První paleta barev

Psát o sněženkách, bledulích, narcisech a dalších jarních cibulovinách na začátku podzimu se může zdát být poněkud scestné, ale pokud cibulky nevysadíme do půdy právě nyní, na jaře už to nedoženeme! A byla by to škoda, protože bychom se na jaře ochudili o první barvy, které po zimě každý vítá s velkým nadšením.

Cibuloviny rozdělujeme podle doby jejich kvetení na rané, středně rané a pozdní. Rozdílné jsou i svou výškou. Pokud jsme si ujasnili, kde v naší zahradě rostliny porostou (posloužit může původní vysazovací plán, o němž jsme v našem seriálu hovořili v začátcích), můžeme navštívit nejbližší zahradnické centrum a vybírat. Právě na začátku podzimu je pro výběr cibulovin nejvhodnější doba.

 Vybere si každý

Mezi cibulovinami je opravdu z čeho vybírat; populární rostliny jsou středem zájmu šlechtitelů, kteří se rok co rok snaží dostat na trh nové kultivary. Skupina například oblíbených zahradních tulipánů dnes čítá přes šest tisíc kultivarů. Doba květu a výška jednotlivých druhů je uvedena vždy na vyobrazeních, která jsou součástí prodejních kartonů a sáčků. Pro radu se můžeme obrátit i na místní školený personál. Vhodným výběrem mohou jarní cibuloviny zkrášlovat naši zahradu od konce ledna až do začátku června. Sbírku našich cibulovin můžeme rok od roku rozšiřovat a obohacovat o nové druhy.

Kdy a jak vysazujeme

Cibuloviny můžeme vysazovat na podzim od září až do prosince, a to i po prvních nočních mrazících. Důležité je, aby se s půdou dalo ještě pracovat a nebyla zmrzlá. Vhodným stanovištěm jsou sluncem zalité plochy v záhonech nebo je vysazujeme jako předsadbu keřů do lehčí propustné půdy. Před samotnou výsadbou zem nezapomeneme nakypřit. Těžkou jílovitou půdu, která je častá právě kolem novostaveb, zlehčíme kompostem nebo pískem. K cibulovinám nikdy nezapravujeme čerstvý hnůj – cibulky by popálil. Pro samotnou výsadbu použijeme sázecí lopatku nebo sázecí kolík (například vysazujeme-li krokusy do trávy). Hloubka výsadby cibulovin se řídí jednoduchým pravidlem: cibuli či hlízu sázíme zhruba dvakrát hlouběji než je její výška, tedy do hloubky deset až dvacet centimetrů v případě větších jedinců – například hyacinty a asi dva až pět centimetrů třeba u sněženek. Větší cibule hyacintů, tulipánů a narcisů, vysazujeme asi deset centimetrů od sebe, pro ty menší, jako jsou krokusy, sněženky, botanické tulipány a narcisy, stačí vzdálenost pět centimetrů.

Po sezoně ven

Tak jako všechny rostliny i cibuloviny procházejí ročním vegetačním cyklem. Odkvetlé rostliny, kterým již odumřely listy, vyjmeme z půdy, listy odstraníme, cibule očistíme od hlíny a zkontrolujeme, nejsou-li poškozené. Pak je uložíme na lísku a skladujeme v suché, tmavé a větrané místnosti, například ve sklepě nebo kolně. Na podzim je opět vysadíme. Cibuloviny vysazované mezi trvalky a keře z půdy  nevyjímáme, necháváme je v půdě "zplanět". Stejné je to i se sněženkami a krokusy v trávě.

Nejen do země
Jarní krásu cibulovin si můžeme dopřát i na balkoně či terase. Vybereme si dostatečně hlubokou nádobu, aby rostliny mohli dobře růst. Velmi vkusně působí cibuloviny i v dřevěných nádobách nebo starých kamenných korytech a velkých ozdobných květnících. Jejich dno vysypeme vrstvou drenážního materiálu a tuto vrstvu pak zasypeme zeminou, přičemž dbáme na to, aby okraj nádoby byl dvakrát výš, než je výška vysazené cibule. Cibuloviny pak do nádob vysazujeme jednu vedle druhé tak, aby se nedotýkaly. Nakonec dosypeme zbytek zeminy a zalijeme. Do opravdu hlubokých nádob můžeme cibuloviny vysazovat také v několika vrstvách dle nároku na hloubku výsadby a získat tak krásné, postupně kvetoucí dekorace. Velmi působivá je i kombinace cibulovin se stálozelenými rostlinami, jako je například břečtan, zakrslé jehličnany nebo traviny.

