Když podlaha vyběhne z domu

Anglický výraz decking se u nás už vžil jako označení pro podlahy venkovních teras a chodníků, úpravy okolí bazénů, ale i vnitřních ploch v zimních zahradách nebo kolem krytých bazénů. Pro tyto účely se používá dřevo i kompozitní materiály a jako u každé podlahy, i tady platí jistá pravidla, aby výsledek odpovídal očekávání co do vzhledu, trvanlivosti a snadné údržby.

Prvním předpokladem je promyšlený plán umístění deckingu a s tím související volba materiálu. Pokud bude propojen se vstupem do domu, terasa bude jistě dost frekventovaná a vyplatí se věnovat pozornost její odolnosti. Je-li určena k posezení, neobejde se bez stříšky nebo zastínění, možná budou třeba i schody či zábradlí.

Výběr materiálu závisí mj. na tom, jak se hodláte věnovat údržbě. Dřevo je v tomto ohledu náročnější, potřebuje ošetřovat olejem alespoň na začátku a na konci sezóny a chránit proti hmyzu a houbám. Kompozitní materiály žádnou údržbu nevyžadují kromě občasného smetení nečistot a omytí. Pořizovací náklady na kompozitní materiály jsou obecně vyšší než na dřevěnou terasu, ale náklady na údržbu dřeva se pohybují kolem 200 až 300 Kč za metr čtvereční, kromě toho si údržba vyžádá i nějaký čas a práci.

Kompozitní materiály    

Kromě nenáročnosti na údržbu nabízejí kompozity vyráběné z dřevěné moučky a plastů  i další výhody. Vypadají téměř jako dřevěné, ale jsou trvanlivější, bez deformací odolávají povětrnosti, slunečnímu záření, chlóru, hmyzu a jejich vzhled se nemění. Mají protiskluznou úpravu a při chůzi naboso nehrozí zadření třísky. Ani z ekologického a zdravotního hlediska proti nim nelze nic namítat. Stavebnicový systém umožňuje snadnou a rychlou montáž. U výrobků konstruovaných jako duté profily je třeba dodržet spád, aby voda z dutin mohla odtékat, v zimě nezmrzla a nezpůsobila popraskání materiálu.

Na trhu je výběr různých typů kompozitních materiálů, které se liší nejen cenou, ale také vzhledem a stupněm přiblížení se podobě a pocitu dřeva.

Pokyny pro instalaci výrobci dodávají spolu s materiálem a postupy se v mnohém shodují s instalací terasy dřevěné. Důležitá je příprava podkladu – štěrkové, betonové plochy nebo hydroizolace, a dodržení spádu od nejvyššího bodu cca 10 mm na metr. Kvůli cirkulaci vzduchu decking nemůže ležet přímo na podkladu, ale na podpůrné konstrukci z minimálně pět centimetrů vysokých nosičů buď dodaných výrobcem, nebo dřevěných. Na ně se pokládají prkna tak, aby spáry mezi nimi byly  nejméně 5 mm na šířku a 10 mm na délku pro zajištění prostoru při rozpínání v závislosti na změně teploty a také vzhledem k počasí, tání sněhu a ledu. Upínací klipy automaticky zajistí šířku spáry. Dále musí být ponechána 15 mm spára na okrajích hraničících se stěnou nebo jinou překážkou (například strom či sloupek). Okraj každého koncového prkna musí být přimontován k nosiči nebo hranolu. Přesahy prken se zaříznou a zakončí profily.

Na deckingy z kompozitních materiálů poskytují výrobci záruku dvacet i více let. Údržba není náročná, odstranit se dají i stopy plísně (čističem obsahujícím bělidlo, nikoliv rozpouštědla). Při grilování se na povrch může dostat mastnota, kterou je třeba co nejrychleji odstranit, aby nevznikly mastné skvrny. Případné rýhy lze opatrně vykartáčovat ocelovým kartáčem nebo vyhladit jemným smirkovým papírem ve směru vláken. Povrch kolem grilu je dobré chránit před žhavými uhlíky podložkou.

