Galerie, haly, předsíně a chodby zpravidla patří mezi prostory, kterými pouze procházíme a nevyužíváme je k delšímu pobytu. Protože nejsou obytnými místnostmi, často jim při plánování a  zařizování nevěnujeme patřičnou pozornost. Pro přesvědčivý výraz interiérů domu jako celku má však jejich tvář zcela zásadní význam.

Takzvané komunikace zabírají značnou část zastavěné plochy a obestavěného prostoru objektu a významným dílem se podílejí na jeho ceně. Je proto vhodné právě tyto komunikační prostory dobře naplánovat tak, aby zbytečně neplýtvaly cenným prostorem a současně spolehlivě sloužily v každodenním provozu rodiny. V malém domku jednoduchého obdélného půdorysu rozsah chodeb účinně eliminuje vhodná poloha hlavního vchodu uprostřed delší fasády, jestliže to dovoluje orientace ke světovým stranám. Pokud do domu na oblíbeném obdélném půdorysu vstoupíme z krátké strany, nepříjemně dlouhým chodbám se nevyhneme. V domech, kde byl architekt z různých důvodů navrhnout dlouhou chodbu, umisťuje jí přímo u fasády, kde jako bonus získává přímé denní osvětlení a často ještě dostatečnou šířku pro budoucí umístění hlubokých skříní. V domech navržených na půdorysu písmene “L“ s ideálně řešeným vstupem ve vnitřním rohu a schodištěm v centru dispozice je chodeb minimum. Protože do haly, předsíně i chodeb ústí zpravidla poměrně značné množství dveří, je třeba v projektu důkladně zvážit jejich počet. Většímu prostoru předsíně či haly prospěje narušení pravidelného rytmu plných dveřních křídel osazením prosklených dvoukřídlových dveří do obytného prostoru, kterému svou dimenzí ideálně odpovídají. Velmi zajímavě také vypadají celoskleněné dveře, které uzavřený centrální prostor příjemně odlehčí a oživí. Část chodby s několika dveřmi lze v projektu adekvátně zvětšit, vyzdvihnout architektonickými prostředky její důležitost a vytvořit zde malou halu, sloužící jako přirozený komunikační uzel daného podlaží.

Proporce

Správné dimenze a proporce místností neovlivňují pouze náš dojem z prostoru, ale především zajišťují jejich bezkolizní fungování. Obzvlášť u extrémně malých prostorů či úzkých chodeb bychom vždy měli respektovat alespoň minimální rozměry doporučované normami. V nedlouhé a málo frekventované chodbě lze výjimečně přistoupit na minimální šířku, každý centimetr navíc však výrazně zvýší pohodlí při pohybu a přenášení různých předmětů. U dlouhých chodeb je vhodné šířku dimenzovat ve vhodném poměru k jejich délce, protože příliš dlouhá chodba minimální šířky se snadno promění v neutěšený a ponurý tunel. Nežli využívat chodbu pouze pro komunikaci, je výhodnější rozšířit jí o několik desítek centimetrů a obohatit jí o funkci skladování. Prosklené skříňky či otevřené police knihovny chodbu zaručeně zútulní a vnesou do ní oduševnělou atmosféru. Vestavěné skříně jí zajímavě barevně či materiálově pojatými dveřmi oživí a chodba může sloužit jako praktická průchozí šatna. Pro šatní skříň s otevíravými dveřmi počítejme s hloubkou 60 cm, pro skříně s vodorovně posuvnými dveřmi s hloubkou 67 cm. Výraznější rozšíření podkrovní chodby můžeme efektivně využít pro pracovní kout s počítačem. Soukromé pracoviště se bude výborně vyjímat i na otevřené galerii, která díky své poloze a prostorové kontinuitě nabízí trvalý přehled o veškerém dění v domě. Úzkým chodbám sluší spíše nižší strop, rozlehlé haly s výhodou procházejí skrze dvě podlaží. Také vzdušným galeriím prospěje otevřený průhled  do trámoví krovu. Pokud máme v podkroví standardního rodinného domku na obdélném půdorysu naplánovaný podhled přichycený ke kleštinám, v úzké a dlouhé chodbě zvažme jeho odstranění. Takzvané otevření krovu až pod vrcholovou vaznici prostor chodby i galerie oživí, ozvláštní a pětiúhelníkový průřez zbaví prostor původního poněkud stísněného dojmu.

