V nabídce rodinných domů nabízených na našem trhu mají montované domy již řadu let nezastupitelné místo. Na začátku 90. let si pod pojmem montovaný dům většina lidí představila klasický Okál nebo zahradní chatku. Ani vzpomínka na typický panelový dům prestiži „montovaček“ neprospěla. V té době se na našem trhu začaly objevovat už i systémy převzaté ze zahraničí: nejdříve šlo o ne zcela povedené kopie nebo o zahraniční originály, které však byly znevýhodněny nepoměrem mezi kupní silou v tehdejší Československé, později České republice a ve státech západní Evropy.

Ekonomická situace se však výrazně změnila. Zboží – včetně rodinných domů – vyráběné v zahraničí se stalo dostupnějším, zahraniční výrobci získali podíly v místních firmách nebo si zde založili pobočky, řada architektů, stavebních inženýrů i pracovníků z nejrůznějších stavebních profesí získala zkušenosti z práce v zahraničí (typickým příkladem je posun v názorech řemeslníků, dojíždějících za prací do Rakouska nebo do Německa, na význam slova „kvalita“).

V důsledku výše uvedených změn začaly montované rodinné domy oslovovat širší okruh zákazníků. Počet firem, které se výstavbou těchto objektů zabývají, se stále rozšiřuje – jejich výrobky jsou ostatně často prezentovány i na stránkách tohoto časopisu. Nabídka je dostatečně široká, aby mohla oslovit různé typy stavebníků. Z hlediska venkovního vzhledu nerozezná laik (a často ani odborník) montovaný objekt od klasické stavby, velkou výhodou těchto montovaných domů je přenesení většiny prací do výrobny bez závislosti na klimatických podmínkách, navíc s možností lepší kontroly výrobního procesu a výsledné kvality. Velká část těchto objektů navíc patří do kategorie nízkoenergetických domů.

Obecně lze konstatovat, že montované rodinné domy jsou obvykle prováděny z materiálů na bázi dřeva, betonu či oceli, které jsou samozřejmě doplněny tepelnými izolacemi a dalšími hmotami. Volba mezi uvedenými materiály závisí na preferencích stavebníka, rozdíly jsou v podstatě stejné jako u staveb, které nejsou montované (jde tedy o problematiku tepelné izolace a akumulace, zvukové izolace, životnosti).

Podle čeho vybírat

Při výběru technologie a konkrétního dodavatele je proto nejprve nutné přihlédnout k výše uvedeným vlastnostem domu a porovnat je s vlastními požadavky. Poté lze přistoupit k výběru – obvykle typového – projektu, který nám vyhovuje z hlediska dispozičního řešení, vnějšího vzhledu a samozřejmě i ceny. Je nutné zohlednit i takzvané územně technické podmínky výstavby v dané lokalitě – může jít o maximální zastavitelnost pozemku, počet podlaží, tvar a materiálové řešení fasády a střechy, odstupové vzdálenosti, požadavky na tak zvanou dopravu v klidu neboli parkování a další. Tyto podmínky je ostatně vhodné znát již při zakoupení stavebního pozemku. Při delší prodlevě před zahájením výstavby je také žádoucí ověření jejich platnosti – územní plány, územní rozhodnutí, ale ani závazné vyhlášky a normy nejsou neměnné.

Pokud není v typovém projektu montovaného domu osazena garáž a požadavek na její realizaci vznese stavebník nebo vyplyne z požadavků stavebního úřadu, lze zvolit dům s jinou dispozicí nebo „přidat“ garáž k domu původnímu. V tomto případě je však nutné vyřešit návaznost konstrukcí, vnější vzhled objektu a v neposlední řadě i požární bezpečnost.

Vybíráme-li z typových montovaných domů, je nutné rovněž zohlednit orientaci pozemku vzhledem ke světovým stranám, jeho výškové členění, možnosti napojení na inženýrské sítě a další. Kvalitní dodavatel by měl při těchto úvahách pomoci alespoň odbornou radou.

Základem montovaného objektu je stavební dílec (stěnový, stropní), případně celá buňka. U rodinných domů převažuje výstavba z jednotlivých dílců, vyráběných v provozovně dodavatele. Tyto jsou převáženy na místo stavby a osazují se obvykle na připravenou spodní stavbu, kterou tvoří základy (případně podsklepení objektu) a připravené přípojky inženýrských sítí nebo prostupy pro jejich provedení (včetně tak zvaného ležatého svodu splaškové kanalizace).

