Skříně aneb domácí úschovna

Podle některých teorií až polovinu věcí, které shromažďujeme v domácnosti, tvoří oblečení. A stokrát si můžeme říkat, že už konečně musíme probrat svůj šatník, s mnohými kousky se jen neradi loučíme. A tak je ukládáme, stěhujeme, přemisťujeme. Nejefektivnějším způsobem, jak ukládat oblečení a dokonale obestavět prostor, je investovat do vestavné skříně. A když není místo v předsíni, obětujeme nejčastěji kus ložnice.

Největší výhodou vestavných skříní je možnost skladovat v nich nejen ošacení, ale vše, co jinak v domácnosti překáží. Své místo tu tak najde třeba i vysavač, hliníkový žebřík nebo žehlicí prkno. Při projektování je ale třeba vědět předem, co se do skříně bude ukládat. Pak není problém na míru určit kombinaci polic a zásuvek tak, aby se našlo dost místa pro dlouhé kabáty, košile i prádlo.

Co potřebujeme nejčastěji

Při navrhování vestavné skříně by se mělo dbát na rozložení polic tak, aby bylo co nejsnadnější dostat se k věcem, které potřebujeme nejčastěji. Vestavné skříně se totiž stavějí vyšší než běžné kusy, většinou až do stropu, což bývá v běžných bytech kolem 2,7 metru výšky. Obecně se uvádí, že nejzazší výška pro pohodlné vyjímání věcí je asi 190 centimetrů, vyšší patra už si žádají pomoc schůdků. Naopak na police od pasu dolů by se měly uskladňovat jen lehké věci, které lze ze zásuvek a polic snadno vyjímat, například obuv nebo tašky.

Část každé skříně zabírají šatní tyče na zavěšení kabátů, obvykle je ideální výška 160–180 centimetrů, což by mělo postačit i pro rodiny basketbalistů.

Pro kratší kusy jako košile nebo saka je výhodné pořídit takzvanou sklopnou tyč. Ve spodním „patře“ je pak položená pevná, pod stropem pak sklopná. Za držadlo spojené s pružinou se pak tyč obsazená košilemi lehce sklopí. Jen je třeba dát pozor na to, aby bylo před skříní dostatek místa – po sklopení celý systém vyčnívá několik desítek centimetrů ven ze skříně. Stejně tak je třeba počítat s šířkou sklopné tyče a její místo ve skříni naprogramovat tak, aby se vešlo mezi jednotlivá křídla dveří.

S tím souvisí i obestavění ostatním nábytkem. Kolem skříně by mělo zůstat alespoň 60 centimetrů místa, to je ale minimum jen pro procházení kolem. V případě, že skříň nemá posuvné dveře, je potřeba počítat s podstatně větším prostorem.

Kam s ní

Výrobci dokáží navrhnout skříň na míru podle dispozice bytu, využít zkosení, výklenků, nabídnou individuální vnitřní uspořádání. U úsporného a praktického skříňového systému instalovaného do výklenku se instaluje pouze vodicí kolejnice na strop, podlahu a bočnice. Zadní stěna není nutná (je ale třeba mít vymalováno kvalitní barvou, které se neotírá). Vodicí kolejnice jsou pružné, posuvná kolečka, která „vodí“ dveře, lze výškově upravovat. Vyrovnávají se tak nerovnosti a dveře dobře sedí.

Existuje však i systém, kdy je posuvný systém ukryt v oboustranném kovovém dveřním rámu. Lze jej využít i jako příčky, které vytvoří v dané místnosti předěl nebo právě šatnu.

Čelní plocha vestavných skříní už dávno nemusí být kompaktní dřevěná, do malých prostor je vhodnější zrcadlo, které opticky zvětší místnost, nebo sklo – nejraději pískované či perspex, jsou módní a elegantní, stejně jako perforovaný hliník. Dobře vypadá i výplet z dýhových pásků.

Tam, kde je málo místa, se hodí zvolit posuvné dveře, výjimkou ale není ani klasické otvírání křídly, kompromisem (i prostorovým) je zavírání pomocí skládaných „zalamovacích“ dveří. Ve složené podobě je možné dvojici složených křídel volně posouvat, a tak se snadno dostat do všech polic.

Před konečným rozhodnutím je výhodné porovnat nabídku několika výrobců, zajímejte se o cenu za jeden metr čtvereční, ceny jednotlivých elementů, košů, zásuvek a doplňků, lhůty dodání a možnosti splátek.

Marek Burza

Více se dočtete v časopise Living 1/2008.