Když je ornament zločinem

Na styl technicistní kuchyně se můžeme dívat ze dvou stran – z hlediska spotřebičů a z hlediska nábytku. Slova příbuzná jako technika, technologie napovídají, že technicistní kuchyně bude vybavena nejmodernějšími spotřebiči, a to nejen pro jejich funkci, ale hlavně design.

Poslední model trouby vybavený horkým vzduchem, párou, samočisticí funkcí a podobně může být vyroben jak v rustikálním, tak i moderním vzhledu. Ten rustikální ovšem do kuchyně vybavené v technicistním stylu nepatří. I bez definice si pravděpodobně každý představí styl moderní, s rovnými liniemi, ba až minimalistický.

Na vině je funkcionalismus

Funkčnost je na prvním místě, tvary jsou dány účelem – tato myšlenka byla jasně vyřčena ve 20. letech minulého století zakladateli funkcionalismu, ale již v roce 1908 napsal Adolf Loos slavnou větu: „Ornament je zločin“. Le Corbusier říká: „Dekorace je smyslné a primitivní povahy, stejně jako barva, a hodí se toliko pro nižší třídy, sedláky a divochy“.

Veškerá zdobnost je tedy zbytečná, vzhled je důležitý jen do té míry, do jaké odpovídá svému účelu. Funkcionalisté měli v oblibě kov, kámen a sklo v kvalitním provedení, křivky byly nahrazeny pravoúhlými geometrickými tvary.

Další asociace slova technicistní je inspirace průmyslem. Materiály, které se původně v domácnostech příliš neobjevovaly – nerezová ocel, beton, sklo – postupně pronikly do interiéru. Barvy se používají minimálně. Vzhled je strohý, chladný a úsporný. Pokud se nad těmito charakteristikami zamyslíme, zjistíme, že všechny odpovídají tomu, co si pod pojmem technicistní kuchyně přestavíme. Proč jsou tyto ideje pro současný interiér stále přitažlivé? Jednoduchost znamená praktičnost, kvalitní materiály dlouhou životnost a nadčasový vzhled, všechno dohromady modernost a progresivitu.

Horizontální pocit

Jedním z jasných znaků tohoto stylu je schopnost vestavby a převládající horizontální linie. Linka nebývá klasicky uspořádána z horních a dolních skříněk, ale často je tvořena pouze spodními skříňkami, většinou ve formě zásuvek. Jejich čela jsou hladká a úchytky nenápadné. Pracovní deska je z granitu, umělého kamene nebo nerezu. Spodní část často reprezentuje pouze varný ostrůvek, někdy podle své velikosti až „ostrov“, vybavený nejmodernějšími spotřebiči. Může to být indukční varná deska nebo třeba speciální kovová plocha určená ke grilování po japonském způsobu tepanyaki. Nesmí chybět mohutný odsavač par v provedení z nerezové oceli.

Ostatní spotřebiče – vestavná trouba, mikrovlnná trouba, kávovar, lednice – jsou ukryty v monolitické stěně. Technický dojem podporují čisté linie a geometrické tvary.

Jak v obýváku, tak v kuchyni

Dalším z důvodů obliby tohoto typu kuchyně je trend scelování obývacího pokoje, jídelny a kuchyně do jednoho obytného prostoru. To si žádá jednotný styl nábytku v části odpočinkové i v části kuchyňské. S tím také souvisí trend zmenšujícího se prostoru pro vaření. V naší uspěchané době se vaření a pečení věnuje méně času, ale o to náročnější jsme na spotřebiče. Chceme jíst zdravě, ale přípravě jídla věnovat pokud možno jen nejnutnější čas. A v tom nám mají pomoci moderní kuchyňští pomocníci.

Vrací se tradice stolu jako srdce celé domácnosti, kde se alespoň jednou denně schází celá rodina. Prostor pro stolování se zvětšuje na úkor prostoru pro vaření.

Moderní minimalistický styl se prosadil v mnoha českých domácnostech. Na rozdíl například od konzervativnější Anglie nebo Francie, kde je oblíbený klasický a venkovský styl, se v Čechách velmi daří moderním interiérům. A když je obývací pokoj ve stylu minimalismu, kuchyně ho následuje, nebo naopak. V propojeném obytném prostoru se kuchyně snaží na sebe příliš neupozorňovat, proto jsou vestavné spotřebiče ukryty za hladkými dvířky a kuchyňský nábytek se provedením blíží vybavení obývacího pokoje. Minimalismus se vyznačuje minimálním využitím tvarů, materiálů a barev. Pro daný interiér volíme kombinace dvou, maximálně tří materiálů, čímž se sjednotí barevnost. Také jednotnost tvarů podtrhuje čistotu stylu.

Více se dočtete v časopise Living Kuchyně 3/2008

Autor : Monika Smekalová