavují naše zahrady plastové výlisky, které po několik týdnů v roce možná přinesou vítané osvěžení, zdroj zábavy a odpočinku, po zbývající část roku se však stanou pouze nevyužívaným a přiznejme i že ne příliš estetickým prvkem v zahradě. Malé skládací bazény lze po ukončení sezóny vyčistit a uložit, co však se zabudovanými bazény, které spolu se zastřešením vytvoří v zahradě výraznou dominantu? Řešení jsou dvě – buď velmi pečlivě zvážíme místo pro zahradní bazén tak, aby nebránil výhledům do zahrady a byl spíše ukrytý před pohledy z domu, nebo zvolíme přírodní jezírko určené i pro koupání.

Možná trochu zakořenělá představa o lesním brčálníku s bahnitými břehy, kalnou vodou a hejny dotěrných komárů útočících na naše údy se stále bráníme přijmout myšlenku, která se v zemích za našimi západními hranicemi už nepovažuje za žádnou novinku: zahradní jezírko dokáže být nejen estetickým doplňkem a vítaným oživením zahrady, ale také plně funkčním prvkem, který takřka ve všem nahradí venkovní bazén a v mnohém ho navíc ještě předčí. Koupací jezírko totiž spojuje vzhled a biologické funkce rybníku s vlastnostmi bazénu. Je tvořeno dvěma zónami – rostlinnou, která je obecně mělčí a je bohatě osázena vodní flórou starající se o biologickou rovnováhu ve vodě, a koupací, v níž nám nic nebrání udělat několik temp a třeba se i potopit do hloubky – záleží na tom, kolik prostoru máme v zahradě a jak hluboko do země jsme ochotni rýpnout.

Dvě zóny pro čistotu

Koupací jezírko se ve své technologii v podstatě v ničem neliší od běžné vodní nádrže, jakou bychom si v zahradě vybudovali pro okrasu. Abychom při koupání, respektive plavání nenaráželi nohama o dno, měla by hloubka jezírka v koupací zóně dosahovat 150-200 cm, v čisticí zóně vystačíme s 10 až 100 cm. Zatímco dno může být mírně svažité nebo rovné, břehy by měly být kvůli lepšímu čištění mírně šikmé a u okrajů vodní plochu velmi pozvolné, aby je bylo možné zasypat kačírkem a osázet rostlinami. Při březích můžeme také vytvarovat speciální kapsy, do nichž budeme později sázet okrasné vodní rostliny.

Při plánování koupacího jezírka vycházíme z pravidla, že velikost čisticí (regenerační) zóny by měla odpovídat velikosti koupací části, celková plocha by však neměla být menší než 70 m². Pro pár plaveckých temp vystačíme s jezírkem dlouhým 6-8 m a širokým 3-4 m.

Záležitostí ryze estetickou, ponechanou představám a vkusu majitele a uživatelů, je vlastní tvar nádrže. V přírodní zahradě by měla být co nejpřirozenější, s nenásilně a plynule tvarovanými břehy, a měla by dotvářet celkový charakter zahrady. Protože obě zóny jezírka od sebe musí být odděleny, je vhodné v přírodní zahradě zajistit oddělení už při zemních pracích, naopak v moderní či designově pojaté zahradě může být oddělení obou částí velmi výrazné. Stále častěji se v moderních zahradách upouští od plastových bazénů, které se nahrazují přírodními jezírky, ovšem přísně designových tvarů a s omezenou výsadbou, takže celkový vzhled velmi připomíná klasický bazén. Obecně zajímavějšího výsledku však dosáhneme, budeme-li se snažit jezírko co nejvíce přiblížit přírodě – stane se tak miniaturním biotopem, který bude po celý rok zajímavý na pohled a po několik týdnů či měsíců přinese i užitek v podobě koupání v čisté, chemicky neupravené vodě.

