Světlo do domu

Dům bez oken? Těžko myslitelná představa. Existují sice například světlovody, které dokážou “přenést“ sluneční paprsky i do těch nejtemnějších místností, ovšem výhled z okna prostě nahradit neumějí.

Člověk si prostě jen s lampičkou nevystačí. Důkazem toho jsou nabídky realitních kanceláří. Výhled vždy cenu nemovitosti řádně navýší a nemusí se přitom jednat o panorama Hradčan. Nebo hotelové pokoje s okny orientovaným k moři? Totéž. Okna ovšem nemají jen psychologický účinek na člověka, velmi výrazně promlouvají i do celkového architektonického vyznění stavby. Vždy když v historii došlo ke střídání stylů, odehrála se ve tvarosloví oken malá revoluce. Právě tento prvek výrazně ovlivňuje kompoziční chápání celé stavby. Ale nemusíme chodit do historie, stačí se podívat na soudobou architekturu. Často čteme o “povedené rytmizaci stavby pomocí oken“, ale i o “nepromyšlené hře okenních os“. Vymyslet jejich správné umístění prostě není úplně jednoduché a vyžaduje řádnou dávku citu a vědomostí.

Promyslet je nutné i velikost a počet okenních otvorů. Nedostatečné dimenzování dělá z objektu tmavou kobku, pokud to ale s procentem zasklení přeženeme, musíme v návrhu počítat s konstrukcemi pro zastínění. Sluneční paprsky jsou nepochybně vítaným hostem, ovšem je-li jich přehršel, dokáží proměnit především v létě domácnost doslova ve skleník. Pro prosvětlení většinou postačí plocha oken o velikosti asi jedné sedminy podlahové plochy osvětlovaných místností, výsledek samozřejmě ovlivňuje orientace objektu ke světovým stranám.

V potaz musíme brát i ekonomický aspekt – okna totiž představují v rozpočtu na stavbu rodinného domu nemalou položku, navíc i ty nejmodernější výrobky výrazně zaostávají za tepelně technickými parametry obvodového zdiva, což v době permanentního zdražování energií není moudré přehlížet.

Z hlediska materiálu má investor na výběr ze tří typů oken. Asi nejrozšířenější jsou v tuzemsku okna plastová. Ta oslovují stavebníky především nízkou pořizovací cenou, prakticky bezúdržbovým provozem a širokou barevnou a tvarovou škálou. Problémy s tuhostí, respektive stálostí plastových rámů se výrobcům daří v posledních letech eliminovat. Věčným rivalem plastu je dřevo. Dřevěná okna bývají dražší a navíc po několika letech vyžadují obnovu ochranných nátěrů, odměnou za věnovanou péči je ovšem jejich vysoká estetická úroveň. Je lhostejno, zda se jedná o novostavbu v příměstském satelitu nebo o rekonstrukci památkově chráněného objektu – dřevěná okna lze použít v obou případech, což o plastu tvrdit nelze. Místo v minulosti používaných masivních okenních rámů se na jejich výrobu dnes používají lepené profily zabraňující zkroucení rámu. V posledních letech se určité renesance dočkala okna hliníková. Ta sice cenově převyšují oba zmíněné konkurenty, jejich chladný vzhled ale perfektně koresponduje s moderní minimalistickou architekturou, navíc vynikají vysokou pevností a prakticky neomezenou barevnou škálu.

Uživatele bude vedle vzhledu nepochybně zajímat ovládání, respektive otevírání. Všechna okna jsou standardně jednoduše ovládána rukojetí, přičemž rozlišujeme okna sklopná (málo častá), otevíravá, otevíravě sklopná (asi nejčastější), kyvná kolem horizontální osy, vertikálně a horizontálně posuvná, horizontálně sklopná a shrnovací. Hlavně v objektech vybavených rekuperační jednotkou se uplatňují okna pevná. Hůře dostupné okna lze naopak otevírat a zavírat pomocí elektromotorů prostřednictvím dálkového ovládání.

Bez ohledu na to, pro jaký typ okna se rozhodneme, by měla jeho osazení provést specializovaná montážní firma. Chyby nebo nedbalost u připojovací spáry totiž mohou mít za následek nejen výrazné snížení uživatelského komfortu, ale i zatékání, které může být pro rám okna fatální.

Více se dočtete v časopise Dům a zahrada č. 10/08.