Byty 2010: Sonda do realitního bahna!

"Tak to byl šrapnel, Hlaváčku" prohlásí hrdě Cimrmanův inspektor Trachta poté, co na šokovaném továrníku Meyerovi demonstruje svou proslulou výslechovou techniku. Hrdina z detektivního dramatu "Vražda v salonním coupé" jistě netušil, že kromě praktikanta Hlaváčka najde učenlivé žáky i v redaktorech Hospodářských novin

. Jinak než jako aplikaci Trachtovy metody si totiž nelze vysvětlit obsah tematické přílohy tohoto listu z pondělí 15. března. Čtenář, který dychtivě otevřel sešit s názvem „Byty 2010“, se namísto poučení o světě realitních obchodů dočkal drsné lekce ze zcela jiného oboru – totiž public relations v režii stavitelů a prodejců nemovitostí.

Neváhej a investuj

Již v úvodníku přílohy čtenář narazí na problematickou tezi, že ten, kdo kupuje byt pro vlastní potřebu, se nemusí ohlížet na návratnost své investice. Byl to sice právě tento styl uvažování, který přivedl tuzemský realitní trh do situace, z níž se vzpamatovává dodnes, kdo by se ale o takovou drobnost staral…

Toho, kdo vyřčený názor přejde jako jistý druh autorské licence, čekají hned na další straně údajné tipy na investice. V deseti krátkých odstavcích jsou zde shrnuta rozpětí cen a nájemného z bytů velikosti od 30 do 90 m2 ve vybraných lokalitách. Skutečným bonbónkem jsou tři tipy na investice do pražských bytů, jejichž výnosnost se pohybuje v rozmezí 4,1 – 4,4 %… Představit si investora, kterého takový návrh zvedne ze židle, vyžaduje nemalou dávku fantazie – tím spíše, že u ostatních příkladů kolísá tato hodnota kolem 7 %, což by po splnění dalších předpokladů skutečně mohlo představovat zajímavou investiční příležitost.

Ceny ze Šangri-la

Následující článek referuje o citelném meziročním poklesu cen bytů. Přehlednou grafickou formou jsou zde prezentovány změny ceny modelového bytu v jednotlivých krajích ČR. Jako zdroj jsou uváděny statistiky Institutu regionálních informací.

Člověka znalého údajů z těchto statistik ovšem musí zarazit údaje za Prahu: podle HN dosáhly ceny v letech 2008 a 2009 3 513 000, resp. 3 173 000 Kč. V číselných řadách IRI za zmíněné roky ovšem žádné takové ceny nenajdeme – nejvyšší jím uváděná cena se vyšplhala na 3 367 000 v srpnu 2008! Zmatečný údaj pochopitelně vyvolává pochybnosti i o ostatních uváděných cenách, a degraduje tak doprovodný text.

Co vědí jen znalci

Pod titulky „Trh se s poklesem cen začal hýbat“ a „Investoři větří příležitost“ nalezne čtenář články přinášející za poslední rok již nejméně osmou reprízu oblíbené zprávy, že období poklesu cen nemovitostí je za námi a na dveře klepe čas jejich opětovného růstu. Ani tentokrát nechybějí na podporu tohoto tvrzení četné citáty zástupců developerů a realitních kanceláří.

Hlavním důvodem očekávaného obratu ve vývoji cen, na němž se oslovení odborníci shodují, je omezená nabídka – na straně developerů zejména v důsledku odložení výstavby řady plánovaných bytových komplexů. Jistě jen kouzlem nechtěného se tak do závěrečné části jednoho z článků mohla vloudit pasáž o množství neprodaných (a bez citelných slev i neprodejných) bytů v některých příliš ambiciózních projektech. Pravou perlu ovšem představuje výrok Evžena Korce, ředitele společnosti Ekospol, který s neochvějnou jistotou prohlašuje: „Ceny malých bytů v druhém pololetí vzrostou, otázka je, kdy k tomu dojde“. Ve druhém pololetí, Evžene.

Stranou pozornosti redakce nezůstala ani ve FINMAGU již komentovaná snaha developerů prodávat namísto drahých velkých bytů byty malé, v relativních číslech sice drahé úplně stejně, v absolutních cenách však přece jen dostupnější. Článek na toto téma nesděluje mnoho nového, snad jen jako malou kuriozitu přináší termín „nadbytečných metrů“. Nepřímo tak oživuje reminiscence na doby, kdy se hovořilo o „buržoazním luxusu“ či „měšťácké dekadenci“ a rozlehlé byty v secesních činžácích byly příčkami rozdělovány na skromnější příbytky pro zástupce dělnické třídy.

Dejte si radit, to nemůže vůbec vadit…

Pro čtenáře pomýšlející na koupi bytu je v příloze nachystána směs navzájem si dokonale odporujících rad: zájemce o byt má podle nich nakupovat co nejrychleji po zahájení projektu, neboť tak může získat zajímavou slevu. Jak se v takovém případě popasovat s hned následující radou kupovat byt v projektu již dokončeném, už autor neříká. Namísto toho přispěje doporučením, aby si budoucí majitel ve vyhlédnutém bytě prošel nejfrekventovanější trasy a podle takto učiněných zjištění si nechal upravit jeho vnitřní uspořádání. Jako ideální okamžiky pro nákup jsou tak postupně předkládána stadia projektu, po dokončení a ve výstavbě. Byt ve fázi demolice naštěstí ke koupi doporučován není.

Značnou pozornost redakce věnuje aktuálnímu trendu snižování sazeb úroků z hypotečních úvěrů. V kombinaci s poklesem cen bytů z této skutečnosti vyvozuje a na modelovém propočtu dokládá, o kolik se zvýšila dostupnost téhož bytu v porovnání s loňským rokem. Nechybí ani odvážný náznak, že dosavadní bídné výsledky trhu s hypotékami přimějí banky k dalšímu zvýhodňování úvěrů, a zájemci o ně tak mohou počítat s ještě většími úsporami. Naservírovat čtenáři potěšenému tak dobrými zprávami na závěr přílohy rozhovor uvedený titulkem „Hypotéky letos nezlevní“ pak ovšem nelze hodnotit jinak, než jako vyloženou bezohlednost autorů.

Čas realit, čas reality

Éra raketového růstu cen nemovitostí na tuzemském trhu skončila před necelým půldruhým rokem. Je pochopitelné, že subjekty, které z ní profitovaly či profitovat doufaly, ať už se jedná o developery, realitní obchodníky či jen domácnosti hodlající výhodně prodat zděděný byt, se za ní stále nostalgicky ohlížejí a podle svých možností dělají vše pro to, aby se tehdejší nákupní horečka vrátila a s ní i šťastné dny pro nabídkovou stranu trhu.

Poslední počin redakce Hospodářských novin nastavil takovým pokusům zcela novou, jen stěží překonatelnou laťku. Má-li toto být projevem realitní krize, pak vroucně doufejme, že již dosáhla svého dna. V opačném případě by se totiž snadno mohlo stát, že zhruba za rok se noční můra realitní žurnalistiky vrátí. S hrdým titulkem „Byty 2011“.