Retro je minulost, ovšem ne příliš vzdálená, minulost, ke které máme osobní vztah. Představují ji věci, se kterými jsme se sami mohli setkat – v dětství, u babičky, u sousedů. Retro má tedy pro každou generaci trochu jiný význam. Zřejmě se ale shodneme, že většina z nás si pod pojmem retro představí styl převážně doby 50. až 70. let.

Jako se v oblasti módy po určité době vrací minulé styly v novém provedení, stejně tak se vrací i nábytkové styly. Nábytek a dekorace 50. a 60. let mají charakteristické znaky, které se v poslední době do interiérů vrací. Většinou jde o moderní variace, ale někdy se v zařízení používají originální výrobky té doby, nebo jejich přesné napodobeniny. Design tehdejší doby velmi ovlivnila výstava EXPO 58 v Bruselu, proto se pro tento styl vžil název „bruselský“ nebo pouze „Brusel“. V mezinárodním měřítku je to poslední doba poznamenaná jednotícím stylem. Jeho dekorativnost je založena na asymetrické kompozici a kontrastu plošné barevnosti s výraznou linií a strukturou. Typickými se staly lehká křesílka, plastové židle s kovovými nohami, výrazné grafické vzory, a z barev žlutá, hráškově zelená, fialová. Byl výrazem doby, ve které probíhaly rychlé změny, a nových technologií, hlavně z oblasti chemického průmyslu. Některé prvky se v současných interiérech tak zabydlely, že je ani nepovažujeme za odkaz nedávné minulosti, ale za veskrze moderní.

Kuchyně té doby byly relativně malé, a jejich vybavení se na rozdíl od současnosti nevěnovala taková pozornost. Dá se říci, že jejich styl určovaly hlavně spotřebiče a doplňky, jako například mixér nebo sifon. 

Retro styl je také ovlivněn dobou 50. let v USA. Chrom, typické pastelové barvy jako vanilková, světle fialová, světle zelená, ale také sytě tyrkysová, žlutá a červená okamžitě asociují tuto dobu. Radost po skončené válce a hospodářský vzestup podnítily optimistický náboj vzhledu dobových výrobků.

Všechno staré není retro

V souvislosti se současným obvyklým propojením obývacího a kuchyňského prostoru dochází ke sjednocování zařízení obou částí. Pokud se někomu retro zalíbí, zřejmě v tomto stylu vybaví obývací pokoj nebo i celý byt či dům, možná použije jen pár stylových kousků nebo doplňků. V případě kuchyně ovšem asi málokdo použije původní kuchyňské skříňky a spotřebiče. Pravděpodobně na trhu nenalezneme ani výrobce doslovných replik. A zde se dostáváme k jádru věci – jaká by měla být moderní současná kuchyně v retro stylu?

Někdo by mohl nabýt dojmu, že všechno starší 30 let je retro, ale pozor – mohli bychom se dostat do úplně jiného stylu. Kuchyně venkovské (rustikální, country), klasické (anglické nebo francouzské) nebo například ve stylu Provence, mají své typické znaky a ty mají ke stylu retro hodně daleko.

Barvy, vzory, tvary

Jednou z možností je vyvolat atmosféru 50. a 60. let doplňky. Začít můžeme u podlahy a stěn, výmalba nebo tapety s typickým vzorem navodí požadovaný dojem. Podlaha pokrytá černobílou dlažbou šachovnicového vzoru, nebo PVC či linoleem je základ. Moderní linoleum je příjemný povrch, který se dobře udržuje, do kuchyně ideální. Z široké nabídky zvolíme vzor, který barevně doplní a podtrhne odstín kuchyňského nábytku.

Další krokem jsou spotřebiče, od toasterů, konvic, kávovarů až po trouby a lednice – v této oblasti je nabídka trhu poměrně široká. Charakteristické tvarosloví se projevilo také v designu skla a porcelánu. Dobovou atmosféru je možné přiblížit doplňky ve stylu Pop artu. Jasné syté barvy můžeme použít na podlahu nebo stěny, případně postačí plakát s motivem například od Andy Warhola. A nesmíme zapomenout na stylová svítidla.

Další variantou je stylový jídelní kout. Plastové židle, křesílka s nohami v úhlu, typický stolek s deskou ve tvaru trojúhelníku nebo mnohoúhelníku se zaoblenými rohy. Mnoho stylových prvků se ukázalo velice životaschopnými a v poněkud upravené moderní podobě působí dnes jako poslední výkřik módy – podívejme se například na současné plastové židle. Také židle se sedáky z ohýbané překližky na kovových nohách prožívají svůj vítězný návrat.

Více se dočtete v časopise Living Kuchyně 4/2008

Autor : Monika Smekalová