Hravá rekonstrukce 2+1

Navrhnout a realizovat zajímavý interiér, pokud je ruka páně klientova otevřená, nebývá pro odborníka příliš složité. V poněkud jiné situaci je architekt, když jsou přání zákazníka velká a finance malé. Ale když někdo umí, tak umí. O tom svědčí i návštěva, kde chytré nápady podpořila dobrá práce řemeslníků.

Původní dispozice bytu 2 + 1 měla pár chybiček. Především předimenzovanou předsíň, zato pidikoupelnu a WC, kuchyni na konci bytu a zejména všechny pokoje stejně velké. Tak to dopadlo v mnoha starších činžovních domech, když se jeden velký byt dělil ve dví. V katastrofálním stavu byly kdysi pěkné parketové podlahy. A co teď s tím? Mladí manželé se obrátili na architekta Tomáše Bártu z renomovaného pražského atelieru ADR. Předem ho varovali, že se musí vejít do limitovaného rozpočtu.  

Základ? Dispozice!

„Při návrhu jsem vycházel z toho, že rodina s dítětem potřebuje větší obývák s kuchyní a samozřejmě samostatný dětský pokoj. Bylo nutné hýbat s příčkami, ale jejich radikální přemístění vylučovalo umístění oken a dveří v nosné komínové stěně. Z původní ložnice posunutím příčky vznikl obývací pokoj s kuchyňským koutem; z původní kuchyně se stal dětský pokoj. Dlouhá chodba byla rozdělena na předsíň a chodbu, kterou vyplnily skříně po celé délce, WC jsem spojil s koupelnou,“ popisuje základní změny architekt.

Celý prostor bytu sjednotila nová podlaha - dubová kantovka neboli průmyslová mozaika (firma Dorint – Axa, www.dorint.cz, dorint-axa@volny.cz). Repase starých parket by přišla dráž; i tak představovala podlaha největší položku. Bylo nutné odstranit původní vlýsky až na dřevěný záklop, podlahu vyrovnat OSB deskami s výškou 25 milimetrů. Přesto se desky musely ještě podkládat klínky a „dofouknout“ pěnou.

V kuchyňské části se výrazně použil sádrokarton. Samozřejmě na stropě a také jako dvojitý záklop na stěně s vedlejším bytem, protože tloušťka příčky sotva 15 centimetrů zvukově nestačila. Snížený podhled nad kuchyňskou částí opticky vymezuje prostor od kuchyňské části. Sádrokarton není ideální pro zavěšení polic, u nichž se počítá s velkým zatížením. A tak bylo nutné použít ještě dřevěné masivní fošny pro ukotvení trnů, na něž byly police naraženy. „Klasické horní skřínky mi připadaly jako klišé, toto řešení mi přišlo zajímavější. V praxi se osvědčilo i z praktického hlediska,“ vysvětluje Tomáš Bárta.

Kuchyňská část ve tvaru U je zakončena barovým pultem. Díky použitým bokům ze zdvojeného lamina i efektním hliníkovým hranám, svěží zelené mozaice, sklu s bílou folií na čele pultu i za varnou deskou vypadá kuchyně stejně dobře jako její značkové – a velmi drahé – konkurentky. „Je to IKEA, chtěli jsme hladká bíle lakovaná dvířka  v pečlivých finančních rozborech vyšla jako druhá nejlevnější,“ říká mladá majitelka Bára. Výsledný dobrý dojem ovlivnily i další zdánlivé maličkosti – například důsledná volba nerezových spotřebičů jedné značky (v tomto případě Whirlpool), plně vestavná myčka nebo jednoduché protažení 80 centimetrů široké skřínky pro varnou desku na potřebných 90 centimetrů, aby bylo možné otevírat boční zásuvky a dvířka bez problémů. Spotřebiče byly zakoupeny přes internet a paní Bára velmi chválí i přístup firmy (www.AZ-elektro.cz), jež je zboží dovezla a také promptně a bezchybně instalovala.

„Stůl vyrobili truhláři podle mého návrhu ze zdvojených laminovaných desek a svařené jeklové konstrukce, úložné prostory a spotřebiče zmizely v nice. Kvůli dobrému odvětrání spotřebičů jsem použil hliníkové větrací mřížky z OBI jak dole, tak nahoře,“ popisuje Tomáš Bárta. Nika vyplněná spotřebiči tvoří pouze polovinu, druhá končí v ložnici a je v očekávání věcí příštích neboli až budou peníze, bude v ní skříň.

Living tip

Nešetřete na větrání

Architekt Bárta má pro zájemce o vestavnou chladničku jednu dobrou radu. Použijete-li dvě větrací mřížky místo jedné, sníží se energetická spotřeba chladničky.

IKEA? A proč ne!

Mladí manželé se pro nábytek z IKEA rozhodli velmi rychle. Z původního bytu, kde bydleli, si nepřevezli takřka nic – miniaturní půdní byt pořízení běžného nábytku takřka vylučoval. A tak došlo k příjemné kombinaci. IKEA, nábytek na zakázku a pár starých kousků zachráněných po příbuzných i známých. Věřili byste, že někde na skládce měly skončit i americké knihovny v ložnici?

V obývací části se tváří starý dobrý Klippan v kůži jako noblesní moderní záležitost. Víte, že se tato pohovka vyrábí od 70. let? Bára však na něj nedá dopustit. Když ho Matýsek popatlá pribináčkem, čokoládou nebo ovocem, stačí vlhký hadr. Vydrží úplně všechno. „Už při nákupu nás potěšil – protože byl z expozice, stál o tři tisíce méně,“ říká šťastná majitelka.

