Tomáš Dvořák (1972), trojnásobný mistr světa, nejlepší sportovec České republiky za rok 1997 a 1999. Je vojákem z povolání v hodnosti majora. Jeho domovským klubem je Dukla Praha. Mezi jeho zájmy kromě sportu patří především rodina, zahrada, dobrá kniha a vaření. Miluje zahradu, a proto někdy s nadsázkou říká, že až nebude závodit, stane se zahradníkem. Zatím je mu ale bližší představa trenérské práce. Je ženatý a má tři dcery, devítiletá dvojčata Kateřinu a Barboru a tříletou Terezku.

Rád se obklopuje hezkými věcmi

Neměl jsem čas postavit nám dům vlastníma rukama, i když to byl vždycky můj sen, tak jsme si ho postavit nechali. Nebylo to bohužel bez problémů, a tak po odchodu firmy aspoň dokončovací práce zůstaly na mne. Většinu jsem toho zvládl zcela sám, s něčím jsem si opět kvůli času musel nechat pomoci. Se stavbou jsme začali v roce 1999 a na Vánoce, přesně 24. prosince 2002, jsme se nastěhovali. Přes všechny komplikace všechno nakonec vyšlo. Snad ještě před koupí pozemku jsem měl určitou představu, jak by náš dům mohl vypadat. Vše zrealizovat nešlo, ale pan projektant, se kterým jsme v současné době kamarádi, odvedl skvělou práci. Jsem fandou přírodních materiálů, proto máme dům z cihel a dřeva, nevyhnuli jsme se ale ani betonu. Ten je však zamaskován jak jen to šlo, vidět jsou jen betonové tašky na střeše. Okna, dveře a převážná část podlah jsou ze dřeva,nebáli jsme se ani odkrytého trámoví. Celý dům je obložen lícovými cihlami a kamenem. Oplocení je cihlové s kovanými výplněmi. Interiér zaplňují moderní věci, které máme s manželkou rádi, ale třeba v ložnici je na podlaze starobylý peršan, který jsem podědil po prarodičích a mám ho moc rád. Kusových koberců máme víc, krásně korespondují s masivními parketami. Jako sportovec musím mít dobrou postel. Na jednu stranu je to velká pravda a současně velký problém. V minulosti jsem hodně času trávil mimo domov a právě postel byla často velká starost. Člověk by měl vždycky upřednostňovat pohodlí a účel a u postele zvlášť. Před pár měsíci jsme vyměnili původní matraci za systém Lattoflex, který se skládá z polohovacího variabilního roštu a segmentové matrace, vytvořené podle výšky na míru. Asi nejdřív zjistila pozitivní změnu moje manželka, kterou dřív hodně bolela záda. I já teď spím jako “zabitý“ a zmizely moje problémy s páteřním svalstvem. Ráno se probudím a vstanu, což v minulosti nebylo pravidlem.

Má rád práci na vlastním domě

Rád na domě pracuji, sám jsem třeba postavil plot kolem domu. Vždycky mě něco napadne a rozhodnu se to udělat. V létě bych rád vybudoval na zahradě letní kuchyni. Lidé v naší ulici už si ze mě dělají legraci, když se na podzim po atletické sezóně bavím pracemi na domě a zahradě. A úplně nejvíc se bavím po nezdařené sezóně. Vypadám prý jako Ukrajinec, v ty dny nejím, nepiju, přestanu se holit a zaberu se do práce. Je to pro mě relax, myslím jen na to, co dělám. Vybudoval jsem tak třeba chodník kolem domu, týden jsem byl na kolenou, ale spokojený. Jsem schopen zvládnout skoro všechny práce, od elektriky po instalatéřinu, zedničinu i tesařinu. Dost mě to baví. Pořád se mi honí hlavou a taky se mě na to neustále ptají, co budu dělat, až nebudu závodit. A já jim odpovídám: „Budu zahradníkem!“, protože zahrada a práce na ní je pro mne veliké potěšení. Ale až nebudu sám závodit, rád bych nejprve předal to, co jsem se naučil. Chtěl bych tedy dělat trenérskou práci.

