Než si na chatě uděláte pohodlí

„Tak, teď mám hotovo a půjdu si uvařit pořádný hrnec kafe,“, říká si muž na úvodním obrázku. Kdo chce mít na chalupě podobnou pohodu, musí nejdřív vyřešit základní věci. Například k ní jak přivést elektřinu i vodu a jak a kam svést odpady.

Málokdo dnes dává přednost romantice petrolejky a kadibudky. Většina lidí odjíždí na chalupu nebo chatu za relaxací a chce si dopřát stejné pohodlí jako v městském bytě. Protože je mnoho chalup „mimo civilizaci“ nebo v obcích bez kanalizace a vodovodu, musí se majitel smířit, že za vytoužený komfort pořádně zaplatí.

Drahá elektřina

Kdo se chystá kupovat chatu nebo chalupu, nejsnáze si poradí s přípojkou elektřiny. České obce bývají plně elektrifikované. Problém může nastat, jakmile se zjistí, že moderním požadavkům nepostačuje kapacita elektrické přípojky. Stává se, že vedení elektřiny je sice funkční, ale transformátor v obci pracuje na hranici výkonu. Elektrorozvodné závody by zvýšení výkonu nemusely povolit. Hospodyňka, která je zvyklá na řadu elektrospotřebičů ve své domácnosti, by byla zklamaná, že nemůže zároveň zapnout  mikrovlnnou troubu, varnou konvici a elektrickou plotýnku. Proto odborníci před koupí chalupy doporučují nevynechat návštěvu dodavatelů sítí. Na vlastní oči se budoucí vlastník přesvědčí, že nabízená nemovitost má skutečně parametry, které prodávající slibuje v inzerátu.

--------------------------------------

Living tip:

Vlastní elektrárna

Elektrickou pilu, holicí strojek nebo elektrickou sekačku může pohánět jednoduchá elektrická elektrocentrála. Vybírat byste měli podle výkonu, který budete potřebovat: motory obvykle potřebují menší výkon než spotřebiče vyvíjející teplo - například varná konvice nebo elektrický vařič.

Foto: Honda

-----------------------------------

Ach, ta voda!

Zatímco za kilowatty navíc se elektrorozvodným závodům zaplatí částky v porovnání s cenou chalupy mizivé, investice do vybudování studny se počítají na desetitisíce. Ani ta nejhlubší studna nikdy nezaručí, že voda bude vhodná k pití. Při rozhodování, zda se prokopat desítky metrů k místnímu vodovodnímu řadu, nebo se pustit do budování studny, hraje roli velké množství faktorů - od geologických podmínek, vydatnosti pramene až po kvalitu spodní vody. Například pro běžný rodinný domek může představovat odstranění nejčastějších nečistot a škodlivých příměsí z vody podle stupně a typu znečištění částku s mnoha nulami na konci.

Ptejte se sousedů

Ten, kdo se rozhodne získávat pitnou vodu ze studny, by měl nejdříve navštívit nejbližší sousedy, načepovat z jejich studny pár decilitrů a nechat udělat rozbor vody. Podle specialistů se  většinou v okruhu několika desítek metrů kvalita vody nemění. Rozbor provede hygienická stanice nebo soukromá specializovaná firma – stojí do tisícikoruny. Zkoumá se obsah dusičnanů, železa, manganu a tvrdost vody, která je určena obsahem vápníku a hořčíku. Záleží na tom, jaké parametry vody požadujete. Komu stačí užitková voda, bude ho zajímat, zda lze na vodu v místě narazit. V případě, že požadujete pitná voda z vadného zdroje, může se náklad na vybudování malé čisticí stanice rovnat nákladům na takřka 100 metrů vodovodní přípojky.

„Studnaři“ se dělí na dvě skupiny. Zatímco jedni jsou zastánci moderních metod zjišťování přítomnosti vody, druzí využívají služeb proutkařů. Setkáte se jak s použitím sonaru, který vysílá zvukové vlny a po odrazu od míst s geologickými poruchami určí jejich přesné místo, tak s metodami méně vědeckými. Obě metody mohou vést k úspěchu, jen zůstává otázkou, v kolika metrech vodu získáte. Protože za metr vrtu zaplatíte od tisícikoruny výš, jde o informaci podstatnou.

A co odpady?

Jestliže se nemůžete napojit na veřejnou kanalizaci, existuje několik alternativ. Nejobvyklejší z nich je žumpa. Jde o nádrž, většinou podzemní, do níž se svede veškerý odpad a po dosažení určité hladiny v nádrži ho musíte vyvézt. Samo řešení bývá  nákladné a musíte počítat s dalšími náklady na provoz (vyvážení). Znamená také zbavit se veškeré vody, kterou budete spotřebovávat.

---------------------------------------------

BOX:

Kolik stojí vyvážení

V místech bez kanalizace představuje nejjednodušší řešení stavba jímky. Její majitel se musí smířit s tím, že ji bude muset nechat pravidelně vyvážet, což stojí peníze. Podle četnosti návštěv to bývá několikrát ročně. Například z informací Ostravských vodovodů a kanalizací stojí přistavení fekálního vozu 590 korun, cena za čerpání je 131 Kč/m³, pokud zákazník neplatí stočné, připlatí ještě 66 korun za kubík. Za vyčerpání pětikubíkové jímky zaplatí 1245 až 1575 korun bez DPH. Vzhledem k tomu, že čerpání se většinou provádí mimo centra měst a obcí, připočítejte dopravu - asi 15 Kč/km.

