Jak zařídit dětský pokoj

Ty tam jsou časy venkovských chalup a stavení, kdy se děti šmrdolily hospodyňkám pod nohama a večer zalezly hezky na pec, přikryly se peřinou a tiše se účastnily např. povídání při draní peří. Místo rozzlobené věty „Jdi do svého pokoje..“ byly odesílány  klečet do kouta na hrách. Často skromné večeře se odehrávaly u velkého stolu, kde se scházela celá rodina. To vše probíhalo v jedné místnosti.

Přechod z vesnických chaloupek do měst, sídlišť a paneláků s sebou nese jakousi separaci od okolí a zároveň „uklízení se“ před ostatními členy rodiny. Možná si v takovém prostředí, stranou přírody, připadáme trochu svázaní či prostorově omezení a touha po uzavřeném koutě, který máme sami pro sebe, vychází z absence blízkého „tajného místa“ mezi stromy, na břehu řeky či potoka. Dětská hřiště postavená mezi paneláky mají zpravidla také co dohánět, nehledě na stopy bezohledného venčení čtyřnohých společníků. Není se co divit, že se stále více dětí uchyluje k virtuální realitě a na obrazovkách počítačů žijí život ve světech, které si kdysi jejich předchůdci dokázali vytvořit na dvorku před chalupou s partou kamarádů.
Nic naplat, doba je taková a záleží na nás, jak se ze současné situace co nejlépe „vylížeme“ a svým ratolestem vytvoříme prostředí, které bude co nejvíce podporovat rozvoj fantazie, skýtat příjemné a bezpečné zákoutí pro hry i pozdější studium.
Zařizování dětského pokoje může být záležitost zábavná a příjemná, ale musíme mít na paměti jisté zásady. Vezměme v úvahu, že pokoj je pro děti vším, čím pro dospělé všechny místnosti dohromady.

Děti v pokojíčku spí, hrají si, učí se, přijímají kamarády, skladují veškeré své poklady a v závislosti na toleranci svých dospěláků také svačí a mlsají. Za druhé, dítě roste a jeho nároky a potřeby během věku se samozřejmě mění. V současné době najdete na trhu různě variabilní nábytek, který s tímto faktem počítá. Variabilní by měla být ale nejen funkčnost, ale i barevné řešení. Většina holčiček a kluků v jistém věku odmítá uniformní modrou a růžovou a zejména v pubertě překvapují velmi netradičními nápady a výstřelky. Osvícení rodiče nechají dětem prostor k osobitému ztvárnění svého pokoje. Vždyť dítě ví samo nejlépe, co od svého prostoru očekává a potřebuje, v čem se cítí nejlépe, i když to jen málokdy bývá v souladu s představami dospělých. Dáte-li dítěti volné ruce, dáváte mu možnost přemýšlet, zapojit fantazii a kreativitu, pokud může pomoci při samotné realizaci, naučí se navíc ledacos užitečného a možná si svého díla bude i více vážit. Pokud si k návrhu řešení dětského pokoje přizvete odbornou pomoc, např. bytového architekta nebo odborníka ve specializovaných studiích dětského nábytku, nechte dítě aktivně spolupracovat. Některé takto zaměřené firmy jsou na komunikaci s dětmi náležitě připravené a různými způsoby, např. kresbami či povídáním, v závislosti na věku dítěte, pomáhají ztvárnit a navrhnout pokojíček na míru konkrétní dětské osobnosti.

Barvy

Jak už jsme se zmínily, barevné řešené pokoje by mělo být pokud možno měnitelné. Základní díly nábytku (konstrukce skříní, postelí či stolů) je dobré volit v neutrálních tónech, které se později dají kombinovat prakticky s čímkoli. Výměnou dvířek nebo zásuvek, doplňků, textilu a úpravou stěn postupně můžeme provádět změny, které nemusí být technicky a finančně příliš náročné, ale účel splní stoprocentně a pokojík promění dokonale.
Pokud jde o výběr barev, existují jistá nepsaná pravidla. Každá barva nese určitou energii, která dokáže velmi výrazně ovlivnit náladu a rozpoložení. Rozhodně bychom se v dětském pokoji měli vyhnout černé, tmavě modré nebo šedě zelené. Tyto barvy působí melancholicky, nerozvíjejí fantazii, neprobouzejí energii, dítě může být jejich vlivem skleslé, unavené až apatické. Na druhou stranu ani výrazné křiklavé barvy, jako rudá či červená, nejsou nejlepším řešením, neboť působí rušivě až agresivně. V dětském pokojíčku se nejlépe uplatní pastelové odstíny oranžové, meruňkové, různé tóny žluté v příjemné kombinaci s bílou. Sluníčkové řešení pokojík příjemně rozsvítí a oživí, dítě se zde bude cítit svěže, příjemně a v bezpečí.  Pokud však máme pokoj, který je sluncem zalitý už sám o sobě, musíme naopak barvy nepatrně tlumit, aby dítě příliš neoslňovaly. Toho docílíme např. tmavšími doplňky či podlahou.

Někteří bytoví designéři dokonce radí, že by v dětském pokojíčku měla být zastoupena v určitém množství každá barva spektra, aby dítě mělo možnost vzít si z každé, co potřebuje. Samozřejmě se nejedná o velké plochy. Zapovězené barvy se tak mohou objevit v nepatrném množství např. na hračkách, hrnečcích, knížkách, lampičkách apod. S citem lze barevně  rozdělit i jednotlivé sekce v pokoji, místo na spaní doplnit barvami, které uklidňují a přinášejí  pocity bezpečí, místo určené k učení podpořit barvami soustředění a osvěžení a koutek na hraní prosvětlit odstíny slunce, radosti a energie.
Dalším tabu pro použití v dětském pokoji jsou lesklé plochy, neboť ruší. Nehledě k tomu, že rozsvítí-li si dítě večer lampičku, mohou odrazy světla oslňovat a vytvářet nepříjemné  odlesky, které se díky zapojení dětské fantazie často proměňují v různé strašidelné kreatury.  Nábytek či podlahy by měly  být hedvábně matné a působit měkce. 

