Než dům dostane klobouk

Možná se může zdát, že se problematice střech na stránkách tohoto časopisu věnujeme příliš často. Náš záměr ale odpovídá významu této části stavby, která musí odolávat nepříznivým klimatickým vlivům (větru, srážkám, slunečnímu záření), zabezpečovat tepelnou a akustickou pohodu uvnitř objektu – a k tomu také dotvářet jeho celkový vzhled. Tentokrát se zaměříme na několik konkrétních problémů, s nimiž běžně setkáváme v praxi, a naznačit možné způsoby jejich řešení.

Tvar střechy a druh střešní krytiny je u individuálně navrhovaného projektu nutné řešit již v počátečních fázích zpracování dokumentace. Projektant – architekt nebo stavební inženýr – musí především přihlédnout k vhodnosti zvolených parametrů střechy pro danou lokalitu. Obvykle nepochybí, pokud budou respektovat okolní, zejména starší zástavbu. Nejde jen o estetické měřítko – v horských oblastech nebyly používány příliš členité střechy nebo střechy s malým sklonem (sníh a led zde kladou na konstrukce zcela jiné nároky než v nížinách), v akusticky exponovaných lokalitách, například v turistických centrech měst nebo v blízkosti letišť a dopravních tepen, mohou vzniknout problémy při použití lehkých střešních krytin a většího množství střešních oken. To je třeba vyhodnotit i při osazování typového projektu.

Čím jednodušší, tím lépe

Členitost šikmé střechy úzce souvisí s její finanční nákladností a také s úsporami při provozu rodinného domu. Tvarově komplikovanější střecha znamená obvykle složitější konstrukci krovu (a tedy větší pracnost), větší spotřebu materiálu při pokládce střešní krytiny (je třeba počítat s prořezy, zejména u nároží a úžlabí) a s tím opět související zvýšenou pracnost. Zvyšuje se rovněž množství doplňkových prvků střechy – klempířských, větracích či ukončovacích, které bývají výrazně dražší než běžná krytina v „metráži“. Členitější střecha také přináší větší ochlazovanou plochu a zvýšené nároky na údržbu. Naopak v její prospěch obvykle hovoří estetické hledisko (ačkoli i v tomto případě často méně znamená více, jak je vidět u některých střech přezdobených vikýři a věžičkami). Právě poměr mezi nízkými náklady a funkčností na jedné a architektonickou kvalitou na druhé straně musí být posouzen odborníkem.

Nejčastěji dřevo

Při výběru materiálu na konstrukci krovu u šikmých střech jednoznačně vítězí dřevo, v odůvodněných případech lze použít i jiné materiály – například ocel. U plochých střech můžeme při výběru nosné konstrukce vybírat ze všech typů běžně používaných stropních konstrukcí; vzhledem k menším nárokům z hlediska zatížení a kročejové zvukové neprůzvučnosti se zde navíc používají i různé odlehčené konstrukce z ocelových nosníků, trapézových plechů a podobně. Při výběru takovéto konstrukce je však vhodné zohlednit mimo jiné možnosti výběru dodavatele (klasický tesařský krov není pro průměrnou stavební firmu nic složitého, zatímco ocelová konstrukce může vyžadovat spolupráci zkušeného zámečníka nebo zámečnické firmy), dopravu materiálu (v obtížně přístupných lokalitách nejsou nejvhodnější dlouhé prvky nebo například panely) či potřebu zvedacích prostředků (možnost přístupu a cenu za pronájem autojeřábu). Ve stísněnějších podmínkách – při stavbách v prolukách, u řadových objektů nebo na úzkých pozemcích – může mít použitý materiál střešní konstrukce vliv i na umístění stavby na pozemku. Při výpočtu potřebných odstupových vzdáleností, vycházejících z požárně nebezpečného prostoru se mimo jiné zohledňuje požární zatížení, které závisí na druhu stavebních konstrukcí. Zjednodušeně řečeno jde o to, zda je konstrukční systém objektu tvořen nehořlavými či smíšenými konstrukcemi – a použití dřeva v krovu automaticky znamená zatřídění do druhé skupiny, což přináší zvětšení potřebných odstupových vzdáleností.

