Skříň je důležitá součást interiéru

Budoucí architektka Petra Vranová dokončuje Fakultu architektury ČVUT pod vedením prof. ing. arch. Jana Bočana, působila již v atelierech AA Héta, len+K architektonický atelier a nyní navrhuje pro ateliér AVRA. Zároveň se spolu s Romanem Vrtiškou zúčastnila projektu společnosti Indeco, který poukazuje na rozdílné úhly pohledu muže a ženy na prostor, funkci a design.

Firma Indeco dodává vestavěné skříně. Jak jste se dostala k návrhům tohoto druhu nábytku?

Indecu mne doporučila reklamní agentura Focus, jejímž klientem společnost Indeco je.

Líbila se vám tato práce?

Líbila a moc. Už dřív jsem se k návrhům skříní dostala, navrhovala jsem je pro sebe i kamarádům a již tehdy mne to moc bavilo. Současnou výhodou bylo, že jsem měla zkušenosti s materiály, věděla jsem, jaké jsou možnosti a co se dá použít. Skříň je funkční a maximálně praktická věc, která může být zároveň hezká. Věc, která je pro celkový dojem interiéru stejně důležitá, jako sedačka, obraz, koberec nebo lustr.

Vzhledem k tomu, že se vestavěná skříň skládá z rámu a posuvných dveří, neomezovalo vás takové zadání?

Snažila jsem se vymyslet něco nového. Předvést netradiční kombinace a provedení, aby se zákazníci Indeca mohli třeba inspirovat. Nemám vůbec nic proti jednoduchým řešením skříní, pokud však si zákazník vybírá neutrální kombinace jen proto, že se třeba trochu bojí, chtěla jsem svými návrhy rozehrát jeho fantazii, aby si řekl: Hmmm, co dát do předsíně místo té bílé se zrcadlem třeba dřevo s limetkou? Co se týče vnitřků, jsem zastáncem poliček, šuplíků, výsuvných polic… prostě věcí, kam se dají uložit jak svetry, tak třeba složené kalhoty. Nevýhodou různých „specializovaných“ držáků podle mě je, že zabírají moc místa a nemůžete je využít na nic jiného.

Ve svých návrzích nepoužíváte zrcadla. Proč?

Mně se zrcadlo jako výplň dveří skříně moc nelíbí. Z ryze praktického hlediska jsem zrcadlo udělala u návrhu skříně pro svého bratra. Skříň má v předsíni, kde by podle mne mělo být i zrcadlo, v němž se člověk vidí celý, než někam jde. Zrcadlo se nedalo jinam umístit a tak bylo umístění na skříň jediná možnost. Nadšená jsem z toho nebyla, ale zvolili jsme kouřové zrcadlo, které není tak „ostré“, jako normální a výsledek vypadá docela dobře.

Co nového zákazníci v katalogu najdou?

Přiznám se, že mi tato práce připadala jako mají modní návrháři kolekce haute couture. Módní návrhář při přehlídkách také předvádí modely z větší části dost extravagantní a možná i trochu nenositelné. Tím vůbec nechci říct, že by mé návrhy nešly „nosit“, spíš že to je takové to „něco navíc“, co firma Indeco pro své zákazníky připravila. Snažila jsem se zdůraznit horizontální a vertikální prvky. Na skříni můžete mít deseticentimetrový pás barevného skla, vedle padesáticentimetrový pás dřevěného lamina... Nemusí se jednat pouze o plochu dělenou na třetiny či poloviny. Nabídla jsem příjemnou hru s těmito prvky.

Myslíte si, že z vašich návrhů bude patrný ženský prvek?

To musí posoudit jiní. Já doufám,že ano. V každém případě se jedná o dva rozdílné koncepty s jednoznačně odlišnými prvky a to, myslím, byl cíl tohoto konceptu.

Poznala byste, zda interiér navrhovala žena nebo muž? V čem by se mohl rozdíl projevit?

