Design jako styl

Styl využívající z větší části designového nábytku, textilu a doplňků stojí na zvuku slavných jmen designérů, kteří jsou zárukou nadčasových tvarů, linií i detailů svých návrhů. Vyznavači a milovníci kvalitních designových prvků s nimi mohou pracovat různými způsoby. Velmi oblíbený a rozšířený je klasický styl využívající pouze designové solitéry, doplňky a svítidla, která prověřil čas a které obstojí i na prahu třetího tisíciletí. Nadšenci moderních technologií a novotvarů se nechají inspirovat přehlídkou novinek na světových nábytkových veletrzích, kde zakupují designové kousky od známých firem spolupracujících se slavnými designery. Zcela originální zůstává styl, který svobodně kombinuje starý klasický nábytek z různých období se starými i novými designovými lahůdkami a kreativně je prokládá levnějšími solitéry z obchodních domů s nábytkem.

Design je cestou k nalezení absolutně funkční a současně maximálně estetické formy všech předmětů, které nás dennodenně obklopují. S dokonalou kombinací obojího se můžeme setkat na užitkových předmětech, nábytkových solitérech, skladebných sektorových sestavách, osvětlení, doplňcích i domácím textilu. Jak obtížné je najít absolutní a nadčasový soulad mezi vzhledem a funkcí, dokazuje poměrně omezená skupina designových předmětů, které procházejí dekádami bez úhony a úspěšně přežívají všechny momentální a pomíjivé módní trendy. Mnoha předmětům z hlubší minulosti vtiskla formu pouze jejich funkce, respektive každodenní použití širokými masami. Tyto často ryze užitkové předměty procházejí ze století do století téměř beze změn nebo jen s drobnými inovacemi, pokud ovšem dobře plní svůj původní účel. S mnohými z nich se můžeme setkat ještě dnes ve vlastní domácnosti. Během celého 20. století však významně narůstal význam techniky a vliv nových technologií na všechny obory lidského konání, architekturu a interiér nevyjímaje. Často byl technický pokrok a objevy dosud neznámých materiálů či zcela nových technologií jejich zpracování jediným důvodem pro hledání nových forem a je tomu tak dodnes. Designový nábytek se těmito novými objevy často inspiruje a nezná proto žádné kompromisy v kvalitě, která by se přizpůsobila nižší ceně. Navíc duševní práce a originalita návrhů nesoucích často výrazný rukopis slavných designérů zvyšuje cenu designového nábytku, takže jeho širší použití v běžných domácnostech je poněkud problematické. Kromě toho je obtížné některé výtvarně, barevně či tvarově výraznější solitéry zakomponovat do interiéru tak, aby působily přirozeně a staly se jeho pocitovým středobodem. Většina designového nábytku totiž silně ovlivňuje a utváří charakter i atmosféru celého prostoru, který si zcela automaticky podmaňuje. Ostatní vybavení a doplňky se proto často musí podřídit těmto dominantním kusům. Určitá skupina nadčasového designového nábytku naopak nenásilně zapadne do každého interiéru díky svým jednoduchým až utilitárním formám.

Jak se pozná dobrý design

Pokud si nejste jisti, jak na současném trhu rozeznat kvalitní výrobek a dobrý design, řiďte se heslem: “v jednoduchosti je krása“. Jeho platnost je věčná stejně jako krása jednoduchých věcí, jejichž utilitární formy přežívají neúprosný běh času bez větší úhony. Nábytkové sestavy i solitéry, svítidla a doplňky inspirované základními geometrickými tělesy - krychlí, kvádrem, koulí nebo válcem - se hned tak neokoukají a vždy bez problémů zapadnou do interiéru libovolného stylu. Navíc jednoduchý tvar často nejlépe vystihuje funkci bez zbytečných příkras, které jí naopak často komplikují. Naplnění požadavku bezchybné funkce je totiž další nezbytnou podmínkou dobrého designu. Funkce by nikdy neměla být oslabena na úkor vzhledu či estetické hodnoty. Z krásného a nefunkčního výrobku se stává pouze drahá dekorativní socha bez dalšího užitku a smyslu, jakými smutný pomník vlastní nerealizované funkce. Poslední jednoduchou poučkou vedoucí designéry po cestách k úspěchu je pravdivost vnější formy. Výrobek by měl svým tvarem jednoznačně naznačovat a věrně zrcadlit svou funkci. Pokud se “tváří“ jako něco jiného, nežli čím skutečně je, pouze uživatele zbytečně mate a ten v něj rychle ztrácí důvěru. U kvalitního výrobku bychom si nikdy neměli klást otázky po důvodech jeho tvarování nebo dokonce přemýšlet nad jeho funkcí. Forma nevyhnutelně musí následovat funkci – zcela logicky a přirozeně. Detaily nábytku, jako je například kování, háčky, nohy, pojezdy, područky sedacího nábytku apod. poskytují široký prostor pro návrhářovu kreativitu. Kvalitní nábytek má tyto detaily vyřešeny bez odkazů k určitému stylu, trendům nebo časovému období. Třeba nadčasové úchytky jsou vždy ty tvarově nejjednodušší, maximálně vzhledově nenápadné, nejlépe “žádné“. Minimalismus posledních let vtipně obešel problém s kováním jeho absolutní eliminací – většina nábytku má čistá hladká dvířka otevíravá komfortně pouze lehkým tlakem.

