Po desetiletém spánku se japonský ”tygr” probouzí

 Hospodářský zázrak v Japonsku na konci osmdesátých let vystřídala dekáda chybných politických rozhodnutí, která způsobila zaostávání ekonomiky za zbytkem světa.

Japonská ekonomika v posledních dvou letech zaznamenala přírůstek hrubého domácího produktu. Pokud se však podíváme na tento růst detailněji, zjistíme, že je ve srovnání s přírůstky HDPUSA nebo zemích Eurozóny velmi slabý a je tažen ze státního rozpočtu. Přestože současná japonská ekonomika rozhodně není v recesi, je označení dlouhodobá hospodářská krize více na místě než termín ekonomický vzestup. Při hledání příčin této krize pak odhalíme, že jejím hlavním důvodem jsou chybná ekonomicko-politická rozhodnutí o alokaci státních výdajů. Plánovaný cíl nárůstu veřejných výdajů, tedy povzbuzení silného ekonomického růstu Japonska, se zde minul účinkem.

Jediným důsledkem státních injekcí ekonomice jsou problémy v rozpočtové oblasti, které dosáhly obrovských rozměrů. Japonský ministr financí Miyazawa dokonce nedávno prohlásil, že fiskální situace je blízko kolapsu. Deficity státního rozpočtu dosáhly v posledních třech letech v průměru 10% hrubého domácího produktu. Obdobně astronomicky roste japonský státní dluh, který v loňském roce činil 120% HDP. Tento vývoj je o to paradoxnější, že vše se děje v prostředí klesající cenové hladiny. Japonská ”inflace” měřená indexem spotřebitelských cen se drží od poloviny devadesátých let mírně pod nulou, deflace cen aktiv (nemovitostí, movitých věcí nebo cenných papírů) je ještě mnohem hlubší. Zatímco před deseti lety byly kancelářské prostory v Tokiu nejdražší na světě, dneska jejich cena klesla hluboko pod úrovně Londýna, Paříže nebo New Yorku.

Vývoj cen japonských aktiv nejzřetelněji dokumentuje vývoj akciového indexu Nikkei 225, který je dnes na třetinové úrovni ve srovnání se svým vrcholem na konci roku 1989. Tehdejší ekonomický rozmach způsobil bublinu nadhodnocení aktiv ne nepodobnou vývoji amerického technologického indexu Nasdaq v posledních dvou letech. Vyvstává tedy otázka, zda se nyní USA nedostanou na podobnou trajektorii jako Japonsko v posledních deseti letech. Při srovnání těchto dvou ekonomik na první pohled zaujme problém vnitřní a vnější rovnováhy, tedy záležitost vývoje státního rozpočtu a vývoje zahraničního obchodu.

Zatímco Japonsko bojuje s deficity státního rozpočtu a vykazuje aktivní bilanci zahraničního obchodu, Američané v posledních letech dosahují významných přebytků vládního rozpočtu, problém pro ně naopak představuje výrazný schodek vnější bilance. Nerovnováha na jedné nebo druhé straně má zjevně historické příčiny – v USA se tržní prostředí (nezávislost ekonomického růstu na výdajích státního rozpočtu) rozvíjí podstatně dynamičtěji, než v Japonsku. Dlouhodobé faktory rovněž podporují přebytek bilance zahraničního obchodu Japonska. Výše salda této bilance je však ovlivněna vnějšími vlivy, letošní oslabení globálního ekonomického růstu tedy sníží také vývozy japonského zboží do světa.

Nelze očekávat, že tvůrci americké hospodářské politiky udělají takové množství chyb jako jejich asijští předchůdci. Americký FED reagoval na první známky přibrždění ekonomiky odpovídajícím způsobem – během tří měsíců razantně snížil úrokové sazby. V Japonsku sice klesla v posledních deseti letech oficiální diskontní sazba až na nulu, ani to však nezabránilo v pokračujícím poklesu cenové hladiny a deflaci aktiv.

Ani o pozitivním vlivu klesajících úrokových sazeb na ekonomiku nelze hovořit - investice soukromého sektoru a spotřeba domácností ve svém vlivu na růst HDP zaostávají za veřejnými výdaji a čistým exportem, které jsou nejsilnějšími tahouny současné japonské ekonomiky. Měnové autority rozhodly v posledním roce o opětovném zvýšení diskontní sazby. Zřejmě již nevěděly, co pro ekonomiku bojující s problémy udělat. Tento pokus narazil na ostrou kritiku celého světa. Počátkem března letošního roku se základní úrokové sazby vrátily na nulovou hodnotu.

Japonsku pomůže jen reforma a deregulace v klíčových oblastech – financích, ve veřejném sektoru, na trhu práce a v organizační struktuře firem. Finanční systém zápasí se ztrátovostí úvěrových portfolií, vyvedení špatných aktiv z bilancí bank by mělo být jedním z prvořadých cílů Bank of Japan. Podniky v zemi vycházejícího slunce dosahují podstatně nižších ukazatelů rentability než jejich konkurenti ze Severní Ameriky nebo Evropy. Na vině je neefektivní způsob hospodaření japonských korporací. Připravuje se proto změna obchodního zákoníku, která je součástí balíku reforem. Pokud se tato a další reformy podaří, mohlo by se Japonsko znovu stát nejrychleji rostoucí ekonomikou světa.

Na japonský akciový trh se v polovině března letošního roku vrátili investoři, kteří věří, že po provedení reforem může být růst akcií japonských firem dlouhodobější.

Petr Kalina

Autor je analytikem NEWTON Investment – IS, a.s.



Sdílejte článek na sociálních sítích nebo emailem

Social icons
Hodnocení článku

Fotogalerie na bydlet.cz, nejlépe hodnocené fotografie



Články Deregulace nájmů