Dlouhou dobu byla architektura ryze mužskou záležitostí, tak se to nedalo dost dobře posoudit. Teď vidíme po celém světě řadu uznávaných architektek a u většiny jejich projektů bych to asi nepoznala. Nedávno mi kamarádka ukazovala, jak si sama zařídila byt, a musím říct, že by to směle natřela radě studovaných designérů a architektů. Byl to velmi elegantní, leč na ženu dost strohý styl, ze kterého by se také nedalo identifikovat, že autorem je žena. Myslím si, že se ale dá poznat po vstupu do nějakého bytu nebo domu, zda tam ženská ruka je, či není. Ženy v sobě mají zakořeněné budování hnízda a takové to udělání hezky kdekoliv a kdykoliv.

Máte nějaké architektonické období, které je vám nejbližší, nebo vzorem?

Mám moc ráda historii, románskou kulturu, gotiku, renesanci. A samozřejmě i architekturu té doby. A nesmím zapomenout na můj milovaný Řím. Zbožňuju to město, jeho atmosféru, to, jak tam lidé žijí. A samozřejmě ty stavby. Byla jsem třeba naprosto fascinovaná Villou D´Este kousek od Říma; v jakém luxusu a jak moderně si lidé žili. Když si vezmete, že první splachovací záchod a dokonalý kanalizační systém byl již 3000 let před Kristem v Knóssosu na Krétě, a srovnáte si, co se dělo v 17., 18. století třeba v Paříži, kde byl záchod, stoka a ulice v jednom... Ale abych se vrátila zpět k otázce, tak vzory mám spíše z dob nedávných. Od mala zbožňuju architekta F. L. Wrighta, ten podle mě předběhl svou dobu. Pocházím z architektonické rodiny a tak jsem měla možnost si prohlížet knihy se stavbami jako docela malá..Chodila jsem za tátou do atelieru, sedla si mu na klín a počítala, kolik je na půdorysu záchodů. To byla taková naše hra. A když jsem to spočítala správně, namaloval mi koně. Možná proto jsem se rozhodla jít na architekturu…

A byl vaším vzorem váš otec?

Nepochybně. Myslím si o něm, že je vynikající architekt a často, když ho pozoruji při práci, říkám si, že bych chtěla mít takové nadání a dělat tak hezké věci, jako dělá on. No snad jsem aspoň kousíček talentu podědila. Je také vynikající kreslíř, což kdysi byli všichni architekti. Dnes, v době počítačů se to už bohužel moc nenosí. Všichni dělají vizualizace a je to škoda.

Kam bude směřovat váš profesní život?

Končím nyní studium architektury na ČVUT a nemám vyhraněný směr. Architektura je krásná právě ve své šíři. Architekt se nemusí specializovat pouze na interiéry, na design, může navrhovat třeba urbanistickou studii v Dubaji...

To jste navrhla?

Přesnější by bylo spolunavrhovala. Poslední dobou jsou to hlavně zahraniční projekty, nemocnice v Riadu v Saudské Arábii, rekonstrukce interiérů zastupitelského úřadu v Santiagu de Chile, apartmánový dům ve Filzmoos v Rakousku, nebo dva domácí projekty - návrh interiérů kavárny, apartmány a pokoje pro Vojenskou zotavovnu v Měříně a dům pro seniory v jedné krásné vesničce kousek od Prahy.

Už byl nějaký váš návrh zrealizovaný?

Zatím bohužel jen ten hotel...

Bohužel?

Od studie k realizaci vede velmi dlouhá cesta. Z návrhů bývá realizováno tak deset až patnáct procent. V nejbližší době se snad začne realizovat bytová nástavba v Praze, tři patra bytů i s administrativní částí budovy. A probíhá rekonstrukce jedné vily na Ořechovce.

Budete tedy stavět především domy?

Naším primárním úkolem je navrhovat domy a jejich interiéry a interiéry bytů. Ale třeba architekti Kaplický nebo Jiřičná zároveň navrhují šperky, plavky... Jako žena mám ráda módu a zrovna navrhování šperků by mě hodně zajímalo.

V podstatě nemám stanovený žádný směr, kam bych se chtěla ubírat. Chtěla bych ale dělat funkční a hezkou architekturu, abych lidem svými návrhy zpříjemnila bydlení nebo práci.