Klasický design neboli evergreeny

Navrhnout předmět s natolik dobrým designem, aby se osvědčil během několika desetiletí, vešel v široké povědomí a zabydlel se v domácnostech často i několika kontinentů, je opravdovým uměním. Dodnes oblíbené a obecně známé designové solitéry často nesou jasný rukopis a filozofický názor svého autora. Silný vliv nejen na soudobou architekturu ale i na nábytkovou tvorbu měl Bauhaus - škola funkcionalistického designu, v jejímž čele stál od roku 1919 Walter Gropius. Mezi dodnes známé solitéry z této doby patří např. židle Wassily B3 od Marcela Breuera, která využívá trubkovou konstrukci pro dosažení maximálního pohodlí nebo často kopírovaný skleněný kulatý stolek s elegantní trubkovou konstrukcí od Eileen Grayové z roku 1927. Notoricky známé jsou solitéry od L. Miese van der Roha, např. křeslo Barcelona s koženým čalouněním, které úpravně geometricky člení knoflíky a odlehčenou kovovou konstrukcí nebo židle MR s kostrou z trubkové oceli. Asi nejznámější je slavné lehátko LC-4 od Le Corbusiera vyráběné firmou Thonet už od roku 1929. Je dobrým příkladem nadčasového designu – slučuje v sobě dokonalou funkci s vysoce estetickým vzhledem. Druhým proudem v designu se roku 1925 na pařížské výstavě oficiálně stalo art deco. V 50. letech minulého století se do širokého povědomí pomalu dostával především skandinávský design, zastoupený nábytkovými solitéry z ohýbané překližky od Alvara AAlta. Tento finský architekt zásadně zjednodušil výrobu nábytku tím, že ohýbanými prvky eliminoval standardní a pracné spoje konstrukčních částí. Kromě něj se v tomto období do historie interiérové tvorby nevratně zapsali také Charles a Ray Eamsovi se židlemi La Chaise, DKR a LCW a dánský designer Arne Jacobsen s pohodným křeslem Egg, hotelovým křeslem Swan či s dodnes oblíbenou židlí Mravenec. Silná tradice dobrého designu přetrvává v severských zemích dodnes a téměř každá domácnost se může pochlubit alespoň jedním kouskem “designérské klasiky“. Ve střední Evropě najdeme kvalitní design především v domácnostech lidí výtvarných profesí, avšak stále širší vrstva laické veřejnosti se jím především prezentuje svému okolí.

Oblíbené a vtipné retro

V posledních letech exponenciálně stoupá obliba tzv. „retro stylů“, které čerpají inspiraci ve vzdálené i nedávné  minulosti a neváhají se otevřeně přihlásit ke konkrétnímu časovému období. “Retro“ interiér může být téměř dokonalou kopií zařízenou originálním renovovaným nábytkem a doplňky z bazarů nebo se oblíbeným obdobím pouze volně inspiruje a doplňuje ho novými moderními kusy v souladu se zvoleným stylem. 50. léta ovlivněná mezinárodní výstavou EXPO v Bruselu přinesla do nábytkové tvorby svěží vítr. Nábytek se po těžkých válečných letech razantně vylehčil, stal se vzdušným a doslova moderním. Křesla dostávají subtilní kovové podnoží případně i jedinou centrální nohu a tvarování sedáku evokuje biomorfní tvary, nejčastěji skořepinu. Jednoduše a čistě tvarované solitéry se vznášejí na subtilních nožkách, jež korpusy často ještě vyzývavě konzolovitě přesahují. Druhou polovinu 50. let silně ovlivnily události celosvětového významu z mnoha různých oborů, např. dramatický vývoj kosmických technologií nebo objevení struktury atomu či spirály DNA. Úspěchy na poli vědy a techniky s promítly i do pojetí a tvarování interiérového vybavení. 60. léta jsou ve znamení osvobození od konvencí a to nejen v nábytkové tvorbě. Klasický sedací nábytek nahrazují polštáře pohozené na huňatém koberci či netradiční plastové a nafukovací solitéry. Různé verze a napodobeniny látkového křesla “Sacco“ s výplní z polystyrénových kuliček od trojice italských designérů (Piero Gatti, Franco Teodoro a Cesare Paolini) se objevuje v interiérech dodnes. Podobný ohlas přetrvávající až do současnosti mělo nafukovací křeslo “Blow“ od jiné designérské trojice: d´Urbino, de Pa a Lomazzi. Do dnešních dnů můžeme od firmy Vitra zakoupit také elegantně tvarovanou plastovou židli z polypropylenu Vernera Pantona (odtud zlidovělý název Pantonka).

Moderní design a nekonvenční směs stylů

Také dnes můžeme zakoupit kvalitní designový nábytek od žijících autorů. Mezi slavná jména současnosti patří například Starck, Richard, Moneo, Calatrava, Milá a Alto, jejichž osobité návrhy se těší přízni pár posledních desetiletí. Zda zůstanou v oblibě stejně dlouho, jako evergreeny z 30. let 20. století, ukáže až čas. Při výběru moderního designového nábytku se proto držme vlastního názoru, vkusu a jasných kritérií dobrého designu – perfektní funkce, vysoce estetického vzhledu, kvalitních dokonale zpracovaných materiálů a pravdivosti vnější formy. Aktuálně velmi módní minimalismus přispěl množstvím funkčního a současně nadčasově jednoduchého nábytku strohých tvarů z velmi kvalitních materiálů, které se díky masivně se šířící oblibě stylu stávají dostupné širšímu okruhu lidí. Pokud si nejsme zcela jistí vlastní schopností vidět v současné tvorbě prozíravě několik let dopředu a odhalit nadčasově kvalitní designérské kousky, nechme si poradit u odborníků nebo se obraťme ke klasice prověřené časem a neváhejme kombinovat. Staré s novým, klasické s moderním, designové solitéry s masovou produkcí – v současném interiéru nic není tabu.

Více se dočtete v časopise Dům a zahrada č. 4/2008.