Naše byty a domy jsou především prostory k bydlení a k životu. Doma, ve svém vlastním prostředí, odpočíváme, jíme, pracujeme, povídáme si a relaxujeme. Při chvilce volna většina z nás přemýšlí, jak svou domácnost vylepšit či oživit. Takové oživení přinášejí pokojové rostliny, stálezelené, pnoucí i kvetoucí, které představují vítaný doplněk každého prostoru.

Pro pokojové rostliny je třeba připravit vhodný prostor, zvláště jedná-li se o druhy s velkými dekorativními listy. Dostatek volného prostoru však ocení i pestře kvetoucí drobnější rostlinky. S tím souvisí také použití barev v interiéru: k živé zeleni se hodí maximálně dvě barvy, nechceme-li mít byt přeexponovaný rozmanitou barevností. Kvetoucí rostliny nejlépe vyniknou na klidném pozadí, například na prázdném okenním parapetu, jídelním stole s jednobarevným ubrusem nebo na rozlehlé volné komodě, na kterou už se nebude odkládat nic jiného. Pak takové zelené drahokamy vyniknou v celé své kráse.

Zapomenout bychom neměli ani na vhodnou vnější nádobu. V současné době se dává přednost spíše keramickým obalům, do nichž se rostlina umístí i s obyčejným plastovým květináčem. Velikost vnější nádoby by měla být vždy tak velká, aby byla o něco vyšší než vlastní květináč a aby byla mezera mezi oběma nádobami asi na sílu prstu velká. Jedině tak se dostane ke kořenovému balu dostatek vzduchu a květináč lze z vnější nádoby kdykoli vyjmout. 

Velké solitérní pokojové rostliny, například fíkovník, dračinec, palmy nebo juky nebo velkolisté bujné rostliny s ozdobnými listy potřebují jako doplněk jednolitou, solidní podlahu. Tu může tvořit i jednobarevný koberec nebo lépe hladké parkety, laminát či dlažba. Velké nápadné rostliny je vhodné postavit na konec přímé pohledové osy, tedy tam, kterým směrem se při pobytu v místnosti nejčastěji upírá váš pohled.

K jedné ze zásad patří také staré známé “méně je více“ – do malého pokoje se nehodí příliš velká rostlina, nezbylo by místo pro život!

Síla barev

Mluvíme-li o barvách, myslíme v první řadě na ty z kvetoucích pokojových rostlin, jejichž pestré květy rozkvétají podle druhu téměř ve všech ročních obdobích, některé z nich dokonce v každé roční době. Barvy lze všemi možnými způsoby kombinovat. Kromě květů mají některé rostliny i krásně barevné listy, takže vytvářejí v našich domovech dokonalou barevnou oázu. Barvy mají na člověka silný vliv a jejich uplatnění v našich domovech je jen prospěšné.

Nositelkami barev spojených s rozličnými náladami interiéru jsou také pokojové rostliny. Bílá barva působí chladně, decentně a má sílu uklidňovat. Je čistá a osvěžující a vzbuzuje dojem elegance. Bíle kvetoucí odrůdy existují například u bramboříků, azalek, hořkolistů nebo begónií ze skupiny Elatior. Velmi elegantní květy v této barvě mají lopatkovec, gardénie, orchideje a kornoutovka.

Žlutá barva působí tepleji, povzbudivě a jarně. Tím velmi pozvedá náladu a psychiku. Žlutě kvetoucí odrůdy mají například listopadky, begonie ze skupiny Elatior, kolopejka, afelandra, ixora nebo pantoflíček.

Oranžová zprostředkovává pocit tepla, je ale zřetelně dominantnější a působí živěji než žlutá. Oranžové mohou být gerbery, ibišky, pantoflíčky, kolopejky a mnoho dalších.

Červená barva je dráždivá a živá, je také svítivá a povznášející a přitahuje k sobě všechny pohledy. Červená ve spojení s růžovou mají silný dominantní vliv. Červené jsou hvězdníky, řemenatky, vriesea, hrnkové růže nebo vánoční hvězdy.

Růžové květy působí něžně, přátelsky a uvolňují, bez vhodných doplňků jsou ale slabé. Přesto je růžová barva jednou z nejoblíbenějších u hrnkových květin. Vyskytuje se například u bramboříků, azalek, prvosenky nálevkovité, hortenzií, orchidejí, pětkovce, jonátky nebo u vánočního kaktusu.

Fialová barva, vzniklá smícháním modré a červené, působí chladně, uklidňuje a propůjčuje květinovému aranžmá dostatečnou hloubku. Je to oblíbená barva kvetoucích rostlin, například prvosenek nálevkovitých, tořivek, zvonků či hortenzií.