Dřevěné povrchy

„Nic proti jiným materiálům, ale dřevo je dřevo,“ říkají mnozí. Přírodní materiál má své mouchy, ale vynahrazuje to příjemným působením na smysly, svým teplem, přívětivým vzhledem. U domu působí přirozeně a rozumí si se zahradou i architektonickými prvky. Nečekejte jednotnou barevnost a strukturu, rozmanitost je charakteristickou vlastností dřeva. Aby si své kvality zachovalo, potřebuje pravidelnou údržbu, jejíž frekvence se liší podle druhu dřeviny i podle zátěže. Používá se olejování, lakování, impregnace. I přesto je třeba počítat s tím, že dřevo stále pracuje. Méně odolné dřeviny mohou sesychat, kroutit se, podléhat hnilobě. Zálusk na dřevo mají i houby a hmyz. Ochrání je insekticidní a fungicidní nátěr, který ovšem musí být nanesen i zespodu a navíc jde o dotek chemie. Určité nebezpečí představují i třísky, které se mohou u méně kvalitního nebo neošetřovaného dřeva vyskytovat. Venku je dřevo vystaveno nemilosrdnému působení povětrnosti, které působí postupnou změnu odstínu, šednutí, s tím, jak se ze dřeva vyplavuje barvivo. To může obarvit i okolní předměty, omítku apod. Proto je dobrá prevence, nátěr navazujících nebo dotýkajících se ploch. Samotné dřevo před ztrátou barvy chrání olejování.

Montáž, pokud nejde o menší plochy, je lepší svěřit odborné firmě. Rozhodnete-li se pro svépomocnou instalaci, vyplatí se konzultace s dodavatelem materiálu. Obecně platí některé zásady. Hodně záleží na pevném, tvrdém a rovném podkladu, na kterém se nesmí držet voda. Může být ze štěrku (dvě vrstvy, hrubší a jemnější, na fólii nebo geotextili, o celkové výšce až 30 cm), nebo z betonu. Na podklad se pokládá rošt z kvalitních dřevěných hranolů kolmo na vrchní prkna. Vzdálenost hranolů je mezi 20 a 50 cm, podle zatížení terasy a tloušťky prken. Hranoly i povrchová prkna se doporučuje dvakrát napustit olejem. Samotná prkna se pokládají s mezerami 5 až 10 mm a spojují skrytými spoji (klipový systém, spony), klasickým vrtáním a přišroubováním z horní strany nebo méně častým přilepením. Pro šroubování jsou vhodné nerezové vruty s vyšší pevností a dvojnásobnou délkou, než je tloušťka prken.

Olejování a čištění

Zvláště exotické dřeviny se vyznačují velkou barevnou různorodostí. Většina dodávaných dřevin je navíc bez povrchové úpravy, což znamená, že terasa po nainstalování vypadá velice živě. Sjednocení různých odstínů docílíte ošetřením speciálním olejem na dřevo. Neuškodí ani vícenásobné použití oleje, který tak pronikne hlouběji pod povrch. V ideálním případě by měly být olejem ošetřeny všechny řezné strany tvrdé dřeviny ještě před samotným zabudováním, a navíc také ihned po uchycení na připravený rošt. Plocha terasy by se měla olejem znovu upravit cca 2 měsíce po pokládce, tedy v době, kdy dochází k přirozenému úbytku olejnatých látek z povrchu dřeva. Pro uchování původního vzhledu dřevěné terasy a původní barevnosti dřeva je velmi důležitá pravidelná údržba. Úvodní použití speciálního oleje, případně vosku, je třeba zopakovat každý rok na začátku a na konci sezóny. Zatímco vosk vytvoří na povrchu dřeva ochranný film, který zabrání pronikání vlhkosti a nečistot do pórů dřeva a zároveň ho ochraňuje před UV zářením, oleje proniknou ještě hlouběji a zajistí dřevu vyšší tvarovou stálost.

U dřevěných teras většinou platí, že natírat je potřeba vždy, když dřevo začne měnit odstín (podle druhu – zčervenání, zešednutí, zpatinovatění).

Postup: Celý povrch důkladně očistěte kartáčem a větším množstvím vody. Po uschnutí natřete podlahu impregnačním prostředkem, který obsahuje biocidy a který účinně působí proti hnilobě, zamodrání dřeva, dřevokazným houbám a dřevokaznému hmyzu (ideálně takový přípravek, který nezpůsobuje korozi kovových prvků a proniká hluboko do struktury dřeva).

