Kuchyně jako součást projektu

Vzhled kuchyně je vždy věcí osobního vkusu jejího majitele. Existují však pravidla, která jsou pro každou kuchyňskou linku stejná a díky nimž se stane každodenní vaření příjemnou záležitostí. Kvalitu kuchyně totiž víc než vzhled určuje její funkčnost.

Při plánování vlastní podoby a uspořádání kuchyně bychom si měli nejprve ujasnit, jaké spotřebiče chceme do prostoru umístit a především kam. Možná, že se zdá trochu převrácené začít právě spotřebiči, ovšem jen takto předejdeme zbytečným komplikacím a také nákladům vycházejících z nevhodného rozmístění instalací vody, odpadu, plynu či elektrických zásuvek. Architekti doporučují zabývat se těmito otázkami již během projektování rodinného domu. Pokud je nová kuchyně součástí rekonstrukce stávajícího bydlení, nezbývá než rozvody upravit, nebo se jim přizpůsobit.

Myslet dopředu se vyplatí

Jaké nároky mají jednotlivé spotřebiče? Na spotřebu elektřiny bude nejnáročnější sklokeramická varná deska, jejíž příkon může být až 8 kilowat za hodinu. Proto je nutné počítat s kabelem pod varnou deskou o napětí 380 voltů, a to v dostatečné délce. Ostatních spotřebičů se bude týkat především umístění přípravy elektrické zásuvky. Pokud se bude jednat o vestavné spotřebiče, příprava musí být zabudována mimo daný spotřebič. Nejčastěji se instaluje pod či nad něj, nebo do vedlejší skříňky.

Pro vodu a odpad je jako stvořená skříňka pod dřezem, kam vodu umístíme ve výšce přibližně 60 centimetrů a odpad 40 centimetrů nad zem (toto je zvláště nutné, pokud plánujeme drtič potravinového odpadu). Také na myčku se váží určité požadavky: přívod vody a vývod odpadu. Ideálním řešením je zavést zvláštní přívod vody a takzvaný pračkový sifon. Dále je možné využít přívodu vody ke dřezu a vodovodní baterii a pomocí rozbočovacího T ventilu udělat odbočku pro myčku s tím, že pro vyvedení odpadu bude používán sifon dřezu. Veškeré instalace musí být v tomto případě umístěny mimo spotřebič.

Způsoby uspořádání

Tvar kuchyně z největší části určuje už samotný prostor, do kterého ji hodláme začlenit. Nejrůznější výklenky, architektonické zvláštnosti, okna, dveře… To jsou prvky, kterým musíme kuchyni přizpůsobit. Kuchyni zajisté ovlivní i velikost místnosti, ovšem rozhodně neplatí, že malá kuchyně nemůže být designově vyvedená a dokonale funkční. V zásadě se nabízí sedm základních variant uspořádání: lineární, souběžné, sestava ve tvaru L, U či dokonce G a kuchyně s ostrůvkem. Kapitolou sama pro sebe jsou volně stojící kuchyně, při jejichž navrhování nemusí mít architekt sebemenší zábrany - lze je kdykoliv přestavět.

Nejoblíbenější varianty

Do úzkých místností se nejlépe hodí uspořádání podél jedné stěny, takzvaná lineární kuchyně. Aby bylo možné do jedné linie funkčně umístit všechny pracovní zóny, měla by mít stěna bez oken a dveří délku alespoň tři metry. Dřez je vhodné v rámci tohoto systému instalovat doprostřed linky, a to s dostatečným odstupem od sporáku. V lineární kuchyni sice pracovní pohyb probíhá v jedné linii, ovšem nejvíce se v ní oproti jiným typům nachodíme.

Pokud máme k dispozici místnost širších rozměrů, vůbec nejefektivnější využití prostoru představuje souběžná sestava, v níž se většinou umisťují spotřebiče na jednu stranu a na druhé se nacházejí pouze skříňky, zásuvky a pracovní plocha. Mezi oběma stranami je nutné dodržet takový rozestup, aby bylo možné současně otvírat zásuvky umístěné proti sobě (minimálně tedy 120 centimetrů). Výhodou souběžné sestavy je mimo jiné snadná dostupnost ke všem jejím částem. Většinou se stačí pouze otočit.

Největší oblíbenosti se těší sestavy ve tvaru L. Do takové kuchyně je možné umístit i jídelní stůl, aniž by hrozil problém s neprůchodností. Musí však být dodrženy vzdálenosti stolu od kuchyňské linky – průchod mezi jídelním stolem bez židle a pracovní deskou by měl být široký minimálně 90 centimetrů a na straně, kde se nacházejí i židle, alespoň jeden metr. Pokud je stůl situován ke dřezu, bude potřebný odstup 110 centimetrů. V blízkosti varné desky nebo zásuvkové spodní skříně dokonce 140 centimetrů.

Pohodlí, vše nadosah a dostatek úložných prostorů nabízí kuchyně ve tvaru U, kde jedno z ramen může zároveň vytvářet optický předěl mezi kuchyní a obývákem. Mezi rameny je nutné dodržet stejně jako u souběžného tvaru rozestup alespoň 120 centimetrů.

