Maximum je jeden metr

Zahrady kolem prvorepublikových vil jsem jako kluk míjel s respektem a působily na mě mnohdy tajemným dojmem. Vyvolávaly ho nejen vzrostlé dřeviny a majitelé vil – často osamocené starší dámy, jejichž děti odešly do Prahy – ale i architektura ohraničeného zeleného království za plotem, v níž hrály významnou roli kamenné zdi a zídky s mechovou patinou vytvářející různoúrovňové partie a četná zákoutí. V soudobých zahradách se tyto zahradní prvky také uplatňují, navíc máme daleko širší možnost výběru materiálu pro jejich stavbu.

K odpočinku, posezení a vůbec relaxaci slouží zahrada odedávna a my ji k tomuto účelu s pomocí nejrůznějších zahradních prvků dotváříme. Abychom mohli lavičky, altány, terasy a další odpočinková zařízení plně využívat, musíme jim v království rostlin najít vhodné místo. Ne vždy je však takový kout k dispozici, a tak jsme svou touhou po klidovém bodu zejména ve svažitých zahradách nuceni k vybudování rovného základu, na němž budeme relaxovat. Pokud nechceme zahradu zplenit těžkou technikou, můžeme po vzoru starých zahradních mistrů vystavět opěrné zdi a zídky jako základy pro terasy.

Další funkce

Kromě opěrných zdí pro vybudování teras a plošinek pro chvíle oddychu slouží zídky v zahradách rovněž ke zpevnění svažitých pozemků, kde zabraňují nadměrné erozi a vytvářejí prostor pro vysazení okrasných rostlin. Některé z nich mohou dokonce úlohu zídek doplňovat (například rakytník řešetlákový). Tyto drobné stavby však nejsou využívány jen na nerovných pozemcích, zdi a zídky měly a stále mohou mít i pragmatičtější význam – tvoří vnitřní nebo vnější ohraničení pozemku či zahrady. Stávají se tak přirozenou ochranou pozemku před okolním světem nebo modelují nejrůznější zákoutí a partie uvnitř vnitřního zeleného království, kde tak dávají prostor právě pro vznik míst, na nichž budeme s oblibou odpočívat.

Je z čeho vybírat

Zahradní zídky jsou prvkem, jehož ztvárněním můžeme díky širokému výběru materiálu vhodně doplnit architekturu domu, vytvořit dominantu zahrady nebo ji důmyslně a přitom esteticky rozčlenit. Vybírat můžeme z materiálů tradičních (cihly, přírodní či umělý kámen, dřevo), které jsou vhodné pro jakékoli zahrady a působí zde velmi přirozeně, nebo moderních, jejichž uplatnění najdeme spíše v zahradách větších. Ohraničení nebo prvky z cihel tvoří v kontextu s obytným domem nijak nenarušující kompozici a při vhodném doplnění rostlinami působí velmi teple a příjemně. Zídky z cihel mají ještě jednu cennou přednost – zadrží teplo a živiny pro rostliny.

K vybudování kamenných tarasů používáme kámen těžený přirozenou cestou (většinou pískovec, vápenec, žula), pak v zahradě kromě dřeva už nemůže nic působit přírodněji, nebo uměle vyrobené kamenné imitace nepravidelných či pravidelných tvarů. Jejich předností je rychlá realizace plánované zídky. Univerzálním materiálem do každé zahrady je dřevo. Oblíbené jsou mezi zahradníky masivní dřevěné  trámy(nahrazující dříve často využívané vyřazené železniční pražce), jejichž trvanlivost a estetická hodnota je poměrně vysoká. Ve velkých zahradách současnosti často nalézáme drátěné koše naplněné kamenem – gabiony. Patří mezi moderní materiál pro stavbu tarasů a zdí v zahradách a jejich oblíbenost díky pevnosti a trvanlivosti stále stoupá.

Každá zahrada si žádá své

Zvolený materiál pro stavbu zdi či zídky a její kompozice by měly vždy odpovídat stylu zahrady, i když můžeme být různou měrou ovlivněni naším vkusem a finančními možnostmi. V zahradách formálního rázu uplatníme hladké materiály pravidelných tvarů, naopak do přírodních zahrad zakládáme hrubě opracovaný kámen, v jehož útrobách poroste bujná vegetace, nebo dřevěné pražce ošetřené biologickými ochrannými prostředky. Zaručeným úspěchem jsou v těchto zahradách kamenné zídky vyskládané z místního kamene, které budou s partiemi soukromého rostlinného bohatství doslova srostlé. Kompromisem mezi oběma styly jsou zídky kombinované, ale v tomto případě musíme velmi citlivě mísit materiály, ne vše můžeme kombinovat se vším. Určitě násilně by vypadala například kombinace červených cihel a přírodního kamene.

Samotná stavba

Způsobů pro vlastní realizaci kamenné zídky je celá řada. Stejně jako v koupelně můžeme při pokládce kamene v horizontální poloze docílit jiného efektu než při kladení kamenů v poloze vertikální. Vždy přitom dbáme na soulad zídky s objektem poblíž (dům, stodola, kůlna, altán) a zahradou. Ve spárách mezi kameny kladenými vertikálně se snáze uchytí semena rostlin, které později pomohou zídce splynout s okolím. Zídka z kamenů vyskládaných na plocho budí dojem přírodního kamenného valu, zdi cihlové a omítnuté ladí sice z domem, ale k jejich propojení se zahradou budeme muset vynaložit značné úsilí. K tomu většinou opět pomůže příroda, respektive vhodně zvolená vegetace – popínavé rostliny, dřeviny, trvalky nebo letničky. Možným nástrojem mohou být i vhodně zvolené barevné nátěry, ale k tomu je zapotřebí opravdový cit pro barevnou kompozici.

Neméně důležitým aspektem, který hraje ve výsledném působení zídky důležitou roli, je výška vybudované stavby. Zídky vyšší než jeden metr vyvolávají v uživateli zahrady stísněný pocit, což není efekt zcela určitě žádoucí.

Doplňky

Pokud nejsme o estetické hodnotě zídky zcela přesvědčeni a používáme ji pouze jako nutné zlo zajišťující určitou funkci v zahradě, lze jejich vzhled přece jen dotvořit pro potěchu nám vlastní. Na „zamaskování“ zídek můžeme myslet už při jejich budování a vybudovat je jako dvouplášťové s vnitřní částí vysypanou zeminou pro vysazení rostlin, které poněkud tvrdý zahradní prvek časem patřičně zakryjí – letničky jen během sezóny, trvalky od jara do podzimu, zakrslé stálezelené dřeviny po celý rok.

Jinou variantou, která estetiku zahrady podtrhne, může být pokrytí zdí popínavými rostlinami (přísavník, trubač, vistárie, hortenzie a podobně) nebo vytvořit z vyzděného ohraničení výrazný zahradní kout s osazenými přenosnými nádobami a koryty. Pak se i poměrně masivní zeď může stát výrazným prvkem zahrady, v jehož blízkosti budeme s oblibou trávit chvíle odpočinku a ve vzrostlé zahradě nebude působit jako vetřelec.