Je-li terasa po nanesení impregnačního nátěru důkladně vysušena, natřete celou plochu terasy speciálním olejem (nebo voskem) a dbejte na to, abyste olej nanášeli rovnoměrně v tenké vrstvě a ve směru fládrování dřeva. V případě potřeby natřete olejem terasu ještě jednou, ale až po důkladném zaschnutí prvního nátěru. Olejový nátěr nechte minimálně 24 hodin schnout a pamatujte, že při vlhkém a chladném počasí se může doba schnutí prodloužit. Dřevo úplně proschne přibližně za 14 dní.

Kromě olejování dřevo někdy potřebuje také čištění. Silné zašpinění lze odstranit tvrdým kartáčem a mýdlovým roztokem. Pokud se na povrchu vyskytnou zvláště odolné skvrny, je účinnější použít mosazný či měděný kartáč nebo jemný brusný papír. Na dodaném materiálu se může vyskytovat povrchová plíseň, kterou nabral během přepravy. Odstraní se lehce kartáčem. Po zabudování se někdy objeví zabarvení (například černé způsobené reakcí kovu), kterému nelze zabránit. Často se tak stává působením kovu, se kterým se pracovalo v blízkosti dřevěného povrchu (např. zábradlí). Kovový prach může způsobit velké škody, terasa může dokonce zčernat. Což by se nemělo stát ani u zašedlého dřeva, ani u dřeva potaženého olejovým filmem. Pokud k tomu dojde, použijte roztok kyseliny šťavelové (10 g kyseliny rozpustit ve ¼ litru vody). Roztok vetřete kartáčem nebo jiným nástrojem a nechte působit 10 – 15 minut. Poté znovu přejeďte kartáčem a opláchněte velkým množstvím vody, která zmírňuje účinky kyseliny.  

Výběr dřevin

Evropské dřeviny jsou v posledních letech na terasách vytlačovány dřevinami exotickými, kterým může konkurovat domácí akát či dub (měrná hmotnost cca 700 kg/m3). Tropické dřeviny se vyznačují vysokou odolností proti povětrnostním vlivům a dřevokaznému hmyzu (není nutné je impregnovat), vysokou tvrdostí (měrná hmotnost při vlhkosti 15 % se pohybuje od 690 do 1050 kg/m3) a delší životností. Představme si ty nejpoužívanější.

Cedr - málo sesychavé dřevo odolné proti povětrnostním vlivům, biologickým škůdcům a trvanlivé. Světle hnědá až narudle hnědá barva dřeva na vzduchu a slunci tmavne. Letokruhy jsou velmi výrazné, podobné smrku nebo borovici. Nutno upozornit na větší výskyt suků s velmi obtížným tříděním. Nevýhodou dřeva je obtížně standardizovaná kvalita.

Jatoba - dřevo s vysokou pevností a trvanlivostí. Vysoká houževnatost a pevnost v ohybu. Dobře snáší povětrnostní vlivy a výkyvy počasí. Vlastnostmi podobné dřevo jako je ipe.  Výhodou je vysoká standardní kvalita a široké použití.

Ipe - dřevo těžké až velmi těžké (960-1100 kg/m3), velmi tvrdé, pevné, trvanlivé. Vysoká houževnatost a pevnost v ohybu. Snáší dobře povětrnostní výkyvy. Dřevo je různobarevné, olejováním se barva dřeva sjednocuje a získává teplou tmavě hnědou barvu příjemného hedvábného povrchu. Výhodou je vysoká standardní kvalita, široké použití.

Massaranduba - patří mezi dřeviny s největší odolností proti hmyzu, plísním, má vysokou statickou a dynamickou pevnost. Dřevo je těžké, značně sesychavé, ve velkém množství obsahuje pryskyřičné látky. Může obsahovat menší množství otvorů velikosti cca 1 mm,  které nejsou technickou závadou. Výhodou je vysoká standardní kvalita a mechanická pevnost oproti nízké ceně.

Merbau – světle hnědé, červenohnědé až tmavě hnědé dřevo s drobnými zlatavými žilkami, barvu ztrácí jen pomalu.

Bangkirai - příjemná světle hnědá barva, která může přecházet až do středně hnědé nebo do žlutavého odstínu. Ve srovnání s dubem je toto dřevo asi o polovinu tvrdší. Při vyšší vlhkosti a v kontaktu s kovy vznikne velmi výrazné zbarvení, vlivem intenzivního působení světla mění rychle barvu.

s využitím pramenů WPC – Woodplastic s.r.o.