Rodina pomalu osahává teritorium a zvažuje, že by sem mohlo přijít nějaké lehké křeslo. Původní úmysl – druhý Klippan – už vzal za své. Bylo by tu nábytku víc než prostor snese.

Chvála prostoru

Ložnice i dětský pokoj mají v činžovním domě to, co tolik chybí panelákovým bytům – prostor. Dřevěná podlaha se zde osvědčila jak pro snadnou údržbu, tak příjemný pocit tepla od nohou. Do dětského pokoje věc k nezaplacení!

Ložnice má vedle postele z IKEA také velkou americkou knihovnu, která jen zázrakem unikla smetišti. Přitom všichni knihovníci se shodují: nenajdete lepší místo pro knihy, které chcete chránit před prachem.

Matýsek si svůj prostor v dětském pokoji rozhodně užívá, možná i proto se ještě před dovršením 18 měsíců rozhodl opustit postýlku a domáhá se spaní na velké posteli neboli na gauči, který měl původně sloužit jen pro čtení pohádek. Matýsek má dobrý vkus - trubkový gauč svými elegantními tvary jasně ukazuje, proč si tento nábytek z 30. let minulého století získal takovou oblibu a tolik ctitelů.

Textilní polštáře na podlahu do dětských pokojů rozhodně patří, protože lze s nimi dělat cokoliv – klidně i stavět bunkry nebo horská pohoří. Koneckonců i hračky mají nárok na odpočinek. 

Předsíň pro závody

Dlouhou předsíň oceňuje zejména Matýsek, který v ní neustálé pořádá motorkové a jiné závody. Rozumné rozhodnutí architekta sáhnout po cenově nanáročném laminu i na dveře skříní slaví své úspěchy – nikde nenajdete žádný šrám, což by jiný materiál zvládl jen těžko. Drahé posuvné systémy byly zavrženy jako zbytečné – předsíň je dostatečně široká. Za dveře se vešla i pračka.

Posuvy se zato objevily u „technické“ skříně. Za jejími dveřmi se skrývá kombinační kotel, stojan na prádlo, žehlicí prkno, vysavač, tedy věci, které všude překážejí, ale bez nich se domácnost neobejde. Pro odložení právě svlečených plášťů slouží stabilní „štendr“ z butiku, praktická pomoc od maminky do doby, než budou – hádat netřeba – další finance.

Třešnička na konci

Spoustu vymýšlení stála architekta Bártu koupelna. Majitelé měli jasný požadavek: vanu. V půdním bytě ji neměli a stýskalo se jim po ní. „A taky si myslím, že pro děti je vana nepostradatelná, plastové vaničky moc nemusím,“ vysvětluje své přání Bára.

Jenomže co s koupelnou jako dlaň? Zvítězilo spojení WC a koupelny, dalších desítek krychlových centimetrů se získalo probouráním do předsíně. Vznikla nika na police, takže ručníky jsou po ruce. Dole zbylo místo na koš na prádlo. Silné cihlové zdi umožnily „vyhloubit“ niku i na potřebné koupelnové propriety, takže nebylo nutné zahltit prostor poličkami u vany.

Nejlepší nápad? Spojení vany sprchového koutu do „mokrého“ prostoru. Zástěna z kaleného skla vsazená do nerezového profilu jej ta odděluje od „suché zóny“ – od umyvadla a WC. „Když cákáte z vany vodu ven, končí jen ve sprcháči, opačně jen přidáte vodu do vany. Teakovému roštu, který nám vyrobil bratr, voda nevadí,“ popisuje toto spojenectví Bára. Kapky, které dolétnou až do suchého prostoru, mají jepičí život díky podlahovému topení.

Architekta trápil ještě jeden problém: světlík. „To je prokletí starých domů, pohled do světlíku bývá až hrůzostrašný, line se z něho – slušně řečeno – zápach, holubí trus nastřádaný za desetiletí představuje časovanou bombu. A tak jsem se souhlasem majitelů nechal světlík zazdít a větrání jsem řešil dvěma výkonnými, ale tichými ventilátory skrytými v podhledu.“

V bytě najdete klasické finty pro zvětšení prostoru – světlé barvy, velké zrcadlo a kvalitní osvětlení. V kontrastu s jemnou mozaikou a bílým obkladem působí příjemně také hrubá šedá dlažba, na první pohled nerozeznatelná od přírodního kamene.

Baterie Faris, sanitární keramika Roca a doplňky Zack se k sobě skvěle hodí. „Háčky jsme si přinesli už z předchozího bytu. Jsou úžasné v tom, že se jen nalepí na jakýkoliv podklad a nemusí se nic vrtat. Největší problém byl dokonale odstranit původní lepicí pásku,“ popisuje paní Bára.

Pohoda dýchající celým bytem je umocněna promyšleným plánováním i dob budoucích. Opět se ukázalo, že sladění jednotlivých prvků podtrhuje jejich kvalitu a že není nutné zaplatit za vybavení statisíce.

Living tip

Háčky bez vrtačky

Chytré věšáčky i další doplňky, které na zdi drží díky oboustranné lepicí pásce, lze zakoupit rovnou, nebo si můžete pořídit pásku samostatně v některém z hobbymarketů. Metr pásky přijde asi na 50 korun.

Alena Řezníčková

Foto: Jaroslav Kvíz

Více se dočtete v Livingu číslo 8/2006.