Něco málo techniky

Technický provoz jezírka zajistí čerpadlo zajišťující dostatečné okysličování vody. Plně postačí, bude-li v provozu několik hodin denně, nejlépe v několika intervalech. Dosatečně výkonné je pro koupací jezírko čerpadlo s průtokem 6-10 m³ za hodinu. Umisťuje se zpravidla do sudové šachty mimo jezírko a kvůli občasné údržbě by mělo být dobře přístupné.

Sběr nečistot z povrchu vody zajistí plovací skimmer umístěný ve směru převažujícího větru, který nečistoty jako prach, listí, pyl nebo semena rostlin navane ke skimmeru. Zatímco u běžného okrasného jezírka bychom se bez skimmeru obešli, u koupací nádrže zajistí, že se nečistoty nebudou usazovat u dna a nebudou se při koupání vířit a znečišťovat vodu. Z technických zařízení pak lze doporučit ještě různý vodní nebo podvodní svítidla, která umocní večerní efekt jezírka za letních nocí trávených na terase. Nezapomeňme však, že zejména při podvodním osvětlení vynikne i sebemenší zákal vody!

Prakticky bezvýhradně se dnes ke stavbě malých vodních dílek používá speciální rybniční fólie s tloušťkou kolem jednoho milimetru. Prodává se v černé nebo olivově zelené barvě, je velmi trvanlivá, tvárná a dostatečně odolná například i proti protrhnutí psím drápem. Protože ohyby a kapsy vznikající při rozprostření fólie do připraveného výkopu nevypadají příliš vzhledně a usazují se v nich nečistoty, většinou se přebytečné ohyby odstřihují a fólie se svařuje. Kvůli vysokým nárokům na kvalitu a nepropustnost spoje jde o úkol pro odborníka a rozhodně se do něj nepouštějme sami. Pro úpravu pobřežních partií, kde by mohla fólie nevzhledně vyčnívat na povrch, lze použít speciální fólii se štěrkovou úpravou – drobný kačírek s několikamilimetrovou frakcí je přilepen na povrchu fólie, takže po instalaci se jeví jako štěrkové lože.

Aby ani po zatížení nehrozilo protržení fólie, je vhodné zejména při nestejnorodém povrchu podložit fólii geotextílií a výkop vysypat jemným pískem.

Řasy a jak na ně

Na rozdíl od bazénu nevyžaduje zahradní koupací jezírko příliš velkou péči – vykonává ji za nás nejen čerpadlo, skimmer a filtr, ale také čisticí rostlinná zóna. Správně vyvážené a dostatečně dimenzované jezírko se nestane ani hostitelem všeobecně nejnepříjemnějšího průvodce vodních ploch – řas. Ty jsou velmi vitální a nelze zabránit tomu, aby se netvořily vůbec. Pro zdárné rozmnožování potřebují příznivou teplotu (nad 15^oC), světlo a dostatečné množství živin ve vodě. Teplotu můžeme ovlivnit jen velmi omezeně například tím, že umístíme jezírko ve stínu stromů nebo budovy, ale většinou to není smyslem úpravy. Světlo nebo lépe řečeno jeho spektrum upravujeme jednak speciálními přípravky na přírodní bázi nebo jednoduše propustným vakem s rašelinou zavěšeným ve vodě. Nepatrná změna barevného spektra vody je již pro řasy kritická.

Nejdůležitějším opatřením ale zůstává snaha o co nejmenší koncentraci živin ve vodě. Začít je třeba již při napouštění vody do jezírka. Studniční a vodovodní voda je většinou tvrdá a obsahuje hodně rozpuštěných prvků. Řešení se nabízí u vody dešťové, která je v určitých krajích relativně čistá, tedy bez přísad. O odčerpávání živin se však starají vodní rostliny, které svými kořeny neustále vysávají z vody prvky pro stavbu svého těla a představují smrtelnou konkurenci řasám. Jde vlastně o kořenovou čističku známou i z jiných oblastí použití.

Foto M. Babor a archiv

Více se dočtete v časopise Dům a zahrada č. 7/2006.