Barvy nejen pro krásu

Finální ztvárnění fasády rodinného domu je v první řadě estetickou záležitostí. V době, kdy plášťům obytných staveb mohl vtisknout zcela zaměnitelnou tvář břízolit a jedinou možnou změnou mohl být jen podíl slídových částic lesknoucích se na slunci, měl stavebník o starost méně. Přiznejme, že ona stereotypní šeď byla leckdy pro domy menším zlem než některé jedovaté odstíny fasád v současné zástavbě příměstských lokalit, ovšem současné nátěry pro venkovní užití kromě estetické funkce plní i funkci ochrannou a výrazně prodlužují životnost celé stavby.

Ba co víc, u některých materiálů životnost domu zásadně ovlivňují. Nejedná se jen o dřevěné obklady, svůj význam mají i často opomíjené klempířské prvky a pro někoho překvapivě i střešní krytina. Tuzemského stavebníka ovšem budou v první řadě zajímat nátěrové hmoty vhodné pro omítky.

Silikon, či silikát?

V současné době se jako fasádní nátěry na omítku používají především dva druhy barev – silikonové a silikátové. Pod pojmem silikonová nátěrová hmota rozumíme v dnešní stavební praxi barvu s pojivem tvořeným akrylátovou disperzí s přídavkem silikonové emulze, která zajišťuje barvě vysokou vodoodpudivost při zachování dostatečné paropropustnosti nutné pro „dýchání“ stavby. Navíc silikonové barvy po nanesení vytvoří na fasádě mikroskopické výstupky, které eliminují styčnou plochu mezi nátěrem a dešťovou kapkou na minimum, čímž se urychluje odvod vody od fasády. Silikonové barvy jsou vhodné pro fasády s vysokými nároky na užitné vlastnosti, jejich jedinou nevýhodou je vyšší pořizovací cena.

Silikátové fasádní barvy jsou barvy na bázi vodního skla. Jsou nejvíce paropropustné, ale zároveň i nejvíce nasákavé, navíc kladou značné nároky na nanášení (mohou například poleptat sklo, proto je nutné veškeré okenní otvory důkladně zakrýt), respektive na podklad, který nesmí obsahovat vápno, sádru nebo soli. Jejich devizou je vysoká provozní odolnost. Vhodné jsou především do oblastí se silně znečištěným prostředím, podklad může kromě omítky tvořit i beton nebo stavební kámen.

Levnější alternativu k silikátovým a silikonovým barvám představují akrylátové barvy, které vytvářejí poměrně dobře prodyšný nátěr, vyznačující se odolností proti povětrnostním vlivům a širokou barevnou škálou. Oblíbené jsou především pro nátěry svépomocí.

Pro korekci vlasových trhlin způsobených například vysycháním omítky (nikoliv statickými poruchami!) nabízejí výrobci speciální pružné akrylátové barvy vhodné i pro podklady z betonu.

Technologie provádění

Nanášet barvy lze dvojím způsobem – ručně nebo strojně. První variantu lze doporučit pro menší stavby, fasády rodinných domů si nepochybně zaslouží strojní nanášení, které zajistí vysokou estetickou hodnotu. Před nanášením fasádních barev je nutné se přesvědčit, že omítka je již dokonale vyzrálá, vlhkost podkladu nepřevyšuje požadovanou hodnotu (většinou okolo 40 procent) a jsou odstraněny veškeré nečistoty a prach. Natírat by se mělo při teplotě vyšší než pět stupňů Celsia, přičemž následující čtyři týdny by venkovní teplota pod tuto hodnotu neměla klesnou. Zároveň by ale neměla být příliš vysoká, protože například v horkém létě může barva vysychat příliš rychle a mohlo by dojít k popraskání. Ideální je rozsah mezi 15-20°C. Spotřeba barev na metr čtvereční se pohybuje okolo 0,3-0,6 kilogramu v závislosti na druhu barvy a způsobu nanášení.

Dřevo potřebuje důkladnou ochranu

Zatímco omítka dokáže dobře plnit svoji funkci i bez fasádních nátěrů, pro dřevěné prvky představuje ošetření ochrannými přípravky klíčový bod pro jejich životnost, protože dřevo velmi rychle podléhá plísním, houbám a povětrnostním vlivům. Exteriérové dřevěné obklady se ošetřují hlavně vodou ředitelnými lazurami. Před aplikací samotné lazury je vhodné dřevo natřít hloubkovým napouštědlem, obsahujícím fungicidní látky chránící před plísněmi a houbami. Poté se na dřevo aplikuje lazura, která chrání dřevo před UV zářením a povětrnostními vlivy. Na výběr jsou lazury tenkovrstvé a silnovrstvé, přičemž výběr ovlivňuje především rozměr dřevěných prvků, přesněji řečeno jejich objemová stálost. Pod lazury lze ještě aplikovat vodou ředitelné nátěrové hmoty pro základní nátěry dřeva, které zvyšují přilnavost mezi podkladem a finálním nátěrem a korigují případné estetické nedostatky dřeva. Podrobné návody pro užití konkrétních lazur získá stavebník přímo od výrobce nebo prodejce, oba typy lazur lze také kombinovat. Dřevo lze pochopitelně také ošetřit barvou, nicméně ta kvůli svému kompaktnímu filmu zcela popře jeho přirozený vzhled.

Dalším přípravkem pro ošetření dřevěných obkladů jsou speciální fasádní oleje, jejichž velkou výhodou je nízká cena. Hodí se ovšem spíše na natírání menších ploch svépomocí, protože dlouho zasychají, což znesnadňuje návaznost dalších prací.

Nepřítel má jméno rez

Ochranu před zubem času ovšem potřebují i jiné prvky exteriérových částí stavby. Především klempířské výrobky zhotovené z ocelových plechů bez ošetření ochrannými nátěry korodují a rezivá voda stékající po fasádě způsobuje nevzhledné skvrny. Klempířské prvky se ošetřují speciálními laky ponechávajícími přirozený vzhled kovu nebo emailovými nátěry přímo určenými pro toto použití. Pod email se většinou nanáší základní dvousložková barva. Před nanášením barvy by měl být kov očištěn od nečistot a především zbaven případných starých nátěrů, které by mohly snížit přilnavost. Ošetřovat lze i měď, na kterou se nanášejí bezbarvé laky zabraňující vzniku měděnky a zvyšují provozní odolnost.

Ochranné nátěry se aplikují i na střechy jak plechové, tak pro někoho překvapivě i na betonové nebo neglazovanou keramiku. K tomu slouží matné, vodou ředitelné nátěry, které po aplikaci vytvoří na stavební konstrukci film odolný proti povětrnostním vlivům. Především u plechových střech je nutné nátěry v pravidelných intervalech obnovovat.