Jímky se mají pravidelně čistit, provádějí se zkoušky těsnosti, a to znamená další výdaje.

---------------------------------------------------

Jiné řešení nabízí septik. Jde o několikastupňovou nádrž, která zachycuje část odpadu a z níž vytéká voda do určité míry zbavená původního znečištění. Podmínkou septiku je možnost odtoku předčištěné vody a nutnost v jistých intervalech vyvážet odpadní kal. Jenže povolování klasických septiků většina stavebních úřadů zastavila. Například v obcích, kde se odpady ze septiků odváděly do veřejné kanalizace a obce postavily čističku odpadních vod, se stavba septiku automaticky zamítá. Některé stavební úřady ve výjimečných případech povolí septik na pozemku, kde je možné odpadní vodu odvést na vlastní pozemek. Často požadují, aby byl doplněn takzvanou kořenovou čističkou. Je to biologické a ekologické řešení likvidace odpadových vod. Princip je biologický septik, z něhož voda odtéká do zahradního jezírka-záhonu (čištěná voda není vidět) osázeného různými druhy rákosových rostlin, které se podílejí na dočištění odpadní vody. Pro čtyřčlennou rodinu je nutno počítat se záhonem (jezírkem) takových rostlin o velikosti asi 20 až 25 m². Vodu po ukončení tohoto procesu čištění lze používat jako užitkovou, například na zalévání zahrady.

------------------------------------

BOX:

Horrory počesku

- aby majitelé jímek ušetřili za odvoz, proděravějí dno, aby kaly unikat do země

- do jímky jdou jen odpady ze záchodu; voda z dřezu, vany a umyvadla vypouštějí do trativodu

- na venkově se cenu za pronájem fekálního vozu skoro nikdy nedozvíte; transakce se řeší v místní restauraci. Zaplatíte pár stokorun na přilepšenou řidiče z místního statku

-----------------------------------------------

Místo kadibudky

Nevyhnete-li se suchému záchodu, co vyzkoušet chemickou toaletu Separett, která odděluje tekutý a pevný odpad? Pevný se shromažďuje v zásobníku, kde po čase dehydratuje a lze ho použít jako hnojivo. Tekutý odpad je možné odvést do trativodu nebo použít k zalévání. Vyrábí se i ve verzi pro klasickou latrínu, není třeba oželet oblíbenou budku se srdíčkem.

Foto: Septum-Elia

Co s čističkou

Nejelegantnějším řešením likvidace odpadů je biologická čistička. Není levná, v porovnání s pravidelným odvozem fekálním vozem se však investice vrátí za dva až čtyři roky – model pro čtyřčlennou rodinu stojí asi 50 tisíc korun. Majitelé čističek navíc kromě  pýchy, že něco udělali pro přírodu, získávají denně prakticky zdarma sto padesát litrů vody na každého obyvatele domu. Tak vysoká je tabulková průměrná denní spotřeba vody.

U každého rodinného domku je větší či menší zahrada a jeho obyvatelé pravidelně léto co léto hořekují nad nedostatkem vody k zalévání. Tam, kde mají studnu, úzkostlivě sledují hladinu vody a přemýšlejí, zda dát přednost zalití mrkve před večerní sprchou. Kde se zahrada zalévá vodou z veřejného vodovodu, rodinná rada pokaždé vypočítává, že kilo rajčat přijde při současných cenách vody asi na osmdesát korun. Proto je výhodné čističku postavit tak, aby se vyčištěná voda shromažďovala v přídavné nádrži, která slouží jako zásobárna vody pro zalévání.

Jak čističky fungují? V nádrži s odpadní vodou se vytvoří kultura mikroorganismů a bakterií. Tyto představují potravu ještě vyšších organismů, které je už možno vidět v podobně takzvaného aktivovaného kalu. Ten má schopnost usazovat se na dně nádrže. Je jen věc technického řešení nechat kal usadit a čistou vodu odčerpat do vodoteče, trativodu, vodního toku nebo nádrže na zalévání. Někteří odborníci srovnávají chod biologické čistírny s potokem, jenže ve stísněném prostoru. Když se něco vylije do potoka, po pár kilometrech se voda vyčistí díky tomu, že se přetékáním přes kameny a jezy voda okysličuje a daří se v ní podobným bakteriím jako v čistírně.

Největší problém pro užití čističky je fakt, že musí být nepřetržitě v chodu (a spotřebovávat elektrickou energii). V opačném případě by se totiž přerušil proces okysličování, který ke svému životu potřebují mikroorganismy. Pro toho, kdo na chalupu jede na čtrnáct dní, se nevyplatí. Existují však i modely, které se řídí elektronicky: v době nepřítomnosti se čisticí proces „přibrzdí“ na samé hranici funkce, a tím šetří energii.

Marek Burza

Více se dočtete v Livingu č. 7/2006.