Kvetení si můžeme urychlit
Oblíbenou disciplínou více či méně zkušených zahradníků je rychlení cibulovin, což je jakési oklamání přírody. Principem je časnější umělé vytvoření lepších teplotních a světelných podmínek pro růst a kvetení. U našich venkovních cibulnatých květin je třeba navíc rostlinu zmást i tím, že jí nízkou teplotou nasimulujeme zimní období, což je pro kvetení nutné. V domácích podmínkách však máme jen zřídka možnost přesně regulovat teplotu, a tak se musíme spokojit s pozdějšími termíny kvetení, tedy většinou v únoru až dubnu. Obecně platí, že čím je období rychlení blíže k jaru, tím se rostliny rychlí lépe. Pro velmi raná rychlení jsou propracovány postupy časné sklizně s následně přísně dodržovanými teplotami označované jako preparace. U pozdního rychlení ovšem docela vystačíme se zdravými v obvyklé době sklizenými cibulemi. Vybereme si cibule větší velikosti, aby měly dostatek zásobních látek. Nejlépe se pro rychlení hodí první jarní cibuloviny, k nimž patří sněženky, bledule, ladoňky, i modřence a hlíznaté krokusy. U těchto rostlin jde svým způsobem pouze o mírné přirychlení. V případě tulipánů a narcisů vybíráme cibule o průměru alespoň 3 cm. Tvar přitom musí být víceméně kulatý, nikoli plochá šupinka. Kupodivu, i když jsou náročné na pěstování, rychlit jdou dobře hyacinty, vhodné jsou cibulky o průměru 5 cm.

Postup rychlení

Vhodná doba pro zahájení příprav k rychlení je září. Do přenosných nádob vysazujeme cibulky ve skupinách třeba po pěti tak mělce, aby jim vyčnívaly špičky. Půda musí být lehká, tedy s větším přídavkem písku, rašeliny, případně perlitu. Hyacinty se často rychlí jednotlivě v nádobě o průměru 9 cm. Někdy dokonce i ve sklenici tak, aby kořínky sahaly do vody. Drobné jarní cibuloviny sázíme také alespoň po pěti, kontejner stačí o průměru 8 cm. Můžeme si ovšem osázet i celý truhlík několika druhy. Osázené nádoby pak zapustíme ven do půdy, ideální stanoviště je však nevytápěný skleník, fóliovník nebo pařeniště. Venku je totiž někdy těžké cibuloviny v nádobě v pravý čas pod sněhem najít a uvolnit. Vysazené cibule během podzimu dobře zakoření. V prosinci můžeme do tepla přenést drobné cibuloviny, v lednu hyacinty a modřence, v únoru tulipány a začátkem března narcisy. Nejprve nádoby očistíme, opatříme miskami a umístíme do teploty 10 až 12 °C, asi za dva týdny postupně zvyšujeme na 16 až 18 °C. Vyšší teploty, málo světla a suchý vzduch vedou k vytahování do výšky, pokřivení, květy jsou deformované nebo se poupata neotevřou a papírovatějí. U hyacintů se někdy na rostliny nasazují zpočátku tmavé kornouty, pokud se požadují dlouhé květní stvoly nad listy. Doba od přenesení do místnosti po rozkvět je 3 až 6 týdnů. Rozkvetlé nádoby můžeme umístit v časném jaru i venku a ukrývat je jen při mrazech. Cibule po odkvětu nevyhazujeme, musíme je ovšem zvolna otužovat. Teprve koncem dubna je přenášíme ven a vysadíme poněkud hlouběji do volné půdy. Po zaschnutí cibulky opět sklidíme jako v případě volně vysazených cibulovin. Budou ovšem menší a dva roky po sobě je do rychlení nazařazujeme.

Více se dočtete v časopise Dům a zahrada č. 10/08.