Pichlavé symboly Vánoc

S otevřením našich hranic okolnímu světu k nám dorazila řada zvyků, které jsme v dobách předlistopadového temna možná jen tušili, možná jsme o nich ani nevěděli. K závěru roku tak už téměř dvě desítky let patří rostlina, kolem níž se vine řada mýtů a pověr – cesmína.

Jakkoli se cesmína možná snaží vytlačit jiný, nicméně ryze tuzemský vánoční symbol, jmelí, nikdy se jí to pravděpodobně nepodaří. Nepatří totiž mezi domácí druhy dřevin a pravděpodobně u nás nezevšední natolik, abychom ji do svých zahrad a domovů přijali jako samozřejmost. Jako určitá zvláštnost či dokonce rarita však může mít cesmína místo v přírodních i ryze formálních zahradách, protože, jak si povíme za chvíli, její využití je skutečně různorodé.

Co se také povídá

Cesmíny (Ilex) známe většinou jako opadavé keře nebo stromy, mezi jejich zástupci však najdeme i druhy opadavé, které mnohem lépe vystavují na odiv to nejcennější – červené plody velikosti hrachu, které přisedají těsně k větvím a u některých druhů je doslova obalují. Cesmína je ovšem velmi dobrým příkladem toho, že co je v přírodě červené, to bývá většinou jedovaté: listy a zejména plody obsahují látky, které mohou způsobit zdravotní komplikace a v krajním případě i smrt nejen u člověka, ale i běžných domácích zvířat (naopak pro přezimující ptáky jsou vítaným zpestřením zimní stravy). První symptomy otravy se dostavují po požití dokonce už dvou peckovic, takže v domácnostech s malými dětmi buďme velmi ostražití – nejen na zahradě, ale také v případě, že budeme větvičky s červenými plody používat jako vánoční dekoraci.  

Jestliže jsme se už zmínili o listech, musíme také dodat, že jejich pilovité okraje jsou důvodem, proč cesmína dostala německý název "pichlavá palma". Druhá část názvu odkazuje na křesťanskou legendu, podle níž pochází cesmína z palmových ratolestí, které metal lid Ježíšovi pod nohy při jeho příchodu do Jeruzaléma. A co český název? Ten má historii prozaičtější – pochází ze staročeského slova cásati, v němž možná objevíme slovo cáry: znamená totiž trhati a má být odrazem vykrajovaných, jakoby natrhaných listů. Zajímavý tvar je navíc ještě podpořen pestrostí listů mnoha kultivarů nejrozšířenější cesmíny obecné (Ilex aquifolium), které mají bílé nebo zlatožluté panašování a liší se také jemností vykrojení.

Ještě jedna zajímavost, než opustíme svět historie a legend. Cesmíny se v přírodě dožívají až 300 let věku, nicméně kvůli svému pomalému růstu a stále masivnější likvidaci pro předvánoční trh jsou spíše ohroženým, a proto chráněným druhem. Podobně jako jiné stálezelené dřeviny byla symbolem věčného života a uctívali ji Keltové, Římané i Germáni. Právě od posledně jmenovaných pochází také pověra o tom, že větvička cesmíny zastrčená za rám vstupních dveří ochrání dům před hromem. V lidovém léčitelství zase měl čaj připravený z listů cesmíny vyhánět z těla horečku. Když pacient zemřel, což se nezřídka kvůli obsahu jedovatých látek stávalo, přisuzovalo se to spíše ďáblu v jeho těle než nepatřičně použitému léku.

Botanické minimum

U nás pěstované cesmíny většinou vytvářejí jednopohlavné květy, takže chceme-li se dočkat plodů, je třeba vysadit k samčí rostlině také exemplář samičí. Kromě plodů jsou však cesmíny ceněny také jako dřevina pro tvarované živé ploty, které zároveň díky pichlavým listům působí jako dokonale bezpečná hranice pozemku, i když péče a řez mohou být poněkud obtížné. Jenže i pro tento případ má příroda řešení – cemína kulatá (Ilex rotunda) má listy bez pichlavých výstupků, ale je stálezelená a tvoří i plody.

Pokud kouzlu těchto zajímavých dřevin neodoláte, vyberte jim v zahradě nejlépe polostinné stanoviště – to je jediný nárok, na jehož dodržení jsou cesmíny choulostivé. Kromě zamokřených půd nejsou náročné ani na půdu či živiny. Jsou ideální do městského prostředí, protože jim nevadí znečištěný vzduch. Protože velmi dobře snášejí řez, můžeme z nich vytvořit již zmíněné stříhané živé ploty, vyniknou však také jako solitéry nebo v podrostu vyšších stromů podobně jako například rododendrony. Starší nebo za tužších zim namrzlé exempláře lze seříznout až do starého dřeva, spolehlivě obrážejí.

Panašované kultivary mohou občas vytvořit výhony se zcela zelenými listy. U odrůd s bílými či žlutými okraji se tento jev občas objevuje a bez zásahu by nakonec mohl kultivovanou část rostliny zcela přerůst. Ihned po objevení však stačí plně zelený výhon odstranit až u báze.

Více se dočtete v časopise Dům a zahrada č. 12/2008.