K současným trendům patří kuchyně se středovým ostrůvkem. Samostatný ostrůvek může stejně jako rameno kuchyně tvaru U oddělovat kuchyni od jídelní nebo obývací části. Z hlediska pracovního trojúhelníku je nejvhodnější do této části umístit dřez nebo sporák s digestoří, která bude navíc výborným designovým doplňkem. Kuchyně se středovým ostrůvkem je jako ušitá pro ty, kteří v kuchyni nejen vaří, ale využívají ji také jako další “společenskou“ místnost.

Pohodlí určuje i pořadí

Moderní kuchyně se skládá z pěti zón, které je z ergonomického hlediska důležité umístit ve správném sledu. Zóny by měly být naplánovány ve směru hodinových ručiček v tomto pořadí: zásoby, ukládání, mytí, přípravy a vaření či pečení. Má-li se jednat o kuchyni pro leváka, pak postupujeme proti směru hodinových ručiček. Zóna zásoby představuje například spíž, mrazák a lednici. Jedná se hlavně o potravinové zásoby. V zóně ukládání se pak nachází především nádobí. Nejvíce využívané předměty je praktické umístit v horních skříňkách nebo v zásuvkách spodních skříněk. Stěžejní částí zóny mytí je myčka nádobí a dřez se spodní skříňkou – vhodným místem pro uložení odpadkového koše, sortérů, čisticích prostředků a pomůcek. Do zóny přípravy uložme pracovní příbory a pomůcky, které je potřeba mít při vaření rychle po ruce, ale i kořenky a jiné často používané ingredience. Poblíž zóny vaření a pečení využijme skříňky pro hrnce, pánve či pekáče.

Ergonomie na prvním místě

Aby byla práce v jednotlivých zónách pohodlná, musí být dodrženy určité parametry částí kuchyně a zároveň i vzdálenosti mezi nimi. Největší prostor vyžaduje přípravná zóna, která by měla být minimálně 90 centimetrů dlouhá. S tím souvisí i správná výška pracovní desky, která se odvíjí od výšky kuchaře. Pokud je vysoký do 170 centimetrů, linka by měla být vysoká 86 centimetrů. U vyšších osob je potřeba přičíst přibližně pět centimetrů. Nejvhodnější rozměr lze odvodit podle pravidla ohnuté paže (pracovní deska pět až deset centimetrů pod úrovní paže). Výšku pracovní desky můžeme upravit především pomocí soklu pod linkou. Ten by měl dosahovat alespoň deseti centimetrů a mírně ustupovat za čelo linky, aby vznikl prostor pro nohy. V rozměrově větších kuchyních je velmi praktické výškové rozdělení jednotlivých zón. Dřez je sám o sobě hluboký, proto bude mnohem pohodlnější jej zvýšit přibližně o 14 centimetrů (90 až 105 centimetrů, nebo 5 centimetrů pod úroveň ohnuté ruky). Nebudeme se tak muset ohýbat. Pokud by se jednalo o větší vyvýšení, je vhodné postavit myčku na podstavec. Dřez by měl obklopovat z každé strany prostor široký minimálně 30 centimetrů. Výška celé kuchyňské sestavy by rozhodně neměla přesáhnout 190 centimetrů. Stejně tak šířka skříněk a polic se doporučuje v rozmezí 15 až 30 centimetrů, aby byly uložené věci dobře viditelné a dosažitelné. Spotřebiče a šuplíky nikdy nedávejme do rohů, protože by zablokovávaly přístup k vedlejším skříňkám a zároveň by je mohly poškodit. K barovému pultu zvolme odpovídající židle (110 centimetrů – 74 centimetrů židle, 90 centimetrů – 63 centimetrů židle).

Varné centrum

Mezi dřezem a varnou deskou je vhodné ponechat alespoň 60 centimetrů na odkládání hrnců a přípravu. Na druhé straně sporáku bude taktéž potřeba určitého odkládacího prostoru (minimálně 30 centimetrů). Varné centrum snese oproti mycímu snížení desky (mínus 14 centimetrů, nebo 10 až 17,5 centimetrů pod úrovní ohnuté ruky). Bude se tak dobře nahlížet do hrnců u zadní stěny. Pohodlnější kontrolu nad vařícím se jídlem nabízí i úzké obdélníkové nebo jinak tvarované varné desky, ovšem za předpokladu širšího varného prostoru. Desku nikdy neumisťujme do rohu a na úplné konce pracovní desky. Plynová deska nepatří pod okno či na velmi frekventované místo (například vedle dveří, chodby). Průvan by mohl oheň zhasnout, v horším případě zapříčinit požár od záclony. Troubu je ideální situovat na úroveň očí a pasu (zhruba ve výšce 115 centimetrů) kvůli snadné kontrole pokrmu a také bezpečnosti dětí. Digestoř zavěsme 60 až 75 centimetrů nad varnou desku. Obvod trojúhelníku, který tvoří tři hlavní centra (skladovací a přípravné, varné, mycí), by neměl přesáhnout šest metrů.

Více se dočtete v časopise Dům a zahrada č. 11/2008.