Limity i výhody

Skutečnost, že montovaný objekt je tvořen „skládačkou“ z předem vyrobených dílů, ovlivňuje především možnost dispozičního řešení a vnějšího vzhledu objektu. Nejvíce flexibilní je umístění nenosných příček, kde je možnost úpravy obvykle zcela otevřená. O poznání horší je to s nosnými prvky (stěnami, sloupy). Každý požadavek na zásah do jejich původního rozmístění je nutné konzultovat s dodavatelem. Také velikost okenních a jiných otvorů může být limitována konstrukčním řešením. Je přitom nutné uvědomit si, že úpravy všech těchto prvků mají vliv na statické řešení objektu, na rozvody instalací a další. Pokud to je technicky možné, pak dodavatelé požadavkům stavebníků obvykle vyhoví – musí však přepracovávat typovou dokumentaci, což zabere určitý čas a navíc si to vyžádá další náklady na projekt. S obojím pak musí stavebník počítat.

Výše uvedené omezené možnosti úpravy typových projektů montovaných domů však mohou být vyváženy tím, že výrobci nabídnou návštěvu domu vzorového. Zde je možné si řádně prohlédnout dům v jeho finální podobě, udělat si představu o dispozici, šířce chodeb, akustických vlastnostech objektu, běžné vybavenosti a dalších vlastnostech (na druhé straně například u tepelně izolačních parametrů nezbývá než se spolehnout na „papírové“ údaje). To může být zejména pro stavebníky s menší schopností orientace v projektové dokumentaci velice cenné.

Úřednické kolečko

Je-li zájemce spokojen s vybraným projektem, může začít s vyřizováním potřebných povolení – může jít o územní rozhodnutí či souhlas, stavební povolení nebo ohlášení – podle zvolené lokality a typu rodinného domu. Základem je projednání s pracovníky příslušného stavebního úřadu. Zajištění potřebné administrativy bývá v nabídce dodavatelů, záleží na jejich cenových podmínkách a pružnosti jednání. Pokud si stavebník potřebná povolení zajišťuje sám nebo prostřednictvím třetí osoby, musí se po zjištění požadavků úřadu domluvit s dodavatelem na předání potřebných podkladů – například dostatečného množství výtisků projektové dokumentace. Při zajišťování vyjádření od většího množství institucí nemusí běžný počet výtisků stačit. Obvyklá dokumentace výrobce montovaného objektu musí být dále doplněna situačním výkresem stanovujícím jeho umístění na pozemku (včetně odstupových vzdáleností od jeho hranic a případně též od stávajících nebo plánovaných objektů na sousedních pozemcích), výškové umístění (úroveň čisté podlahy prvního nadzemního podlaží neboli přízemí ve vztahu k terénu), trasy přípojek inženýrských sítí, zpevněné plochy a případně též oplocení a drobné doplňkové stavby. Dopracována musí být obvykle i dokumentace týkající se požární ochrany – v zásadě jde o prokázání skutečnosti, že odstupové vzdálenosti uvedené v typovém projektu vyhovují konkrétnímu osazení objektu na pozemku.