Vybavení

Vybavení dětského pokoje se opět mění v závislosti na věku. Pokud máme miminko, potřebujeme zejména pohodlný přebalovací pult s dostatkem úložného prostoru, tak, aby  byly všechny potřebné věci po ruce.  Nejmenší človíčci se stejně zpravidla odkládat nenechají a touží být stále s vámi, což umí dát zcela jednoznačně najevo. Šátky indiánských babiček nebo poněkud modernější přenosné sedačky jsou v tomto období asi ideálním řešením. Když se z děťátka stane batole, můžeme začít s vymýšlením první podoby jeho království. Pokojík by měl opět oplývat dostatkem úložného prostoru pro hračky, oblečení a jiné potřeby, což by však nemělo být na úkor prostoru. Existují různá rafinovaná řešení, kdy jsou skříňky či poličky součástí paland nebo vyplňují jinak nevyužitelné kouty a zákoutí. Moderní dětský nábytek disponuje systémy praktických výsuvů, kterými můžeme řešit jak úložné prostory, tak například druhé lůžko. Zejména u malých dětí musíme brát zřetel na jejich bezpečí. Nábytek by neměl mít ostré hrany, úchyty a madla by neměly vyčnívat, ale být vestavěné, dobrým tipem je např. zabezpečit skříňky a šuplíky dětskými pojistkami, písty, které brání otevřeným dvířkům nečekaně spadnout na nepřipravenou ručičku.

Průhledné části nábytku je lepší řešit bezpečnějším plexisklem. Hračky, kostky nebo stavebnice mohou nalézt útočiště v různých mobilních boxech z umělé hmoty opatřených víkem, případně kolečky. Pro děti jsou tak jejich poklady snadno dostupné a úklid jednodušší a rychlejší.Pro klidné a zdravé spaní dětí volíme dostatečně velké postele s kvalitní matrací. Do standardní výbavy pokojíku počítáme ještě psací stůl, velikostí a funkcemi opět odpovídající věku dítěte. První začátky s pastelkami či plastelínou se hravě zvládnou u malého, tedy i snadno přenosného stolečku, který může stát chvíli v pokojíku, chvíli u mámy v kuchyni nebo  prostě kdekoli „mezi lidmi“. Psací stůl pro školáky již musí mít své místo, dostatečně osvětlené, a oplývat dostatkem šuplíků a prostoru. Moderní doba s sebou nese další věc, jež současní školáci a studenti považují za samozřejmost, a tou je domácí počítač. I s touto technikou musíme tedy počítat a vhodně ji do „pracovního sektoru“ zakombinovat. Výhodná jsou např. různá rohová řešení. Monitor by však měl být přímo v zorném úhlu, nikdy ne šikmo.

Charakter správně vybaveného dětského pokojíku přesně kopíruje zájmy a potřeby dítěte. Základní rysy se dají vypozorovat už od malinka. Některé dítě si vystačí u stolečku s pastelkami, zařiďme mu tedy koutek pro výtvarničení, pořádný psací stůl a ergonomickou židli. Dítě, které chvilku neposedí, nejspíš nejlépe ocení prostorný pokoj bez zbytečných serepetiček, nejlépe s miniaturní fotbalovou brankou, terčem na šipky a košem na basket u stropu. Sběratelé všeho možného potřebují úložné prostory a vitríny, milovníci stavebnic pohodlný koberec, vášniví čtenáři zase knihovnu a výkonnou lampičku u postele. Odborníci také radí využít na nábytku, kobercích či doplňcích různé geometrické tvary, čtverce, obdélníky, trojúhelníky nebo kruhy, aby mělo dítě možnost naučit se je rozlišovat a poznávat. Vše, co umožní dětem rozvoj a podporuje jejich fantazii, se počítá.     

Podlahy a stěny

Podlahy v dětském pokoji by měly být přirozeně teplé, neboť právě na podlaze se odvíjí nejvíce dětských her a vznikají zde ty nejúžasnější výtvory se stavebnic a skládanek. Nejlépe samozřejmě vyhovují přírodní materiály, dřevo, jehož kresba může být výzvou pro dětskou fantazii, různě barevná linolea nebo přívětivý korek, doplněné kusovým kobercem.

Pro tvořivé děti, což jsou zpočátku nejspíš všechny, představují stěny pokoje velkou výzvu. Proč tedy plýtvat jejich nadáním oblepením místnosti tapetami s medvídky, zvířátky a jinými ne příliš nadčasovými motivy. Použijeme-li malbu či světlou jednobarevnou tapetu, mohou si děti namalovat svůj příběh samy, případně s vaší odbornou pomocí.

Osvětlení pokoje je vhodné řešit pomocí více světelných zdrojů. Centrální svítidlo, které osvětluje celou místnost, plus lampičky u psacího stolu a postele. Dítě si pak světlo reguluje podle momentální potřeby a jednotlivá svítidla nepotřebují tak velkou intenzitu. Bodové osvětlení se nedoporučuje, neboť příliš namáhá oči.

Hana Vargová, odborná spolupráce ateliér ASGK