Zelená, která je u všech rostlin z ozdobnými listy, působí podobně jako bílá. Osvěžuje a oživuje. Zelená barva se může vyskytovat v nejrůznějších tónech, ale pokaždé vyvolává pocit klidu a vyrovnanosti. Tato barva může být navíc všestranně kombinována.

S obratnou barevnou kombinací je možné zářivost jednotlivých barev ještě zesílit. Výborné jsou kombinace pouze teplých barev, tedy například žluté, červené, oranžové a hnědé, nebo studených a neutrálních barev jako je bílá, zelená a modrá. Také sestava rostlin v komplementárních barvách vypadá vždy zajímavě. Takové jsou kombinace fialové a žluté, modré a oranžové nebo červené a zelené. Opatrně při kombinacích fialové a modré a červené a růžové, které by mohly působit až disharmonicky.

Kam s nimi?

Kdyby rostliny mohly mluvit, bylo by všechno mnohem praktičtější. Mohly by nám třeba prozradit, že je jim příliš zima nebo že jejich listy až moc spaluje slunce. Ale ony, k naší velké smůle, nemluví. Nechte tedy promluvit listy a pozorně vnímejte, co vám jednotlivé rostliny o sobě prozradí. Pokojové rostliny s tmavozelenými, pevnými, skoro již kožovitými listy potřebují ke zdravému růstu velmi světlé místo v bytě či domě. Jsou-li listy světle nebo tmavě zelené, vícebarevné či pestré, na dotek měkké a snadno ohebné, pak by taková rostlina měla stát na světlém místě blízko okna, ale ne na přímém slunci. Listy sukulentů jsou většinou malé nebo dužnaté. Bývají většinou šedavé, ne příliš sytě zeleně zbarvené.Takové rostliny milují výslunné teplé místo na okenním parapetu. Většina pokojových rostlin navíc nesnáší průvan. Pokud rostlinu umístíme na nevhodné místo, dá to velmi rychle najevo: zastaví se v růstu a přestane vytvářet nové listy, původní olistění žloutne a opadává, nové výhony jsou nápadně světle zbarvené a vytahují se k nejsvětlejšímu místu, pestrolisté rostliny ztrácejí časem pestré zbarvení listů a stávají se jednolitě zelenými. Rostliny s krásnými květy předčasně shazují poupata nebo vůbec na květ nenasazují.

Velmi záleží na dalších faktorech, jako je světlo, teplo, vlhkost a dokonce teplota půdy, ve které rostou. Samozřejmě se rostlinám nejlépe daří ve skleníku s automaticky přesně nastavenou regulací teploty a vlhkosti, kde se nabízejí přímo ideální světelné, tepelné a vlhkostní podmínky. Takové ale ve většině domácností nejsou, a tak je nutné připravit pokojovým rostlinám co nejlepší podmínky.

Zlatá pravidla

Rostliny, které nejsou ošetřovány s láskou a jejichž potřeby jsou zanedbávány, brzy zakrní a bývají častěji napadány chorobami a škůdci. Aby k tomu nedocházelo, můžeme se řídit následujícími zlatými pravidly pro pěstitele pokojových rostlin.

Většina rostlin má ráda stanoviště na slunci, ale přesto ne na výsluní, nejlepší teploty jsou mezi 20 až 22 stupni Celsia a bez průvanu. Každá rostlina potřebuje ke svému růstu dostatek místa. Dbejte u rostlin na jejich období odpočinku, velmi mnoho rostlin dává pro přezimování přednost chladnému, ale světlému místu. Rostliny s velkou hmotou listů odpaří mnoho vody a potřebují i vyšší vzdušnou vlhkost, musíme je proto častěji rosit. Ostřikujte listy pokud možno jen nevápennou, odstátou vodou, temperovanou na pokojovou teplotu. Kořenový bal většiny rostlin nesmí být ani přemokřený, ani přeschlý. V době růstu na jaře a v létě rostliny pravidelně přihnojujte asi ob týden tekutým hnojivem nebo každé jednou za čtvrt až půl roku dlouhodobě působícím hnojivem. Během zimní doby odpočinku nehnojte a zalévejte jen nepatrně. Když je kořenový bal zcela prokořenělý, je třeba rostlinu co nejdříve přesadit. Odkvetlé části pravidelně odstraňujte. Alespoň jednou v roce rostliny s ozdobnými listy osprchujte, aby se smyl prach z jejich povrchu, a dodržujte přesně návody na pěstování jednotlivých druhů rostlin.

 
Více se dočtete v časopise Dům a zahrada č. 8/2007.