Rád se kochá životem

Na prvním místě je pro mě rodina, ale kdybych měl říct, co všechno mám ještě rád, bylo by to na dlouho. Je toho strašně moc. Nejsem žádný požitkář, přesto se dá říct, že mám rád opravdu všechno v životě. Už jenom to vědomí, že máte něco rádi, je posilující. Mám rád všechno pěkné, ale nejsem takový, že bych to všechno pěkné musel nutně mít. Rád se dívám kolem sebe, rád zastavím, když někam jedu a zakoukám se jen tak do krajiny, nebo si prohlédnu hezkou stavbu či zahradu. Stačí mi i krásný strom, abych načerpal energii. Mám rád přírodu, ale nesnažím se upnout na jedno stálé místo, kam bych se pořád vracel a pozoroval, jak se mění. Stačí mi, jak se všechno mění u nás na zahradě. Konkrétní místa je těžké jmenovat, raději vidím víc míst, než abych se vracel na jediné. Všude se dá totiž něco najít. Snad neexistují místa, kde je jenom ošklivě nebo jenom krásně. Každopádně jsem na tomto světě jen na krátkou dobu, abych viděl vše. Proto se snažím to hezké nalézt všude a myslím si, že u nás to není až takový problém. Ale když tak o tom chvíli přemýšlím, možná bych zmínil alespoň jižní Čechy a Krušné hory, kde jsme byli v poslední době několikrát. Mile mě překvapilo, jak jsou Krušné hory krásné a nejenom “krušné“. Hodně toho vidím i na cestách do zahraničí, ale asi nejvíc z auta. Nejsem ten, který si na silnici hraje na závodníka nebo kaskadéra, rád se kochám pohledem z okénka a kdybych jel moc rychle, tak by to nešlo. Možná také díky kochání jsem zatím neboural. Nedělá mi problém sjet z dálnice, zastavit a podívat se. Kromě pozitiv to má i své nevýhody, tím že nejsem splašený, jsem malinko nedochvilný, přiznávám.

Má rád přechodné bydlení

Hotely a různá ubytovací zařízení na mnoha místech světa byly pro mě přechodným domovem. Nemůžu říct, že bych zažil vše, jelikož na soustředění, kde jsem trávil nejvíc času, potřebuji hlavně slušnou postel a koupelnu, protože většinu času trávím na stadionu. Ale jistý prostor pro život je také nutný, zvlášť když tam člověk není na jednu noc. Bydlel jsem jak v hodně luxusních hotelích, tak v prostých ubytovnách. A samozřejmě vnímám rozdíly. Vzpomínám si na opravdu luxusní bydlení  v hotelu Metropolitan v Monte Carlu, rozhodně jsem se tam ale necítil příjemně. Mám raději hotely typu Josef v Rybné ulici v Praze. To je hotel, který je luxusní, ale je mi svým designem mnohem bližší, než načančaný hogo fogo hotel s galeriemi a župánky. Připadá mi zbytečný a nepodstatný pro život. Ale když si mám vybrat sám, radši bydlím tam, kde jsou uspokojeny mé potřeby a prostředí má určitého ducha a vnitřní náboj. Mnohem víc než přepych a luxus člověka energeticky “nahodí“ to, že zastaví na nějaké polní cestě a jen tak se dívá…

Má rád kontrasty

Na konci května se koná závod v Gotzisu, malém městečku v Rakousku, s malým atletickým stadionem a překrásným okolím. Na dohled jsou zasněžené vrcholky Alp, nedaleko je Bodamské jezero a hlavně úžasná příroda. Právě kontrast hor, krásných lesů a luk, střídmé architektury měst a prosté upravenosti je zde fascinující. Ve volných chvílích se rád toulám po okolí a vstřebávám klid, který zde vládne. Chodím mezi domy a prohlížím si jejich zahrady, na kterých se překvapivě v tomto podhorském prostředí daří rostlinám, které u nás mnohdy odmítají prospívat. Navíc vše s úžasnou kulisou vzdálených štítů s bílou čepicí.

Více se dočtete v časopise Dům a zahrada č. 7/2006.