Správný návrh skladby střešního pláště – to je odborně náročná záležitost, zejména je-li podkroví rodinného domu využito jako obytný prostor (což je dnes nejběžnější případ), případně pokud jde o plochou střechu. Ve střešním plášti dochází k relativně komplikovaným fyzikálním pochodům souvisejícím s teplotou a vlhkostí. Pro běžná řešení a pro konkrétní období vývoje stavebnictví existují obecně akceptovaná řešení (typové skladby), odchýlení od nich může při nedostatečné znalosti věci vést ke znehodnocení prostředků vložených do stavby. Situaci může výrazně zjednodušit řešení stavby s klasickým půdním prostorem, ale to je obvykle v rozporu s tendencí využít každý kubický metr obestavěného prostoru. Nicméně – pokud jde o střechu s malým sklonem, stojí toto řešení za úvahu.

Jakou zvolit krytinu?

Volba střešní krytiny je pověstnou „třešničkou na dortu“. Opět jde o téma mnohokrát probrané, takže spíše pár konkrétních postřehů.

Tašková krytina je běžně používanou klasikou. Komplikovanější je u ní pokrytí malých a členitých ploch – ty znamenají spoustu řezání, složité kotvení „odřezků“ a řešení přechodů například na přilehlé svislé konstrukce. Pozornost musí být rovněž věnována umístění různých prostupových tašek – zejména v sousedství úžlabí.

Plechové střešní krytiny jsou také tradiční, měděné střechy kostelů hovoří samy za sebe. Přitom měděný plech je vynikající krytina, ale i tak přináší určité komplikace. Kromě vyšších nákladů na materiál je nutné si uvědomit, že v důsledku aktuálního stavu ovzduší dnes po zoxidování vytvoří spíše tmavý povrch než klasickou měděnku. Vyšší cena také automaticky znamená vyšší lukrativnost pro zloděje kovů – a u měděné střechy obvykle nebývají z jiného materiálu ani střešní okapy, svody a případně též parapety. Proto je nutné předem vyřešit jejich ochranu od osazení na stavbu po dokončení oplocení a zahájení užívání objektu.

Pozinkovaný plech se dnes již používá výrazně méně než v minulosti, patrně v důsledku negativních vzpomínek několika generací na hodiny strávené při obnovách nátěrů. Pokud o tomto materiálu uvažujete, vezměte v potaz také tyto skutečnosti: není „pozink“ jako „pozink“ (záleží na tloušťce a soudržnosti zinkové vrstvy chránící podkladní ocelový plech – některé prvorepublikové pozinkované plechy a konstrukce jsou dodnes plně zachovalé) a povrchová vrstva musí být ochráněna proti poškození. Při použití kvalitního nátěru může být životnost krytiny bez následné údržby překvapivě vysoká, ovšem takovéto kvalitní nátěrové hmoty přibližují výslednou cenu dražším typům plechu.

Vícevrstvé plechové krytiny – ocelový plech s ochrannými vrstvami provedenými již ve výrobním závodu (pozinkování, nátěry, plast) jsou z hlediska ceny i výrobcem udávané životnosti zajímavé, je zde však nutné dbát na správné provedení a následné používání. Vrstvy, které chrání plech před korozí, mohou být poškozeny při neodborném dělení a tvarování. Výjimkou bohužel není ani jejich poškození po osazení na střechu – například při osazování různých doplňkových prvků a konstrukcí na střeše (komíny, kolektory, antény...). Pokud nemáte jistotu, že dokážete podobným příhodám předejít, zjistěte si možnost případných oprav u výrobce či prodejce krytiny.

Krytiny tvořené maloformátovými deskovými prvky – šablonami, tedy klasická břidlicová krytina i její novodobé ekvivalenty z cementovláknitých materiálů, dříve známých jako „eternit“. Zatímco dříve byla tato krytina tvořena mimo jiné azbestovými vlákny, dnes je nahradily jiné, ekologicky i zdravotně příznivé materiály. Cementovláknité krytiny jsou lehké a umožňují pokrytí různě tvarovaných ploch, byť za cenu vyšší pracnosti. Na rozdíl od keramických nebo betonových tašek však postrádají zámkové spoje, takže jsou použitelné spíše při větších sklonech. Při jejich pokládce je rozhodující kvalifikace řemeslníků, kteří ji provádějí – není náhodou, že řemeslná zručnost se často předvádí na různých veletrzích právě na břidlicové krytině.

Výběru střechy a střešní krytiny by proto mělo předcházet seznámení s problematikou (na stránkách odborných časopisů nebo na specializovaných internetových serverech) a konzultace s odborníkem (nebo ještě lépe více odborníky). Inspiraci lze hledat na stavbách v okolí i na stavebních veletrzích – a skutečně je z čeho vybírat.

 
Více se dočtete v časopise Dům a zahrada č. 6/2008.