Rozsah dodávky je třeba přesně určit

V průběhu vyřizování potřebných povolení bývá také čas na přípravu stavby. Dodavatelé montovaných rodinných domů mají v nabídce obvykle dodávku konkrétního domu – tedy nadzemní části stavby, případně také dodávku stavby spodní – základů a případného podsklepení. Mohou však akceptovat – a v některých případech dokonce přivítají – zajištění spodní stavby ze strany investora. Ten ji může provést svépomocí nebo ji – obvykle na základě výběrového řízení – svěří samostatnému dodavateli. To je poměrně časté řešení, protože výrobci montovaných objektů obvykle nemají k dispozici rozsáhlý strojový park a zaměstnance pro zemní práce a další potřebné činnosti. Využití místních firem navíc bývá výhodnější  kvůli menším nákladům na přesun strojů a materiálu, lepšího využití výkopku, v některých případech lze minimalizovat potřebné zařízení staveniště. Ostatně i dodavatelé montované stavby se často obracejí přímo na místní firmy. Rozdíl spočívá v tom, zda za celou stavbu ručí – z hlediska investora – jeden dodavatel (který pak samozřejmě přebírá záruku za všechny provedené práce), nebo zda dojde k dokončení spodní stavby jedním dodavatelem a následně k převzetí stavby v daném stupni rozpracovanosti dodavatelem montovaného objektu. Pokud dojde k takovémuto rozdělení stavebních prací, je nutné ošetřit stav, ve kterém bude stavba předávána. Dodavatel montované části obvykle určí tak zvanou stavební připravenost spodní stavby pro montáž. Stanovené podmínky je pak nutné přesně dodržet. Týká se to především dodržení půdorysných rozměrů, rovinnosti povrchu (pozor na časovou prodlevu mezi dokončením spodní stavby a montáží – zejména vlivem vlhkosti a mrazu může být povrch desky vážně narušen), vývodů přípojek inženýrských sítí a hromosvodu, bývá požadováno osazení kotevních prvků pro připojení montované konstrukce. Je také nutné stanovit, kdo bude později provádět podlahu přízemí včetně izolace proti zemní vlhkosti (případně též proti radonu) a izolace tepelné. Zejména u hydroizolace musí být posouzena potřeba jejího provedení před osazením vrchní stavby a rizika následného poškození v průběhu montáže. Také řešení tepelné izolace základové desky nebo pasů může zvýraznit nebo naopak znehodnotit – jinak obvykle velmi dobré – tepelně izolační vlastnosti montované konstrukce. Stav předávané konstrukce by měl být zdokumentován zápisem do stavebního deníku (nebo deníků, povede-li každý dodavatel svůj samostatný) za účasti zhotovitele spodní stavby, investora a dodavatele montovaného domu, doporučuje se také provedení fotodokumentace.

Dům za pár dnů

Zatížení základů montovaných domů obvykle bývá nízké, nesmí však být podceněn požadavek na založení do nezámrzné hloubky v závislosti na konkrétních geologických podmínkách a úrovni spodní vody. Hloubku založení musí proto stanovit odborník v průběhu zpracování projektové dokumentace nebo nejpozději v průběhu zemních prací kvalifikovaný stavební dozor.

Samotná montáž domu bývá velmi rychlá – jde o jednu ze základních výhod tohoto typu objektů. Před jejím zahájením – vlastně ještě v době plánování a uzavírání smluv – je ovšem nutné ověření možnosti příjezdu potřebné techniky (nákladních automobilů, tahačů, autojeřábu) na určené místo. U běžných pozemků vzniklých rozparcelováním rovného pole obvykle problémy nebývají (maximálně s únosností příjezdové komunikace), situace však může být složitější u pozemků se vzrostlými stromy a další zelení, případně v sousedství jiných stávajících objektů (musí být respektována ochranná pásma nadzemních elektrických rozvodů a podobně). Zde bývá vyžadován například jeřáb s větším dosahem – nabízí se široká paleta strojů, bohužel také se širokým cenovým rozpětím. Zachovávanou zeleň je vhodné před poškozením chránit například obedněním kmenů. Pojíždění těžké techniky poškozuje strukturu povrchových částí půdy, což se může projevit až po několika letech problémy se vzrůstem zeleně (z důvodu horšího vsakování srážkové vody a prorůstání kořenů) – k tomuto problému by se měl vyjádřit zahradní odborník.

Vzhledem k rychlosti výstavby je zejména u objektů s dřevěnou nebo ocelovou konstrukcí možné zvážit provedení podlah v přízemí některým ze systémů „suché stavby“ (tedy s montovanými deskami nad tepelnou izolací). Uvnitř objektu pak není zabudována žádná voda a dům lze po provedení potřebných revizí a kolaudaci okamžitě a bez omezení užívat.

Pokud je plánováno pozdější rozšiřování domu například formou přístavby, měl by se k této možnosti předem vyjádřit výrobce montované konstrukce – některé domy dostupné na našem trhu s možností takového rozšíření přímo počítají. Totéž se týká i možností pozdější instalace slunečních kolektorů, nádrží, klimatizačních jednotek a podobných zařízení.