Trocha staré dobré Anglie

Trocha staré dobré Anglie

Existují architektonická a materiálová řešení, která po čase vyjdou z módy. Pak ale existují ta, jež se užívají desítky či stovky let a můžeme si vsadit na to, že se budou těšit zájmu i nadále. Mezi ně nepochybně patří fasáda z lícového zdiva.

Elegance lícové cihly působí stejně samozřejmě na starých anglických sídlech jako na moderním rodinném domě současnosti. „Lícovky“ prostě znamenají v architektuře to, co v módě smoking nebo „malá černá večerní“ – luxusní klasiku, která jen tak z módy nevyjde. Navíc rastr cihel na fasádě je až překvapivě univerzálním architektonickým řešením. Především v kombinaci s dalšími materiály, zejména dřevem, jej lze s trochou citu aplikovat stejně dobře do městské, příměstské i venkovské zástavby.

Je paradoxní, že tento „luxusní šat“ představoval v dřívějších dobách spíše levnou konfekci – neomítnuté zdivo jednoduše ušetřilo pořizovací náklady. Představa obvodové stěny z plných cihel je ovšem v dnešní době naprosto nemyslitelná – neustále rostoucí ceny energií zvyšují i nároky na tepelně technické parametry zdiva, takže konstrukcí řešení soudobého režného zdiva je podstatně složitější než dříve. Nejčastěji tvoří součást sendvičové nekontaktní (respektive kontaktní) konstrukce složené z nosného zdiva, tepelné izolace, vzduchové mezery (kontaktní systém mezeru neobsahuje) a předsazené lícové stěny. Lícové cihly se vyrábějí promícháním cihlářské hlíny s barevnými písky a následným výpalem při teplotě cca 1100 °C, případně za studena ze směsi vápna, křemičitého písku a vody. Předsazenou stěnu pojí s nosnou konstrukcí kovové kotvy, které zajišťují její stabilitu. Existuje i konstrukčně méně náročná varianta v podobě obkladových tenkých pásků, které se lepí na zdivo a které vytvářejí iluzi lícového zdiva.

Konstrukční řešení je ovšem spíše na projektantovi, respektive dodavateli, investor řeší spíše vzhled cihel. Klasická červená totiž není jedinou barvou lícového zdiva. Škála barev sahá od bílé, šedé až po různé varianty hnědé. Zajímavě působí cihly laděné do zelena a antracitově černé barvy. Vápenopískové cihly mohou být probarveny dočervena nebo do žluta.  Aby byl vzhled domu co nejvíce „opravdový“, bývá předsazená lícová stěna vyzděna cihlami z několika různých palet. Nestejná barevnost pak dodává fasádě plastičnost, přiměřenou patinu zase speciální „oštípané“, záměrně lehce nepravidelné prvky. Vazby zdiva jsou stejné jako vazby klasického cihlového zdiva (křížová, polokřížová, vazáková...). Překlady jsou z architektonického hlediska většinou řešeny jako cihly postavené na výšku, což dodává jinak relativně monotónní fasádě svěží nádech.

Ne nadarmo se říká, že detail utváří celek – velká pozornost je u lícového zdiva věnována provedení, barvě a rozměrům spár. Je ovšem třeba si uvědomit, že to vše něco stojí a ne právě málo. Počítat musíme s náklady na lícovky samotné, na příslušenství a v neposlední řadě na cenu za vyzdění, které by nepochybně měla provést zkušená profesionální firma.

Druhá věc, kterou musíme mít na pamětí, se váže k zateplení. Zvolená tloušťka tepelné izolace je v případě fasády z lícového zdiva jen těžko navýšitelná. Překrýt dodatečnou izolací fasádu za několik set tisíc korun není právě šťastný krok… Zohlednit musíme také tloušťku lícové stěny a případné vzduchové mezery. Spolu s nosnou tloušťkou stěny vytvářejí poměrně masivní celek, což z hlediska stavební fyzika, konkrétně oslunění a osvětlení, nese potřebu většího rozměru okenních otvorů.

Nicméně druhá miska vah je vrchovatě naplněna vysokou mechanickou odolností, trvanlivostí a prakticky bezúdržbovým provozem. Architektura se ovšem nezabývá jen stavebními hmotami a jejich mechanickými vlastnostmi. Zahrnuje i psychologické aspekty materiálových a architektonických řešení, které v případě režné fasády hrají velkou roli. Společně s lícovkami si totiž kupujeme i kus elegance „staré dobré Anglie“ a jistotu trvalé estetické hodnoty. A to není málo.