Březnová inflace příjemně překvapila

Březnové údaje o vývoji spotřebitelských cen přinesly překvapivě nízké číslo. Spotřebitelské ceny se oproti předchozímu měsíci nezměnily, míra inflace v březnu dosáhla 3,8%. Meziměsíční stagnaci bylo možno pozorovat i u čisté inflace, která v porovnání s březnem minulého roku vzrostla o 2,1%. Očekávání trhu dle agentury Reuters přitom zněla na 0,2% pro měsíční růst spotřebitelských cen a 0,3% pro čistou inflaci.

Za březnovou stagnací cen lze hledat především meziměsíční pokles v cenách potravin o 0,6%, dle ČSÚ způsobený zejména jarním zlevňováním zeleniny a ovoce. Další skupinou, která v březnu zaznamenala pokles (-0,8%), byl volný čas, zejména díky nižším cenám pobytů na horách. Oproti těmto klesajícím cenám jsme v březnu díky růstu cen ropy platili více především za pohonné hmoty (skupina doprava +2,4%). V ostatních skupinách ceny zaznamenaly minimální pohyb.

Minulé měsíce naznačily, že letní období nízké inflace je již u konce a proto březnovou stagnaci lze hodnotit jako výrazné překvapení. Nicméně příznivý výsledek v jednom měsíci rozhodně neznamená změnu trendu a na případné přehodnocení inflačního výhledu je rozhodně brzy.

Z hlediska dalšího vývoje inflace je podstatné, že sdružení OPEC, jehož omezené těžební kvóty stojí za zdražováním ropy a tedy i pohonných hmot, svou politiku zmírnilo a ceny ropy od druhé poloviny března klesly o více než 20%. Česká koruna je navíc poměrně stabilizovaná okolo 36,50 Kč/EUR, takže z hlediska nabídkové strany došlo k výraznému poklesu inflačních tlaků. Zůstává tedy podstatná otázka, jak se zachovají výrobní ceny a probouzející se domácí ekonomika. Čtvrteční PPI v tomto směru znamená zdvižený varovný prst, neboť produkční ceny vzrostly v březnu meziměsíčně o 0,7% (velká část jde opět na vrub cenám ropy). Růst výrobních cen se se zpožděním promítne i do spotřebitelských cen a růst spotřebitelské poptávky (poptávková strana ekonomiky), založený především na vyšším růstu reálné mzdy (za rok 1999 5,1%), by rovněž mohl na trhu zboží a služeb vytvořit určitý prostor pro růst cen. Tento vliv je však oproti minulým létům výrazně oslaben historicky vysokou nezaměstnaností, která snižuje spotřebitelskou důvěru. Inflační očekávání, jak spotřebitelů, tak producentů, jsou po 2,1% růstu v minulém roce nastaveny poměrně nízko, takže ani tento faktor by na růst cen příliš tlačit neměl. Z oblasti jednorázových faktorů je v letošním roce opět třeba počítat s deregulacemi cen nájemného, elektrické energie a plynu, což bude mít za následek růst spotřebitelských cen v polovině roku.

Deregulace jsou však z čisté inflace vyloučeny a proto je pravděpodobné, že za celý kalendářní rok, obdobně jako v roce 1999, dosáhne čistá inflace nižší hodnoty, než jakou Česká národní banka očekává. Monetární politika ČNB se odvíjí především od čisté inflace a pro letošní rok banka vytyčila cílové pásmo v rozsahu 3,5-5,5%, ovšem aktuální údaj je 2,1%. Pravděpodobnost, podstřelení cílového pásma centrální bankou je vysoká a proto nelze v nejbližších měsících očekávat zvyšování úrokových sazeb, naopak objevují se spekulace, že by mohlo dojít dokonce k jejich dalšímu poklesu.

Březnový překvapivě příznivý výsledek tedy nepovažujeme za změnu trendu inflačního vývoje a očekáváme, že v následujících měsících dojde opět k jejímu růstu, ovšem ne nijak dramatickému. Pro jarní období lze očekávat míru inflace okolo 4%, k 4,5% se přiblíží po provedení červencových deregulací. Okolo této hodnoty by měla fluktuovat v celé druhé polovině roku 2000, v závěru roku lze očekávat její růst maximálně na úroveň 5%.

Petr Sedlář
vyšlo v týdeníku Profit 17. dubna 2000