Protože osvětlení se na vnímání prostoru podílí značnou měrou, snažme se maximum prostorů v domě včetně komunikací osvětlit denním světlem. Sluneční paprsky dokáží na stěnách rozehrát překrásné  obrazy a vnesou život a vzruch i do obyčejné chodby. Její okna nechme maximálně vyniknout a úzký prostor zbytečně nezmenšujme záclonami ani závěsy. Pokud nelze chodbu osvětlit přímo, druhotné osvětlení zajistí konstrukce ze skleněných tvárnic nebo prosklené pásy ve stěnách navazujících místností. Večer však může světlo z chodby rušit intimitu přilehlých pokojů. V podkroví domu nám absenci oken pomohou vyřešit speciální tubusy, přivádějící světlo do centra dispozice pomocí systému zrcadlových ploch. Vstupní halu či předsíň nejlépe osvětlí bohatě prosklené vstupní dveře s nadsvětlíkem nebo velkoryse prosklená stěna, pokud to dovolí orientace domu ke světovým stranám. Otevřenou galerii na patře osvětlí nejlépe skupina střešních oken případně velkorysejší ateliérové okno, které zajišťují rovnoměrnou hladinu neoslnivého světla. V noci, v podmračených dnech a v celé chladnější polovině roku využijeme spíše osvětlení umělé. Osvětlení v komunikačních zónách by mělo být navrženo především účelně. Současně však nezapomínejme, že svítidla prostory galerií, hal a chodeb oživují a dekorují.

Podlaha

Ve vstupních partiích domu a v navazujících chodbách se nejčastěji setkáme s keramickou dlažbou. Nejlépe odolává náročnému provozu, snadno se udržuje a trh nabízí širokou barevnou i stylovou škálu výrobků. Chodbám budou slušet extra velké formáty kladené na šířku s minimem spár, kontrastní vložené proužky dokáží účinně opticky zkrátit příliš dlouhou a úzkou chodbu. Střed rozlehlé haly nebo galerie můžeme zvýraznit pomocí centrálního motivu. Podobných efektů dosáhneme i s dlažbou kamennou, která navíc do interiéru vnáší punc luxusu. Díky nejvyspělejším technologiím lze pracovat s prvky velkorysých rozměrů, které jsou k sobě sesazeny bez viditelných spár a nechávají tak maximálně vyniknout přirozenou krásu kamene. Rodiny s dětmi, které zpočátku lezou a později běhají po celém domě, uvítají jako teplou, hygienickou, odolnou a snadno čistitelnou podlahovou krytinu linoleum. Obzvláště na dezénech s jemným vzorkem nebo barevným žíháním se drobné nečistoty opticky ztrácejí. Intimitu ložnicového podlaží nebo křídla nám pomůže respektovat koberec, který v chodbách výborně tlumí hluk a má schopnost prostor zútulnit. Velmi příjemnou a oblíbenou krytinou, která často prochází celým domem je masivní dřevo. V chodbách se výborně vyjímá odolná průmyslová mozaika skládaná z drobounkých proužků dřeva v několika různých odstínech, které v ploše vytvářejí filigránsky jemný a působivý vzor. Je velmi odolná, takže dobře zvládá zátěž v komunikačních prostorech domu a kolmo kladená dokáže chodby účinně opticky rozšířit a zkrátit. Cementové potěry a různé typy probarvovaných stěrek stále zůstávají na okraji zájmu, ačkoliv nabízejí hned několik výhod: vysokou odolnost, snadno udržovatelný bezespárový povrch a originální vzhled.

Barevnost, vybavení a styl

Barevné řešení by mělo zohledňovat především světlené poměry a dimenze prostoru. Velkorysou vstupní halu se schodištěm nebo bohatě prosvětlenou galerii v podkroví oživí a zútulní sytá a výraznější výmalba. Naopak tmavé úzké chodby bez denního světla nejlépe rozjasní a opticky zvětší světlé optimistické barvy. Nábytek, zařízení a doplňky se v rukou stylisty nebo bytového architekta proměňují v nástroje určující styl a atmosféru místnosti či prostoru. Skříně lemující celou jednu stěnu podkrovní chodby pomohou prostor opticky zvětšit, pokud budou mít instalované zrcadlové dveře. Podobného efektu lze dosáhnout vysoce lesklým lakem nebo použitím skla “Lacobel“ zajímavé barevnosti. Lesklé materiály s jemným zrcadlením dodají prostoru atraktivitu a hloubku. Rozlehlou halu zútulní sytě barevné tapety s výrazným geometrickým motivem pruhů nebo celoplošným květinovým vzorem. Větší prostor příjemně zaplní robustnější masivní nábytek, případně i lehce rustikálního charakteru. Na galerii, která má působit vzdušně a lehce, stejně jako v chodbách bychom se měli držet osvědčeného hesla: “méně je více“ a nepřeplňovat je nábytkem, doplňky ani výtvarnými díly. Dobře se zde bude vyjímat nábytek ze světlých dřev.