Když balkony rozkvetou

Ozdobné květináče a truhlíky plné zářivých barev, to je sen mnoha zahrádkářů. Některých obzvlášť, protože se musí spokojit pouze s omezeným místem na parapetu okna, balkoně nebo lodžii. I přesto dokáží vypěstovat opravdové zázraky a pohled na jejich miniaturní, ale pečlivě udržovanou květinovou zahrádku přesvědčí o jejich mistrovském umění. A pěstovat balkonovky, to je opravdové umění.

Balkonové rostliny bychom měli vybírat a nakupovat podle toho, kam je chceme umístit. Výsadbu ovlivňuje jednak výběr stanoviště - záleží, zda se jedná o místo na plném slunci, v polostínu nebo úplném stínu.  Důležitá je i zeměpisná poloha lodžie, balkonu či terasy. Pro jižní a slunné stanoviště volíme například pelargonie, surfinie, sanvitalie, plectrautus, lobelky, a další, přičemž samozřejmostí je vhodná a dostatečná zálivka. Naopak stinné a severní stanoviště vyžadují především fuchsie a begonie. Pokud se rozhodneme osázet truhlíky či nádoby několika druhy letniček, je důležité tyto druhy vhodně zkombinovat tak, aby měly alespoň přibližně stejné nároky jak na umístění, tak na zálivku. Truhlíky můžeme osázet pestrobarevně nebo v jednom barevném tónu. Všechny okrasné nádoby je potřeba vybírat tak, aby jejich vzhled i materiál, ze kterého jsou vyrobeny, vyhovovaly místu, které mají za úkol zkrášlovat. Důležité je, aby použité nádoby byly dostatečně hluboké pro kořenový systém konkrétní rostliny. Současný trh nabízí velké množství nádob a truhlíků se samo zavlažovacím systémem, který usnadňuje péči o rostliny. Není proto nutná každodenní zálivka. Stejně tak zemina a speciální substráty určené k výsadbě balkonových rostlin jsou už obohaceny o hnojiva a základní živiny. 

Výživa a hnojení

Kromě správné volby a vlastní výsadby rostlin je třeba zajistit rostlinám s omezeným množstvím substrátu dodatečnou výživu. Nejběžnějším způsobem je přihnojování speciálním roztokem při pravidelné zálivce, přičemž na vegetační období rostlin připadá asi 11 – 15 hnojivých zálivek. Pro balkonové rostliny se používají nejčastěji roztoky z kapalných a pevných rozpustných hnojiv se zvýšeným obsahem fosforu a draslíku, který je zvláště důležitý pro květ. Možností jsou i zásobní hnojiva s postupným řízeným uvolňováním živin s dobou účinnosti 5 – 6 měsíců, která se aplikují již na začátku vegetace přimícháním do půdy. Přihnojování tak odpadá nebo se alespoň výrazně omezuje. Někteří pěstitelé balkonových rostlin dávají přednost takzvaným tyčinkovým hnojivům. Některé druhy rostlin je možné během vegetace přihnojovat i pevnými hnojivy na povrch substrátu. Nezřídka obsahují podíl drcené rohoviny, která zabezpečuje pozvolné uvolňování dusíku, důležitého pro jejich správný růst.

Neméně důležitým krokem k úspěchu v pěstování okrasných balkonových rostlin je jejich ochrana a zdraví. Pokud pěstujeme tyto rostliny na balkoně, mají poměrně omezený životní prostor a trpí tak velmi často různými chorobami a škůdci, které navíc podporuje suché a teplé prostředí. Z nejznámějších škůdců se jedná o molice a mšice. Houbové choroby se u těchto druhů rostlin vyskytují jen zřídka, a to většinou na balkonech a oknech nechráněných před deštěm. Rostliny na místech chráněných před deštěm trápí jen s padlím, kterému vyhovuje sušší prostředí s vyšší vzdušnou vlhkostí. U zmíněného padlí pozor na přehnojení dusíkem. Při aplikaci všech ochranných postřiků se snažíme opakovat postřik znovu asi za týden a zajistit tak úspěšnou léčbu rostliny.

Způsob pěstování

V průběhu růstu je nutné u většiny rostlin zaštipovat výhony pro bohaté větvení. Vybrané druhy lze pěstovat také na kmínku a vytvořit z nich zajímavé stromkové solitéry.

Od druhé poloviny května, kdy definitivně nehrozí nebezpečí pozdních mrazíků, se rostliny vysazují do truhlíků, žardinek a závěsných nádob. Při sesazování různých druhů balkonovek záleží více než na vlastní fantazii především na znalosti nároků rostlin. Stanoviště je třeba vybrat podle druhu použitých rostlin, protože kvetoucí rostliny vyžadují spíše osluněné místo, okrasná zeleň prospívá dobře i v polostínu. Je nutné neustále dbát na přiměřenou zálivku a dostatečný přísun živin. Aby balkonovky neustále kvetly, je třeba pravidelně odstraňovat odumřelé části rostlin – listy a především květy – a pečlivě dbát na ochranu před napadením chorobami a škůdci (plíseň šedá, mšice, molice, svilušky aj.). 

Osvědčené hity loňských sezon

Krásnou a vyhledávanou balkonovkou je v poslední době například kejklířka (Mimulus aurantiacus). Ve své domovině – Kalifornii, je to stálezelený keř s lepkavými listy. Listy má lesklé, tmavě zelené, a květy vyrůstají v úžlabí výhonů. Jsou velké, oranžové a pěti laločnaté. „Kejklířka se většinou pěstuje v oranžové barvě, ale existují i bílé a červené odrůdy. V truhlíku nebo závěsném květináči se kejklířce nejlépe daří na slunečném až polostinném stanovišti, zároveň však chráněném proti dešti. Uplatnění najde jako solitéra v závěsných nádobách nebo jako květina ve stromkovém tvaru. Pěkné jsou i společné výsadby v truhlících a jiných nádobách s letničkami, jejichž květy jsou bílé, žluté, lososově růžové i oranžové. Výbornými sousedy se tak mohou stát drchnička, kopretiny, kalceolárie, svlačec, gazánie, otočník, lantana a mnoho dalších,“ vysvětluje Ing. Vladimír Křivonoska ze Zahradnictví Žádovice. Pokud je kejklířka pravidelně zalévána a hnojena, kvete až do zámrazu. Chorobami a škůdci trpí jen málo.
Neméně zajímavou balkonovou rostlinou je také vějířovka (Scaevola saligna). Květy má převážně světle modré s bílo žlutým okem. Je to přeborník pro velmi slunečná stanoviště až úpal a při dobrém hnojení a rovnoměrné zálivce neúnavně kvete až do podzimu. Květy mají samočisticí schopnost a zachovávají si intenzivní barvu i při silném slunečním záření a také po delším dešti. Vějířovka se vysazuje buď samostatně do závěsných květináčů nebo truhlíků, kde vytvoří převis delší než metr, pěkná je však také v kombinaci se žlutými a oranžovými odrůdami Million Bells. V kombinacích se nejlépe uplatní s květinami, které mají žluté, karmínové, růžové oranžové a bílé květy. „Zákazníci, kteří popsané druhy v našem zahradnictví vyzkoušeli, jim zůstávají věrní pro jejich nenáročnost při pěstování, odolnost vůči chorobám a škůdcům a pro bohaté kvetení až do podzimu. Vracejí se k nim také pro krásné barvy jejich květů – zajímavou, ne příliš běžnou oranžovou a také velmi pěknou modrofialovou,“ doplňuje Ing. Vladimír Křivonoska.

Více se dočtete v časopise Dům a zahrada č. 6/2007.